Architektonický projekt bez nápadu nevznikne. Ale potom to chce ještě někoho, kdo ho dovede ke zdárné realizaci. Architekt a projektový manažer Lukáš Soukup má za sebou sedmnáct let praxe, vede vlastní studio, působí jako městský architekt a nově taky předává zkušenosti v kurzu Projektový management v architektuře.
V rozhovoru přibližuje celý proces – co se děje mezi první skicou a poslední fakturou. A mluví taky o tom, proč se úspěch neodehrává přes noc, ale přichází pomalu, s každou další praktickou zkušeností.
Ahoj Lukáši, po sedmnácti letech v architektuře... dokáže tě vůbec ještě něco profesně překvapit?
No samozřejmě, každou chvíli a v tom je ta práce právě zajímavá. Existují sice obecná pravidla, nástroje a různé poučky, ale vždy se jedná o jiný projekt, jiné lidi, jiné místo. Ta různost mě baví nejvíce, pokaždé se dostanu k něčemu novému, zajímavému.
Proč jsi ty osobně přibral k profesi architekta projektový management?
Tak to je hodně dlouhá historie. Nerad sedím a koukám, jak něco nefunguje anebo se ubírá jiným směrem, než si myslím, že by mělo. A tak jsem to často nevydržel a chopil se organizování. Až to jednoho dne tak nějak plynule přešlo do projektového managementu.
Trochu podrobněji o tom mluvím v jednom z posledních rozhovorů u Petra Klímy. Tak kdo se mnou vydrží hodinu u kávy, směle do toho.
>> Rozhovor v podcastu o architektuře
Co pro tebe bylo na tomhle rozšíření skill setu nejtěžší?
Architekti bývají zkrátka méně organizovaní než například ty ryze inženýrské profese. Je to daň za větší kreativitu a výtvarný pohled. Takže pro mě bylo nejtěžší – a někdy stále je – nechat kreativní práci mladšímu kolegovi nebo kolegyni a otevřít si smlouvu nebo excelovou tabulku. (smích)
V kurzu probíráš různé typy schůzek. Co dělá z obyčejného meetingu takový, který fakt posune projekt dopředu?
Důležitá je systematičnost, vedení schůzky, probrání všech témat, rozdělení úkolů, kvalitní zápis a to vše ideálně v přátelském duchu, protože práce by vás měla také bavit.
Důležitým faktem je, že výše zmíněné málokdy dělá šéf firmy nebo nejzkušenější pracovník. Naopak je to právě práce projektového manažera, který udává tempo schůzky, často musí i starší a zkušenější taktně „useknout“ a posunout celou schůzku dále.
Vzpomeneš si na konkrétní situaci, kdy se projekt hroutil, ale díky dobrému řízení rizik se ho podařilo zachránit?
Těch situací je mnoho, ale bez popisu kontextu by to asi ani tak nevyznělo. Je opravdu důležité se naučit předvídat možná rizika. Není to ale věštění z křišťálové koule. Je to hodně o zkušenostech a opět o systematické práci.
Mám s každým klientem podepsané NDA a navíc by ani nebylo profesionálnální takto zveřejňovat slabiny konkrétních projektů. Důvěra při práci s klientem je mantra.
Když třeba klient v půlce projektu změní zadání, co s tím?
Změny jsou možné, dokud projekt nestojí. A i když stojí, dá se měnit. Je to jen o čase a penězích. Univerzální odpověď neexistuje. Důležité je pochopení, co a proč by se mělo měnit, a pak také profesionální rada s přihlédnutím k daným okolnostem.
Jak udržet klíčové lidi na projektu? Je na to nějaká univerzální rada?
Paradoxně se čím dál tím více ukazuje, že to nejsou peníze. Přeplatit člena týmu a nedat mu pocit důležitosti a ocenění od vedení je v podstatě nesmyslné. A hlavně inteligentní člověk na to brzy přijde, že je nahraditelný. Práce s lidmi má svá specifika a stejně tak motivace jak celého týmu, tak jednotlivců. I o tom na kurzu pohovoříme.
Řídíš vlastní architektonické studio ADPT. Vnímáš rozdíl, když vedeš projekty pod svojí nebo cizí značkou?
Studio ADPT je spíše platformou. Obklopil jsem se skupinou externistů, se kterými průběžně spolupracuji. Škála projektů, na kterých pracuji, sahá od architektonických studií, studií proveditelnosti až po projektový management přípravy a realizací. Samostatnou kapitolou je moje působení na pozici městského architekta.
Důležitým bodem mé práce je právě propojení architektury a projektového managementu. Jestli jde o komerční projekt nebo můj vlastní, úplně nerozlišuji. Pro kvalitní výsledek je potřeba velké nasazení.
Architekt: Jindřišská 16, Praha, 2014, autor DaM – Richard Doležal, Jiří Havrda, Jan Holna, Lukáš Soukup, Petr Šedivý, fotografie: Filip Šlapal
Je pro architekta, který je zároveň i projektovým manažerem, důležité se pořád vzdělávat? A kam ty osobně chodíš pro inspiraci?
