Budovy Zaha Hadid Architects a Snøhetta vypadají jako z budoucnosti. Cestování časem však zatím není možné – nikdo neví, co se stane příště, a tak musíme hledat náhledy v minulosti.
Například ve futuristické architektuře dvacátého století – zejména v pracích Metabolism Group, Ant Farm, Superstudia, Lebbea Woodse a Buckminstera Fullera. Někteří z nich za svého života téměř nic nepostavili, ale hodně toho vymysleli, zapsali a nakreslili – dnes jejich myšlenky znovu objevují současní tvůrci.
#1 Domečky z Lega od Metabolism Group
Japonsko v 60. letech 20. století bylo zaměřeno na poválečnou obnovu a rychlý hospodářský rozvoj. Města, která lehla popelem, se obnovovala a architekti se snažili udělat vše správně – lépe, promyšleněji a ergonomičtěji než dříve. Pozor, spoiler: nebyli příliš úspěšní. Beton, ocel a levné stavební metody zvítězily, protože lidé potřebovali rychle získat zpět své domovy. Experimentální koncepty z těch let však zůstaly – alespoň na výkresech a modelech.
Jednou z nejvýznamnějších undergroundových architektonických skupin 60. let byla japonská skupina Metabolism Group. Stáli za modulárními a prefabrikovanými konstrukcemi. Ideálem skupiny bylo adaptabilní město, které by se dalo přestavět bez demolice a destrukce, jako když oddělíš kostičku Lega, dáš ji do šuplíku a nahradíš ji jinou (a pak tento postup děláš pořád dokola). Japonští architekti chtěli, aby se město vyvíjelo spolu se svými obyvateli a nebylo zamrzlé v čase.
Budovy Metabolism Group se podobají struktuře stromu. Jejich kmen a koruna (tj. kostra) jsou vždy statické, zatímco listy (tj. výměnné bloky) jsou v pohybu – opadávají a rostou. Když architekti pracovali na myšlence metabolických měst, vycházeli z logiky procesů v lidském těle – metabolismu a krevního oběhu. V 70. letech 20. století napsal Kisho Kurokawa rozsáhlou knihu o metabolismu v architektuře a o projektech, na kterých tým pracoval.
CO (NE)UDĚLALI
Metabolism Group má několik dokončených budov, několik rozebraných projektů (byly postaveny pro dočasné výstavy) a ještě více nerealizovaných projektů:
#1 Nakagin Capsule Tower. Nejdokončenější budova v Tokiu (má dokonce vlastní Instagram). Skládá se ze 140 modulů, které měly být podle architektů každých 25 let aktualizovány. To se ale nepodařilo – od roku 1972 se s budovou nehýbalo. Za tu dobu zchátrala, takže v roce 2022 musela být rozebrána. Zachovalo se pouze 23 modulů: některé zůstaly u obyvatel, jiné se dostaly do muzeí.
Capsule Tower Nakagin v Tokiu. Zdroj: dezeen.com
#2 Mořské město. Mělo to být kulaté průmyslové město na vodě. Tento projekt byl reakcí Kiyonori Kikutakeho na přelidnění. „Mořské město“ se mělo skládat z několika propojených plošin. Na ně (a částečně i pod ně) Kikutake umístil městskou infrastrukturu a věže s kapslemi, velmi podobné těm, které později vznikly v Tokiu. Pod věžemi se nachází válcový betonový základ, v němž jsou ukryty všechny komunikace. Projekt nebyl nikdy realizován – i Kikutakeho kolegové ho kritizovali za nedomyšlenost.
Model mořského města od Kiyonori Kikutake. Zdroj: archeyes.com
#3 Expo '70. Tak se jmenovala světová výstava, která se konala v roce 1970 v Ósace. Organizátoři Expo '70 dali metabolistům velký prostor (doslova). Postavili vícepodlažní pavilon Takara, který se skládal z ocelových trubek, a pavilon Toshiba IHI, budovu ze čtyř částí, konstrukčně na sobě nezávislých.
Pavilony Takara a Toshiba IHI na Expo '70. Zdroje: ribapix.com, wikipedia.org
JAK TO JE TEĎ
Od roku 1970 se prostor na planetě nezvětšil, takže myšlenky skupiny Metabolismus se vyvíjejí. Města přecházejí na vodu, trendem je mobilita a prefabrikované stavby – tento dům od IWI jde doslova složit do harmoniky a převézt na nové místo. Tady je několik dalších příkladů: Balbek Bureau loni vytvořil MOT (module of temporality), mobilní umělecký prostor složený z nákladních kontejnerů. A japonské studio Atelier Opa se inspiruje přímo praxí metabolistů – vytvořilo přívěsy v podobě kapslí, jako je Nakagin Tower.
