Hezký český termín mizanscéna pochází z francouzského termínu mise-en-scène (wow, really?) a pokud bychom ho chtěli definovat, nebo spíš doslovně přeložit, jako to, co je vloženo na scénu. Ať už filmovou nebo divadelní. Nás ale zajímá film. Tak si to pojďme rozebrat, představit – a finally pochopit.
Definicí existuje moc a mnoho. Tématem se rozsáhle zabýval například Sergej Michajlovič Ejzenštejn, který mu věnoval monografii Umění mizanscény. A jak vlastně mizanscénu definuje?
„Mizanscéna: je takové prostorové rozmístění, které není v rozporu s jednáním lidí v reálném životě a zároveň je ještě grafickým vyjádřením (schématem) toho, co v přeneseném smyslu určuje psychologický obsah scény a vzájemné působení jednajících postav.“
Možná z toho ale nejsme dostatečně moudří, tak si pojďme představit ještě pár dalších definic.
Americký filmový kritik James Monaco ji definuje jako modifikování prostoru. Josef Kovalčuk, divadelní dramaturg a pedagog, ji zase popisuje jako „prostorovou organizaci dramatického jednání“.
Z uvedených definic už ti asi došlo, že právě mizanscéna je to, co bere v potaz kompozici inscenace, v našem případě filmu, ale také další pojmy z oblasti vizuálního vnímání. Právě tady totiž mluvíme o tom, jakou roli v prostoru hraje herec. Zároveň bychom ale neměli opomenout ani světlo, zvuk a další složky, které jsou součástí filmového plátku.
Filmová mizanscéna
Zaměříme-li se ale pouze na film, máme se na mizanscénu dívat trochu jinak? Možná. Kulturní historik John Gibbs ve své knize Mise-en-scene: Film Style and Interpretation píše, že ve filmových studiích se téma mizanscény diskutuje zejména z pohledu vizuálního stylu. Ve filmovém případě je mizanscéna jednoduše a prostě obsah a jeho organizace.
Za samotné prvky můžeme považovat:
- Sety
- - Rekvizity
- - Osvětlení
- - Kostýmy
- - Blokování herců
- - Kompozice záběrů
Abychom to teda konečně rozsekli – filmová mizanscéna se týká toho, jak je vše v rámci filmu uspořádáno. Jednoduše řešíme všechno to, co je před kamerou a všechno to, co jako divák můžeme vnímat.
Pojďme si teď jmenovat a rozebrat složky mizanscény ve filmu.
Co všechno mizanscénu tvoří
Mise-en-scène vytváří u diváků (nějaký) pocit místa, ať už si to uvědomují, nebo ne. A kdo má vlastně mizanscénu v rukou? Pravděpodobně režisér, je to tak.
Divákův filmový zážitek ovlivňuje hned několik věcí. Třeba tyhle:
#1 Herci
Herci, jejich výkony a styl vystupování jsou zásadními součástmi mizanscény. Když je herec na plátně, je obviously ústředním bodem, takže jeho přítomnost má pro celkový vzhled příběhu velkou váhu.
Příkladem může být třeba poslední snímek Christophera Nolana Oppenheimer. No dokážeš si představit sledovat ten film BEZ úchvatných hereckých výkonů? Asi ne. Takže právě tady si můžeme potvrdit, že herci vážně jsou středobodem filmu.
Ale na druhou stranu – záleží. Možná jsou třeba artové filmy, které stojí na něčem jiném.
#2 Lokace
Místo, kde se scéna, potažmo celý film, odehrává, určuje atmosféru a podporuje děj. Režisér musí přemýšlet nad tím, jak prostředí může film ovlivnit. Co třeba prostřihy, kdy jen jede kamera a snímá les? To bezpochyby podporuje naši náladu a naše rozpoložení, které v nám film vyvolává.
#3 Scénografie
Scénografie se týká všeho, co diváci v dané scéně vidí. Právě takové detaily pomáhají budovat svět daného místa a dodávají příběhu ještě více souvislostí. Všechno, co na scéně figuruje, musí zapadat do děje a musí dávat smysl. Takže prostě musí být v souladu s tím, co momentální scéna prezentuje. Jinak to nejde, ne ne ne.
Každá scéna má potenciál v nás něco vyvolat. Každá scéna má potenciál diváka někam směrovat a nějak navigovat. Je potřeba se této filozofie držet a dodržovat ji.
#4 Osvětlení
Světlo je klíč. Tudíž osvětlení je často nástrojem, který nejzřetelněji vyjadřuje náladu či myšlenku dané situace. Rozlišujeme dva základní druhy osvětlení:
- - High-key osvětlení spoléhá na tvrdé světlo, čímž tak minimalizuje stíny. Používá se zejména v muzikálech a romantických komediích.
