Focení produktů patří k nejdůležitějším žánrům komerční fotografie. Denně nás oslovuje z billboardů, časopisů i sociálních sítí a nenápadně nás mění v potenciální kupce. Katalogová fotografie má v tomto směru taky jasný cíl – zobrazit produkt tak, aby zákazník získal všechny potřebné informace a chuť si ho objednat.
Fotografka a retušérka Liubov Hyrenko prozradila, jak se do produktové fotografie pustit, jak tvořit neobvyklé snímky a jak efektivně komunikovat s klientem. Její práce se objevily v časopisech Harper's Bazaar a Vogue, spolupracovala mimo jiné se značkami Maybelline, Unilever, Capture One nebo Edward Bess.
Co je vlastně produktová fotografie?
Produktovou fotografií se rozumí snímky čehokoli, co se dá považovat za výrobek – od žárovky po kombajn. Tento žánr má několik hlavních oblastí:
- — jídlo
- — kosmetika
- — šperky
- — automobily
- — nástroje a spotřební zboží
- — oblečení a obuv
Podle Liubov je nejlepší začít s kosmetikou. Je srozumitelná, praktická a málokdy kombinuje složité tvary či textury. Naopak nejnáročnější jsou auta a jídlo. „Auta jsem nikdy nefotila, ale skvělé jídlo zvládne fotit jen ten, kdo tím opravdu žije,“ dodává.
Produktová fotografie se dělí na image a katalogovou (packshot). Image snímky využívají neobvyklé pozadí a scénografii, aby vyjádřily estetiku značky. Packshot pracuje s neutrálním pozadím a zachycuje produkt z různých úhlů – zepředu, z profilu, ze tří čtvrtin, někdy i shora nebo zdola.
Za nejvlivnější osobnost oboru považuje Liubov Irvinga Penna, který už ve 40. letech ve Vogue posunul produktovou fotografii do koncepční roviny. Byl průkopníkem nečekaných kombinací – například umístil zeleninu a vejce vedle luxusních hodinek. Jeho přístup inspiruje fotografy dodnes.
Fotografie Irvinga Penna. Zdroj: irvingpenn.org
Technika a vybavení
Makroobjektiv (50 mm a více) patří k nezbytné výbavě každého produktového fotografa. Výbornou volbou je i pevný objektiv, který poskytuje ostřejší obraz, nebo kvalitní zoom – znám fotografy, kteří si vystačí jen s ním.
Důležité je taky studiové světlo – minimálně jeden zdroj. Můžeš začít s bleskem a několika nástavci (softbox, deštník). Někdy se hodí i tvrdé, dynamické světlo, i když ne každému vyhovuje. Naopak na denní světlo se nespoléhej – počasí se během dne několikrát mění a nutí neustále upravovat nastavení. Slunce vyjde, slunce zajde – a všechno musíš přenastavit znovu.
K užitečným pomůckám patří taky reflektory. Standardní velikost bývá pro fotografování drobných objektů příliš velká, ale menší verze se dá snadno vyrobit.
Existuje celá řada dalších pomůcek, bez kterých může fotograf na place rychle ztratit nervy:
#1 Třetí rameno. Trojnožka, která se připevní k pracovní ploše a drží předměty nebo příslušenství. Ve Photoshopu se snadno odstraní. Na Aliexpressu stojí kolem 10 dolarů a není nutné kupovat drahé modely. Doporučuji mít jich víc – jeden stativ drží reflektor, další produkt a tak dál. Klasický stativ se hodí hlavně pro packshot, při image focení se fotograf spíš pohybuje.
#2 Pozadí. Nemusíš fotit celý život jen na bílé. Vyplatí se pořídit různobarevná, ideálně papírová pozadí menších rozměrů a bez textury – na produktových snímcích vypadají velmi dobře.
#3 Stlačený vzduch. V ideálním případě by se fotilo ve vakuové místnosti, protože prach ve studiu se neustále usazuje na objektu. Pokud ji nemáš, poslouží sprej se stlačeným vzduchem – běžně se prodává na čištění klávesnic, ale v produktové fotografii je k nezaplacení.
