Na pódiu to vypadá jako easy job – hudba šlape, publikum vibuje, všechno sedí. Ale za tímhle zážitkem stojí někdo, koho si většina lidí ani nevšimne. Live zvukař.
Jeho práce není jenom o nastavování mikrofonů. Je to troubleshooting v reálném čase, neustálé vychytávání detailů a řešení krizí dřív, než si jich kdokoli všimne. Jak vypadá den zvukaře od ranní kávy po noční vykládku dodávky? A jaká je jeho největší noční můra?
Na to jsme se zeptali profi zvukaře a lektora Skvot kurzu Live sound engineer (zvukař) – Jana Sedláčka.
Ahoj Honzo, jak vypadá takový běžný den live sound engineera – před koncertem nebo eventem, během něj a po něm?
To je dobrá otázka. Často to musím vysvětlovat i svým známým, když mi závidí, jak mám skvělou práci, že si přijdu večer odzvučit koncert, dám si pivo a mám vyděláno.
Tak to bohužel většinou není. Celkově je to hodně variabilní, což je jedna z věcí, které mě na práci sound engineera baví. Ale obecně se dá asi říct, že se mi nejčastěji dějí tři scénáře.
#1 Jedu hrát s kapelou na festival / městské slavnosti / do klubu.
V tu chvíli si nějakou dobu předem volám s místním zvukařem a domlouváme se na našich potřebách a technice na místě. V den akce pak několik hodin strávím cestou v autě (dost často třeba 4 hodiny).
Na místě v kooperaci s místními techniky postavíme mikrofony a zadrátujeme kapelu. Pak je nějaký čas na zvukovou zkoušku, podle akce v rozmezí tak 20–45 minut.
Následuje koncert, při kterém se snažím dochytat všechny mouchy, které jsem nestihl doladit při zvukovce, a „hrát“ spolu s kapelou tak, aby každý track v setu zněl přesně tak, jak má.
Po koncertě, který trvá většinou kolem hodiny, sbalíme nástroje, mikrofony a kabely, dáme si pivo a řízek v backstagi a vyrazíme směrem k domovu. Po několika zastávkách na bagetu na benzínové pumpě se dostáváme do zkušebny v brzkých ranních hodinách, vykládáme nástroje z dodávky a rozjíždíme se domů spát.
#2 Zvučím nebo chystám koncert / event / live stream takzvaně „za barák“ = jsem najatý venue nebo produkční firmou.
V tu chvíli přijíždím do venue kolem 9. hodiny ráno, potkávám se s kolegy, u kafe vyřešíme plán dne. Následuje stavba ozvučení, zapojení a zprovoznění veškeré techniky potřebné ten den.
Po poledni začínají přijíždět kapely, jednu po druhé namajkujeme, zapojíme, nazvučíme, vyřešíme odposlechy, uložíme nastavení pultu a pak zase zbouráme, aby mohla zvučit další.
Následuje samotná akce – kapely jedna po druhé hrají, já míchám od pultu, v pauzách se přestavuje. Po konci akce diváci odchází domů nebo na bar, my bouráme jeviště a aparaturu, končíme pár hodin po půlnoci.
#3 Zvučení „za barák“ v menším klubu bez dlouhé cesty.
V tu chvíli se opakuje to samé z příkladu #2, ale bez dlouhého stavění a bourání aparatury. Přicházím do klubu kolem 16. hodiny, staví a zvučí se do cca 19 hodin, od 20 do 23 hodin jsou koncerty a pak se jenom pobalí mikrofony a kabely, takže kolem půlnoci můžu vyrazit domů.
Kdy sis poprvé řekl, že ti to zvukaření fakt jde?
Zlomový bod pro mě byl, když se mi po pár letech zvučení začaly ozývat kapely a divadelní soubory, jestli bych s nimi nechtěl spolupracovat. A spousta z těch spoluprací trvá dodnes, často už na výrazně větších a složitějších projektech. To si pak říkám, že to dělám dobře.
Pochvala po akci samozřejmě taky vždycky potěší. Ale přijde mi důležité se nezaseknout a stále se dál rozvíjet. Moc mě baví potkávat se s dalšími zvukaři, sledovat je při práci, bavit se o tom, proč co a jak dělají, a zkoušet to pak v praxi.
Myslím, že ve chvíli, kdy člověka opustí zvědavost, řekne si, že „mu to fakt skvěle jde“ a přestane se rozvíjet, tak mu to přestane jít.
Co tě na tomhle jobu nejvíc baví? A co tě naopak dokáže vytočit?
Na live zvukařině mě asi nejvíc baví, že je to vlastně takový troubleshooting v reálném čase. Jde o to vyřešit, jak v daném prostoru s danou technikou a podmínkami zajistit co nejlepší zážitek pro diváky i kapelu. A jak rychle vyřešit, když něco nefunguje. A samozřejmě, že je to práce se zvukem a hudbou a v neposlední řadě taky s lidmi, kteří jsou nadšení pro stejnou věc.
Vytáčí mě, když za mnou během koncertu přijde cizí člověk a začne mi mluvit do zvuku. Občas se člověk nemůže zavděčit všem.
