Pavla Bastlová, hudební producentka, zpěvačka, umělkyně. Vystupuje pod jménem Tokyo Drift a už osmým rokem se věnuje hudební produkci. Její debutové album Scorpio Season zaznělo na londýnské stanici NTS Music. Jako zpěvačka a taky koproducentka se podílela na tvorbě alba Superfly s Rohonym. Co na to říct než: „No tak zdravím, zdravím“, protože tohle je úspěch.
Mimo to je ale taky lektorkou našeho nového kurzu Sound design. V interview jsme se ptali, co vlastně sound design je, odkud se bere a jakou roli hraje v hudebním průmyslu.
Popiš nám, prosím, na úvod, co je vlastně sound design.
Podle mě je sound design všude kolem nás. Je ho spousta, a přitom si ho často nevšímáme. Dobrý sound design je ten, kterého si člověk všimne až při druhém poslechu. Nejvíc vnímám sound design v podcastech a hudbě. Baví mě nuance a detaily, se kterými si může člověk při tvorbě vyhrát, a prostor, který mi to dává.
Těší mě poslouchat kvalitní věci, jako jsou podcastové seriály, audioknihy a hudba, kde si můžu vychutnat jednotlivé zvuky a uvědomit si, že na tom někdo strávil hodně času. Často si říkám, že to bude dobrý detail, když si toho někdo všimne. Celkově si myslím, že sound design může hodně vyjádřit osobnost tvůrce – jestli je maximalista, minimalista, puntičkář, nebo preferuje zvuky ve velkém. A to mě baví.
Čím si tě sound design získal? Jak ses k tomuhle oboru dostala?
K práci se zvukem jsem se dostala přes hudbu. Vždycky mě bavilo vzít nějaký jednoduchý prvek a pak ho upravit do něčeho úplně jiného a zajímavého. A právě tím si mě zvuk získal – těmi detaily a nekonečnými možnostmi manipulace. Osobně mě baví recyklovat již existující zvuky nebo pracovat s nástroji, hlasem a předměty kolem sebe.
Věřím, že do sound designu lze vložit spoustu podprahových myšlenek a něco tím vyjádřit. Třeba volbou samplů a způsobem jejich úpravy. To je obzvlášť patrné na vokálech. Hlas Charli XCX na albu *Brat* je podle mě sound-designérská lahůdka.
Do jaké míry spolu souvisí sound design a hudební produkce? Jsou to odlišné obory, nebo vlastně stejné?
Podle mě jdou ruku v ruce a v dnešní době jsou natolik propletené, že je už třeba vůbec nerozlišuji. Hudební produkce bez sound designu je pro mě nudná, a naopak, když pracuji na rozhovoru nebo zvuku do videa, ráda si hraji s hudebním podkresem nebo doprovodem.
Na kterých projektech ses jako sound designérka a hudební producentka podílela?
Velkým soustem pro mě byla práce na Pražském Quadrienále minulý rok, kde jsem dělala Audio Walk pro polský pavilon. Byl to vlastně první projekt, při kterém jsem si doopravdy připadala jako sound designérka, a navíc byl celý koncepčně promyšlený a technicky dost náročný.
Vytvořila jsem sérii skladeb založených na organických samplech, rytmice a mluveném slovu. Návštěvníci si stáhli aplikaci a při procházení Holešovickou tržnicí a jejím okolím se jim na základě polohy automaticky spouštěly skladby. Byla to pro mě ideální práce – kombinace sound designu a produkce.
Prozradíš nám, jakou podobu má proces tvorby skladby od začátku do konce?
To se často liší podle toho, jestli pracuji s někým, nebo sama. Můj nejzákladnější proces ale začíná u kytary – zahraji si melodii, kterou si nahraji a následně ji rozseknu nebo nějak upravím. Nejčastěji si hraji s automatizací echa nebo resamplingem.
Pak přijdou na řadu bicí. Většinou používám drums ze sample banky, protože mě baví recyklovat a pracovat s různými nahrávkami, které mají různé charaktery. Ty pak vrstvím, dokud to nezačne dávat smysl, a během toho postupně vzniká struktura skladby.