#2 Nafukovací architektura Ant Farm
Kolektiv Ant Farm založili v 60. letech v San Francisku Chip Lord a Doug Michels. Jejich praxe zahrnovala kromě architektury také mediální umění, instalace, performance a grafický design. Kolektiv miloval hippies a neměl rád celou tehdejší Ameriku s její závislostí na televizi, nadměrným konzumem a antropocentrismem.
Lord a Michels natočili video s názvem Media Burn, v němž najeli autem do zdi televizorů. Také zakopali do země deset cadillaků, unesli architekta Buckminstera Fullera (jako vtip) a zinscenovali pokus o atentát na Kennedyho.
Společnost Ant Farm má za sebou mnoho zajímavých počinů i v oblasti architektury. Tým byl nespokojen se statickou betonovou architekturou, a tak navrhl alternativu – nafukovací budovy. Takové stavby byly levné, mobilní a pomíjivé. Nezasahovaly také do přírody – nezasahovaly do krajiny a neměnily výhled. Za nafukovací architekturou stojí několik myšlenek:
- — šetrnost k životnímu prostředí: výroba nafukovacích konstrukcí minimalizuje emise uhlíku.
- — možnost „udělat si sám“: Ant Farm povzbuzuje lidi, aby si nafukovací objekty stavěli sami, a dokonce vydala lehce ironickou komiksovou příručku s názvem Inflatocookbook.
- — kolektivnost: v nafukovacích stavbách neexistuje žádné zónování – je to velký otevřený prostor, kde spolu lidé komunikují; takové stavby jsou ideální pro velké akce a večírky a mohou sloužit i jako přístřešek.
Představení Clean Air Pod společnosti Ant Farm v roce 1970 v Kalifornii. Zdroj: spatialagency.net
CO (NE)UDĚLALI
Společnost Ant Farm uvedla koncept nafukovací architektury do praxe – umístila ji na parkoviště, místa konání hudebních festivalů, univerzitní kampusy, dokonce i do pouště. Tým měl ale také mnoho nápadů, které zůstaly jen nápady. O některých z nich se pravděpodobně nikdy nedozvíme – v roce 1978 studio Ant Farm vyhořelo a s ním i náčrty, výkresy a další dokumentace. Tady je několik stěžejních dokončených i nerealizovaných projektů týmu:
#1 Convention City. Mělo to být malé město zastřešené kopulí, které Ant Farm chtěla postavit společně se studenty Riceovy univerzity. Convention City mělo být soběstačné a nezávislé. Mělo to být místo pro velké kongresy, s hotely, televizním studiem a další infrastrukturou.
Projekt Convention City. Zdroj: sfmoma.org
#2 Ambasáda delfínů. Polosatirický projekt, který se nepodařilo uskutečnit kvůli nedostatku peněz. Ant Farm doufala, že v ambasádě bude člověk (inteligentní zvíře) schopen ovládnout jazyk delfínů (možná ještě inteligentnějších zvířat). Projekt Ant Farm by se neměl zaměňovat s delfináriem – nešlo o zábavu, ale o rovnocennou spolupráci mezi živočišnými druhy.
Projekt Ambasáda delfínů. Zdroj: hiddenarchitecture
#3 Dům století. Tento falešný dům připomíná nafukovací konstrukci, ale ve skutečnosti je vyroben ze železobetonu. Existuje mnoho výkladů této stavby: někteří lidé si myslí, že připomíná kosmickou loď NASA ze 70. let, jiní si myslí, že jde o konstrukci Fordu z 30. let, další si myslí, že jde o rybí ploutev, a jiní v ní vidí falický symbol. Dům století stál 10 let, pak ho vážně poškodila povodeň. Nyní z něj zbyly jen ruiny.
Dům století v Texasu. Zdroj: bubblemania.fr
JAK TO JE TEĎ
Nafukovací budovy zůstaly, i když nenahradily betonové (dřevěné, zděné). Nadále se používají pro konference, bienále, fóra a další významné akce. Například poslední architektonické bienále v Chile se konalo v nafukovacím „polštáři“ – velmi podobném tomu, který vyrobila společnost Ant Farm.
Pavilon architektonického bienále v Chile. Zdroj: dezeen.com
#3 Anti-design od Superstudio
Tento italský kolektiv, založený dvěma studenty v 60. letech, útočil na architekturu tím, že používal nástroje designu proti designu samotnému. Základem filozofie Superstudio byl protest. Itálie v té době právě trpěla fašismem, ale ozvěny této ideologie byly stále slyšet (zejména na univerzitách a v učebnicích) – odtud pramenily antiestablishmentové nálady kolektivu.
