Kreslit člověka je obtížné a jeho emoce jsou ještě obtížnější. Postava může mít velmi jednoduchou strukturu, ale její tvář se musí reálně pohybovat a měnit. Jinak i dobře nakreslená postava dostane od diváků více „nevěřím“ než špatný herec v nízkorozpočtové mýdlové opeře.
Snažili jsme se přijít na to, jak vyjádřit pocity postavy pomocí mimiky a gest.
Proč postava potřebuje emoce
Vnější projevy emocí jsou vizuální ilustrací toho, co si postava myslí a cítí. Pokud je smutná, vnější koutky jejích očí klesají dolů a rty se chvějí, a pokud je šťastná, její obličejové svaly se uvolní, objeví se lehký úsměv a horní víčka mírně klesnou.
Bez živé mimiky a pohybů je pro postavy mnohem těžší vyvolat v divákovi sympatie nebo jiné pocity – a pokud není žádná emocionální odezva, není ani žádný skutečný zájem.
Výzkumy v oblasti neurovědy ukázaly, že pokud divák vyčte z postavy emoce a uvěří jí, jeho tělo reaguje na úrovni chemie. Uvolní se kortizol a oxytocin, hormony zodpovědné za koncentraci a radost. Díky empatii jsou tedy diváci ještě více vtaženi do animace, reklamy nebo hry.
Přitažlivost neboli charisma je jedním z 12 principů animace, které vytvořili animátoři společnosti Disney Ollie Johnston a Frank Thomas v roce 1981. Tato zásada spočívá v tom, že postava by měla upoutat pozornost diváků a vyvolat emocionální odezvu.
A tento příběh není o roztomilých králíčcích v centru děje. Týká se také padouchů a vedlejších postav. Každá postava musí mít charisma. Ve filmu se zprostředkovává hereckým výkonem, v animaci pak mimikou a gesty nakreslenými ilustrátorem.
Mapa emocí
Nejjednodušší způsob, jak vyjádřit emoce, je mimika, protože každá emoce uvede do pohybu velký soubor svalů. Například když se usmíváme, nejen zvedáme koutky rtů, ale také mhouříme oči, a když jsme naštvaní, naše rty se sevřou a oči se promění v průzory.
Nejúplnější mapu emocí vytvořila londýnská umělkyně a ilustrátorka Jumana Medley, která dříve pracovala na projektech pro Leo Burnett a Saatchi & Saatchi a nyní působí jako konzultantka ve společnosti Apple.
Mapa ukazuje, jak postupně přecházet od neutrálního výrazu obličeje k výrazu nejvýraznějšímu. Obsahuje 58 emočních stavů rozdělených do tematických skupin: překvapení, radost, hněv, smutek a uvolnění. U každé emoce je ilustrace a stručný popis toho, co se v okamžiku prožitku děje s různými částmi tváře:
Výrazy tváře v detailu
„Jak si představit, že postava prožívá emoce? Zkus si promítnout její pocity. Vem si záběry z filmů, pozoruj lidi a častěji se dívej do zrcadla. To vše, stejně jako pochopení individuálních vlastností postavy, pomůže při vytváření výrazů tváře,“ říká animátorka Dana Boadway-Masson, která vytvořila videa pro Halo 3 a ODST.
Křivka obočí nebo dolíčky, které se najednou objeví na tvářích, mohou skutečně změnit tvář postavy a vyjádřit její emoce. Projděme si jednotlivé části obličeje – oči, ústa a nos – a podívejme se, jak mohou vyjadřovat pocity postavy.
Oči a obočí
Pouze pomocí zornic je možné zcela změnit výraz tváře. Například stažené zornice vyjadřují strach, zatímco rozšířené zornice vyjadřují zájem a sympatie:
I obočí pomáhá vyjadřovat emoce. Dělí se na dvě části: základnu a oblouk, které se mohou pohybovat nezávisle na sobě. Mohou být v klidu, zvednuté nebo pokleslé a emocionální pozadí postavy se mění v širokém rozsahu, od zklamání až po divoký hněv:
„Reakce“ obočí je viditelná rychleji a je pociťována intenzivněji než změny v jiných částech tváře, a dokonce i v těle. Obočí jako by zahajovalo tvářový řetězec. Pokud tedy pohyby hlavy a těla nestačí k vyjádření správných emocí, pomůže promyšlená animace obočí.
