Ve starověkém Řecku žil Řek (kdo jiný). Jmenoval se Hérostratos a vypálil Artemidin chrám. Hérostratos věřil, že si tím jeho potomci určitě zapamatují jeho jméno. Stejně tak to udělala britská aktivistická skupina Just Stop Oil, která pořádá ekologické akce s obrazy slavných umělců.
Zjistili jsme, kdo jsou, odkud berou peníze, proč si vybírají klasické obrazy a zda můžeme jejich akce považovat za umělecký čin.
Just Stop Oil
Jedná se o skupinu britských ekoaktivistů. Chtějí, aby vláda Spojeného království zastavila udělování licencí a výrobu nových fosilních paliv. Za tímto účelem brání silniční dopravě a uchylují se i k vandalismu. Zejména polévají obrazy barvou nebo rajčatovým protlakem.
Akce Just Stop Oil byla pojmenována ne nadarmo. Oil totiž v překladu z angličtiny znamená „ropa“, jejíž produkci se ekologičtí aktivisté snaží omezit. Olej má i druhý význam – jde o olejové barvy, které se používají k malování obrazů. Všechna plátna, která aktivisté ke svým zásahům použili, byla namalována olejovými barvami.
Sami aktivisté říkají, že bojují proti leviathanovi, a tento obraz používají k popisu hrozby globálního oteplování a nevyhnutelné změny klimatu. V Bibli se jedná o tvora s obrovskou mocí, v přeneseném smyslu o něco obrovského a hrozivého.
Mezi zasaženými obrazy jsou:
- — Rokeby Venus, Diego Velázquez
- — My Heart’s in the Highlands, Horatio McCulloch
- — Peach Trees in Blossom, Vincent van Gogh
- — Aeolian Harp, William Turner
- — The Hay Wain, John Constable
- — The Last Supper, Giampietrina
- — Sunflowers, Vincent van Gogh – nejznámější příhoda se stala s tímto obrazem
Kdo je financuje
Od března do srpna 2023 získala společnost Just Stop Oil tyto finanční prostředky:
Společnost Just Stop Oil to uvedla v dopise zaslaném 11. listopadu časopisu TIME.
Eileen Getty je zakladatelkou The Climate Emergency Fund. Je dědičkou ropného magnáta Jean-Paula Gettyho staršího. Jean-Paul založil a rozvíjel americkou ropnou společnost Getty Oil, díky níž se stal nejbohatším Američanem své doby. Společnost Getty Oil požádala v roce 2011 o ochranu před bankrotem poté, co fungovala 82 let.
Eileen napsala pro The Guardian článek s názvem I fund climate activism – and I applaud the Van Gogh protest. V reakci na to The Climate Emergency Fund uvedl, že Eileen nepracuje ve fosilním průmyslu (jako její příbuzní).
V říjnu 2023 oznámil průmyslník v oblasti zelené energie Dale Vince, který Just Stop Oil věnoval více než 340 000 liber, že již nehodlá tuto organizaci financovat. Řekl: „Protest nemůže za současné vlády fungovat. Dokonce bych řekl, že cokoli, co může živit toryovské vyprávění (dnešní britská Konzervativní strana – pozn. red.), je kontraproduktivní.“
Toryové jsou často obviňováni z podpory kulturní války o identitu, dědictví, svobodu slova a vzdělání. Stejného názoru je i komik Stuart Lee, který svůj postoj ke Konzervativní straně vyjádřil ve sloupku pro The Guardian.
Jak si aktivisté vybírají plátna
Just Stop Oil si vždy vybírá olejomalby. Kvůli názvu, symbolice a podobně. Také se nejčastěji jedná o plátna s ochranným sklem. Tímto způsobem se obraz určitě očistí od rajské polévky nebo bláta.
