Michaela Čápová vystudovala architekturu a urbanismus a už 7 let působí v oblasti retailového designu ve známém obchodním domě s nábytkem. Její kreativita prostupuje nejen všemi interiéry, kterých se dotkne, ale taky kurzem Vybavení bytu pro začátečníky, kde tě naučí, jak přistupovat k vybavení bytu, i když se do toho pouštíš úplně poprvé.
Během rozhovoru jsme si povídali o tom, jak inspirace přichází ze všeho, co tě obklopuje. Ať už je to film, který právě sleduješ, obraz, který tě teď fascinuje, nebo tvoje prostá každodenní realita. Míša nám taky prozradila, jak skloubit estetiku, odbornost a funkčnost, kdy poprvé pochopila, že každá situace má řešení a do sbírky jejích vlastností přibyla houževnatost, a o čem byl její první projekt.
Ahoj Míšo, prozraď nám, co bylo tím zlomovým okamžikem, který tě přivedl k architektuře a interiérovému designu?
Ahoj. Nešlo ani o zlomový okamžik jako o sled vlivů a životních rozhodnutí, která postupně vyústila do tohoto směru. V podstatě odjakživa, co si pamatuju, moje maminka žila interiérovým designem.
Než jsem se naučila číst, listovala jsem časopisem o bydlení Domov, tatínek splnil mamince každé přání ohledně změn a vylepšení interiéru. Šlo o projekty, které si naplánovali a realizovali sami a svépomocí. Nakonec nás jako rodinu životní okolnosti dovedly k tomu, že jsme žili nějakou dobu rozsáhlou přestavbou rodinného domu, takže mé dětské hry byly většinou na staveništi.
Do toho mě moji rodiče vedli uměleckým směrem, takže kresby a grafické vyjádření jsem měla pod kůží od útlého věku. Ale i přesto jsem dlouhá léta toužila být zubařkou…
Na střední škole jsem pak poznala několik starších spolužáků, kteří se na základní umělecké škole, kam jsme spolu chodili, připravovali na přijímačky na architekturu a tehdy už to bylo jasné, že zubařkou nebudu. Už jsem si nedovedla představit, že bych své studium dál vedla jiným směrem než k architektuře a umění.
Vedle studia jsem se sice zajímala o interiérový design, ale jen okrajově. Zajímala mě větší měřítka a celé studium na vysoké škole jsem víceméně strávila na té době v Ústavu občanských staveb (pro lepší představu – divadla, nemocnice, školy apod.). Takže jako taková představa o interiéru byla, ale byla velmi hrubá a nevěnovala jsem jí příliš pozornosti.
Interiéru jsem se začala paradoxně věnovat až po studiích, v mém 1. zaměstnání a vedle něj, kdy jsem byla „freelancer“ pro rodinu a známé. Uvědomila jsem si, že menší měřítka mi poskytují mnohem více možností, jde o mnohem více (pro mě) kreativnější práci a potkáte při ní spoustu zajímavých lidí.
Prohlubovala jsem své nabyté znalosti o praktické zkušenosti a momentálně jsem v životním stádiu, kdy interiérový design je něco, v čem se cítím jako ryba ve vodě.
Jak tě ovlivnilo studium na Fakultě architektury a designu STU v Bratislavě? Máš něco zásadního, co sis z těch let odnesla do své práce?
Studium mě ovlivnilo v tom směru, že „nejde to“ pro mě neexistuje. Vždycky se najde řešení. Každá zapeklitost a limity mají své řešení a je na mně, jak šikovně a umně je vyřešit. A tohle přenáším i do života mimo pracovní prostředí. Takže vysoká škola mi dala houževnatost.
A pak samozřejmě vliv pedagogů, které jsem potkala a kteří mě vedli. Zpětně a sentimentálně hodnotím, že mi studium dalo hlavně přátele, se kterými sdílíme navzájem své nápady. Jsou mí partneři na brainstorming a i teď, 10 let po studiích, se umíme navzájem posouvat a pomáhat si.
Měla jsi během své kariéry nějaký „aha moment“, který zásadně změnil tvůj přístup k práci a tvorbě? Přibliž nám, o co se jednalo.
