V 80. letech byla berlínská techno scéna divokou, undergroundovou a ne vždy legální záležitostí. A v březnu 2024 se stala součástí kulturního dědictví UNESCO. Zní to jako paradox, ale ne, kancelář organizace si nepopletla papíry – německá hudební komunita o tento status bojovala více než 10 let.
Pokusili jsme se zjistit, proč je techno pro Berlín tak důležité a jak se dostalo na seznam tradičních svátků, pokrmů a vyšívacích metod UNESCO.
Detroit, Berlín
Berlín je světovým centrem techna, ale Německo tento žánr nevynalezlo samo. Země ho vyvezla ze Spojených států. Historie techna, syrové industriální hudby, která zní trochu jako disco a funk a trochu jako synth-pop, začala v 80. letech v Detroitu. Hudebníci Juan Atkins, Kevin Saunderson a Derrick May (známí také jako Belleville Three) vymýšleli novou elektronickou hudbu ve sklepě svého domu, kde se scházeli po škole.
Pro černochy, a v Detroitu žili převážně černoši, bylo techno způsobem, jak vyjádřit svůj názor na svět a své místo v něm. Kdysi slibné město automobilů upadalo, detroitské podniky byly zavřené a ulice prázdné. Ve městě zůstali jen ti, kteří si nemohli dovolit odejít, a drsný zvuk techna dokonale vystihl ducha doby.
Němečtí a američtí muzikanti se vždy vzájemně ovlivňovali. Belleville Three (stejně jako Stooges, MC5, Motown) poslouchali německou elektronickou skupinu Kraftwerk a později začaly jiné německé kapely na oplátku poslouchat detroitské. Tento vzájemný zájem byl velmi přirozený. Pro Berlín i Detroit nebyla osmdesátá léta nejlepší dobou: rozdělená společnost, upadající ekonomika a politická krize. Právě díky podobným kontextům se techno v obou zemích tak dobře uchytilo.
Techno: soundtrack, při kterém padla Berlínská zeď
Více než 20 let byl Berlín rozdělený zdí, na východě vládla sovětská a na západě francouzská, americká a britská vláda. V té době žili Berlíňané v radikálně odlišných podmínkách. V západní části města se formovala undergroundová umělecká komunita a levné nájmy přitahovaly hudebníky, výtvarníky a další kreativce z různých zemí. Zatímco lidé na východě byli odříznutí od všeho západního, včetně elektronické hudby. Východní Berlíňané chodili na večírky bez alkoholu a rozcházeli se o půlnoci, ještě před zákazem vycházení. Pokud se pokusili překročit zeď, čekal je trest, někdy i smrt.
V roce 1989 ale padla zeď a hlavním soundtrackem této události se stalo techno (východní Berlíňané k němu přidali více hardcoru). Lidé žíznící po večírcích pořádali rave v prostorách, které zůstaly bez majitelů – ve vyřazených továrnách, kancelářských budovách apod. Vice píše, že tancování na místech, kde tě mohli zastřelit za vniknutí na cizí pozemek, mělo zvláštní symboliku. Berlíňané samozřejmě v těchto budovách squatovali – první ravy vznikaly na základě pocitu euforie. Navíc nová berlínská vláda nevznikla hned, takže si hudebníci mohli dovolit nemyslet na papíry a povolení.
Berlínské rawy 90. let. Zdroj: theguardian.com
Lidé, kteří zažili Berlín v 90. letech, si pamatují techno rave jako naprosto bezpečný prostor. V Tresoru, UFO nebo Berghainu nikoho nezajímalo, kdo jsi nebo odkud pocházíš – neexistovala žádná diskriminace na základě pohlaví, orientace nebo původu. To bylo v kontrastu s atmosférou ve městě, kde stále panovalo napětí mezi obyvateli východního a západního Berlína.
Techno začalo jako velmi undergroundový příběh – s drogami a party scénou, která se ocitla na okraji společnosti. Postupem času ale kluby formalizovaly svou činnost a stanovily si ambicióznější cíl než je pouhé vydělání peněz. Dnes berlínský noční život přitahuje mraky turistů a ročně generuje příjmy ve výši přibližně 1,5 miliardy eur.
