Guilty pleasures má každý, ale ne každý si to dokáže přiznat. Většina lidí se domnívá, že čtení komentářů pod vlastními výtvory nebo sledování kýčovitých seriálů je totéž jako ztráta času. My si to však nemyslíme. Často se tyto „bezvýznamné“ činnosti stávají impulsem k vytvoření něčeho opravdu skvělého.
Vytvořili jsme anonymní formulář, ve kterém jsme se tvůrců ptali na jejich guilty pleasures – dotazník vyplnil i tým Skvotu. A pak jsme shromáždili 10 nejčastějších „špatných“ praktik: od prokrastinace a denních šlofíků až po revizi vlastních kreativ pro sledování růstu.
#1 Přehled vlastních případů
V dětství nás učili, že máme být skromní. Dospělý život nám však ukázal, že svět funguje trochu jinak – pokud svou hodnotu nevidíš ty sám, neuvidí ji ani ostatní. Být na sebe hrdý*á je přirozené a normální. Je také přirozené a normální pochválit se za skvělá rozhodnutí a dobře odvedenou práci. Aby si tedy kreativci udrželi víru ve svou pohodu, přezkoumávají své vlastní případy → užívají si → pokračují v práci.
Kreativci si také znovu přečtou všechny dobré věci, které s těmito případy souvisejí: analýzy, komentáře pod příspěvky, zpětnou vazbu od týmu nebo klienta. Provádějí také retrospektivu své vlastní práce. Pokud si chronologicky rozebereš své kreativy (od nejstarších po nejnovější), zjistíš, jak moc ses za tu dobu posunul*a.
#2 Deromantizace vrcholů průmyslu
Je velmi snadné propadnout kouzlu log, soch a osobních značek, takže často zapomínáme, že za slavnými jmény se skrývají stejní lidé. Ano, jsou to lidé, kteří mají skvělé zázemí v určitém oboru a vytvořili něco, co se stalo měřítkem – ale nedokážou něco, co potenciálně nedokážeš ty. Navíc je to často příběh o PR (charisma, sebevědomí a trocha štěstí), nikoli o skutečných zkušenostech. Lidé se označují za odborníky (a ostatní jim věří), ačkoli pro to nemají žádné reálné podklady.
Tvůrci uvedli, že střízlivý pohled na špičky oboru jim pomáhá znovu získat důvěru ve své schopnosti. Pokud se na jejich výroky a výtvory podíváš kriticky, uvidíš nerovnosti a mezery. Nebo se ujistíš, že odborníci nemají žádné tajné znalosti o oboru – většinou říkají zcela jasné věci. Protože ať jsi v oboru rok, dva, nebo 3 a víc let, máš i odborné znalosti (jen netočíš videa na YouTube).
#3 Změna rolí
Pocit, že život ostatních je zajímavý (vzrušující, úspěšný), je ošidný. Je to jen tím, že se příliš dobře znáš – a víš, jak vypadají tvoje dny. Zkus se od sebe distancovat. Představ si, že jsi někdo jiný a poprvé vidíš sebe, svůj byt, Instagram, video, design nebo text. Zamyslete se nad tím, jaký dojem dělají a co vypovídají o člověku, který je vytvořil. Vygoogluj si své jméno a zjisti, jak tě vidí ti, kteří tě hledají na internetu.
Můžeš si také zahrát kreativní hru „Kdo jsem?“. Vyzkoušej si práci jiných tvůrců – podívej se na jejich výtvory a představ si, že jsou tvé. Toto cvičení není jen pro zasmání – pomůže ti lépe porozumět tvým touhám. Pokud se ti při představě, že jsi to ty, kdo natočil film Chudáčci nebo vydal nového Alana Wakea, potí dlaně, pak se rozhodně ubíráš tímto směrem.
#4 Antikreativita
Není možné neustále generovat nápady – někdy je třeba přepnout na jiný režim. Můžeš hledat odreagování v něčem, co s kreativitou nesouvisí (mezi nejoblíbenější patří sport, příroda, komunikace) nebo ve svém oboru. Dovol si být rukou, která dělá, a ne mozkem, který přemýšlí.
Odlož plány a slož skříň Ikea – přesně podle návodu. Zahraj si nějakou nenáročnou hru, u které nemusíš přemýšlet – něco jako Candy Crush nebo Doodle Jump. Kup si antistresové omalovánky a barevné tužky (a nepřekračuj hranice!). Nemusíš se úplně vzdát své kreativity, když se potřebuješ rozptýlit – můžeš si najít něco skvělého ve svém oboru.
#5 Zaměř se na fiktivní projekty
Když ti jde práce pomalu, přesuň svou pozornost na jiný, vymyšlený projekt. Brainstormuj nápady na vlastní videohru nebo krátký film, načrtni plakát ke svému oblíbenému filmu nebo udělej bláznivou úpravu nejnovější fotky z galerie.
