Kateřina má ráda malé herní světy, velké nápady a tu zvláštní kombinaci trpělivosti a zaujetí, kterou tvorba her vyžaduje.
Po absolvování kurzu Game design skočila rovnou do hluboké vody a přihlásila se na svůj první GMTK Game Jam, kde měla jen 96 hodin na vytvoření vlastní hry.
V rozhovoru jsme si s Kačkou povídaly o její cestě do herního světa, o tom, jaké to bylo být součástí intenzivního tříměsíčního kurzu, a taky o radosti i únavě z game jamu.
Ahoj Kači, jsem ráda, že sis na nás udělala čas. Na úvod klasická rozehřívací otázka: Které tři počítačové hry patří mezi tvoje all-time srdcovky?
Ahoj Diano, děkuju za pozvání k rozhovoru, moc mě to potěšilo.
Vybrat jen tři hry je těžké. Ale kdybych měla vypíchnout ty nejzásadnější, tak rozhodně God of War, Red Dead Redemption a Call of Duty 2. CoD jsme kdysi hráli ještě přes Gamepark, když na to vzpomínám, tak se cítím opravdu staře.
God of War mě nadchlo bojovým systémem, máchat sekerou kolem sebe po náročném dni v práci je skvělé odreagování. K tomu přidej silný příběh, střídání prostředí a mytologických světů a máš dokonalý mix všeho, co mě na této hře bavilo.
Red Dead Redemption zase miluju pro jeho atmosféru. Kdo by si nechtěl zahrát na drsného kovboje, krást koně, přepadávat vlaky a lovit zvěř? Ta hra má všechno, každý si v ní najde to své. Hledání pokladů nebo easter eggů mě pořád baví, i když to hraju už poněkolikáté. Pořád nacházím něco nového.
A hra Call of Duty 2 pro mě byla zlomová. Je to první střílečka, která mě úplně pohltila.
V poslední době mě ale čím dál víc baví indie projekty a pixel art. Ráda bych zmínila ještě hru The Dark Queen of Mortholme. Je to krátká hra s jednoduchým, ale skvělým nápadem, kterou doporučuju vyzkoušet.
Vím, že jsi i fanynka deskovek. Z těch bys vybrala které a proč?
Jednoznačně hru s kontroverzním názvem Secret Hitler. Je to perfektní hra na večer s přáteli. Křičet o půlnoci v paneláku, že nejsem fašista, je prostě zážitek, na který se nezapomíná. Ve hře mají hráči tajně rozdané role liberálů a fašistů a cílem je odhalit, kdo je fašista. Je to hra plná debat, přesvědčování nebo záměrného klamání soupeřů.
Další z mých oblíbených je hra Krycí jména. Jednoduchá, ale geniální párty hra pro dva týmy. Každý tým má svého kapitána, který dává jednoslovné nápovědy a číslo, kolik slov tím myslí. Úkolem zbytku týmu je označit co nejvíc svých slov dřív, než udělají chybu.
Hra je skvělá, vyvolává spoustu vtipných i napjatých momentů a perfektně funguje při setkání s přáteli. Občas nás dokáže pobavit, jak odlišně přemýšlíme a jaké asociace dokážeme mezi slovy najít.
A třetí hra, kterou bych doporučila, je Karak. Pořídila jsem ji hlavně kvůli dceři. Chtěla jsem něco, co si spolu můžeme zahrát. Nakonec mě ale překvapilo, jak je zábavná i pro dospělé. Hrajete za hrdiny, bojujete s nepřáteli a sbíráte poklady – ideální rodinná hra.
Jakou hru jsi hrála naposledy?
Naposledy jsem hrála Do Not Feed the Monkeys. Doporučila nám ji lektorka Leni z kurzu game designu a musím říct, že ta hra má geniální nápad a je skvěle zpracovaná. Je to přesně ten typ hry, který tě vtáhne, donutí přemýšlet a nakonec se k ní musíš vrátit, protože chceš zjistit víc nebo něco udělat jinak. Nechci spoilerovat, ale rozhodně stojí za to si ji zahrát.
Někdo má svět gamingu hlavně jako únik a relax, jiný ho bere jako prostor, kde se může kreativně vyřádit nebo propojit s komunitou. Jak to máš ty?
Dnes už vnímám gaming ze dvou různých, ale vlastně docela propojených úhlů.
