Jakub Horák, zkušený 3D modelář a 3D tiskař, který aktuálně působí v Horákovic 3D studiu a usedne do lektorského křesla v našem živém online kurzu Fusion, už během společného rozhovoru ukázal, že rozhodně má, co předat.
Povídali jsme si o tom, co je nejčastější chybou začátečníků modelářů ve Fusionu, probrali jsme současné trendy ve 3D modelování a podívali jsme se, kam nás zavede budoucnost.
Zajímá tě například, jak se promění role designéra nebo konstruktéra a jejich náplň práce? Udělej si pohodlí a začti se.
Ahoj! Pamatuješ si ten moment, kdy ti došlo, že 3D modelování je tvoje cesta? Můžeš nám ho popsat?
Zdravím! Od mala mě bavilo stavět si z kostek. Lepil jsem s tátou modely letadel a hlavně jsem si skládal věci z lega. Nikdy mě ale nebavilo stavět podle návodu, všechno jsem si stavěl podle sebe. To je asi důvod, proč jsem si 3D modelování zamiloval. Ale dnes už člověk není omezený možnostmi kostek, ale mám plnou volnost v nekonečném prostoru.
Ten moment, kdy mi modelování úplně přirostlo k srdci, se stal hned první týden na střední škole. Dostali jsme přístup k nástrojům od Autodesku (vydavatel Fusion) a měli jsme první hodinu modelování. Program jsem si stáhl na svůj osobní počítač a po večerech jsem si začal sám modelovat, takže jsem zanedlouho předběhl osnovu.
V mezičase jsem se díky našemu učiteli mohl začít věnovat i 3D tisku, který ve spojení s 3D modelováním do velké míry utvářel moje další směřování. Spojení obou technologií mě baví dodnes a hodně jsem se v tom posunul.
Co tě jako tvůrce nejvíc formovalo? Škola, konkrétní projekty, lidé, nebo něco úplně jiného?
Školu vnímám jako poskytovatele možností, jak se vzdělávat. V mém případě mi poskytla úplný základ modelování a možnost stáhnout si profesionální modelovací software zdarma. Navíc mi umožnila přístup k 3D tiskárnám.
Měl jsem ale už od začátku velké štěstí na brigády. Od svých 15 let pracuji jako 3D modelář. Nejdříve to byla brigáda v Megaknihách, kde jsem modeloval a tiskl různé držáky.
Pak práce pro BHV senzory, kde jsem převedl do digitální formy desítky ventilů a součástí systémů pro měření tlaku. No a při tom neustále pracujeme s bratrem na projektu Horákovic, nyní Horák Additive Solutions, v rámci kterého poskytujeme služby modelování a 3D tisku jednotlivcům i firmám.
Ale vždy mě nejvíc utvářely mé osobní projekty. Mám rád design a techniku. Rád si navrhuji věci přímo na míru pro sebe. Několik řad mnou navržených funkčních i designových produktů nabízíme na našem e-shopu.
Dnes mě nejvíc formuje koncepční přemýšlení o tvorbě 3D dat – jak využít umělou inteligenci, jakou strukturu dávat parametrickým modelům pro maximální efektivitu a spolehlivost a jak modelování propojit s programováním.
Kdy ses poprvé setkal s Fusionem? A čím si tě tento nástroj získal?
S Fusionem jsem se poprvé setkal v rámci práce pro Inovec technology. Vyvinul jsem pro ně v tomto softwaru hliníkovou krabičku na kamerový systém s vlastní výpočetní kapacitou. Jde o krabičku vyrobenou kombinací 3D tisku a ohýbaných plechů.
Přiznám se, že nástroj si mě prvně získal především svou cenovou politikou – je zdarma pro hobby použití i pro mladé startupy. I dnes, kdy si Fusion platím, je cena oproti srovnatelným programům dobrá.
Čím si mě ale udržel, je intuitivní uživatelské prostředí a přehledná práce v něm. Myslím, že tím ve srovnání s jinými programy opravdu vyniká. Vlastně se skoro těším, kdy v něm budu zase moci něco tvořit.
Co vnímáš jako jeho přidanou hodnotu oproti jiným nástrojům? A jaká jsou naopak jeho slabá místa?
Jak už jsem říkal, přidaná hodnota je určitě v cenové politice. Další věcí je množství modulů, které Fusion nativně nabízí, včetně simulací a exotických funkcí, jako je třeba topologická optimalizace.
Z mého osobního pohledu slabá místa oproti ostatním CADům nemá, nevím o nich. Co se obecně 3D modelování týká, protože je to CAD, samozřejmě se nehodí na vše. Třeba modelovat v něm postavičku by bylo velmi náročné. Není optimalizovaný pro práci s detailním meshem, má jen omezenou kvalitu výstupních renderů atd.
