Zásady udržitelného rozvoje jsou dnes snad nejdůležitější v každé výrobě. A to i v architektonickém průmyslu. Svět se musí konečně naučit stavět domy tak, aby neškodily životnímu prostředí, ale jen mu prospívaly.
Architektka Dasha Spitska vysvětluje, co je to udržitelný architektonický design, jak se liší od zeleného designu a jak jeho zásady uplatnit tady a teď.
Udržitelný rozvoj a architektura
Udržitelný rozvoj je soubor opatření zaměřených na uspokojování současných lidských potřeb při zachování životního prostředí a zdrojů. Znamená to zajistit, aby lidé mohli dostat to, co potřebují a chtějí, a to jak nyní, tak i v příštích desetiletích.
Koncept „udržitelného rozvoje“ se objevil v 80. letech 20. století. V roce 1983 svolala Organizace spojených národů poprvé Světovou komisi pro životní prostředí a rozvoj, aby projednala otázky životního prostředí na celosvětové úrovni – a toto téma je aktuální dodnes.
V moderních zprávách se stále častěji zmiňuje znepokojující termín 2030. Studie ukazují, že pokud nebudou v příštích 10 letech podniknuty radikální kroky k přechodu na alternativní zdroje energie a zastavení nárůstu CO2 v atmosféře, budou důsledky klimatického kolapsu nezvratné.
Životní prostředí je ovlivňováno mnoha faktory: od aktivní průmyslové výroby a přetíženého dopravního systému až po odlesňování a znečištění moří. Stavebnictví je zodpovědné za 40 % znečištění ovzduší a pitné vody, změnu klimatu a množství odpadu na skládkách. A před tím samozřejmě nelze zavírat oči.
Proto v oblasti architektury vznikají přísné normy a certifikace. První norma – Leadership in Energy & Environmental Design (LEED) – byla vyvinuta v roce 1993. Po něm následovalo mnoho nových certifikačních standardů: britský BREEAM, americké WELL a Fitwel a další. Architektura (byť ne příliš rychle) přechází na zelený tón.
Udržitelná architektura vs. zelená architektura
V oblasti architektury se často používají termíny zelená/eko architektura a udržitelná architektura. Oba přístupy se zabývají otázkami životního prostředí (např. znečištěním ovzduší a nakládáním s odpady), ale jejich zaměření je odlišné:
- — Zelená architektura – problémy, kterým dnes čelíme
- — Udržitelná architektura – dlouhodobá perspektiva a budoucnost planety
Zelená architektura se týká vytváření flexibilní energeticky účinné infrastruktury. Hlavním cílem je minimalizovat dopad na životní prostředí a ekosystém. Vývoj zeleného designu vyžaduje velkou pozornost z hlediska výběru materiálů a jejich funkčnosti, aby nedocházelo k vyčerpávání dostupných přírodních zdrojů.
Udržitelná architektura se zaměřuje na minimalizaci negativního dopadu na životní prostředí a na zlepšení celkové výkonnosti budovy. Hlavním cílem je spotřebovat minimální množství neobnovitelných zdrojů, snížit množství odpadu a vytvořit funkční a produktivní prostředí.
Příkladem zelené architektury je projekt Jackfruit Village (Hanoj, Vietnam), který vypracovala kancelář 1+1>2 Architects. Byla zde posílena symbióza klíčových prvků – člověka, místní vegetace, topografické a vodní krajiny.
Zeleň a budovy ve vesnici Jackfruit Village. Zdroj: 112.com.vn
Domy v této vesnici jsou postaveny z ekologických materiálů (například ze surových cihel) a střechy jsou obloženy rákosem, který dokáže zadržet ultrafialové záření. Velmi promyšlený je také systém kanalizace: každý dům je vybaven ekologickým pětikomorovým septikem.
Uvnitř komplexu jsou zeleninové zahrady a rybníky, takže obyvatelé mají každý den čerstvé biopotraviny.