Jako hráčka ho beru hlavně jako únik a relax od běžných starostí. Jsem teď spíš gamer samotář, ale ráda vzpomínám na období, kdy jsme s přáteli trávili dlouhé večery u her jako Among Us nebo u různých deskovek v Tabletop Simulatoru.
Druhý pohled mám teď díky tomu, že jsem začala hry i tvořit. Od té doby si všímám i detailů, které mi dřív unikaly – třeba jak se otevírají dveře, jak funguje menu, jak je sladěná hudba nebo pohyb postav. Obdivuji nápady hlavně menších vývojářů a to, kolik práce se skrývá za tím, dostat myšlenku z papíru do hotové hry.
Z pohledu hráčky je pro mě gaming pořád hlavně relax, ale z pohledu tvůrkyně teď zároveň obdivuju celé to kouzlo, které za hrami stojí.
Popiš mi svoji cestu do herního světa, kdy a kde to začalo? A kdy tě napadlo, že bys chtěla hry tvořit?
Hraní mě chytlo už jako malou. Táta pracoval v IT, takže jsme měli doma počítač a pár her. Nejvíc si pamatuju, jak jsme spolu hráli Pinball a soupeřili o nejvyšší skóre – on hrál večer, já ráno a pořád jsme se střídali, kdo překoná koho.
Pak přišly klasiky jako Vlak, Commander Keen, Lion King nebo Wolfenstein. Později na střední jsem objevila Call of Duty 2 a úplně mě to pohltilo. Tehdy mi to přišlo neskutečně realistické.
Vyzkoušela jsem i MMORPG hry jako Metin 2, kde jsem našla skvělou komunitu a spoustu přátel. Ale jak šel čas, přišly povinnosti, dcera… a na hraní už nebylo tolik prostoru. Hry jsem v této době spíš sledovala na streamech nebo na YouTube.
Dlouho jsem si myslela, že tvořit hry je něco, co je mimo můj dosah – že to dokážou jen zkušení programátoři. Postupně mi ale došlo, že když člověk opravdu chce, může začít odkudkoli. Stačí se nebát a jít do toho ideálně po hlavě.
Když jsem narazila na kurz game designu a zjistila, co všechno se dá v kurzu naučit, tak bylo jasno – tohle je směr, kterým se chci vydat. Teď zpětně mám pocit, že jsem si prostě dovolila věřit, že i já můžu být součástí herního světa.
Jak ses dozvěděla o kurzu od nás a co sis z něj odnesla? Mám info, že jste se tam sešli jako hodně fajn a energická parta, sedí to?
Na kurz jsem narazila na Instagramu. Nejdřív jako na „další reklamu“, kterou člověk přeskočí. Ale pak jsem se k ní vrátila a začala hledat víc informací. A v tu chvíli jsem zjistila, že přesně tohle potřebuju, jestli se chci někdy stát součástí herního vývoje.
Kurz byl skvělý, měli jsme super partu lidí, navzájem jsme se podporovali, motivovali a pomáhali si. I po skončení si občas píšeme, co kdo tvoří a jak pokračuje.
Lektorky Kat a Leni byly (a stále jsou) naprosto úžasné. Kurz byl velmi lidský, nikdy jsem neměla pocit, že jsem „ve škole“, ale spíš že mi holky opravdu chtějí předat své zkušenosti. To bylo hrozně inspirující.
Každý úkol v kurzu měl smysl, dostali jsme s jeho vyhodnocením i zpětnou vazbu a přesně díky tomu jsem se tolik naučila. Opravdu jsem měla pocit, že rostu s každým úkolem.
Kurz patří k těm náročnějším, protože trvá tři měsíce a je v něm spousta úkolů. Jak jsi zvládala tohle tempo?
Někdy to bylo opravdu náročné. Kombinovat kurz s prací a rodinou není jednoduché. Naštěstí mám podporu přítele a dcera už je dost velká a chápe, že „mamka má domácí úkol“ a bude pracovat do večera.
Dokonce ji to začalo bavit tak, že mi chtěla pomáhat s příběhy nebo si sama vymýšlela vlastní hry a zapisovala si je. Říkala, že si musí psát nápady, protože „jednou bude taky dělat hry“. To mě hrozně potěšilo. Vidět, že ji inspiruju, byl krásný pocit.
