Hans Zimmer změnil hudební přístup ve filmovém průmyslu. Ukázal, že zvuk není o nic méně důležitý než to, co vidíme na plátně. Zimmerův styl je zaměřit se na to, co se děje, aby byly slyšet myšlenky a pocity postav. Je přesvědčen, že nepíše jen hudbu, ale i softwarový kód.
Je fakt, že skladatelovo jméno se stalo pojmem. Snažili jsme přijít na to, jak být tak cool, abychom se stali synonymem pro svou práci.
Zimmerovy začátky
Hans Zimmer se narodil v roce 1957 ve Frankfurtu nad Mohanem v Německu. Rodina nikdy neměla televizi, ale měla klavír a malý Hans ho znal zevnitř i zvenčí. Jeho matka na nástroj krásně hrála, ale chlapce mnohem více zajímalo, jak detailně porozumět jeho konstrukci. Zřejmě se zde projevily geny jeho otce Zimmera, který byl inženýr a rád vymýšlel nové věci.
Když bylo Hansovi pět let, jeho otec zemřel na infarkt. Hra na klavír přestala být zábavou a stala se chlapcovou jedinou radostí. Od té doby Zimmer nestrávil bez hudby ani den.
Tato vášeň ho nakonec přivedla do Anglie, kde nastoupil na Gertwood House School of Music. Zde se dále zdokonaloval v klavírní technice. Po ukončení studia se Hansovi podařilo hrát na klávesy ve dvou kapelách, jednou z nich byla synth-popová skupina The Buggles.
Ve videoklipu k písni Video Killed The Radio Star (1979) je možné vidět mladého Zimmera u syntezátoru. Mimochodem tento videoklip byl jako první uveden na americké MTV.
Kromě hraní v kapele musel Hans psát reklamní znělky, aby si vydělal na jídlo. Popkultura ani reklamní byznys však Zimmera nelákaly. Jeho snem bylo skládat hudbu pro film. A jednoho dne se mu to poštěstilo.
Přines mi kávu
V 80. letech se Hans Zimmer seznámil se Stanleym Myersem, v té době populárním anglickým filmovým skladatelem, který napsal hudbu k filmu Lovec jelenů s Robertem De Nirem a Meryl Streepovou (film získal v roce 1979 Oscara). Zimmer se stal jeho asistentem – vařil mu kávu a Stanley ho učil hudbě.
Když si jejich společní přátelé otevřeli v Londýně malé filmové studio, začali Zimmer a Myers společně vytvářet soundtracky k filmům. Složili hudbu k akční komedii Police Story s Jackie Chanem v hlavní roli. Zimmer také vytvořil soundtrack k dramatu Rozdělený svět.
Právě díky tomuto filmu se režisér Barry Levinson seznámil s Zimmerem – jeho žena se jednoduše zamilovala do hudby, kterou Hans složil. V roce 1988 pozdě v noci Levinson zaklepal na dveře malého filmového studia a pozval Zimmera do Hollywoodu, aby pracoval na hudbě k filmu Rain Man. A kdyby tehdy Hansovi někdo řekl, že mu tato práce přinese nominaci na Oscara, nevěřil by tomu.
Rodinné emoce
„Správné věci se dějí ze špatných důvodů,“ vysvětluje Zimmer, proč začal pracovat na hudbě ke Lvímu králi. Hans opravdu chtěl, aby na něj byla jeho dcera Zoe pyšná. Bylo jí už šest let a nikdy nebyla na premiéře filmu, kde by hrála hudba jejího otce.
Čím více se Hans nořil do kresleného filmu, tím více příběh rezonoval s jeho osobní zkušeností – stejně jako Simba i Zimmer ztratil v dětství otce. Proto sám skladatel nazývá hudbu ve filmu rekviem věnovaným svému otci. Za tento soundtrack získal Hans v roce 1994 svého vůbec prvního zlatého Oscara.