Příkladem udržitelné architektury je spalovna odpadů CopenHill v dánské Kodani, kterou navrhla společnost BIG. Zařízení využívá technologii přeměny odpadu na energii, což znamená, že spalovací proces vyrábí elektřinu a teplo.
Kromě samotného komplexu spalovny odpadů se v této budově nachází sportovní centrum. Nachází se zde také zelená plocha – prostor přístupný všem, kde se může člověk procházet a shora se rozhlížet po městě.
CopenHill – spalovna odpadu. Zdroj: archdaily.com
Zavedení ekologických norem je dobré pro lidi i životní prostředí, ale nejen pro ně. Je také důležité pro stimulaci rozvoje inovativních technologií, podnikání a ekonomiky. Vzhledem ke složitějšímu procesu navrhování a výstavby jsou byty v takových budovách asi o 10 % dražší. Takové technologie sice zvyšují rozpočet na výstavbu, ale radikálně snižují náklady na provoz. A to je hodnota, za kterou jsou lidé ochotni zaplatit.
4 principy udržitelné architektury
V architektonické praxi existuje několik zásad udržitelnosti, které lze při navrhování využít. Pojďme zmínit ty nejdůležitější:
1. Přizpůsobení architektury. To znamená navrhovat budovy tak, aby byly v interakci s prostředím a mohly se proměňovat v závislosti na vývoji města, jeho ekonomických a environmentálních podmínkách. Hlavními rysy takové architektury jsou flexibilita, multifunkčnost a schopnost aktualizace.
Výrazným příkladem adaptability je přestavba bývalých továren, hangárů, kostelů a skladů na obytné nebo veřejné budovy. Modernějším přístupem však je, když jsou možnosti přeměny budovy již součástí fáze návrhu.
Za tímto účelem je důležité vytvořit otevřené nebo modulární uspořádání, které usnadní budoucí změnu funkce budovy. Touto metodou lze vytvořit nejrůznější objekty, od výstavních hal a stadionů až po bytové domy.
Příkladem adaptivní architektury je vodárenská věž Nagyerdei Víztorony (Debrecín, Maďarsko), kterou navrhli architekti Zoltán Györgyi a Robert Novak a přeměnili ji na veřejný prostor s barem, kavárnou, obchodem, galerií, vyhlídkovou terasou a lezeckou stěnou.
Vodárenská věž Nagyerdei Víztorony. Zdroj: magmuterem.hu
2. Využití zdrojů. Opětovné využití se může týkat nejen samotné budovy, ale také materiálů, nábytku, dekorací, svítidel a přírodních zdrojů. Tento přístup je prospěšný pro životní prostředí i rozpočet projektu.
Existuje mnoho příkladů opětovného použití přepravních kontejnerů, železných plechů, kovových konstrukcí a betonových trubek v architektonických projektech nové vlny. V interiérovém designu se tento přístup také prosadil: vintage nábytek a „staré“ interiérové detaily jsou silným trendem.
Příkladem architektonického upcyklace je Circular Pavilion v Paříži, který byl postaven ze 180 starých dveří. Tento projekt vypracoval tým architektů Encore Heureux v roce 2015:
Circular Pavilion ze starých dveří. Zdroj: encoreheureux.org
3. Používání udržitelných a obnovitelných materiálů. V architektonické praxi je důležité používat udržitelné materiály – mohou snížit náklady na projekt tím, že ušetří na dopravě, zpracování a odstranění stavebního odpadu.
Může se jednat o netoxické materiály vyrobené pomocí udržitelných technologií nebo recyklované s minimální spotřebou energie. Dalším trendem je „návrat k přírodě“ – používání technologií, které jsou v tomto regionu považovány za tradiční.
Důležité je také používat při stavbě obnovitelné zdroje, jako je dřevo nebo hlína. Platí důležitá zásada: tyto materiály by měly být snadno kompostovatelné anebo by měly pocházet ze zdrojů, u nichž je jisté, že se budou obnovovat.