No, tohle já považuji za takový svůj „mindset“. Zajímá mě široká škála věcí, takže se stále něco nového učím. Nicméně už dlouho se nevzdělávám „běžným školním způsobem“. Svá PhD. studia jsem nedokončil, na klasický způsob vzdělávání už nemám bohužel čas.
Absolvuji většinou jedno- až vícedenní workshopy, semináře nebo online školení. Kromě toho sleduji velkou řádku rozhovorů, podcastů a videí. Využívám svých jazykových dovedností, takže velká část informací je ze zahraničí. Navíc jsem pendler a pravidelně dojíždím mezi Prahou a Jižními Čechami. A tenhle čas vybízí přesně k takovému druhu poslechu.
Novinkou je, že jsem občas na konference zván jako host. A tak se pomalu seznamuji s novou rolí – že získané vědomosti předávám dále. Za každou novou dovedností stojí hodně času, energie a spousty slepých cest. Tak proč se o vědomosti nepodělit, když můžu ostatním pomoci zlepšit efektivitu a ušetřit dost frustrace. (smích)
Design manager (projektový manažer přípravy): OAKS Prague, Rezidence u golfu, 2022, Meier Partners, zdroj: oaksprague.cz
Setkal ses při přípravě kurzu s tématem, které tě třeba přimělo se na věci podívat jinak?
Ne úplně se podívat jinak, ale jak jsem začal sumarizovat jednotlivé okruhy, začaly mi informace nějak bobtnat. A tak myslím, že se to do vymezeného času lekcí asi ani nevejde. Ty méně podstatné informace proto dávám pryč.
Ale i to je umění, zestručnit obsah tak, aby obsahoval to nejpodstatnější.
Proč by podle tebe měli architekti víc řešit i vedení projektů a nejenom návrhy? Co jim to může v praxi přinést?
Já nemyslím, že by to nutně měli dělat všichni architekti. Znám skvělé kreativce, starší než já, kteří takové ambice nemají. A to je správné, rozpoznat svůj styl práce, který nám vyhovuje.
No ale pak je tu velká skupina architektů, která chce pracovat více organizovaně, ať už sama, anebo v rámci firmy. A těm se pak můžou moje rady hodit.
Je to zdánlivě jednoduché, ale ta větší organizovanost a pragmatický postup je potřeba se naučit a dále osvojit v praxi. Nejedná se o „manažerské poučky z americké publikace z 80. let“. (smích) Na to dnes už nikdo neslyší a mnohdy jsou to jen prázdné výrazy. Jde o prakticky využitelný soubor dovedností, které vás posunou dál.
A teď úplně bokem – kdybys měl volné ruce, neomezený rozpočet a žádného klienta... co by sis navrhl sám pro sebe?
Tak tohle je asi nejhorší zadání vůbec… Jak nemám mantinely, hrozně těžko se mi přemýšlí. Svůj statek v Jižních Čechách rekonstruuji už skoro 10 let. A kromě financí, což je největší výzva, samozřejmě platí, že co architekt, to (alespoň) dva názory. (smích)
Obecně mám rád omezení v zadání. Ať už pozemkem, rozpočtem, nebo dalšími faktory. Čím složitější zadání, tím více mě to nutí nad věcí přemýšlet. A o to je hledání toho nejsprávnějšího řešení zajímavější.
Co bys poradil těm, kteří chtějí pracovat na větších projektech, ale řízení je pro ně zatím tak trochu španělská vesnice?
Ať nechvátají a začnou pomalu, od menších projektů. Ať si v praxi vyzkoušejí teorii, kterou si někde přečtou anebo vyslechnou, třeba i ode mě. Ta věc musí být přirozená a vycházet z vás.
Není nic horšího nežli mladý „manažer“, který si myslí, že pobral všechnu moudrost světa a bude ostatním, mnohdy starším kolegům, říkat, jak mají věci dělat. Určitě jste se už někdy s někým takovým setkali. Takže vás prosím, nebuďte jedním z nich. (smích)
Chce to respekt k ostatním zainteresovaným stranám. Poslouchat nejen klienta, ale i své okolí. V určitou chvíli se pak ale nebát se znalostí věcí učinit potřebná rozhodnutí. Ale také být připraven za ně nést odpovědnost.
A kdybys měl celý kurz shrnout do jedné věty nebo myšlenky, kterou by si každý student měl odnést. Co by to bylo?
Pracujte na sobě a ten výsledek se jednoho dne dostaví.
Projektový management je nejen o schopnostech a zkušenostech, ale také o férovosti. Žádný titul ani kravata vám respekt ostatních nezajistí. S každou další zakázkou budete získávat další zkušenosti a tím i sebedůvěru.
Přirozeným vývojem ten výsledek jednoho dne přijde. Většinou pomalu a nenápadně. Není to žádný skok typu „dnes jsem absolvoval kurz a od zítra jsem projektový manažer“.
Buďte připravení, že za každými dveřmi jsou nějaké další a je jen na vás, kolik času a energie svému vzdělávání obětujete. Já myslím, že ten výsledek ale stojí za to. Takže jen vydržet!
Děkuji za příjemný rozhovor. Před pár dny jsem se dozvěděla, že se tvůj kurz dostal na oficiální seznam kurzů České komory architektů! Tak dodatečně gratuluji a držím palce, ať se ti dobře lektoruje.