Koukneš na obraz a najednou cítíš, že tady je svět ještě v pořádku. Všechno tak nějak ladí, sice nedokážeš přesně popsat, co konkrétně tady sedí, ale… Nejspíš jsi právě narazil*a na dílo s luxusně vyváženou kompozicí a správným výběrem barev.
Když se totiž setkáš s harmonií, poznáš to minimálně na takové té vnitřní vnímací úrovni. Hlava ještě ani netuší, srdce už plesá. Je přitom celkem fuk, jestli si obraz prohlíží laik nebo zkušený umělecký kritik. Umění jde do hloubky, pracuje s emocemi a city těch, kteří ho pozorují. No a protože to není jen čmárání beze smyslu, má taky nějaká pravidla.
Na počátku byl chaos… a pak přišla kompozice
Nejde jen o to naplácat na papír nebo plátno všechno, co tě napadne. Když jsi umělec, máš sice při výběru kompozice poslední slovo a nikdo ti nemůže mluvit do toho, kam co namaluješ. Ale měl*a bys znát alespoň základní pravidla dobré kompozice.
Paul Cézanne: Zátiší s konvičkou na mléko a ovocem
zdroj: slavneobrazy.cz
Můžeš se držet zažitého pravidla, že kompozice by měla být vyvážená. Nebo taky můžeš být pořádný rebel a zdůraznit část obrazu. Uznávám, tady je to trochu punk. Kdyby totiž v umění nikdo neporušoval zažitá pravidla, neexistovalo by. Prostě by se smrsklo na standard a rozplynulo se v holubičí šedi průměrnosti.
Bylo nebylo
Před nástupem moderní doby byla kompozice ve výtvarném umění poměrně uspořádaná a měla celkem jasná pravidla.
Klasičtí umělci dávali přednost trojúhelníkové nebo pyramidální kompozici. Věřili, že dokonalost kopíruje geometrii. Na klasické umění potom navazovala i doba renesance, kdy se umělci snažili napodobit vzhled původních děl.
Sandro Botticelli: Zrození Venuše
zdroj: artsy.net
Nové styly jako kubismus a abstrakce ale na přelomu 19. a 20. století trochu zamíchaly kartami a daly průchod novým technikám. A taky novému pohledu na pravidla kompozice.
Pablo Picasso: Žena s mandolínou
zdroj: pablopicasso.org
Zlatý řez jako „božský poměr“
Maluj jako pánbů! Protože tenhle svět prý celý tak trochu funguje podle matematického vzorce, který definuje zlatý řez. Takže když se budeš držet jednoduchého pravidla, tvoje díla budou přímo božská. A to bez nadsázky.
Co je nám povědomé a známé, to my lidi máme vždycky raději. Dílo respektující pravidlo zlatého řezu nám prostě bude připadat víc cool než to, které je mimo. Mrkni na obrázek a měj náskok před ostatními.
Jan Vermeer: Dívka s perlou (s ukázkou využití zlatého řezu)
zdroj: blog.blackwing602.com
Všechny barvy světa
Když držíš v ruce štětec, výběr barvy je vždycky na tobě. Znát zákonitosti výběru harmonických barevných schémat ti ale určitě neuškodí.
Nejdřív omrkni základní barevný kruh, ze kterého barevná schémata vycházejí.
Color Wheel
zdroj: en.wiktionary.org
Nejběžnější schémata
Analogické
- — tři nebo více barev vedle sebe
Monochromatické
- — tóny a odstíny v rámci stejné skupiny barev
Triadické
- — tři barvy rovnoměrně rozmístěné kolem barevného kruhu
Doplňkové
- — dvě barvy stojící na opačné straně spektra
Čtvercové
- — čtyři barvy rovnoměrně rozmístěné kolem barevného kruhu
Kromě intuice a kámošky múzy ti s barevnou kompozicí pomůže:
Účel obrazu
Jakou emoci chceš svou malbou vyvolat? Jemné pastelové barvy uklidní, živé teplé barvy naopak zvýší dramatičnost.
Atmosféra
Maluješ na přání přímo pro člověka, kterého znáš? Potom se zamysli nad tím, jaké barvy asi ocení. No a když víš, kde bude tvé umění vystaveno, barvy můžeš taky přizpůsobit tomu, aby dílo hezky dotvořilo atmosféru.
Vlastní preference
Možná máš už svůj styl, který tě odlišuje od ostatních. Gratuluju, tohle se celkem cení. Potom se vykašli na barevná pravidla, která vlastně ani neexistují, a jeď si dál ve vlastním stylu.
Umění je nakonec stejně primárně o svobodném sebevyjádření, takže všechna dnešní doporučení ber prosím tě jenom jako inspiraci. Jak taky jinak, že. Snažit se zkrotit umění? Haha. Nice try.