#4 Rukavice. Při manipulaci s produktem je nosí fotograf i klient. Mějte po ruce různé typy – vinylové, gumové, textilní – a pro každý povrch zvolte ten správný.
#5 Blu Tack. Lepicí hmota podobná žvýkačce, která nezanechává stopy. Upevní předměty, které samy nestojí, a pomůže spojit více objektů dohromady.
Tohle je základní výbava. Každý fotograf si ji pak doplní o pomůcky podle svého stylu práce. Hodí se mít vždy po ruce taky lepicí pásku na odstraňování prachu, krém, paletové nože, glycerin na imitaci kapek a nože na těsto, které se skvěle hodí pro úpravu povrchů, zvlášť při focení kosmetiky.
Jak se fotí jídlo
Při fotografování jídla se hodně podvádí. Do piva se přidává pěna na holení, místo skutečných potravin se používají figuríny nebo modely. Olej, lepidlo, smetana či vata – to vše slouží k vytvoření dokonale vypadajícího pokrmu, který ve skutečnosti pokrývají desítky nejedlých vrstev.
Kdo tyto postupy nezná, může být z výsledku nepříjemně překvapený. Naštěstí existuje internet a spousta instruktážních videí na YouTube, kde se je můžeš naučit.
Trend přirozenosti a autenticity bohužel v komerční fotografii jídla většinou neplatí. Lidé nejsou připraveni vidět, jak jídlo opravdu vypadá, zvlášť na velkoformátových reklamách.
Navíc při osmihodinovém focení nevydrží cheeseburger čerstvý po celou dobu. Buď by bylo potřeba mít k dispozici stovky kusů, které se neustále střídají, nebo sáhnout po úpravách ve Photoshopu, což se s absolutní autenticitou neslučuje. Proto bývá snaha o stoprocentní přirozenost spíše doménou menších nezávislých značek. Velké firmy si podobné riziko obvykle nepřipouštějí.
O pravdivosti snímku
Když fotím produkt, chci, aby výsledek působil věrně a bez zbytečných příkras. Doba, kdy se objekt vyfotil a následně kompletně přetvořil božskou retuší ve Photoshopu, je pryč. Tehdy často vznikal obraz, který měl s realitou málo společného.
Musíš počítat s tím, že fotoaparát zachytí víc než lidské oko. Prsten, který se při pohledu zdá bezchybný, se na fotografii může ukázat jako posetý škrábanci, skvrnami či mikroskopickými částečkami prachu. Ať ho očistíš sebepečlivěji, vždy se něco objeví. Proto je retuš nezbytná. Ne pro falšování reality, ale pro odstranění detailů, kterých by si lidské oko nikdy nevšimlo.
Nemůžu zákazníkovi předat neupravený snímek se slovy: „Takhle váš produkt opravdu vypadá,“ protože by to nebyla pravda. Ve skutečnosti by ta nepatrná smítka nikdo nepostřehl.
Začátky a přechod z jiných žánrů
O produktovou fotografii je zájem, ale uživit se jen tímto žánrem vyžaduje vysokou profesionalitu. Skutečný boom nastal během covidu – hodně fotografů tehdy změnilo zaměření nebo si alespoň rozšířilo portfolio. Všichni zůstali doma, ale touha fotit zůstala.
Během lockdownu jsem se pustila do focení rtěnek, a výsledek byl katastrofální. Byl to pro mě překvapivý moment. I když jsem měla zkušenosti z fotografování a pracovala v příbuzném oboru krásy, nestačilo to.
Nechápala jsem, jak můžu být v jedné disciplíně velmi dobrá a v jiné naprostý začátečník. Můj vstup do tohoto žánru nebyl radostný, ale progres jsem zaznamenala mnohem rychleji, než když jsem s focením úplně začínala.