V poslední době jsem si hodně oblíbila samplovat svůj vlastní hlas – nahraju několik melodií v tónině skladby, rozseknu je a použiju jako druhou vrstvu hlavní melodie. Nikdy mě moc nebavily syntezátory ani hardware celkově, takže melodie čerpám hlavně ze samplů a reálných nástrojů, které mám po ruce.
Nakonec zapnu mikrofon a začnu vymýšlet texty, většinou se snažím nic nepsat a nechávám slova plynout přímo z hlavy. A během toho všeho přidávám pluginy a otáčím různými knoby, dokud to nezní dobře.
Liší se sound design pro různé hudební žánry? Jak a v čem?
Myslím, že samotná práce je dost univerzální, ale určitě se liší, co se týče například samplů a mixu. Vokály a mix bicích se výrazně odlišují u techna, popu i indie. Každý žánr má svá specifika a charakter, ale podle mě je obrovská zábava překračovat hranice žánrů a experimentovat. Třeba mě hrozně baví vzít hlas s velkým množstvím autotune, což by člověk běžně očekával v energické skladbě, a dát ho do kontextu něčeho klidného a zranitelného – pak to působí neuvěřitelně silně.
A jak moc „dobré uši“ pro tuhle práci potřebuješ? Co tě obecně inspiruje?
Dobré uši jsou vytrénované uši. Stačí poslouchat a mít to rád. Myslím si, že to je mnohem důležitější. Všímavost ke zvuku pak přirozeně roste s tím, čím více se tomu člověk věnuje a tráví tím čas.
Já inspiraci hledám primárně skrze novou hudbu, kde pátrám po zajímavých způsobech práce s hlasem nebo efekty. Taky na koncertech, v podcastech nebo audioknihách… Všechno, co vidím a slyším, se nějakým způsobem ukládá do složky „zvuk“ v mojí hlavě.
Kde hledáš a vybíráš zvuky při tvorbě sound designu pro konkrétní projekt?
Většinu najdu na YouTube. Jsem schopná tam strávit hodiny hledáním toho správného zvuku nebo si ukládám videa se zajímavými zvuky do speciální složky. Nedávno jsme s jedním kamarádem zjistili, že oba milujeme nahrávky sirén z různých měst po světě. Takže teď máme oba složku s názvem „Tornado Sirens“, která čeká na vysamplování.
Máš v poslední době nějaký oblíbený zvuk nebo efekt?
Zamilovala jsem se do efektu delay a ten by mi stačil do konce života.
S jakými výzvami se podle tebe setkávají začínající sound designéři? Co bys jim poradila?
Myslím, že všichni v kreativním prostředí hledají primárně způsob, jak dostat svou práci mezi lidi. V tomto ohledu mi konkrétně pomohly open cally. Myslím, že je to super způsob, jak se zapojit do zajímavých projektů a dostat svoji práci ven.
Jak moc rozdílná je pro tebe práce na sólových projektech a projektech pro jiné umělce?
Pro mě výrazně. Při spolupráci jsem dost puntičkář, potřebuju, aby výsledená práce byla fakt dobrá, což někdy vede k tomu, že mi trvá dlouho všechno dokončit. Na druhou stranu mi spolupráce poskytuje prostor k objevování nových hranic mojí tvorby skrz nové koncepty, zvuky, situace… Moje sólo projekty jsou vždy založeny na nějaké emoci – nepřemýšlím nad nimi, prostě něco tvořím. Je to tedy diametrálně odlišný způsob práce.
Jak bys popsala aktuální situaci sound designu v rámci hudebního průmyslu? A kam podle tebe směřuje jeho budoucnost?
Podle mě se Česko posouvá hrozně dopředu, co se týče rozmanitosti a důrazu na kvalitu. Je tady spousta talentovaných lidí, kteří dostávají prostor pro svou práci. Například to, jak Česká televize podporuje mladé tvůrce a jejich projekty. Filmy jako Banger nebo seriál Adikts měly podle mě super zvukový design i hudbu.
Nemůžeme nic, než souhlasit. Díky moc za rozhovor, uvidíme se v kurzu.