Ale z mého pohledu to, co má umět, umí skvěle a navíc dává uživateli možnost si snadno vytvořit i spoustu navazujících výstupů. Výstupy sice nejsou v nejvyšší kvalitě, ale jejich tvorba je rychlá, intuitivní a efektivní.
Jak podle tebe Fusion ovlivňuje způsob, jakým lidé navrhují? Mění nějak způsob přemýšlení nad procesem modelování?
Fusion je klasický CAD, tedy typ programu, který je tu s námi už dlouho. Nemyslím si, že by oproti jiným programům nějak zásadně měnil způsob, jakým lidé navrhují. Snad jen již zmiňovaný vestavěný ekosystém modulů. Tedy ať už chci s modelem dělat cokoli, neopouštím Fusion.
Co je ta nejčastější chyba, kterou lidé dělají, když s Fusionem začínají?
Myslím, že je těžké v začátku vyladit poměr mezi jednoduchým přístupem a komplexním pochopením toho, co program nabízí. Základní online kurzy na YouTube a podobně bývají často velmi povrchní. Začátečníci mohou v začátku nabýt dojmu, že se stačí naučit dva základní nástroje a model vždy nějak sesmolí. Vznikne neelegantní model, který se při sebemenší úpravě celý „rozpadne“ a oni neví proč.
Je důležité naučit se modelovat promyšleně a pochopit, jak fungují vazby a parametry.
Jaké trendy ve 3D modelování tě teď osobně zaujaly – a proč? Jsou nějaké, se kterými se naopak vůbec neztotožňuješ?
Co se parametrického 3D modelování týká, žádné významné trendy nezaznamenávám. Poptávka po znalosti 3D modelování je samozřejmě na vzestupu díky extrémní dostupnosti relativně spolehlivého 3D tisku.
Samozřejmě hrají roli simulace, které jsou dnes dostupné a které lze využít i při topologické optimalizaci. To je ale něco spíše pro nadšence a profesionály.
Vzestup velkých jazykových modelů samozřejmě ovlivňuje i svět 3D modelování. Existují spolehlivé modely, které z fotografie nebo textu umí udělat 3D model. Jak to ale dnes s těmito velkými jazykový modely bývá – jsou dobré v generování věcí, které jen vypadají jako skutečné.
Chcete model gauče, který vypadá jako ten na fotce? Není problém. Chcete ale model hrací šestistěnné kostky, která nebude šišatá a bude mít na stěnách existující čísla? To je velký problém. Natož nějaká specifická součástka, kterou slovy ani popsat nelze.
V parametrickém modelování potřebujeme preciznost. Proto si myslím, že velké jazykové modely nemají na toto odvětví velký vliv. Alespoň zatím.
Kam nás podle tebe zavede budoucnost v tomhle oboru? Stanou se modelovací softwary a 3D tiskárny nedílnou součástí našich domácností jako třeba počítač a internet?
Myslím si, že podobně jako tiskárny na papír i 3D tiskárny se dostanou do většiny domácností. Určitě ne do všech, ale do většiny myslím ano. Umožní to například posílat plastové díly v digitální místo fyzické podobě. Rozbije se vám díl v mixéru? Na webu výrobce si stáhnete model a za půl hodiny máte díl nový.
Softwary jako Fusion budou stále spíše pro nadšence a profesionály. Většina lidí si myslím vystačí s nějakými jednoduchými intuitivními modelovacími softwary. Případně budou využívat konfigurátory, které jim někdo ve Fusion připraví.
Jak se promění role designéra nebo konstruktéra a jejich náplň práce?
V tomto oboru, jak už jsem psal, vnímám dva silné trendy. Prvním je popularizace 3D tisku. Tvůrcům se tedy otevírá nový trh plný lidí, kteří mají doma 3D tiskárnu, ale sami nejsou schopni si něco složitějšího vymodelovat. Nabízí to spoustu nových možností. Na druhou stranu podnikat v 3D tisku bude stále těžší.
Druhým trendem jsou velké jazykové modely a obecně umělá inteligence, která proniká skoro do všech odvětví. Už nyní jsou v rámci Fusion AI nástroje, například automatizace návrhu dílů na základě daných parametrů, automatizace tvorby výkresové dokumentace atd. A takovýchto nástrojů bude jen přibývat.
Ještě bych rád zmínil 3D skenování – technologii, která se stává čím dál dostupnější a podle mě bude hrát v budoucnu velkou roli. Například dnes už má iPhone ve vyšší výbavě iPhone lidar a zvládne poměrně přesné skeny. Umím si představit, že se 3D sken, podobně jako fotoaparát, stane běžnou součástí mobilů a zařízení kolem nás.
Pro modelování ve Fusionu je sken skvělý výchozí bod – a proto si v kurzu zkusíme nějaký sken načíst a dál s ním pracovat. Myslím, že tahle dovednost bude brzo stejně běžná jako třeba práce s výkresy. A kdo se s ní naučí pracovat včas, bude mít v ruce velkou výhodu.
