Každá kompozice je souborem tvarů, méně či více složitých. Za tímto strukturováním se skrývá důležitá dovednost: mentálně rozložit objekty na jasné a jednoduché prvky. Aby si tuto dovednost člověk osvojil, měl by nejprve pochopit, s jakými tvary je možné pracovat.
V tomto článku si tedy povíme o tvarech v teorii umění a zjistíme, jak je začít vnímat kolem sebe.
Tvar jako umělecký prvek
Kromě prostoru a proporcí je při tvorbě uměleckých projektů důležitý i další prvek – tvar. Jedná se o umělecký nástroj, který může být obecně dvourozměrný nebo trojrozměrný a slouží ke komunikaci s publikem, k vytvoření určité představy, iluze a zjednodušení objektů.
Forma je nejvíc spojena se sochařstvím jako uměním práce s trojrozměrnými tvary. Sochy vytvářejí jak pevná, neprůhledná a tvarovaná tělesa, tak imaginární tvary prostřednictvím abstraktní hry s barvou a světlem, reliéfem, průhledností a prostorem.
V kresbě můžeš trojrozměrnost vyjádřit pomocí šerosvitu a obrysů, které ukazují oddělení předmětu od jeho okolí. Čím větší je kontrast a variabilita barevných hodnot, tím výraznější je tvar.
Dvourozměrné tvary se také nazývají obrazce. Jsou ploché a nejsnadněji se s nimi pracuje – usnadňují získání obecné představy o objektu, aniž by ses musel*a zabývat jeho objemem. Patří mezi ně kruh, obdélník a trojúhelník.
Trojrozměrné tvary jsou klasické prostorové tvary nebo jejich kombinace. Mají délku, šířku a výšku a dělí se na geometrické a organické tvary.
Geometrické tvary se řídí geometrií a vyznačují se přesností – patří mezi ně koule (ekvivalent kruhu), krychle (ekvivalent čtverce), válec (kombinace čtverce a kruhu), kužel a jehlan (odvozené od trojúhelníku) a všechny další možné kombinace těchto tvarů. Jsou to běžné prvky v architektuře.
Organické tvary jsou spontánnější, nevyznačují se symetrií a měřením. Obvykle jsou odrazem přírodních tvarů, jako jsou lidé, mraky, skály atd., ale někdy jsou přírodní objekty popsány geometrií, jako jsou kulovité bubliny nebo včelí plástve.
Vztah mezi organickými a geometrickými formami lze vysvětlit tím, že organické formy lze obecně zjednodušit na formy geometrické.
Jak pracovat s tvary
Práce s konturami a liniemi bez ohledu na objem a tvar dělá práci plochou a nereálnou. Přírodní objekty nemají jasné obrysy – proto je třeba naučit se myslet v tvarech a používat linii jako nástroj k vytvoření iluze tří rozměrů pomocí objemu.
Začít přemýšlet v tvarech znamená změnit myšlení z obrysů na soubor jednoduchých prvků. Může to být obtížné, ale kromě znalosti matematických vlastností tvarů je pro tebe mnohem důležitější naučit se je analyzovat intuitivně. Například ruce vypadají jako trubky a dům jako krychle.
Neobvyklým způsobem, jak začít přemýšlet o objemu a organických formách, je procvičit si kreslení svislých a vodorovných řezů a spojovacích čar. Díky tomu získáme 3D vizualizaci objektu – tvary čar jako by popisovaly objekt z hlediska jeho objemu. Tento nácvik můžeš uplatnit při „obkreslovací metodě“ – vytiskni si průsvitnou fotografii předmětu a nakresli jeho tvary:
Než začneš pracovat s objemy, je důležité procvičit si kreslení základních tvarů (krychle, válec atd.), dokud nepochopíš jejich strukturu. Než začneš kreslit, zkus si na rozehřátí kresbu na 10–15 minut: může jít o kulové nebo krychlové hlavy a také o tvary z různých perspektiv.
Když se chceš naučit kombinovat geometrické a organické tvary, můžeš také použít metody ořezávání tvarů a překrývání.
Abys mohl*a vnímat tvar jako trojrozměrný, musíš pochopit, jak vypadá ze všech úhlů – i z těch, které nezobrazuješ, ale naznačuješ. Proto si procvičuj kreslení stejného objektu z různých úhlů a perspektiv: musíš se naučit přemýšlet o objemu a struktuře, o překrývajících se tvarech a odklonit se od myšlení pouze v liniích.
Další technikou kreslení tvarů je stínování. Oblasti směřující ke světlu budou tedy hodnotově světlejší než oblasti ve stínu a máme také vržené stíny objektu. Kontrast mezi světlem a stínem je možné zvýraznit použitím teplých a studených barev k jejich naznačení.
Dobrým cvičením pro další pochopení je malování zátiší. Vyber si soubor předmětů, které máš kolem sebe, a vytvoř z nich kompozici. Pak zkus namalovat zátiší s využitím získaných znalostí o tvarech.
Výjimkou z trojrozměrného myšlení mohou být ploché objekty, jako je strop nebo podlaha, vzdálené nedůležité objekty nebo záměrné zobrazení objektu jako plochého. Tak jako tak se pracuje s tvary – s figurami.
V kostce
Kreslení tvarů by se mělo stát běžnou praxí. Spolu se zdokonalováním teoretických a matematických znalostí o vlastnostech tvarů a znázorňování výšky, šířky a délky pomocí čar lze zlepšit svou dovednost při kreslení tvarů a získat větší jistotu při kreslení různých objektů.
#1 Kresli základní tvary z různých úhlů a perspektiv a používej vodicí čáry při práci s organickými tvary.
#2 Rozlož objekty do souboru jednoduchých tvarů a forem, které jsou spojeny překrýváním, ořezáváním a vrstvením.
#3 Zlepšuj své znalosti barev a šerosvitu, abys vytvořil*a iluzi objemu a přestal*a myslet na kontury.