Práce s klientem
Klient by měl mít jasnou představu o tom, co od fotografa očekává. Proto je ideální, aby si brief sepsal sám. Vím, že někteří fotografové ho připravují za klienta, ale podle mě to nedává smysl. Jít na focení bez předem stanovené koncepce je dost nešťastné.
Fotograf má v hlavě jednu představu, klient jinou, a výsledkem je něco třetího, s čím nejsou spokojeni ani jedni. Brief nemusí popisovat každý záběr do detailu, ale měl by jasně určit, k čemu fotografie poslouží, kde se budou používat a jaký je charakter značky.
Pro každého klienta je taky nutné uzavřít smlouvu, která přesně určí, kdo co udělá, v jakém rozsahu a do kdy. Smlouva vás ochrání i v situacích, kdy by klient požadoval vrácení peněz s odůvodněním: „Chtěl jsem fotku na předvčerejšek.“ Mně se to sice nikdy nestalo, ale podobné příběhy jsem slyšela.
Nejlepší je, když může být klient přímo na place. Pokud to není možné, vytvářím v Capture One relaci, díky které může sledovat průběh focení v reálném čase. Má tak jistotu, že dostává přesně to, co potřebuje, a zároveň vidí, proč celý proces zabere určitou dobu.
Týmová práce
Fotograf může pracovat samostatně, ale přítomnost zkušeného týmu výrazně zefektivní práci a zlepší výsledek.
- — Osvětlovač (gaffer) – nastavuje a upravuje světla podle potřeb záběru.
- — Asistent – může být ze strany klienta i fotografa. Postará se o drobné, ale nezbytné úkoly, jako je přinesení rekvizity, úprava scény nebo úklid. Bez asistenta si fotograf zvládne poradit sám, ale proces se tím zbytečně zpomaluje.
- — Scénograf – připravuje a aranžuje rekvizity, pomáhá vytvořit vizuálně atraktivní scénu odpovídající konceptu.
Trendy v produktové fotografii
Trendy se ve fotografii cyklicky vracejí, a proto je někdy těžké přesně určit, kdy byl snímek pořízen. Dnes jsou populární styly, které mají kořeny v minulosti – minimalismus, retro estetika nebo filmový efekt. To, co fotografie skutečně odlišuje jako „zastaralé“, ale nejsou samotné vizuální prvky, nýbrž přístup k úhlu a kompozici.
Pokud je snímek vytvořený striktně podle pravidla třetin a objekt stojí přesně na průsečíku dělicích čar, působí často zastarale. Stejný efekt mají i rekvizity, které byly v reklamní fotografii běžné před lety, například starožitné hodinky či zrcadla v pozadí.
Nové směry v produktové fotografii
#1 Širokoúhlé objektivy – kromě klasického makra se častěji využívají netradiční úhly pohledu, například extrémně nízko zespodu nebo z výrazného nadhledu.
#2 Syté barvy – odklon od sterilní čistoty barev směrem k výrazným, energickým kompozicím, ovšem při zachování věrného zobrazení samotného produktu.
#3 Mix médií – kombinace fotografie s 3D prvky, ilustracemi nebo grafikou vytvořenou umělou inteligencí.
#4 Čistota záběru – pečlivě propracovaná kompozice bez zbytečných prvků, kdy má každý detail své místo.
Komerční vs. osobní projekty
Produktová fotografie nemusí být vždy komerční, může sloužit i pro vlastní radost nebo k budování portfolia. Pokud do oboru vstupuješ s tvůrčím nadšením, pravděpodobně budeš zkoušet různé přístupy a témata. Když se ale zaměříš výhradně na výdělek, budeš fotit především reklamní zakázky.
Nekomerční tvorba je přitom stejně důležitá jako ta komerční – a to v jakémkoli žánru. Nic ti nebrání fotografovat objekty mimo ateliér, jen pro sebe. Někdy se to stane i mně: probudím se v dobré náladě, kočka mě přijde pozdravit a na kuchyňské lince si všimnu krásného rajčete. V tu chvíli mě napadne postavit ho vedle flakonu parfému – a snímek je na světě.