Co bránilo berlínské techno scéně
Techno scéna je byznys, který generuje skutečné příjmy. Je to ale také kulturní fenomén, který je třeba chránit. V posledních letech (vlastně desetiletích) existenci berlínských klubů skutečně ohrozilo několik faktorů.
Za prvé, gentrifikace. Lidé začali zastavovat kdysi neatraktivní části města, kde se konaly techno rave. Vyrostly obytné komplexy (a obyvatelé, kterým se nelíbil hluk), výrazně vzrostly ceny nájmů a investoři začali s těmito oblastmi spřádat větší plány. Například potenciální rozšíření dálnice A100, která bude procházet Friedrichshainem, ohrožuje noční kluby a další kulturní zařízení v této části města (a že jich je).
Berlínskou techno scénu zasáhla gentrifikace a poté pandemie. Kluby pak měly několik možností: a) ještě více se zkomercionalizovat (a pojmenovávat po celebritách), b) uvolnit prostory pro developera, který by na místě postavil obchodní centrum, nebo c) přestěhovat se na okraj města. Mezi lety 2010 a 2020 zmizelo z mapy Berlína přibližně 100 klubů (a dalším 25 hrozilo uzavření). Němci tento jev nazvali Clubsterben, tedy „smrt klubů“.
Městské úřady ani německé ministerstvo kultury do situace příliš nezasáhly. Podle staré legislativy představovaly kluby totéž co zábavní podniky, jako jsou kasina. Z právního hlediska nebyly součástí kulturního sektoru, takže stát měl všechny důvody je nepodporovat a nerozvíjet. Proto německá hudební obec požadovala změnu statusu nočních klubů. Čehož nakonec dosáhli. V roce 2020 německý soud oficiálně uznal techno jako hudební žánr a v roce 2024 se techno dostalo na seznam nehmotného dědictví UNESCO.
Co je to nehmotné dědictví UNESCO
UNESCO začalo chránit nehmotné kulturní dědictví teprve nedávno, v roce 2006. Do této kategorie patří praktiky a znalosti, které regionální (nebo národní) společenství považuje za součást své tradice. Například slavnosti, zpěv, tanec, způsoby vaření nebo výroba produktů. Pokud jsou tyto činnosti na seznamu UNESCO, získávají status chráněného dědictví.
Nejčastěji dává organizace přednost tradicím, které existují už po staletí a předávají se z generace na generaci (např. petrykivská malba nebo kosivská keramika). Na seznamech UNESCO se ale objevují i nové formy, jako je amsterdamský pride, jamajské reggae nebo curyšská techno scéna (ano, Berlín nebyl první).
Aby se určitá praxe mohla stát památkou nehmotného dědictví UNESCO, musí projít několika fázemi. Nejprve musí komunita, která daný zvyk provozuje, oznámit své vládě, že stojí o zápis do rejstříku. Pokud vláda tento záměr podpoří, navrhne místní komisi UNESCO, aby danou zvyklost zařadila na národní seznam. Pokud zvyklost nezíská status kulturního dědictví na lokální úrovni, nemůže se dostat na globální seznam.
Jak se berlínské techno dostalo do UNESCO
Berlínské techno ještě není světovým kulturním dědictvím. Bylo uznáno pouze na národní úrovni (což je také velmi důležité). Stalo se tak díky nevládní organizaci Rave The Planet, která od roku 2022 spolupracuje s německou vládou. Připravili žádost, vysvětlili význam berlínské techno scény, a dokonce o ní natočili dokumentární film. Organizace hodně mluvila o svých zkušenostech a ukázala, jak vypadá cesta do UNESCO zevnitř – takže obce, které chtějí v rejstříku vidět i své moderní postupy, si mohou vzít Rave The Planet za vzor.
Dr. Motte, DJ a spoluzakladatel Rave The Planet, řekl, že se jim podařilo získat status ochrany, protože „UNESCO chce mít víc než jen pletení – chce něco městského, mladého". Navzdory riziku muzealizace techno kultury má UNESCO co nabídnout. Berlínské techno je nyní pod ochranou, což znamená, že organizace a německá vláda slibují jeho výzkum, propagaci a dokumentaci, školení lidí, kteří tuto kulturu rozvíjejí, finanční pomoc atd. Německé úřady dnes berlínskou techno scénu rozhodně nezanedbají, protože ji sleduje celý svět (úřady i scéna).