Někdo vnímá lidi se sprejem jako vandaly, oni naopak vidí prázdnou zeď jako obří plátno, které může zvednout náladu celé čtvrti. Věra Jopek Kopková a Jiří Dosoudil tvoří pod hlavičkou umělecké skupiny Chaos Company a oba mají za sebou studium výtvarné výchovy.
Zatímco v „civilu“ předávají znalosti studentům, ve volném čase tvoří legální velkoformátové muraly u nás i v zahraničí. Své letité know-how teď na Skvotu předávají dál v kurzu Městské umění: techniky malby a street artu.
Věrko, Jirko, jak jste se street artem začínali? A jak jste se stali součástí Chaos company?
Věrka: Poté, co se Jirka přidal do naší umělecké skupiny, jsem se více začala zabývat tvorbou na stěny. Hodně mě inspirovalo jeho nadšení a odhodlání. Postupně jsme se tedy stali parťáky a spolupracovali jsme na různých projektech. Tak jsem od něj pochytila různé tipy a know-how, co se týká street art tvorby.
Do naší umělecké skupiny jsem se přidala na vysoké škole, byl to super způsob, jak se navzájem inspirovat a motivovat k tvorbě.
Dosy: Začal jsem se zabývat street artem někdy v roce 2010, v té době to byly spíš pokusy a experimenty, měl jsem ale štěstí a hned na začátku jsem se dostal na zahraniční soutěž, kde jsem měl šanci se potkat a vidět špičkové umělce v akci. To pro mě byla velká inspirace a uvědomil jsem si, že bych chtěl být jako oni a street artu se naplno věnovat.
Od té doby jsem se učil pořádně ovládat sprej a hledat svůj vizuální styl. Často jsem tvořil na dočasné plochy ze stretch folie, což fungovalo tak, že jsem mezi dva stromy nebo sloupy namotal folii a maloval.
Postupně začaly chodit nabídky na malování různých stěn. Do Chaos company jsem se připojil v roce 2015, v té době již skupina fungovala, ale její členové se věnovali jiným formám tvorby a já jsem do skupiny vnesl malování na stěny. Tak jsem poznal i Věrku, kterou jsem postupně učil dělat street art, a po nějaké době jsme začali tvořit společné projekty.
Máte i nějaké „civilní“ povolání? Jak to jde dohromady se street artem?
Věrka: Momentálně jsem na rodičovské dovolené, předtím jsem byla výtvarná pedagožka. Mezitím také podnikám právě skrze street art, grafický design nebo pořádání zážitkových workshopů.
Dosy: Ano, jsem výtvarný pedagog, často právě zahrnuji street art do výuky a pořádám workshopy.
Zastávka Olšák, Ostrava – Radvanice, Bartovice, 2024 (Dosy Doss)
Zdroj: soukromý archiv
Závislost, nebo láska? Co pro vás je street art?
Věrka: Street art je velmi specifický způsob tvorby, který jsem si ale velmi zamilovala. Dost jsem se musela naučit vycházet se své komfortní zóny, přece jen malujete ve veřejném prostoru a spousta lidí, kteří kolem vás chodí, vám upřímně řekne, co si o vašem díle myslí.
Street art tedy vnímám jako rozhovor umělce s veřejností. Proto se snažím vždy tvořit malby, které nepůsobí negativně. Chci do veřejného prostoru přinášet radost, živelnou barevnost a naději.
Dosy: Obojí, je to už moje součást, když maluji, tak je to i určitá forma meditace. Normálně mám strach z výšek, dostávám závratě, když ale maluji na stěnu, nedělá mi problém balancovat na velkém žebříku nebo být na plošině v několika metrech nad zemí. Ponořím se naplno do tvořivého procesu a nic neřeším, ani svůj strach.
Dá se v tomhle oboru uživit tvorbou na zakázku?
Věrka: Ti nejslavnější umělci se malbou muralů samozřejmě uživí, ale prosadit se a vybudovat si jméno není lehké.
Dosy: Ano, ale není to lehké. Musíte umět plánovat dopředu a počítat s nejistotou, zda přijdou zakázky. Někdy jich je tolik, že nestíháte, ale jsou i měsíce, kdy nemáte žádnou, což řeším učením. Díky tomu nejsem závislý pouze na muralech a můžu si vybírat, kterou zakázku přijmu.