Ústa
Rty jsou obklopeny velkým množstvím svalových skupin, takže pouze jejich zakřivení může dát tváři postavy nový výrazový odstín. Mohou snadno vyjadřovat radost a potěšení (vlevo) nebo hněv a znechucení (vpravo):
Schéma výrazů rtů. Zdroj: clipstudio.net
Ústa se navíc mohou pohybovat asymetricky, což přidává ještě více odstínů. Například úsměv s jedním koutkem úst bude zdrženlivější než úsměv oboustranný.
Nos
Při animaci nosu je důležité mít na paměti, že se pohybuje synchronně se rty. Výtvarník pracuje s jeho špičkou (tahá ji nahoru, dolů a do stran) a nosními dírkami (zužuje je a rozšiřuje).
Pro vyjádření znechucení by měla být špička nosu zvednutá a nosní hřbet mírně pokrčený (2 a 3 na obrázku), pro vyjádření hněvu je třeba nakreslit rozšířené nosní dírky (4):
Schéma nosní mimiky. Zdroj: clipstudio.net
I like to move it, move it
Pokud není obličej postavy zobrazen v detailním záběru, může tělo hrát roli „indikátoru emocí“. Vyjádří je prostřednictvím póz a aktivních pohybů.
Například v seriálu Simpsonovi postavy často vyjadřují radost tancem, zatímco jejich mimika zůstává statická. Stejná technika je použita v seriálu Městečko Záhad:
Aby bylo možné vyjádřit pocity pohybem, je nutné přemýšlet o tom, jak se projevují v těle. Strach nebo chlad způsobí, že na kůži naskočí husí kůže, vzrušení způsobí, že se na čele objeví pot, a hněv způsobí, že se prsty sevřou v pěst. Sklopená ramena vyjadřují smutek a únavu, příliv sebedůvěry narovnává držení těla atd.
Ikona animace Hayao Miyazaki zprostředkovával emoce pomocí jemných pohybů, které vytvářely ucelený obraz. Například v anime Ponyo z útesu nad mořem na útesu nechal hlavní postavu bosou. Když byla šťastná, vyjadřovala své emoce skákáním a roztahováním prstů na nohou.
Tipy FACS
Facial Action Coding System — příručka Arminda Freitas-Magalhaese, doktora psychologie. Jedná se o systém pro kódování emocí a digitalizovaných znalostí o výrazech obličeje.
Systém FACS spojuje každou emoci v mozku se svaly v těle, které jsou za ni zodpovědné. Tak vznikla obrovská digitální knihovna s popisy, fotografiemi a videoukázkami toho, jak různí lidé vyjadřují své pocity. Můžeš se například podívat, jak vypadá smutek na tvářích různých věkových skupin (od dětí po seniory), ras a kultur (od bílých Američanů po zástupce kmenů z Papuy-Nové Guineje).
Původně sloužila k výcviku policejních a speciálních služeb, celníků a psychologů, ale později se FACS stala zlatým standardem i pro animátory. Podle této příručky byly například vytvořeny filmy Toy Story a Shrek.
„Demonstrační“ verzi příručky lze najít v knihách Paula Ekmana, skutečného vědce, který se stal předobrazem hlavní postavy televizního seriálu Teorie lži. Například Ekmanova kniha Psychologie emocí obsahuje množství ilustrací a schémat pohybů obličejových svalů, které mohou sloužit jako reference pro výtvarníky.
Aplikace pro animaci tváří
Software pro animaci tváře je skvělým nástrojem pro ilustrátory. Umožňují modelovat konkrétní emoce nebo zvuky, které má postava vydávat. Do těchto programů je možné nahrát vlastní video a „zkopírovat“ z něj řeč těla:
Adobe Character Animator — aplikace z prostředí Creative Cloud. Animuje nejen tváře, ale i pohyby. Postava může chodit, na něco ukazovat, držet předměty a hlavní je nastavit parametry.
Cartoon animation 4 — profesionální nástroj pro tvorbu 2D animací postav, který podporuje také snímání pohybu tváře pro animaci v reálném čase. Je možné jej používat s jakoukoli webovou kamerou a také s iPhonem X nebo novějším, ale je třeba nainstalovat aplikaci Live Face.
CrazyTalk 8 — jednoduchý software, který vytváří animace s 3D a 2D postavami. Lze nahrát předem nahraný zvuk, nebo dokonce text a program pak animuje obličej postavy tak, aby odpovídal řeči. U textových souborů je možné nastavit přízvuky, intonaci a délku trvání jednotlivých zvuků i samotného souboru.