Schopnost vytvářet portréty je dobrá dovednost, kterou by měl*a komerční ilustrátor*ka mít. Protože dovednosti vedou k zakázkám a zakázky jsou tvými pracemi, které budují tvé jméno.
Rozvinout dovednost kreslení portrétů není snadné: musíš najít rovnováhu mezi uměleckostí a podobou, vlastním stylem a realitou. Je to těžký úkol, ale naučit se ho a zvládnout ho rychle není nemožné.
Pro nakreslení dobrého portrétu je důležité pochopit zvláštnosti portrétních skic jako žánru a znát pravidla a fáze tvorby takového díla. Teď si je vysvětlíme.
Vlastnosti portrétu jako žánru
Portrét je zobrazení podoby člověka na základě jeho vzhledu, charakteru a emocí.
Portrét není jen o hlavě, ale obličej je jedním z nejvýraznějších prvků těla. Výraz tváře nebo i jen drobné reakce obličeje mohou přesně vyjádřit i téměř nepostřehnutelné, jemné stavy mysli.
Aby portrét byl zajímavý, musí tě kreslená osoba zaujmout – jedině tak zachytíš detaily a odlišíš konkrétní osobu od ostatních. Portrét hlavy můžeš nakreslit i se základními dovednostmi, ale znalost anatomie tomu rozhodně napomůže. Vem v úvahu stavbu lebky a svaly obličeje – to ti pomůže určit, jak umístit světla a pracovat s emocemi.
Portréty jde kreslit tužkou nebo kvašem – podle uvážení ilustrátora. Hlavní je, aby zvolené materiály nebránily soustředění na to hlavní – na nalezení a reprodukci individuality. V některých případech mohou naopak pomoci vyjádřit charakter a náladu zobrazované osoby:
- — uhlí pomůže zprostředkovat složité obrazy,
- — akvarel je vhodný pro lehkovážné a bezstarostné skici,
- — tužky jsou vhodné pro práci s rychlými náčrty a šerosvitem,
- — křída je vhodná k vytváření dalších akcentů na světlých místech.
Kreslicí programy mají mnoho štětců s různými texturami, se kterými se dá snadno experimentovat.
Fáze kreslení portrétu
Kreslení hlavy probíhá podle stejných principů jako kreslení celého těla – zjednodušení na jednoduché geometrické tvary a postupné dokreslování původní skici. Proto se dá proces rozdělit do následujících fází:
#1 Obecné tvary a obrysy. To zahrnuje zobrazení tvaru hlavy a krku a objemu vlasů bez detailů jednotlivých pramenů. Referenční hlava má oválný tvar podobný vajíčku a směřuje dolů.
Za zmínku stojí, že muži mají hranatější tvar brady než ženy, a dětské hlavy mohou dokonce vypadat spíše jako kruh.
#2 Označení hlavních proporcí. Tyhle linie ti pomohou určit umístění, vzdálenost a poměr jednotlivých částí obličeje. Hlavu můžeš rozdělit na tři stejné části: první je přibližný začátek růstu vlasů, druhá je špička nosu a třetí je brada.
Linie očí je přibližně uprostřed mezi první a druhou částí a vzdálenost mezi očima odpovídá šířce jednoho oka. Uši se nacházejí od linie obočí ke konci nosu. Ústa zabírají ⅓ prostoru mezi druhou a třetí částí a svými koutky se shodují se středem očí.
#3 Kreslení obličejových rysů. Doporučujeme věnovat nějaký čas pozorování a studiu jednotlivých prvků obličeje – jaké vlastnosti mají oči, nos atd., jaké typy očí existují a jakými tvary se dají zobrazit.
Například oči jsou kulovité, zakryté očními víčky a obecně je jde znázornit jako mandle. Lidský nos má tvar klínu a uši mají tvar písmene C. Ústa se dají nakreslit jako jedinou linii, nebo je víc propracovat a přidat tenčí horní ret a jemnější spodní ret pomocí měkké zaoblené linie.