Za tu dobu, co jste v oboru, změnil se nějak přístup zákazníků?
Věrka: Myslím si, že ano. Street art začíná být více vnímán jako způsob, jak obohatit veřejný prostor. Některá města například vytváří projekty, kde zaplní celou ulici nebo čtvrť malbami, a tak přilákají turisty.
Dosy: Řekl bych, že ano a street art je i ve společnosti více přijímán. I když pořád panují různé předsudky.
Olomouc, 2025 (Věra Kopka)
Zdroj: soukromý archiv
Jak na vás reagují lidé, když pracujete na placené zakázce ve veřejném prostoru?
Věrka: Většina reakcí je pozitivních. Asi to dost souvisí s tím, co zrovna malujeme.
Dosy: Ty reakce, ať už je to placená zakázka nebo volná tvorba s povolením, jsou vlastně stejné. Lidé jsou různí, setkáte se s pozitivní odezvou, s pochvalou, někdy nám dokonce donesou občerstvení a váží si naší práce.
Jsou ale i ti negativní, kteří na vás zavolají policii, i když je jasné, že tam malujeme legálně. Jak vytáhnete sprej, jste pro ně automaticky vandal.
A jak se vy sami díváte na ty, kdo spíš než umění zanechávají jenom značky a podpisy?
Věrka: Tvorba nelegálního graffiti a tagování je subkultura, která si žije vlastním životem. Je důležité své jméno dostat na co nejviditelnější a těžko dosažitelné místo. Takže jde o ego a určitou výzvu.
My tvoříme pouze legálně, protože chceme vytvořit umění, které lidi obohatí a osloví.
Dosy: My se snažíme do veřejného prostoru přispívat a spíše ho kultivovat, což je opak vandalismu, který z veřejného prostoru ubírá.
Předpokládám, že legálky si financujete sami. Na kolik tak vyjde jedno dílo?
Dosy: Ano, je otázka, jak velkou malbu děláte. Taková standardní plocha okolo 2 metrů na výšku a 4–6 metrů na šířku většinou vyjde do 10 sprejů, což je cca 1 000 Kč plus podkladová barva, ta je v řádu několika stovek. Většinou vám ale nějaké barvy zbydou, takže je použijete příště.
Oba máte i zahraniční zkušenost. Liší se nějak street art scéna u nás a jinde?
Věrka: Jak už jsem zmiňovala, jsou města, která díky street artu lákají turisty a nebojí se prázdné stěny nabízet umělcům, a to ve velkém.
Dosy: U nás to má kořeny v graffiti (písmo), proto je tu více graffiti writerů než umělců, co malují na stěny, ale nedělají písmo. V zahraničí je to více vyrovnané, a to i genderově. U nás máme málo street art umělkyň.
Bolatice, Art Jam, 2018 (Věra Kopka & Dosy Doss)
Zdroj: soukromý archiv
Co se o street artu obecně neví?
Věrka: Občas pořádáme workshopy, kde si mohou účastníci zkusit sprejování, a hodně lidí je překvapených, že jsou na spreje různé trysky, které se mění. Celkově know-how, jak malovat spreji, je velmi specifické a jsou různé techniky a metody, jak s nimi pracovat.
Zažili jste nějaký pořádný fuckup?
Věrka: Nějaký pořádný to ne, ale třeba jsem začala malovat a pak zjistila, že mám hromadu trysek a funkční jen jednu, takže jsem musela rychle do obchodu pro nové.
Dosy: Pořádný asi ne, jen takové ty micro fuckupy jako je rozlití barev v autě, zapomenutá tryska na spreji v batohu, takže sprej prázdný a batoh plný barvy. Nebo klasický fuckup zapomenutí konkrétního odstínu, co potřebujete na malbu, nebo zapomenutý respirátor.
V létě je pak problém zapomínání mazání se opalovacím krémem, což má za následek, že po celém dnu malování vypadáte jako rajče.
Co byste vzkázali lidem, kteří se chystají na váš kurz?
Věrka: Vzkázala bych, že se těšíme na jejich nápady a spolupráci při tvorbě.
Dosy: Aby se hlavně nebáli tvořit, všichni někdy začínají, takže z prvotních neúspěchů aby si nic nedělali a nepřestávali.