Superstudio také kritizovalo kapitalismus, nerovnost a ničení životního prostředí. Pokud by k řešení těchto problémů bylo nutné zcela opustit architekturu, byli připraveni to udělat.
Superstudio se inspirovalo sci-fi knihami a vytvářelo koncepční, ale nepraktické architektonické projekty (funkční design byl jejich nepřítelem číslo jedna). Většina jejich nápadů, jako například město s 2000tunovým stropem, byla nerealizovatelná. Což je normální – veškerá radikální architektura těch let byla tak trochu utopická. Černobílá mřížka se stala poznávacím znamením práce Superstudia.
CO (NE)UDĚLALI
Společnost Superstudio nepostavila žádný architekturní projekt. Jejich myšlenky však žijí dál ve skicách, manifestech, videoartu a nábytku:
#1 Supersurface. Jedná se o krátký film o architektuře, životě a budoucnosti s odkazy na projekty Superstudia a dalších avantgardních architektů těch let. Hlavní myšlenky týmu jsou shromážděny v těchto 9 minutách a 44 sekundách.
#2 Continuous Monument. Tento obrovský monument se měl rozprostírat po celém světě – pokrývat města, řeky, lesy, pouště. Superstudio věřilo, že taková architektura vnese na Zemi vesmírný řád.
Continuous Monument. Zdroj: reddit.com
#3 Řada nábytku Quaderna. Estetika Supersurface, Continuous Monument a dalších projektů tohoto kolektivu je ztělesněna v jejich nábytku. Jedná se o monochromatické stoly, zrcadla a komody s mřížkovým vzorem. Zanotta Design Studio stále vyrábí nábytek z řady Quaderna.
Nábytek Superstudio z řady Quaderna. Zdroj: domusweb.it
JAK TO JE TEĎ
Zaha Hadid, Rem Koolhaas, Bjarke Ingels a mnoho dalších současných architektů hovoří o vlivu Superstudia na jejich myšlení. Kromě toho problém sociální nerovnosti nezmizel – a architekti na něj ve svých projektech stále upozorňují. Vliv Superstudia je například velmi patrný v nedávné nábytkové řadě Irene Roca.
Projekt Appropriating the grid – Irene Roca. Zdroj: archdaily.com
The Line a další megaprojekty na Blízkém východě jsou však pravděpodobně nejvýraznějšími případy adaptace myšlenek tohoto týmu. Podle názoru samotných členů Superstudia neúspěšných. „Vidět, jak dystopie vytvořené vlastní fantazií ožívají, není to nejlepší, co si můžeš přát,“ komentuje Gian Piero Frassinelli projekt lineárního města v Saúdské Arábii.
#4 Vzdušné a podzemní domy Lebbeus Woods
Lebbeus Woods byl jedním z těch architektů, kteří se zabývali spíše teorií než praxí. Šlo mu také o architekturu pro architekturu – žádné komerční zakázky a ústupky klientům. Woods se snažil vytvořit něco, co neexistovalo v designu (a dalších sférách vytvořených člověkem) ani v přírodě. Mezi znaky jeho tvorby patří podzemní architektura, strojová estetika a dekonstruktivismus (na jeho kresbách a skicách vypadají jeho stavby roztříštěně, jakoby rozebraně).
Woods se intenzivně zabýval postapokalyptickou architekturou a vytvářel projekty pro města, která přežila bombardování, zemětřesení a další katastrofy. Architekt navrhl koncept disaster-proof budov pro seismické zóny – měly se přizpůsobit pohybu zemské kůry při zemětřesení.
Lebbeus Woods dokonce pracoval na dekoracích k filmu Vetřelec 3. Ne však dlouho – když se filmu ujal David Fincher, Woods projekt opustil. Poté se jeden z konceptů vyvinutých pro Vetřelce 3 objevil ve filmu Terry Gilliama 12 opic. Woods prohlásil, že mu byl nápad ukraden, a zažaloval autory 12 opic.
Náčrtky Lebbeuse Woodse k filmu Vetřelec 3. Zdroj.: artsy.net
CO (NE)UDĚLAL
Lebbeus Woods je architektem jedné budovy. Doslova postavil pouze The Light Pavilion v Čcheng-tu. Zbytek jeho díla zůstal na papíře:
#1 Einsteinův hrob. Woods navrhl 25 let po smrti Alberta Einsteina projekt vědcovy hrobky. Byl neobvyklý – měla to být stanice vypuštěná do hlubokého vesmíru. Projekt odkazoval na Einsteinovu obecnou teorii relativity a byl odpovědí na vědcovu žádost, aby se na jeho počest nestavěly pomníky.