Odborníci z platformy současného umění ARTEQUEACONTECE tvrdí, že aktivisté vybírají obrazy podle tohoto principu (zde nemluvíme jen o Just Stop Oil, ale i o dalších ekoorganizacích – Letzte Generation, A22, Extinction Rebellion a Ultima Generazione):
#1 My Heart's in the Highlands od Horatia McCullocha: „Tato krajina byla namalována v 60. letech 19. století, v době vrcholícího vyklízení hor. V té době nová třída vlastníků půdy vystěhovávala celé komunity rolníků, aby mohla sledovat své soukromé zájmy. Teprve když se rolníci zorganizovali a začali se bránit, získali svá práva. Záměrem tedy bylo, aby to byl příklad povstání, které by skutečně sjednotilo obyvatelstvo kolem ochrany životního prostředí.“
Akce s obrazem Horatia McCullocha My Heart's in the Highlands.
Zdroj: artequeacontece.com
#2 The Hay Wain od Johna Constabla. Aktivisté obraz zakryli aktualizovanou verzí krajiny, v níž zuří klimatická apokalypsa. Jsou na ní požáry, letadla a mrtvé stromy. Performance naznačuje scénář, který nás čeká, pokud nebudeme planetu chránit.
Akce s obrázkem The Hay Wain od Johna Constabla
#3 Primavera od Sandra Botticelliho je jedním z nejpozoruhodnějších obrazů renesance, známý svým antropocentrismem (soustřeďuje se na člověka). Na tento obraz, který visí v italské galerii Uffizi, se přilepili ekoaktivisté. Tvrdí, že právě antropocentrismus vedl k zanedbávání přírody, což způsobilo rozsáhlou degradaci životního prostředí.
Akce s obrazem Primavera, Sandro Botticelli
#4 Massacre in Korea (Masakr v Koreji) od Pabla Picassa. Tento obraz je o masakru v Sinčchonu (Jižní Korea) v roce 1950. Picasso odsoudil skutečnost, že američtí vojáci zabíjeli civilisty. Tentokrát se aktivisté snažili upozornit na to, že obraz smrti v minulosti nás pobuřuje, ale neuvědomujeme si vymírání lidstva, které přijde kvůli klimatické krizi.
Akce s obrazem Massacre in Korea od Pabla Picassa
#5 Campbell's Soup Cans od Andyho Warhola. Autor je „králem konzumerismu“. Ukázal známé mediální obrazy: fotografie celebrit a bulváru, komiksy, a dokonce i polévku v plechovce od společnosti Campbell's Soup Company.
Když jedna z protestujících nanesla lepidlo na ruku, vykřikla: „Rodiny jsou nuceny volit mezi léky a jídlem pro své děti, zatímco společnosti vyrábějící fosilní paliva dosahují rekordních zisků. A přesto naše vláda každou minutu poskytuje 22 000 dolarů na dotacích fosilnímu průmyslu.“ Austrálie (kde se shromáždění konalo) je největším světovým vývozcem uhlí, proti čemuž aktivisté protestovali.
Akce s obrazem Campbell's Soup Cans od Andy Warhola
#6 Death and Life od Gustava Klimta. Akce s tímto obrazem proběhla 15. listopadu 2022. V tento den Rakušané ve Vídni každoročně uctívají památku knížete svatého Leopolda. Leopoldovo muzeum je v tento den tradičně pro návštěvníky zdarma.
Protest s obrazem Death and Life od Gustava Klimta
Akci v muzeu sponzorovala ropná a plynárenská společnost OMV. Muzeem procházeli dva muži, Lorenz Trattner a Florian Wagner. Druhý z nich nesl láhev s ropou ukrytou pod tlustým bílým svetrem. Aktivisté si pro svůj protest vybrali tento kontext, protože OMV pokračuje ve vrtání nových ropných vrtů. Nalili olej na plátno a křičeli: „Smrt a život!“, čímž odkazovali na název Klimtova obrazu.
Proč zrovna galerie?