Všimla jsem si, že ses po kurzu zúčastnila GMTK Game Jamu 2025. Můžeš našim čtenářům víc popsat, o co šlo? Četla jsem tvoji reflexi a uf, muselo to být fakt náročné.
Po kurzu jsem měla v plánu dát si pauzu a až od září začít na vlastní malé hře. Ale v srpnu na mě vyskočilo oznámení o GMTK Game Jamu 2025 – soutěži, kde máte 96 hodin na vytvoření hry podle zadaného tématu.
Věděla jsem, že to je skvělá příležitost se něco naučit, tak jsem si řekla: „Proč ne? Co nejhoršího se může stát? Že nic nevytvořím?“
Nakonec jsem do toho šla sama, bez týmu a bez zkušeností, a ještě jsem si pro tvorbu vybrala Godot engine, ve kterém jsem nikdy předtím nepracovala. Den před začátkem jamu jsem koukala na videa „jak v Godotu vytvořit hru“ – dnes mi to přijde šílené.
Téma game jamu bylo „LOOP“. Rozhodla jsem se pro jednoduchou 2D platformovku, kterou jsem pojmenovala DOOR LOOP.
Cílem hry je najít správné dveře, které tě pustí do další úrovně. Když vybereš špatné dveře, zůstáváš uvězněný*á v nekonečné smyčce, dokud neprojdeš správnými dveřmi. Každý level je složitější, protože dveří přibývá. Měla jsem spoustu dalších nápadů, jak hru udělat zajímavější, ale 96 hodin mi jasně ukázalo, co si můžu se svými zkušenostmi dovolit.
Kdyby si chtěl hru kdokoliv vyzkoušet, je k dispozici zdarma na https://gumovakachnicka.itch.io/door-loop.
Hra Door Loop
Zdroj: osobní archiv autorky
Jak ses cítila ve chvíli, kdy jsi hru odevzdala? Dostavila se euforie?
Byla jsem na sebe neskutečně pyšná, že jsem to dokázala. Já, obyčejná holka ze sídliště, z malého města, bez jakýchkoliv předchozích zkušeností, jsem vytvořila hru, která funguje. Hra má menu, zvuky, levely… ten pocit po dokončení byl k nezaplacení. A chci to zažít znovu. Tyhle pocity jsou přesně to, co mě motivuje věnovat se hernímu vývoji dál.
Hru jsem si prošla celou a ve čtvrtém levelu jsem už fakt měla pocit, že jsem vyzkoušela všechny dveře a pořád jsem se vracela na začátek! (smích) Skvělý první projekt, určitě na sebe můžeš být pyšná.
Ani nevíš, jak moc mě těší, když mi někdo řekne, že moji hru opravdu hrál. Takže moc děkuju, že sis ji zkusila. Určitě jsi tím otestovala i svou trpělivost. (smích)
Většina lidí mi říká, že správné dveře v každém levelu našli až jako poslední – tak doufám, že u tebe to nebylo jinak.
A kam aktuálně směřuješ? Máš nějaký další gamingový cíl?
Mám v hlavě několik nápadů na menší hry, které mi pomůžou rozvíjet dál mé dovednosti. Ráda bych si vyzkoušela 3D tvorbu nebo se naučila tvořit vlastní assety. Chtěla bych taky dál rozvíjet svou hru DOOR LOOP a přidat do ní víc zábavných prvků. A možná se zase vrátím k Unreal Enginu, abych si upevnila, co jsem se naučila v kurzu.
Zatím se ale chci držet vlastních menších projektů, abych prohloubila své znalosti – do velkých se nehrnu. Na větších projektech je lepší pracovat v týmu a svůj dream team zatím nemám, takže si tady nechávám vrátka otevřená a těším se, kam mě moje tvorba vlastně zavede.
Můžeme se těšit na další hru od tebe v rámci GMTK Game Jamu 2026?
Zatím to v plánu nemám, ale kdo ví, kam mě cesty zavedou. Možná mě to zase zláká... a třeba se při tom znovu naučím spoustu nových věcí v rekordním čase.
Upřímně bych ale po zkušenosti z posledního game jamu tentokrát raději pracovala v klidnějším tempu, pod menším tlakem.
Na závěr, kdyby ses měla stát NPCčkem ve vlastní hře, co by byla tvoje replika?
„Já bych ti poradila, kudy dál… ale sama jsem se tu ztratila už dávno.“