Příkladem využití udržitelných a obnovitelných materiálů je obytný dům ECLA v italském městě Massa Lombarda, který je sestaven z 3D tištěných bloků z hlíny vytěžené v této oblasti. Futuristickou budovu navrhl ateliér Mario Cucinella Architects.
Obytné hliněné kopule. Zdroj: dezeen.com
Dalším příkladem tohoto přístupu je dům Gaia (rovněž v městě Massa Lombarda). I tato stavba je sestavena z bloků vytištěných na 3D tiskárně ze směsi odpadového dřeva, rýžových slupek, sena a místní zeminy. V tomto domě je možné nějakou dobu bydlet a poté jej zkompostovat.
Dům Gaia, který lze poslat na kompost. Zdroj: dezeen.com
4. Energetická účinnost. Podle statistik se stavební projekty podílejí na spotřebě energie přibližně 40 %. To znamená, že průmyslové a obytné budovy se stávají jedním z hlavních zdrojů emisí CO2 do atmosféry. Jedním z úkolů architektů je tato čísla snížit.
Existuje již mnoho technologií, které pomáhají zvýšit energetickou účinnost budov. Za prvé, moderní budovy mohou vyrábět energii, a tím snižovat spotřebu komunální tepelné a světelné energie. K tomuto účelu se využívají solární panely, větrné nebo geotermální zdroje. Někdy je možné, aby budova byla zcela energeticky neutrální: energii vyrábí i spotřebovává – a to jí stačí.
Za druhé, architektonické a inženýrské techniky pomáhají přizpůsobit budovu k životnímu prostředí, aby se snížila její spotřeba energie. Důležité jsou například otevřené fasády na jižní straně a průhledné stropy, aby do budovy pronikalo více světla.
Někdy může speciální sklon a orientace stěn pomoci optimalizovat využití slunečního tepla a větrné energie (a ušetřit za elektřinu a větrání). Pokud zajistíš automatické otevírání oken, bude budova přirozeně větrána a nebude se přehřívat. Další inženýrskou technikou je dvojitá fasáda, která umožňuje zadržování tepla a větrání.
Proč není každá udržitelná architektura skutečně udržitelná
Je důležité používat udržitelné technologie. Zároveň je nezbytné pochopit, jak to dělat, kde a proč.
Uvedu příklad: člověk si postavil superdům v odlehlé zelené oblasti, přestěhoval se tam, ale každý den se vrací do města autem. Když si vše spočítáš, vyjde ti, že z hlediska životního prostředí je bydlení v tomto domě horší než bydlení v běžné městské výškové budově, ale v oblasti s rozvinutou infrastrukturou.
Důvodem je, že při stavbě tohoto ekodomu a jeho napojení na komunikace bylo nutné proniknout do nedotčené přírody, přivézt stavební materiál a někde zakopat odpadky. Člověk navíc denně jezdí autem a to (s největší pravděpodobností) zanechává znatelnou ekologickou stopu.
Podobným příkladem může být i výstava Expo 2020 v Dubaji, kde došlo k zásahu do přírody (i když do pouště) a vznikly neuvěřitelně velké pavilony. Spotřeba energie a práce na infrastruktuře při takové výstavbě jsou také stěží udržitelné. Je tu však několik „ale“.
Zaprvé, Expo 2020 se staví s využitím moderních a udržitelných architektonických a technických řešení, což je pro udržitelnost velkou výhodou. Za druhé, všechny tyto pavilony nebudou po skončení výstavy zbourány, ale budou znovu využity.
Proto je při výpočtu udržitelnosti projektu důležité brát v úvahu širší perspektivu: dívat se nejen na udržitelnost budovy v současnosti, ale také na její životnost za 10–20–50 let. To je případ, kdy by se budoucnost měla odvíjet od současnosti.