Když přijdeš do únikovky, už tě nečeká pár zámků a šifer. Dnešní hry jsou promyšleným mixem game designu, atmosféry a celkového zážitku. Kdo dokáže hráče vtáhnout do jiného světa, má velkou šanci uspět v konkurenci.
Lidská touha po luštění tajemství a ponoření se do příběhu totiž nemizí, a právě na ní únikové hry staví. Budoucnost proto patří těm, kteří se nebojí kreativity. Lektorka kurzu Tvorba únikových her: Proměň nápad ve hru nám prozradila, na jaké přešlapy by si měli dát tvůrci únikových her pozor a taky na co se můžeme těšit jako hráči.
Ahoj Baruš, vzpomeneš si, co tě přivedlo k navrhování únikových her?
Už od mladých let mě hodně bavilo pomáhat lidem, aby dokázali něco, o čem si na první pohled mysleli, že to nedokážou. Začala jsem doučováním matematiky, pokračovala instruktorováním lyžování a skončila u designu únikových her.
I tady je totiž podle mě klíčem správně vybalancovat obtížnost a návodnost. Aby hra byla sice těžká, ale zároveň motivovala hráče k tomu, aby překonávali jednotlivé výzvy a posouvali se dál.
Kam ses od té doby posunula a co tě na únikovkách pořád baví?
Hodně věcí už dokážu odhadnout od stolu. Co bude a nebude fungovat, už odhaduju mnohem dříve a s větší přesností. Zároveň jsem ale získala určitou pokoru k tomu, že v tomto odhadu se můžu šeredně mýlit a že se až při testování ukáže, kolik ladění je třeba. A právě to mě neskutečně baví. Koncoví hráči člověka vždycky překvapí.
Který projekt pro tebe znamenal největší výzvu a proč?
Obrovskou výzvou pro mě byla spolupráce s Českou televizí na naší únikovce Labyrint v BrainFAQu. Byl to neskutečně velký projekt v momentě, kdy jsme měli ještě docela málo zkušeností a deadline byl samozřejmě šibeniční. Moc tomu nepřidalo ani to, že jsem v té době byla těhotná a finální produkci jsem řídila z porodnice.
Ani tato komplikace nás nezastavila, tehdy se zúročila moje několik let trvající soustavná práce s týmem a doručili jsme výsledek podle představ. Hra je v Brně stále v provozu a můžete si ji vyzkoušet.
Daří se únikovým hrám v Česku? Jak si stojí české únikovky v porovnání se zahraničím?
Globální trh únikových her je stále ve fázi růstu. Nicméně se mnohem víc profesionalizuje a prorazit dnes vyžaduje o dost víc než v začátcích tohoto segmentu. Víc nemusí nutně znamenat víc peněz – může jít i o víc originality, víc osobního přístupu. Prostě víc zážitku, protože koncovým zákazníkům jde primárně o něj.
Jaké přešlapy dělají začátečníci při stavbě své první únikovky?
Největší přešlapy, na které jsme narazili i my, souvisí s odolností vybraných materiálů do hry. V zásadě platí, že to co člověk ušetří na stavbě hry, to doplatí dvakrát v údržbě. Na paty tomuto nešvaru šlape nedostatečná práce s týmem a s customer care. V kurzu se o tom budeme bavit hodně, protože stavba únikovky není jen stavba únikovky. Je to design služby.
Hráči dnes čekají nejen šifry, ale i příběh a atmosféru. Odráží se to v designu nových her?
Hráči už nečekají šifry téměř vůbec. Čekají komplexní zážitek, který je pohltí od začátku do konce a ani si nevzpomenou na to, co se děje v jejich reálném životě. To se v designu nových her odrážet musí, protože bez toho by dnes hra na trhu moc dlouho nevydržela.
Co ještě hráči očekávají a jak se liší představy a přání různých cílových skupin?