#4 Detailní zpracování. V této fázi můžeš přidat akcenty v podobě znamének, vrásek, jizev a pracovat s účesem, přidávat zdobené prameny a jednotlivé vlasy.
Pro pochopení tvarů a objemů (určení světlých a tmavých oblastí) můžeš použít výřez Johna Asaro nebo Houdonův model hlavy. Mnoho užitečných 3D modelů je k dispozici na veřejné doméně.
Existují taky určitá schémata pro konstrukci hlavy, která můžou snadnit proces určení umístění jejích částí. Nejznámější je Loomisova metoda. Podle této metody se hlava nakreslí jako koule, která je rozdělena svislou čarou. Poté se pomocí horizontální čáry vytvoří kříž. Vzhledem k jeho umístění je třeba „odříznout“ části koule na obou stranách. A teprve potom je možné přidat vyznačovací čáry a začít umisťovat části obličeje a hlavy.
Všechny tyto kroky, modely a schémata se dají použít ke kreslení imaginárních lidí. Protože struktura lebky a proporce obličeje jsou víceméně podobné, můžeš po zvládnutí těchto dovedností vytvářet zajímavé portréty podle vlastní fantazie.
Jak dosáhnout portrétní podoby
Důležitou roli v dosažení podoby hraje zprostředkování vnitřního stavu člověka a jeho charakteristických vnějších rysů. S ohledem na to je třeba mít na paměti, že přesvědčivost podoby hraje mnohem větší roli než anatomie a proporcionalita.
Když se díváš na fotografii nebo na někoho osobně, zkus si všimnout rysů, které tě nejvíce zaujmou. Někdo má například zajímavě tvarovaný nos, výraznou bradu nebo vysoké čelo – zaměř se na tyto zvýrazňující detaily. A nezapomeň, že hlavní je zachytit podstatu, ne zobrazit vše, co vidíš.
Aby se z portrétní kresby nestala rutinní reprodukce základních schémat, podívej se na osobu pokaždé novým způsobem. Například na nos se nedívej z hlediska jeho klínovitého tvaru, ale jako na nový objekt, který se dá popsat jakýmikoli jinými tvary (svazek kruhů, obdélník nebo složená skvrna – pokud jsou vhodnější pro reprodukci toho, co vidíš).
Dej si volnost při interpretaci, ale nespoléhej se výhradně na suché anatomické rady – vyjádři osobnost porovnáním s referenčními proporcemi obličeje. Pokud je vhodné výrazný rys obličeje přehnat nebo záměrně zmenšit, udělej to.
Charakteristickým rysem portrétu jsou i emoce. Při jejich vyjádření hraje roli obočí, oči, rty a nos. Jednoduché zakřivení obočí, pevně stisknuté rty nebo široce otevřené oči můžou leccos vypovědět o emocích člověka. Změnou polohy alespoň jedné z těchto částí je možné zásadně změnit výraz a dojem z tváře.
Must-have pro začátečníky
Pro zlepšení dovedností při práci s portréty a ilustracemi obecně je dobré osvojit si tyto jednoduché, ale důležité návyky:
#1 Nejlepší referencí jsi ty. Začni studovat lidské vlastnosti u sebe, pořizuj si selfie a zkoumej svou osobnost. Sám*sama pro sebe jsi ten nejuniverzálnější model, na který se jde dívat ze všech možných úhlů.
#2 Zvykni si zrcadlit obraz. To ti umožní podívat se na kresbu znovu, všimnout si zjevných zkreslení proporcí a hrubých porušení symetrie. Pokud pracuješ na papíře, vyfoť si kresbu a zrcadlově ji zobraz na telefonu nebo podrž list u okna.
#3 Obličeje lidí nejsou zcela symetrické a proporcionální. Nakreslit jednu část obličeje a jen ji kopírovat není dobrý nápad. Práce bude vypadat nezajímavě. Snaž se zachytit tuto asymetrii a soustřeď se na každý prvek zvlášť.