Aha momentů bylo opravdu několik. S každým novým projektem přijdou takové momenty. Ale nejvíc si asi vzpomínám na to, jak jsem sebevědomá nakráčela s výkresy před partii truhlářů při poměrně velkém retailovém projektu a tedy ti mě vyškolili, jak se patří, a vyvedli mě z omylu, že vím všechno nejlíp. Ano, mladým architektům často chybí pokora.
Od té doby, když řeším nějaký projekt, souběžně komunikuji s vybraným realizátorem už ve fázi navrhování a spolu řešíme to, abychom náš projekt nejlíp a nejefektivněji realizovali ke spokojenosti klienta/investora.
Prozraď nám svůj nejúspěšnější projekt a řekni nám, proč se ti právě tento vryl do paměti.
Tím, že většinu svého pracovního života trávím v retailu, ve velkém obchodním domě s nábytkem, ty projekty (ať už úspěšnější více nebo méně) přicházejí a přirozeně odcházejí s příchodem dalších projektů. Ale mimo to bych asi zmínila svůj úplně první projekt, který spatřil světlo světa, a to byla přestavba interiéru a řešení kuchyně mých rodičů.
Jsem jim vděčná za projevenou důvěru a podporu. Kromě toho, jak jsem už zmínila, moje maminka je nadšená do interiérového designu a o to byla práce na tomto rodinném projektu příjemnější a opravdu obohacující. Je to už sice 12 let, ale kuchyně stále slouží. Samozřejmě bych spoustu věcí dnes už udělala jinak, ale budu si to navždy pamatovat jako ten nej projekt.
Jaký vliv na tvůj přístup k designu má tvá práce ve známém obchodním domě s nábytkem? A co tvůj projekt emstorkis?
Velmi mě na mé současné práci baví propojení retailu s interiérovým designem. To, že můj klient je v mé hlavě konkrétní, ale svým způsobem velmi anonymní a jeho příběh musím vypovídat já. Přemýšlím nad jeho osobností, zálibami, potřebami, problémy...
A nakonec trefíme cílovou skupinu, komu návrh zcela sedne a řešení si koupí. To je oproti realitě dost rozdíl. Donutilo mě to při návrhu pro konkrétního klienta jít do hloubky.
Analyzovat životní situaci klienta, jeho potřeby, to, co ho v dosavadním prostředí frustruje a potřebuje změnit, …, jednoduše nesklouznout jen po povrchu pěkného designu a vnutit ho klientovi, ale pečlivě naslouchat a vytvořit pro něj nejlepší místo pro život.
Než jsem začala pracovat v obchodě, tak jsem si říkala, že klienta musím za každou cenu vzdělávat o tom, co je dobré, co je moderní, co je správné atd. Teď už si uvědomuji, že to, aby byl interiérový design přínosný pro klienta, tak se na celý proces navrhování musíme dívat jinak, komplexněji a hlavně spolu.
Tím, že jsem už přes rok a půl na rodičovské dovolené s naší dcerkou, tak jsem v jistý moment cítila přetlak kreativity. Ale nechtělo se mi řešit projekty interiéru, na to jsem opravdu neměla čas, spíš jsem se chtěla realizovat umělecky, instatně, intuitivně.
Vzniklo z toho několik posterů, které jsou čistá abstrakce a dodalo mi to tolik kreativní energie, že jsem ten projekt začala věnovat víc a nazvala jsem ho emstorkis. Protože když má jméno, je skutečný. Má své produktivnější chvíle a své útlumy, momentálně je ve fázi útlumu (ti, co mají batole, pochopí), ale stále mám v mysli spoustu plánů, které čekají na realizaci.
Postery dělám v Adobe Illustratoru a jedním z několika pozitiv kreativní činnosti je i to, že se učím tento program ovládat detailněji a prohlubuji své znalosti.
Kuchyně s obývákem v třípokojovém bytě (2018)
Podkrovní dětský pokoj pro dva školáky (2024)
Ukázky posterů z projektu emstorkis (2023–2024)
Kde čerpáš inspiraci? Máš v oboru nějaký vzor nebo někoho, kdo tě při práci inspiruje?
Inspiraci vnímám v podstatě ve všem, často mě inspiruje i zajímavá výprava seriálu nebo filmu. Taky když si dělám výzkum k novému projektu, tak natrefím na kopu inspirativních řešení.
