Útulná místečka na kafíčko či oběd se líbí všem, no ne? Nepadají ale z nebe, vždycky za nimi stojí nějaký kreativec. Architektka Dorota Kluska, kterou jsme se zeptali na její praxi v dnešním rozhovoru, má vlastní kancelář a těmto návrhům se věnuje celou dekádu.
Skvot má pro tebe taky jeden návrh. Dorota je lektorkou zbrusu nového kurzu interiérového designu se zaměřením na HORECA segment. Pokud tušíš, že v tobě dřímá budoucí architekt*ka, můžeš k ní do učení. Se správnou průpravou jde totiž každému všechno od ruky.
Jak ses dostala k designu? Věděla jsi už odmala, že chceš dělat tuhle práci?
Nevěděla, nejdřív jsem chtěla být detektivem, pak archeologem. Ráda jsem kreslila, stavěla a hledala poklady. K architektuře a designu mě dostala moje starší sestra, která je taky architektkou. Pozorovala jsem, co dělá, a neměla jsem pochybnosti, že chci to dělat taky.
Co tě baví na designování komerčních interiérů?
Komerční interiéry snesou více experimentování a to mne baví nejvíc – zkoušet nové věci, nové barevné a materiálové kombinace.
Když navrhuješ nový interiér, kde se obvykle bere ten úplně první nápad?
Dlouho přemýšlím, prohlížím inspirační fotky, zjišťuji, co se mi líbí a co určitě ne, a potom trávím docela dost času v prostoru, který se má navrhovat. Analyzuju, co se mi na tom prostoru líbí nejvíc a jak tyto vlastnosti podpořit návrhem. Ten úplně první nápad je výsledkem přemýšlení a pocitů, jaké mám z navrhovaného prostoru.
Zažíváš při práci takové ty „aha momenty“, kdy najednou víš, jak bude prostor vypadat? Nebo je pro tebe designování spíš plynulý proces?
Stává se, že vidím prostor a že už přesně vidím, jak bych ho chtěla navrhnout, ale stává se, že netuším, jak prostor vyřešit, tak postupně prostor analyzuju – v tomto případě navrhování běží plynule skrz první nápady až k finálnímu návrhu.
Jaký materiál je pro tebe volba číslo jedna, pokud bude prioritou pohodlí a snadná údržba?
Většinou pro mne prioritou je pocit a vzhled materiálu, dále odolnost, pak pohodlí a na konci snadná údržba. Snadná údržba je spíše priorita investorů, ale samozřejmě tomu rozumím. Všechny ty vlastnosti má pro mne dřevo a ráda je v interiéru používám.
Je obtížnější prezentovat klientům originální a neotřelé nápady?
Je hodně subjektivní, co pro koho znamená originální a neotřelý nápad, ale obecně je obtížnější přesvědčit klienta o realizaci nápadů, které ještě neviděl. Většina lidí si podvědomě zvyká na věci, které jsou jim známé, a cítí se tak bezpečně, což je naprosto pochopitelné.
Jsou investoři, kteří rádi experimentují a jsou i tací, kteří radši realizují nápady, které už někde viděli. V obou případech se snažím vytvořit nápad, se kterým budu ztotožněna. Hodně mi v tom pomáhá prezentování vizualizací návrhu. V sektoru HORECA investoři většinou čekají, že nápad bude výjimečný, proto neotřelé nápady mají větší šanci na realizaci.
Stává se ti, že si s klientem vzájemně nesednete? A jak to řešíš?
Stává se to. Naštěstí jsem takových případů měla opravdu málo. Pokud si s klientem nesedneme, projeví se to ve fázi koncepcí, po první prezentaci návrhu. V případě, že máme úplně jiné představy a nejsme schopni najít společné řešení, se kterým bychom byli spokojeni, domluvíme se na ukončení spolupráce.
Jak vnímáš omezení budgetem nebo technickými možnostmi? Je to pro tebe překážka, nebo příležitost?
Není to překážka, naopak, stává se mi, že nedostatek omezení je pro mne náročnější. Veškeré omezující situace mi pomáhají najít ty originální nápady. Ve výsledků omezení vidím jako jednodušší.
Jaký trend v designu interiérů tě momentálně nejvíc bere? A kam si chodíš pro inspiraci?
Já ty trendy sleduju jen proto, abych se jim mohla ve výsledku vyhnout. (smích) Ale určitě na mě mají vliv. Těžko říct, který trend mě teď bere nejvíc, ale poslední dobou se mi líbí luxfery a interiéry ze 70. let. Až budu mít pocit, že je vidím to všude, tak se mi určitě začne líbit něco jiného.
Mám dvě malé děti, tak teď chodím jen na hřiště, na kterém si prohlížím Pinterest a Instagram. Tam sleduju své oblíbené designéry. Dřív jsem si inspiraci nejradši vozila z cest a teď se k tomu plánuju vrátit.
Za který projekt by ses nejraději veřejně pochválila? A víš, že k tomu právě teď a tady máš prostor?
Tohle je těžká otázka, protože se mi ty moje projekty líbí nejvíc ve fázi realizace a krátce po ní. Pak už vidím jen chyby a nedostatky, ale jsem za to ráda, protože mě to donutí nápady vylepšovat. Myslím si, že se můžu veřejně pochválit za poslední restauraci Dhaba Beas v Karlíně, kde podařilo s omezeným rozpočtem vymyslet příjemný interiér, který se k té budově opravdu hodí.
Co si myslíš o českém pořekadle, že „samochvála smrdí“?
Nevidím na samochvále nic špatného. Horší je podle mě falešná skromnost.
Co bys poradila sama sobě, kdybys dnes stála na začátku kariéry architektky a designérky?
Zkoušet nápady a řešení a nebát se rozhodování, bát se chyb, ale nenechat se tím strachem paralyzovat.
Zakončíme po skvotovsku. Co je tvoje guilty pleasure? Nešetři nás!
Tohle je ještě těžší otázka. Nákupy. (smích) Pořád něco kupuju nebo chci kupovat.
Díky za inspirativní odpovědi. Můžeme potvrdit, že karlínská Dhaba je moc příjemné místo na oběd. Tak ať i návrhy absolvenstva kurzu dělají lidem radost!