Pamatuješ na dobu, kdy stačilo v kavárně rozhodit letáky, na výlohu vylepit plakát a doufat, že si toho někdo všimne? My taky. Ale publikum mezitím přešlo na reels, stories, livestreamy a kultura se musela přizpůsobit, nebo riskovat ztrátu zoomers a dobře adaptovaných mileniálů.
Digitalizace ale naštěstí nebere umění jeho duši, jenom rozšiřuje jeho možnosti. Dává klasice nový interaktivní look. A to my můžem.
Offline není mrtvý, ale covid ho přiškrtil a ukázal lidem další možnosti
Když v roce 2020 hitla pandemie, svět se na chvíli zastavil. A s ním i kultura. Divadla zavřená, galerie prázdné, festivaly zrušené. Nikdo to dopředu nečekal, byl to (i pro kulturu) velký celosvětový šok.
Výzkumníci z LaPlaca Cohen a Slover Linett Audience Research tehdy ve spolupráci s kulturními organizacemi po celých USA oslovili během první vlny (duben–květen 2020) přes 124 000 lidí a o rok později (duben 2021) přidali další vlnu s 78 000 respondenty.
Ptali se, co lidem chybí, co hledají, co jim kultura dává a jak se dá to všechno dostat do online prostoru. I když byl výzkum původně reakce na pandemii, jeho závěry ji překračují.
Ukázalo se, že digitalizace v umění a kultuře není jenom krizové řešení pro lockdowny. Lidi prostě chtějí a vyžadují možnost projít si expozici třeba z pohodlí vlastního gauče. Třeba jako tady – Flower Union – online expozice Národní galerie Praha.
Co říkají čísla?
Výsledky výzkumu Culture Track (2020–2021) ukázaly, že během pandemie došlo k masivnímu posunu v chování kulturního publika.
V první vlně se do online kulturních aktivit zapojilo 53 % respondentů, přičemž většina z nich nikdy předtím nenavštívila danou instituci fyzicky. To je jasný důkaz, že digitalizace přivádí ke kultuře i nové publikum.
Ve druhé vlně byl zájem o online prezentaci ještě větší. Celých 38 % lidí poslouchalo podcasty, 39 % sledovalo livestreamy, 33 % se účastnilo online workshopů a 31 % sledovalo kulturní přenosy.
Co respondenti oceňovali nejvíc? Zábavu (49 %), učení (47 %), relaxaci (43 %) a pocit propojení s ostatními (30 %). Výrazná část lidí navíc očekávala, že v budoucnu zůstane u hybridního modelu a kromě živých akcí se budou zajímat i o online aktivity.
Tabulka: Co lidi nejvíc dělali online a co jim to přineslo
Zdroj: Culture + Community in a Time of Transformation, Wave 2, 2021
Online kultura není jenom krizovka, je to bonus!
To, že většina lidí, kteří se zapojili do online kulturních aktivit, předtím danou instituci nikdy fyzicky nenavštívila, je asi nejzajímavější výstup průzkumu.
Čti mezi řádky. Digitalizace je volba číslo jedna třeba pro introverty, lidi z menších měst, rodiče s malými dětmi a vůbec pro všechny, kteří se jinak za kulturou nedostanou.
Tohle nové publikum navíc nejsou náhodní klikaři, ale reálně nadšení diváci, posluchači a účastníci. Celých 68 % respondentů v druhé vlně výzkumu uvedlo, že je pro ně důležité, aby byl online kulturní obsah zdarma. A 62 % ocenilo, když měli přístup ke kulturním institucím nebo umělcům z jiných míst světa.
Proč mají online kulturní aktivity takový úspěch?
Chceme kulturu, která se přizpůsobí našemu životnímu rytmu. Do pauzy na oběd, do časového okna po tom, co večer uspíme děti, do propršeného víkendu. Digitální formáty tohle všechno umožní a přinášejí reálné benefity.
Zábava: „Chci vypnout hlavu.“
Učení: „Chci se dozvědět něco nového.“
Relaxace: „Chci si oddechnout a zároveň něco zažít.“
Spojení: „Chci mít pocit, že někam patřím.“
Kulturní organizace, které tyhle potřeby chytře uchopí, neztratí návštěvníky offline, ale naopak získají další online.