Aktivisté se přirovnávají k sufražetkám ve Velké Británii a hnutí za občanská práva v USA. Chápou, že budou čelit nepochopení a ztrátě reputace a že jejich myšlenky nenajdou vždy podporu. A svou volbu vysvětlují následovně:
#1 Kultura = politika. Hannah Hunt, 23letá studentka a členka hnutí Just Stop Oil, řekla: „Politika bude vždy následovat kulturu, proto je zásadní, abychom se zodpovídali za ideály našich kulturních institucí. Ale už je příliš pozdě.
Jako planeta se probouzíme a uvědomujeme si, že zvýšení teploty o 1,5 stupně [Celsia] znamená katastrofu, a toto číslo je již ve zpětném zrcátku. Pokud dosáhneme 2 stupňů, může to znamenat, že 20 % Země se stane neobyvatelnou. Je načase zapojit instituce naší kultury do toho, aby o této době říkaly pravdu.“
#2 Je to provokativní. I když člověk souhlasí se záměry organizace Just Stop Oil, můžou ho znepokojovat metody, které organizace používá.
Jak to bylo dřív
Taková performance není v západním světě ničím novým. Díla, která trpěla vandalismem:
#1 Obraz Rokeby Venus od Velázqueze. V březnu 1914 ji sekáčkem na maso rozsekala sufražetka Mary Richardson (stejný obraz o více než 100 let později pošpinila firma Just Stop Oil). Stalo se tak v Národní galerii v Londýně. Mary tvrdila, že byla rozzlobená kvůli zatčení své kolegyně aktivistky, a udělala to na protest.
Zhanobení obrazu Rokeby Venus od Velázqueze. Zdroj: wikimedia.org
#2 Michelangelova socha Pieta v bazilice svatého Petra byla taky napadena 21. května 1972. Muž, který si říkal vzkříšený Kristus, několikrát udeřil kladivem do mramorové sochy.
Vandalský čin proti Michelangelově soše. Zdroj: finestresullarte
#3 Mona Lisa od Leonarda da Vinciho také přežila vandalský čin, a ne jen jednou. V roce 1911 ji někdo unesl a v roce 1956 na ni hodil kámen. Poté o ni někdo rozbil hrnek, hodil na ni dort a polil ji polévkou. Před obrazem bylo instalováno neprůstřelné sklo, ale ani to nezabránilo tomu, aby jej návštěvníci poškodili:
Jak tehdy, tak i dnes lidé komunikují s uměleckými předměty. Dříve se organizátoři takových útoků snažili upozornit na sebe. Jejich současníci však tvrdí, že chtějí upozornit na problémy životního prostředí.
Performance, vandalismus, nebo intervence?
Nikdo neví. Dokonce ani renomovaní historici umění. Ti nabízejí své vlastní verze, mezi které patří:
#1 Performativní útoky. Takhle popsala Lucy Whelan, historička umění, akce Just Stop Oil. Řekla taky, že „to, co vypadá nebezpečně, je pouze podívaná, nikoliv realita“.
#2 Intervence. Tenhle výraz použil Jamie Collins, Postdoctoral Research Associate v High Meadows Environmental Institute. Výzkumník uvedl, že obrazy, s nimiž aktivisté interagují, nebyly vybrány náhodně: „Obrazy jsou symboly ekonomického systému, který přivedl planetu na okraj. Aktivisté ve své protestní taktice ukazují, že obrazy jsou objekty. Tímto způsobem se protesty pravděpodobně snaží oživit – a nikoli zničit (jak tvrdí ředitelé muzeí) – kulturní diskurz a expresivní kritiku, za kterou jsou odpovědné umělecké prostory.“
#3 Ekovandalismus. To je názor Sally Hickson, historičky umění z Guelphské univerzity v Kanadě. Je přesvědčena, že takové akce ovlivní přístup návštěvníků do muzeí a galerií: „Znepokojivým aspektem nedávných útoků na umění je to, že muzea, kterým byla svěřena do péče některá z největších mistrovských děl v dějinách umění, napadli a narušili hackeři – a v budoucnu pravděpodobně vážně omezí přístup pro širokou veřejnost.“