Dalším trendem, který se ještě naplno nerozjel, je text to CAD, tedy tvorba technických objemových modelů na základě textového vstupu.
Je něco, co ti pomáhá udržet se v tomhle rychle se měnícím oboru stále ve hře – určitý přístup nebo konkrétní dovednost?
V rámci 3D modelování si rád hraji uvnitř svého dětského hřiště jménem Fusion. Občas využiju bezplatného prvního měsíce a zkouším nové nástroje, jako jsou různé automatizace, o kterých jsem mluvil výše, ale i simulace, topologické optimalizace atd.
Práce s CADem se ale nevyvíjí tak rapidně jako 3D tisk, tam je novinek opravdu hodně. Tím, že v 3D tisku podnikám se svým bratrem, musíme být stále ve střehu ohledně nových tiskáren, materiálů, ale i technologií.
Dnes už 3D tisk není jen o „železe“, ale i o přidané hodnotě, která umožní to železo využít. Cloudová správa tiskáren, platformy pro sdílení modelů i nastavení, exotické materiály vyladěné pro danou tiskárnu – to jsou věci, kterými se zabývám. Díky velké různorodosti mojí práce se často dostávám do míst, kde má smysl nové technologie studovat i aplikovat.
Na co se při lektorování těšíš nejvíc? Co tě motivuje na tom předávat své zkušenosti studentům?
Těším se, že budu mezi podobně naladěnými lidmi, jako jsem já sám. Baví mě, že díky kurzu jsem „nucen“ si pořádně ucelit své znalosti, nastudovat si nuance, podívat se na moje znalosti koncepčně. Motivuje mě představa, že předám účastníkům znalosti umožňující velmi konkrétní a různorodé výstupy.
Co si studenti z tvého kurzu odnesou?
Nabídnu studentům obecný pohled na Fusion, ale obecněji i na CAD a celé 3D modelování. Budu vysvětlovat, jak věci fungují a proč se dějí. Budu zabíhat do nuancí a detailů.
Kdybych použil přirovnání k automobilismu, nebudu učit jízdu s automatem. Budu chtít, aby student chápal fungování celého auta i motoru. Chci, aby student uměl Fusion plně ovládat. Na druhou stranu bude ale kurz směřovat hlavně k praktickým výstupům. Nemá smysl umět řídit dodávku, když nevíte co vozit.
Studentům představím možnosti tvorby prezentačních materiálů, kterými mohou efektivně komunikovat svou myšlenku, a to jak estetickou, tak technickou stránku věci. Budu hodně mluvit o navazující výrobě. Tedy jak navrhnout díl tak, aby si ho student mohl nechat vyrobit.
Speciálně se budeme věnovat FDM/FFF 3D tisku, což je v dnešní době velmi dostupná technologie a do budoucna bude ještě dostupnější. Student se naučí, jak navrhnout díl přímo pro 3D tisk. Naučí se efektivně nastavit parametry tisku pro konkrétní účel. Bude mít přehled o všech možnostech, které jeho stroj nabízí.
Co bys doporučil těm, kteří si chtějí splnit své profesní sny v oblasti 3D modelování, ale bojí se do toho jít naplno?
Z mé zkušenosti je důležité umět 3D modelování využít v praxi. Užitečnost samotného 3D modelu není velká. Jako čistý 3D modelář jsem vlastně nikdy nepracoval, 3D model byl vždy jen mezistavem. Dělám z nich výkresy, fyzické výrobky a vizualizace. Přesně to, co je součástí kurzu.
Ze své zkušenosti vím, že využití 3D modelů je široké. Je to určitě dané tím, že jsem technik. Koho 3D modelování zajímá, ten by ho měl začít aktivně dělat. Dá se začít v malém – vyrobit si organizér do kuchyňského šuplíku nebo na kabely od počítače v práci.
Dalším krokem můžou být dárkové předměty – vymodelujte a vytiskněte svému šéfovi stojánek na tužky s logem firmy. Tím velmi konkrétně ukážete svoje schopnosti. Ale může to být i technický zlepšovák – vyrobte si do práce držák na nástroje, díky kterému můžete pracovat rychleji.
Nebo ještě dál – jste v nějaké zájmové skupině a jedna z pomůcek se nedá sehnat nebo je neúměrně drahá? Zkuste si vyrobit vlastní. Třeba z toho nakonec bude hezký přivýdělek.
Ve zkratce: nezačínejte teoretizovat. Navrhněte si první malou věc – třeba organizér na kabely – a vytiskněte si ho. Ukažte ho svému okolí. Nejlepší cesta, jak se učit, je prostě začít to dělat.
Moc díky za inspirativní rozhovor a těšíme se na explozi nápadů a 3D modelů na společném kurzu.