- - Low-key osvětlení se vyznačuje vysoce kontrastním světelným vzorem, který části záběru jak zesvětluje, tak ztmavuje. Nejčastěji ho vidíme například v hororech.
Osvětlení beze srandy really má sílu v nás vyvolávat emoce, ale taky upoutat naši pozornost a tak dále. V rámci mizanscény je to něco, co výsledek pretty much určuje.
#5 Kamera
Co na to říct, bez kamery by film nevznikl stejně jako bez scénáře. Pro předání obrazu je kamera naprosto stěžejní. Stejně tak důležité ale je i to, jakým způsobem se s kamerou pracuje. Je-li stabilní, je-li blíž k hercům, je-li pohyblivá a tak dále… I tohle je prostor, kterým může film vystoupit z davu dalších filmů. Hra s kamerou je prostě um.
Jako příklad můžeme jmenovat třeba českou minisérii Zrádci, kterou uvedla Česká televize. Tady byla kamera opravdu v bezprostřední blízkosti hlavních aktérů, mohli jsme vidět dokonce i to, jak dýchají. Nebo jsme psíš mohli vnímat to, jak dýchá sama kamera.
Dalším příkladem hry s kamerou je i oscarový snímek Revenant, kdy jsou herci snímány jakoby z profilu. A například ve filmu Rebel Moon, který zvolil styl rozostření kamery – kamera zabírá subjekty v popředí, zatímco okolí je rozmazané.
#6 Kompozice
Kompozice, jakožto promyšlený výběr záběrů a úhlů kamery, tvoří záběr. Manipulace s kompozicí může zdůraznit emocionální témata příběhu a sdělit divákům smysl (případně nedostatek) významu.
#7 Filmová stopa
Filmová stopa se vztahuje ke vzhledu filmu na plátně. Je černobílý, nebo barevný? Obojí? Je film jemnozrnný, nebo zrnitý? Každý z nich vypovídá o něčem jiném.
Navázat můžeme zase na Oppenheimera, ve kterém Nolan používá právě obě varianty. Barevnou i černobílou. Barevný obraz vypráví o Oppenheimerovi himself, zatím černobílému obrazu dominuje Lewis Strauss. Možná i díky tomuto rozdělení jsme se měli možnost zorientovat v poměrně dost složitém filmu.
#8 Kostýmy
Sure, asi nikdo z nás nebude pochybovat o tom, že kostýmy dělají dost a mnoho. Příklad, jo, třeba budeš koukat na seriál jako třeba Stranger Things a postavy nebudou oblečené tak, jak jsou, ale spíš jako dnešní GenZ. A rázem máme trochu jiný seriál.
A nebo další příklad – vezměme si Dunu. Ani Duna by nebyla Duna, kdyby tam nebyly takové kostýmy, jaké byly. Kostýmy jsou dost účinným článkem filmové mizanscény, ne že ne. Ale je to umění, to pozor. Z uvedených příkladů můžeme vypíchnout třeba kostýmy Vecny nebo Barona, na kterých je prostě fakt vidět, že to dalo dost práce.
#9 Účesy a make-up
Vlasy a make-up jsou fyzické prvky, které hercům pomáhají proměnit se v jejich postavy, jako jsou protézy, krev nebo techniky stárnutí. Stejně jako kostýmy jsou vlasy a make-up nepochybně nezaměnitelnou složkou filmu.
Stejně tak, jako můžou tyto prvky herci pomoct se do role více vcítit, můžou také divákovi mnoho sdělit. Kupříkladu Peaky Blinders: v každé sérii má totiž Tommy Shelby čím dál kratší vlasy – to má podle tvůrců symbolizovat to, jak moc jeho duše „černá“ a jak moc hluboko do svých myšlenek je zabořen.
A nebo v novém fenoménu Barbie – s tím, jak se Barbie pomalu distancuje od svého perfect lifu, tím přírodnější barvu mají vlasy. S make-upem si jako tvůrce můžeš vážně vážně pohrát a můžeš jím mnoho říct.
Co říct závěrem?
Filmová mizanscéna jednoduše znamená všechno to, co je před kamerou, jak už jsme si stanovili. Jsou to herci, jsou to světla, jsou to kostýmy. Všechno.
A to všechno hraje ve scéně, a zejména pak v konečném filmovém snímku, velkou roli. Je to něco, co ovlivňuje, jak snímek bude vypadat. Ale i to, jak se bude líbit.