Nezáleží na tom, kde pracuješ a co děláš, rozhodně máš svůj vlastní styl – i dveře otevíráš vlastním způsobem. Někdy tento „vlastní způsob“ nehraje velkou roli (jako v případě s dveřmi) – ale ve fotografii je to důležitá věc.
Daria Senchikhina ví, jak fotografovat a neopakovat ostatní. V oboru se pohybuje již 10 let a do jejího portfolia patří fotografie pro BURSA Hotel Kyjev, L'Officiel Hommes Ukraine a The Village. Vytváří také umělecké projekty – jedna z jejích prací byla vystavena během Tate Modern Lates na podporu výstavy v Tate Modern.
Na skvotí lekci nám Daria vyprávěla o tom, jak může fotograf rozpoznat a zlepšit svůj rukopis, a my jsme si dělali poznámky k hlavním bodům.
Proč fotograf*ka potřebuje svůj styl
Dnes se může stát fotografem*fotografkou každý, kdo má fotoaparát (a dnes ho má téměř každý). Vstupní hranice do této profese je velmi nízká, takže se o fotografování pokoušejí miliony lidí – a za takových podmínek je těžké konkurovat.
Ale pokud si vytvoříš individuální (a rozpoznatelný) styl, nebudeš mít konkurenci. Ano, ostatní fotografové s tebou budou stále soutěžit o klienty a zakázky, ale nebude nikdo, kdo by fotil stejným způsobem jako ty. Protože právě autorská jedinečnost se u fotografů*fotografek cení nejvíce.
Pro nalezení vlastního stylu pomáhá:
#1 Poznat lépe sebe sama. Jestliže při fotografování propracuješ svůj styl, lépe porozumíš svému vkusu a vzorům.
#2 Najít „své“ lidi. Tedy ty, kteří sdílejí tvou estetiku a chtějí s tebou spolupracovat: stylisty, vizážisty, producenty, klienty atd.
#3 Šetřit čas. Když zdůvodníš (sobě i ostatním), jak a co fotíš, přitáhneš ty správné zakázky a projekty. Pokud například pracuješ ve stylu Helmuta Newtona (čb, nádherné ženské někde v ulicích New Yorku), nezískáš klienta, který reklamuje vysavače.
Jako příklad můžeme uvést fotografa Rafaela Pavarotti. Ti, kdo alespoň jednou viděli jeho práci, rychle rozpoznají jeho projekty – nepotřebují ani podpis.
Jak najít svůj styl
Prvním krokem je zamyslet se nad tím, co děláš. Analyzuj všechny své fotografie: od náhodných snímků v telefonu až po vyretušované práce. Věnuj pozornost tomu, co fotíš nejčastěji: přátele, květiny, svou ulici atd.
Později se zamysli nad tím, proč fotíš právě tak, jak fotíš. Vše, co rád*a fotografuješ, je ti vlastně důvěrně známé (a často už z dětství). Vytváříš znovu něco, co jsi už někdy viděl*a. Pokud tedy fotograf*ka často fotí vodu a má rád*a hodně prostoru v záběru, je to pravděpodobně proto, že vyrostl*a ve městě u moře.
Zkontroluj také, zda tvé fotografie neodkazují na jiná umělecká díla – možná jsi je vytvořil*a nevědomě. Například když vznikla fotografii vlevo, nebylo mým cílem zprostředkovat estetiku filmu Stvořeni pro lásku. Když se ale podíváš pozorně, najdeš mezi těmito záběry mnoho podobností.
Foto: Daria Senchikhina (vlevo), snímek z filmu Stvořeni pro lásku, imdb.com (vpravo)
Tady se můžeš pustit do ještě hlubší analýzy a zeptat se sám sebe, proč se ti „Stvořeni pro lásku“ vůbec líbí. Snad proto, že odkazuje na estetiku obrazů Moneta a Gauguina? O tom můžeš přemýšlet bez přestání.
A posledním krokem je předat svou práci přátelům. Lidé, kteří tě dobře znají, mohou tvou fotografii poznat mezi ostatními – i když ji předtím neviděli. Prostě tě v té práci budou cítit. A tento „pocit z tebe“, který mají ostatní, je velmi cenný. Požádej své přátele, aby podrobně popsali, co si s tebou a tvým stylem spojují.