Hráči očekávají maximálně prozákaznický přístup. Očekávají personál, který se jim bude věnovat, jako by nikdo jiný ani neexistoval. Někdy očekávají i zázraky na počkání, tak je vždycky dobré jich mít pár v rukávu. Tenhle přístup obecně platí pro všechny cílové skupiny a nikdy s ním provozovatel neudělá chybu.
Ale představy o zázemí se samozřejmě pro jednotlivé cílové skupiny liší. Školní výlety ocení hlavně snadnou dostupnost a místo, kde se děti mohou nasvačit z vlastních zásob.
Firemní teambuildingy uvítají kontakty a možnosti objednání cateringu. A skupiny přátel, které vyrazí na únikovku jako součást společného večera, zase preferují polohu v centru, kde si můžou vybrat z bohaté nabídky podniků, kam pokračovat.
Máš přehled o tom, kdo vlastně únikovky hraje nejčastěji?
Ze zábavy pro ajťáky a nerdy před lety už se únikovky staly aktivitou pro běžnou populaci, takže dnes platí, že už prakticky kdokoliv. Mezi nejpočetnější skupiny u nás v BrainFAQu patří přes víkendy a prázdniny rodiny ze širokého okolí, přes týden firemní teambuildingy nebo skupiny mladých dospělých.
Přes léto to pak jsou rozlučky se svobodou a celoročně skupinky českých i zahraničních turistů a páry na rande. Takže jedním slovem se to opravdu shrnout nedá, cílovek je spousta.
Čím se na současném trhu odlišit, aby podnikání obstálo v konkurenci?
V únikovkách platí to stejné, co v každém jiném byznysu – najdi svoji cílovku, pochop její problémy a postav jí řešení na míru. Na zkratky a univerzální řešení, které bude fungovat kdekoliv, nevěřím. Co ale funguje univerzálně a vždycky, je skvělá zákaznická zkušenost. Kdybych měla vybrat jen jednu věc, na kterou se soustředit, bylo by to tohle.
Co bys naopak doporučila návštěvníkům? Únikové hry se rychle vyvíjí, tak ať nám něco neuteče.
Doporučila bych maximálně si to užít. Dnes už je standardem, že obsluha s vámi od začátku hraje hru v roli. Hrajte ji taky. Třeba týmy, které v naší psychiatrické léčebně hrály blázny od úplného začátku, si hru vždycky užily na maximum.
Lokalita hraje velkou roli v úspěchu téměř každého podnikání. Kde je nejlepší otevřít novou únikovku?
Existují nějaká pravidla, ale opět záleží, jakou cílovku si člověk zvolí. Pokud budu chtít dělat personalizované balíčky na rozlučky se svobodou, je třeba zvolit živou lokalitu, ze které se bude týmům dobře v rámci rozlučky pokračovat.
Pokud naopak půjdu cestou velké dlouhé zážitkové hry, která bude cílit na herní fajnšmekry, můžu si dovolit hráče vytáhnout trošku mimo civilizaci. I to totiž pro ně bude součástí zážitku.
Jak vidíš budoucnost únikových her, na co se můžou těšit designéři a návštěvníci?
Trh únikových her zažívá skvělé roky, ve kterých ale uspějí jen ti nejlepší. Punková léta, kdy se za únikovku dalo prohlásit prakticky cokoliv, na čem visel zámek, máme za sebou – a to je moc dobře. Designéři rozhodně mají blíž k technologiím než kdy dřív a můžeme tedy očekávat větší a větší personalizaci, což bude obrovská výzva.
Já osobně si myslím, že se mezi designéry začnou výrazně odlišovat ti, kteří chtějí jít spíše cestou „odložme na chvíli technologie“, a ti, kteří půjdou naplno do AI vývoje a vytvoří tak zážitky, které budou fascinujícím propojením analogového a digitálního světa. V obou případech se ale máme rozhodně na co těšit!
Děkujeme za rozhovor a těšíme se na nové zážitky, které si pro nás tvůrci únikových světů připraví díky kurzu.