Jaké jsou největší zvukařské noční můry? Co všechno se může pokazit?
Pokazit se toho může spousta. Nejděsivější mi přijdou asi věci, které nejde moc ovlivnit – selhávající technika, kdy vám z ničeho nic přestane hrát půlka PA a vy prostě nevíte proč.
Na druhé straně jsou pak uživatelské chyby, kdy si pět minut před začátkem show přemažete nastavení pultu za celý den. To je pak na mrtvici. Zároveň se taková věc stane člověku jednou a pak už si na to dá do konce života pozor.
Stalo se ti někdy, že sis užíval koncert tak moc, že ses zapomněl soustředit na práci?
U koncertu myslím ne, tam mám většinou pořád co dělat, to si nedovedu představit. Ale určitě se mi to stalo při zvučení divadla – tam často člověk čeká na nějakou narážku. A občas, jak tak čeká, se zabere do děje a najednou už je pozdě.
Divadlo mi přijde o dost náročnější na soustředění a disciplínu, zvlášť když zvučím představení už po xté v řadě a mám pocit, že to mám „na háku“. Naštěstí taková chyba člověka rychle vrátí nohama zpět na zem.
A když jdeš na koncert jako divák, dokážeš si ho vůbec užít, nebo trpíš profesní deformací a analyzuješ kvalitu zvuku?
Dokážu – pokud není špatný zvuk. (haha) Ne, myslím to vážně. Občas si analyzovat zvuk zakážu. Chápu, že třeba v DIY prostředí malého klubu nebude všechno tip ťop a dokážu tomu přizpůsobit svá očekávání.
Ale pokud je se zvukem něco opravdu špatně, tak mě to většinou rozhodí a koncert si pak moc neužiju.
Jaký nejdivnější požadavek jsi kdy dostal od kapely nebo od pořadatele akce?
Jednou jsem v novém cirkuse zvučil klauna, který za maličkou zástěnou v barvách francouzské vlajky pleskal penisem o stehna do rytmu La Marseillaise.
No a jestli je předchozí varianta nepublikovatelná, tak při jednom natáčení, je to už hodně dávno, jsem z kabiny helikoptéry natáčel zvuk Romana Šebrleho visícího na provaze pod helikoptérou.
Hehe, necháme obě varianty. Pojďme dál. Co je pro live zvukaře největší adrenalin?
Asi když se něco pokazí a je potřeba to rychle řešit. Na rozdíl od práce ve studiu se (logicky) v live zvučení spousta věcí odehrává v reálném čase, nejdou vzít zpátky a udělat ještě jednou.
Slušnou dávku adrenalinu zažívám i před důležitou show – většinou to hodně prožívám s kapelou/umělci. Ale tam už je vždycky po zvukovce, takže člověk ví, že mu to nějak hraje, a spíš se bojí nepředvídaných událostí.
Jak moc se liší práce zvukaře na klubovém koncertě a na obřím festivalu?
Když to vezmu z pohledu zvukaře, který přijel s kapelou, tak v klubu je to většinou výrazně větší pohoda – bývá víc času na přípravu i zvukovou zkoušku. Navíc do klubu jde publikum za svojí kapelou, takže atmosféra bývá výrazně uvolněnější.
Na festivalu je většinou všechno rychlejší, hektičtější a v publiku bývá víc lidí, kteří kapelu slyší poprvé v životě. Tam pak cítím větší tlak na kapelu i zvukaře.
Co musí mít správný budoucí zvukař, který chce uspět v oboru?
Myslím, že v první řadě musí dobře slyšet a musí ho bavit hudba a práce se zvukem. Z toho pak vyplývá, že se musí naučit aktivně a kriticky poslouchat.
Z mé zkušenosti ale zároveň musí mít i další kvality, jako jsou třeba ochota, schopnost dobře komunikovat s lidmi a být týmový hráč. Lidé s ním zkrátka musí chtít spolupracovat nejen kvůli jeho dovednostem, ale taky proto, že je to s ním vždycky fajn.
Jaké to je spolupracovat se známými osobnostmi?
Haha. Stejné jako spolupracovat s kýmkoli jiným. Většinou super.
Záznam živého vystoupení písničkářky Amelie Siba v rámci série Wombat sessions
Zdroj: YouTube
Co bys poradil lidem, které zvukařina láká a chtějí prorazit?
Pokud vás zvuk láká, začněte co nejdříve zvučit. Jestli máte ve svém okolí malý klub, kavárnu s kulturním programem nebo country hospůdku, zkuste se nabídnout, že tam pomůžete během akcí.
Pokud nebudete mít úplnou smůlu, někdo místní vás výměnou za pomoc s motáním kabelů nechá koukat přes rameno – a časem i zvučit. Zároveň seženete kontakty na umělce a kapely, které, když budete šikovní a milí, vás třeba poprosí o nazvučení akce i v sousedním městě. A tak se to nabalí dál a dál, až budete zvučit od rána do noci.
Pro dobré milé zvukaře je práce stále dost.
Honzo, díky za parádní vhled do backstage zvukařského řemesla. Uvidíme se na kurzu Live sound engineer – zvukař.