Epos, horor a piráti
Jednoho rána Hansovi zavolal Ridley Scott a nabídl mu, jestli nechce vytvořit soundtrack k filmu o gladiátorech. Zimmer si v té době dokázal představit jen muže v šatech a sandálech, takže se mu do toho moc nechtělo.
Hans však nápad schválil – byl fascinován epickými bitvami a vysokou mírou brutality ve filmu Gladiátor. Zároveň si Zimmer všiml, že ve filmu chybí hlavní ženská postava. Ridley Scott souhlasil, a tak skladateli dovolil přidat ženský hlas do hlavního soundtracku.
Po Gladiátorovi začal Zimmer skládat hudbu k hororu Zvon. Tam se seznámil s režisérem Gorem Verbinskim, který ho přizval ke spolupráci na prvních Pirátech z Karibiku. Hans zpočátku nevěřil, že by film o pirátech mohl být dobrý. Když mu ale režisér ukázal hotový film, změnil názor.
Před premiérou Pirátů měl Zimmer na práci málo času, ale zato spoustu nápadů. Později Hans řekl, že mu hlava explodovala nápady a prsty mu hrály celé hodiny. Výsledkem je soundtrack, který je stejně legendární jako samotná série.
Duet času
Hans Zimmer a Christopher Nolan jsou prakticky nerozluční. Jejich tvůrčímu spojení se říká „tvůrčí manželství“. Pro diváky je spolupráce režiséra a skladatele filmu Batman pouhou trilogií, ale pro Nolana a Zimmera je to 12 let života. Stali se skutečnými trendsettery a ukázali, že obraz a zvuk jsou jedno a totéž. Společně se jim podařilo vytvořit mnoho hudebních filmových klasik.
Například v traileru k filmu Počátek chtěl Nolan slyšet „silný nízkofrekvenční zvuk, jako vzdálený signál“. Na základě tohoto náznaku Zimmer vytvořil techniku, která se nyní používá všude – včetně upoutávek na blockbuster Transformers, stejně jako ve filmech Avengers, Tron: Legacy a Prometheus (a to vše jen do roku 2012).
Aby Hans Zimmer vytvořil tak silný zvuk, sešlápl pravý pedál klavíru těžkou knihou. Jako doprovod požádal dechovou sekci, aby hrála, jako by šlo o ozvěnu klavíru. A to vše kvůli pěti vteřinám hudby.
Nolanova pečlivost nezná mezí. Při práci na Počátku poslal režisér Zimmerovi spoustu mikroúprav, odmítl opravené verze a znovu a znovu se vracel k předchozím verzím.
K hudbě k tomuto filmu se váže zajímavý příběh. Ve filmu zazní píseň Edith Piaf Non, Je Ne Regrette Rien, a to jak ve chvíli, kdy se postavy přesouvají z jedné úrovně spánku do druhé, tak v úvodu, i když šestkrát zpomaleně. Trik s nataženou skladbou nebyl rozpoznán okamžitě. Teprve v roce 2010 někdo na YouTube zveřejnil video, které vysvětlovalo tuto myšlenku: ve snu plyne čas pomaleji, takže spáči slyší zvuk jako natažený.
Christopher Nolan nepoužívá e-mail ani mobilní telefon. Hans Zimmer od něj proto dostával dopisy obyčejnou poštou – a často to byly spíše neurčité zprávy. Jednou například režisér Zimmera požádal, aby během jednoho dne složil hudební téma o vztahu otce a dítěte. Nebyl v něm uveden ani název filmu, ani náznak děje.
Právě díky Hansově melodii se objevila zápletka budoucího Interstellaru. Když Nolan slyšel hudbu, kterou Zimmer složil během jednoho dne, rozhodl se: „Super, z tohohle můžu udělat film.“
Několik dní po uvedení filmu si mnoho diváků stěžovalo na „nedostatky“ zvuku v některých scénách: bylo špatně slyšet, co postavy říkají. „Udělal jsem to záměrně. Protože obraz a zvuk vyjadřují obsah filmu, stejně jako repliky postav,“ odpověděl Nolan.