Udělej si čas na projekty pro sebe – jsou skvělé pro posílení tvé tvůrčí síly. Protože: a) děláš to, co opravdu chceš (ne to, co musíš); b) nejsi pod tlakem termínů, formálních požadavků a představ klienta, takže přemýšlíš odvážněji; c) projekt je fiktivní, takže se nebudeš bát dělat chyby. Navíc budeš na pozadí přemýšlet o skutečných problémech, zatímco budeš pracovat na imaginárních případech.
#6 Hlasité myšlenky
Myšlenky krystalizují, když se o nich mluví – před ostatními, často a nahlas. Pokud tedy cítíš, že si potřebuješ o své práci promluvit, můžeš si sednout s kolegou z týmu nebo s kamarádem (pokud tím neporušíš NDA). Možná ti tento člověk poradí nebo rozptýlí tvé pochybnosti o něčem. Přinejmenším tě vyslechne a ty si během rozhovoru uspořádáš své myšlenky.
Někdy nemáš žádné nápady a chceš jen fňukat. Nebo se naopak chceš pochlubit novým výtvorem a požádat o pochvalu svůj tým, šéfa nebo maminku. I to je možné, hlavní je upřímně sdělit svou potřebu podpory, schválení nebo jen pozorného páru uší.
#7 Lehká prokrastinace
Je v pořádku, že se ti nechce nic dělat (a že si to můžeš dovolit). Někdy procházka se sluchátky na uších nebo hodina odpoledního spánku vyřeší víc než hodina bezvýsledného visení nad tvou tvůrčí prací. Je to guilty pleasure – o tom, že si dovolíš být nedokonalý (tj. být člověkem). Pokud se ti nechce jet v narvaném autobusu, můžeš si vzít taxi. Dívej se na Netflix místo artovového filmu na ČT art. Dej si Big Mac místo salátu. A konečně, odejdi z práce o hodinu dřív, pokud máš pocit, že na to dnes nemáš energii.
Tvůj rok se nemusí skládat z takových slabých momentů. Ale když občas nastanou, proč ne? Ne každý den bychom se měli řídit heslem „co tě nezabije, to tě posílí“ (to je přímá cesta k vyhoření).
#8 Fuckupy jiných lidí
Rádi se díváme na to, jak ostatní chybují – proto jsou tak populární fake videa lidí, kteří padají ze cvičebních strojů, píšou reklamy s chybami nebo vedou velmi trapné rozhovory s cizími lidmi. To vše nám dává pocit, že jsme o něco chytřejší – abychom se prosadili na pozadí ostatních.
Toto guilty pleasure se týká i tvůrců. Špatný střih, plytké texty, křivé rozvržení a banální dialogy ve filmech jsou podpůrné – zejména ve chvílích krize tvůrčí identity (a zvláště pokud ji má někdo uznávaný). Tehdy si uvědomíš, že nejsi ten nejhorší člověk na světě a že dokonce dokážeš něco udělat lépe než ostatní.
#9 Delegování úkolů
Pokud nemůžeš práci zvládnout, stanov si priority a deleguj ji. Možná se tě ujme někdo z týmu nebo budeš moci část práce zadat externistům. Můžeš také využít umělou inteligenci, která se postará o technické záležitosti (výpočty, překlady, dešifrování, strukturování informací), zatímco ty budeš řešit kreativní úkoly nebo jen pít kávu.
Tvůrci uvedli, že v situacích, kdy nemají koho pověřit prací (a nemají zdroje na hledání kreativních řešení), se obracejí k bezpečným scénářům. Používají například šablony, vytvářejí jednoduché a základní kreativy nebo přehodnocují nápady, které již dříve fungovaly.
#10 Návrat do reality
Je to guilty pleasure – ne úplně guilty a rozhodně ne pleasure, ale kreativci ho často zmiňovali ve svých odpovědích. Říkali, že se ve chvílích tvůrčího otupění nesnaží uklidnit. Naopak, vzpomínají na všechny neúspěšné výtvory, ztracená ocenění a ztracené klienty. Nebo jdou na ArtStation nebo Pinterest, podívají se na úspěšná díla, trochu druhým závidí a vrátí se k rýpání do vlastní kreativity. V této situaci se právě vztek a závist stávají palivem pro nové nápady.
Dalším způsobem, jak se motivovat, je návrat do reality. Tvůrci si připomínají, proč si vybrali tuto práci a proč každé ráno otevírají svůj notebook. Myslí na nájem, nezaplacené účty, plány do budoucna a krizi na trhu práce – funguje to jako poněkud nepříjemná, ale účinná studená sprcha.