Hybridní modely = realita dneška
Něco se změnilo natrvalo. Ve druhé vlně výzkumu přiznalo 35 % lidí, že v budoucnu chtějí kombinovat online i offline kulturu. A to není málo. Jasně, osobní kontakt nic nenahradí. Ale digitál má vlastní výhody a publikum si na tyhle benefity onlinu zvyklo.
Rada? Chytré je dělat obojí:
→ fyzické výstavy + online komentované prohlídky
→ přednášky + záznamy pro ty, kteří to nestihli
→ kurzy v ateliéru + návody na doma
A vyplatí se to. Instituce, které to tak zavedly, rozšiřují publikum, prodlužují dosah a posilují vztah.
A zase ta data
Z výzkumu jasně vyplynulo, že publikum čeká větší angažovanost a otevřenost. Tady pár insightů přímo z dat:
Tohle jsou konkrétní signály, že kulturní instituce mají šanci redefinovat svoji roli. Když půjdou s dobou, dají šanci digitalizaci a budou dělat kulturu dostupnou, lidskou a živou.
Když kultura meets technologie v praxi
Virtuální výstavy, rozšířená realita, 3D skeny, interaktivní videa, umělá inteligence nebo audio storytelling. Tohle všechno už nejsou sci-fi tooly pro nerdíky, ale běžná součást managementu v kultuře.
Podcasty a audio storytelling
Ne každý má čas (nebo náladu) číst dlouhé texty na výstavních panelech. Ale dát si cestou do práce 15 minut s kurátorem výstavy nebo rozhovor s výtvarníkem? To už zní dobře.
Třeba Dům umění města Brna má svůj vlastní podcast a Národní galerie Praha vydává Zvuk umění. Audio forma je přístupná, osobní a přitahuje i ty, kteří by do galerie jinak nešli.
Rozšířená realita (AR)
Jeden příklad za všechny – Národní muzeum pod vedením Iva Macka ve spolupráci s českou technologickou firmou Futured vytvořilo appku s AR modelem velryby, který si můžeš promítnout na 22 metrů dlouhou kostru plejtváka myšoka zavěšenou u stropu muzea.
Tahle oceněná aplikace je důkaz, že AR není jenom na efekt, ale je to výborný tool pro interaktivní vzdělávání a zážitek na míru. Galeristé ji používají třeba pro animace obrazů, doplnění kontextu nebo zobrazení děl, která nejsou fyzicky vystavená.
Plejtvák myšok v rozšířené realitě (oceněná aplikace Národního muzea)
Zdroj: youtube.com
Umělá inteligence (AI)
V kultuře už se reálně využívá k psaní scénářů, návrhům dramaturgie, přepisům rozhovorů, generování titulků nebo překladům do více jazyků.
V běžném provozu se AI hodí třeba k tvorbě obsahu na sociální sítě nebo analýzu publika. Ale kulturní instituce už experimentují i s dalšími formáty. Například Švandovo divadlo ve spolupráci s MFF UK a DAMU nechalo AI napsat „autobiografickou“ hru.
AI: Když robot píše hru (sestřih)
Zdroj: youtube.com
Livestreamy a videozáznamy
Když nemůžeš přijít do divadla, může přijít divadlo k tobě. Dnes spousta scén zachovává záznamy nebo streamuje premiéry. Někdy za paywallem, jindy zdarma. Video není náhražka, je to prostě další možnost, jak „jít“ za kulturou.
3D skeny a virtuální prohlídky
Zážitek z galerie už dávno není jenom o fyzické přítomnosti. Díky technologiím pořizujícím skeny si můžeš projít výstavu online, kliknout si na obraz, poslechnout si popisek, přiblížit detail.
Národní galerie Praha má na Google Arts & Culture online výstavu Toyen, Slovanskou epopej Alfonsa Muchy a další umělce a jejich díla. Sbírky najdeš v projektu The Heart of Czechia.
A můžeš si i zahrát. Co takhle poskládat si virtuální puzzle díla Josefa Čapka? (Jop, pejsek a kočička nejsou jeho jediné dílo.)
Puzzle hra na Arts & Culture – dílo Josefa Čapka (African King)
Zdroj: artsandculture.google.com
Digitalizace rozhodně není módní vlna, která jednou opadne. Je to způsob, jak být blíž lidem, jak rozšířit hranice zážitku a jak udržet kulturu živou. Důležité je nečekat, až publikum přijde k tobě, ale jít mu naproti. Klidně přes wi-fi.
Tak čus příště zase tady, online a digitálně.