Všechny spolupráce režiséra a skladatele spojuje jedno téma – čas. Hans Zimmer proto maximálně využívá svou představivost, aby zprostředkoval zvuk vteřin, minut a let.
Ve většině svých filmů věnuje Zimmer zvláštní pozornost rytmu a zvuku tikajících hodin. V Dunkerku zní obzvlášť zajímavě. Pro soundtrack k válečnému filmu dal Nolan skladateli své kapesní hodinky, aby si vyzkoušel jejich tikání.
Zimmerova práce s rytmem je tak vynikající, že společnost Spitfire Audio vydala rozsáhlou sbírku bicích a perkusních samplů, které skladatel použil ve svých soundtracích.
Kybernetické skóre
Postupem času začal Hans Zimmer přidávat k tradičním orchestrálním aranžmá elektronické zvuky. Jeho podpis se stal ještě rozpoznatelnějším. Zimmerův styl je především o dynamice, napětí a jasném rytmu. Je snadno rozpoznatelný ve hře Call of Duty: Modern Warfare 2 a ve futuristických filmech.
Blade Runner 2049 byl začátkem Zimmerovy spolupráce s Denisem Villeneuvem. Tehdy stál režisér před nelehkým úkolem: udělat druhý díl série tak, aby na pozadí prvního vypadal co nejlépe, nebo dokonce ještě víc cool.
Villeneuve pochopil, že bude muset soupeřit nejen s Ridleym Scottem, který režíroval první film, ale také s Vangelisem, autorem jeho geniálního soundtracku. Villeneuveův stálý skladatel Johan Johannsson nebyl připraven ujmout se tak rozsáhlého projektu, a tak musel režisér najít náhradu – hudbu k filmu svěřil Hansi Zimmerovi.
V roce 2021 Zimmer pokračoval ve spolupráci s Villeneuvem a vytvořil průlomový soundtrack k filmu Duna. Ukázalo se, že jde o oblíbenou knihu Villeneuvea i Zimmera – skladatel dlouho snil o tom, že napíše hudbu k její filmové adaptaci.
Zimmerův soundtrack k Duně představuje novou úroveň filmového vyprávění. V jeho hudbě je mnoho fragmentů, které znějí jako cizí jazyk. Získáš pocit, že kromě partitury a samplů Hans vymyslel i několik dialektů.
Do bondovky se zapojil i všudypřítomný Hans Zimmer, který se stal autorem hudby k filmu No Time to Die. Ovlivnil také názor producentů filmu a trval na tom, aby hlavním motivem filmu byla píseň od Billie Eilish.
Na začátku své kariéry se Hans Zimmer živil hudbou pro reklamu. Od té doby uplynulo téměř 40 let a skladatel se rozhodl zavzpomínat. Legendární Zimmer napsal sérii skladeb pro minerální vodu Fiji. Chtěl vyjádřit, jak zvláštně zní voda na ostrově Fidži – déšť, oceán a vodopád.
Zimmerova formule
Hans Zimmer už čtyři desetiletí doprovází filmy hudbou, která do značné míry určuje jejich osud. Géniové se nemohou opakovat. Ale můžete se od nich učit – zde je několik Zimmerových přikázání, která se budou hodit každému tvůrci:
#1 Přijímej a dávej. Než se Hans pustí do projektu, přečte spoustu knih a prostuduje vše o budoucím obraze až po barevné schéma. Po takovém hloubkovém výzkumu má vždy nápad.
#2 Buď upřímný. Zimmer opakovaně vkládá do svých soundtracků osobní zkušenosti – prožité a zažité. Možná právě díky jeho upřímnosti byla hudba ve Lvím králi, věnovaném jeho otci, a v Interstellaru, věnovaném jeho synovi, skutečně skvělá.
#3 Vytrvale pracuj. Jen málo současných skladatelů se může pochlubit tak dlouhým seznamem prací pro významné filmy jako Zimmer. Podařilo se mu toho tolik, protože metodicky a pilně pracoval na tom, aby nevytvořil jen další, ale další legendární dílo.