Jak analyzovat práci jiných lidí
Pokud s fotografováním teprve začínáš a nemáš co analyzovat, nebo pokud si myslíš, že tě tvá současná práce vůbec nereprezentuje, hledej se v dílech jiných umělců. Začni analýzou prací jiných lidí. Za tímto účelem:
- Vyber si všechny fotografie, které se ti líbí →
- vytiskni je a polož na stůl (nebo použij digitální Miro, Sketch, Pinterest) →
- seskup je podle témat, barev, objektů v záběru atd. Pokud k tomuto procesu přistoupíš vědomě, zachytíš mnoho poznatků (například si uvědomíš, že se ti líbí street fotografie nebo šeříková barva).
Čím více technik, stylů a metod analyzuješ, tím lépe. Zde je několik zdrojů, které ti pomohou rozvíjet tvé vycvičené oko:
- #1 Models.com — je obrovský archiv s fotografiemi od různých špičkových fotografů (užitečné zejména pro zájemce o módu).
- #2 Kdysi okouzlující zdroj krásných fotografií, nyní se PhotoVogue zaměřuje na fotografie s poselstvím.
- #3 PhMuseum — je zdroj informací o umění, kde je (kromě fotografií) zveřejněno mnoho grantů a soutěží.
Styl je proces
Analýza je skvělá. Ale právě v tomto procesu je nejsnazší vzdát se toho, co není tvoje. Aby fotograf našel svůj vlastní styl, musí hodně experimentovat – s lokacemi, světlem, modely, vybavením, týmem atd.
Výmluva „nejsou peníze na experimenty“ nefunguje. Chceš-li pořídit fotografii se skvělým objektivem, nemusíš si ho kupovat – vybavení si můžeš pronajmout. Pokud chceš pracovat s lidmi, kteří umí profesionálně pózovat, pořiď zkušební fotografie pro modelingovou agenturu. Neexistuje nic takového jako dokonalý okamžik nebo podmínky. Pokud na ně budeš stále čekat, nikdy nezačneš.
Je důležité být k sobě upřímný. Pokud chceš mít fotku jako Helmut Newton, ale pozveš si na focení do parku holku ze sousedství (kterou oblékneš do toho, co máš po ruce), nebude to fungovat. Snaž se pochopit, z čeho se kýžený snímek skládá (supermodelky, pohledy z bohémských newyorských penthousů, luxusní oblečení), a přemýšlejte, co můžete udělat pro to, aby se tyto složky do záběru dostaly.
Není možné říct „jsem takový*taková“ a mít to navždy vyřešené. Tvůj styl se bude vyvíjet po celý život – bez ohledu na to, kolik snímků už jsi absolvoval*a.
I slavní umělci neustále měnili svůj styl. Například Picasso měl ve své tvorbě asi pět období: modré (finanční krize, smrt přítele a deprese), růžové (stěhování na Montmartre a stýkání se s bohémou), africké období (Avignonské dívky) atd. Picassovo autorství je patrné ve všech těchto dílech – každé z nich má však svůj vlastní kontext, a proto se liší.
Instagram a stockholmský syndrom
Instagram je nyní jednou z největších platforem, kde fotografové zveřejňují své práce. Do hry o lajky je velmi snadné se zapojit – a ještě snadnější je o ně přijít. Instagram může fotografovi skutečně překážet, protože:
- — pokud máš málo lajků (sledujících, komentářů), začínáš se znehodnocovat;
- — napodobuješ ty, kteří mají více lajků, a jsi zklamaný*zklamaná, když neuspěješ;
- — vytvoříš si tunelové vidění, tj. zaměříš se jen na to špatné.
Pokud se ti nedaří získat dobré příznivce na sociálních sítích, nemusí být problém nutně v tobě. Algoritmy Instagramu často vrhají účty do stínového banu (například za přeposílání informací o válečných zločinech Ruska).
Když chceš na Instagramu překonat stockholmský syndrom, zkus tohle:
- — více si věř;
- — nečekej na souhlas všech, ale pracuj jen pro své publikum;
- — měj na paměti své cíle, a pokud například zveřejňuješ své módní fotografie, abys upoutal*a pozornost konkrétních značek, neměl*a by ses starat o názory ostatních;
- — hledej různé kanály, jak se propagovat, neomezuj se jen na Instagram.