Návrh Einsteinova hrobu. Zdroj: sfmoma.org
#2 Létající stroje. Tato série Woodsových kreseb se zaměřuje na malé kovové konstrukce létající nad městem.
Náčrtky geomagnetického létajícího stroje, 1988. Zdroj: flickr.com
#3 „Underground Berlin“. Mělo to být tajné podzemní město, kde se mohli setkávat obyvatelé východního a západního Berlína.
JAK TO JE TEĎ
Podzemní architektura a budovy odolné proti katastrofám jsou nejpopulárnější koncepty, se kterými Lebbeus Woods pracoval před 50 lety. Do podzemí se dostávají knihovny, muzea, sklady atd. A už se plánuje i vynášení aut (a nejen jich) do nebe – loni dostala automobilka Armada Model Zero povolení k prvnímu zkušebnímu letu.
Létající auto Armada Model Zero. Zdroj: dezeen.com
#5 Nový slovník Buckminstera Fullera
Buckminster Fuller ( ten samý muž, kterého unesla Ant Farm) přišel o dceru, když jí byly tři roky. Dívka onemocněla spinální meningitidou a Fuller z toho vinil průvan a nadměrnou vlhkost v domě. Od té doby architekt pracoval na vytvoření mobilního bydlení odolného proti povětrnostním vlivům, které by bylo dostupné lidem s různými příjmy.
Buckminster Fuller je však spojován především s geodetickými kopulemi (neboli geoskopy) – tuto myšlenku si nechal patentovat, i když nebyl první, kdo ji realizoval.
Geodetická kopule je velmi velká a velmi tenká mřížová polokulovitá konstrukce, která může pokrýt několik budov. Nejčastěji se takové kopule používaly ke stavbě skladů, hvězdáren a pavilonů. I když podle Fullerova plánu měly mít širší využití – architekt dokonce navrhl kopulovitý dům. Tento snadno postavitelný typ obydlí měl vyřešit bytovou krizi v poválečné Americe.
Geodetický kopulovitý dům Buckminstera Fullera. Zdroj: architecturaldigest.com
Fuller také rád vymýšlel nové termíny, kterých bylo několik:
- — dymaxion (kombinace slov dynamic (dynamický), maximum (maximální) a tension (napětí)) – ve skutečnosti toto slovo vymyslel marketér, který propagoval Fullerův 4D House, ale architektovi se tato myšlenka zalíbila, a tak začal tímto termínem označovat každý svůj další projekt.
- — efemérnost, tj. zásada „udělat více, utratit méně“.
- — synergie – myšlenka, že systém je něco víc než všechny jeho části dohromady.
CO (NE)UDĚLAL
Fuller realizoval mnoho věcí – jeho geodetické kopule se nacházejí v Montrealu a Ohiu a další návrhy jsou uloženy v muzeích a soukromých sbírkách. Fullerovo portfolio je nesmírně rozmanité – zahrnuje architekturu, průmyslový design i kartografii. Mezi nejzajímavější architektovy projekty patří např:
#1 Fly's Eye Dome. Jedná se o přenosný, levný a soběstačný dům. Vypouklá okna kopule Fly's Eye Dome lze nahradit solárními panely nebo systémy na sběr dešťové vody. Fuller vyrobil tři prototypy tohoto domu.
Prototyp Fly's Eye Dome. Zdroj: themodernhouse.com
#2 Auto Dymaxion. Tříkolový automobil podobný letadlu bez křídel – podle Fullerovy představy se měl Dymaxion skutečně vyvinout v létající automobil. Možná kdyby tříkolové auto nemělo vážnou nehodu (která podkopala důvěryhodnost vynálezu), jezdili bychom dnes takovými auty.
Auto Dymaxion. Zdroj: edition.cnn.com
#3 Nová mapa světa. Fuller vytvořil první dvourozměrnou mapu Země. Přenesl ji na dvacetistěnný mnohostěn, aby se vyhnul zkreslení měřítka.
Mapa Dymaxion. Zdroj: atlasofplaces.com
JAK TO JE TEĎ
Dnes se geodetické kopule používají jako dočasné přístřešky, ale nestaly se novým typem bydlení. Studia se při vytváření hotelů, restaurací a dalších turistických míst spíše odvolávají na estetiku Fullerových návrhů. Například firma Grimshaw vytvořila několik velkých polokulovitých kopulí pro park a kulturní centrum v Cornwallu. A společnost Hyperdome vyrábí snadno sestavitelné kopule, které je možné instalovat na zahradě, na letní terase podniku apod.