Jako inspiraci vnímám i řešení problémů vzniklých během realizace projektu. Podněcují kreativitu na místě. Taky jsem velkým fanouškem moderního umění a grafického designu a často mě dokáže inspirovat i obraz.
Na sociálních sítích trávím spoustu času a hledám inspirativní řešení. Častokrát mě inspirují i mí kolegové a spolužáci z vysoké školy. Sleduji stránky českých a slovenských architektů a obdivuji jejich práci.
Zmínila bych pár: Ateliér BKPŠ, Kusý Paňák, Ateliér Petra Jurkoviča, Grau Architects, TOITO architekti, a z „otců“ architektů bych ráda zmínila slovenské – Vladimíra Karfíka, Emila Belluše, Vladimíra Dedečka a Ivana Matušíka; a světové – Ludwiga Miese van der Rohe, Santiaga Calatravu, Zahu Hadid, jejichž práce je pro mě inspirativní i v dnešní době.
Jaké hodnoty jsou pro tebe při navrhování nejdůležitější a které prvky považuješ za svůj designérský rukopis?
Snažím se naslouchat. Ale tak skutečně. Zamýšlet hlouběji nad potřebami klienta, nad jeho životem a jak můžu přispět k tomu, aby se mu žilo lépe. Zároveň se ale snažit profesionalitu a odbornost klientovi vysvětlit, proč je pro něj právě mnou navržené řešení dobré a jaké benefity mu to v konečném důsledku přinese. Takže to shrnu na empatii, odbornost a funkčnost.
Popravdě nemám nějaký vyhraněný rukopis, každý projekt beru jako nový začátek, ale moc ráda pracuji s barevnými bloky pokud je tomu klient nakloněn. Mám ráda přírodní materiály, dřevo a překližky všeho druhu. Inklinuji ke hravému funkčnímu designu.
Kuchyň s jídelnou v rodinném domě pro čtyřčlennou rodinu (2022)
Co tě na práci s klienty baví nejvíce? Je pro tebe snadné spojit jejich vize s tvým osobitým stylem?
Práce s lidmi je obecně velmi náročná. Ale každý klient a každá nová pracovní zkušenost mě posouvá kupředu. Nejdůležitější je komunikace. Jasně vyjádřit své myšlenky, řekla bych až „prodat se“, ale v dobrém slova smyslu.
Nejvíc mě baví celý proces toho, jak vzniká něco nového. Baví mě i to, jak se návrhy mění v čase a myšlenka, se kterou jsme začali, je někdy na míle vzdálená tomu, k čemu jsme nakonec společně přišli. Někdy se naopak zase vrátíme na začátek, což je taky úplně v pořádku.
Nevnímám, že by byl problém se sdílením vizí. Když poznám klienta, jeho vkus a styl, dokážu se naladit na jeho vlnu. Takže mi nedělá problém ani rustikálně laděný interiér, ani minimalismus.
Jak při tvorbě řešíš vybalancování: oku lahodící vs. funkční design, tedy kombinaci estetiky a ergonomie?
V tomhle mě hodně vytrénovala práce pro obchodní dům. V mé práci jsou velké nároky na funkčnost, ergonomii a estetiku. Za roky strávené kreováním interiérů s těmihle atributy jako gró se mi funkčnost, ergonomie a schopnost vytěžit z prostor maximum dostala takříkajíc pod kůži.
V první řadě si musíme říct, čeho chceme dosáhnout. Showroomu, nebo místa pro reálný život? A od tohoto se nám následně odvíjejí funkčnost/multifunkčnost nábytkových kusů, šikovné sdružení funkcí v prostoru, zajímavé detaily, které umí vyřešit některé dilema atd.
Taky velmi závisí na finanční situaci klienta a kolik je ochoten investovat. Už dávno neplatí, že čím méně peněz, tím méně atraktivní interiér…
Půdorys návrhu kuchyně pro tříčlennou rodinu, přičemž klienti už měli koupenou dlažbu a spotřebiče (2021).
Pověz nám o navrhování interiéru pro malometrážní byty vs. prostorné byty vs. venkovní prostory. Jaký je v tom rozdíl a jaké jsou podle tebe základní prvky dobře navrženého interiéru?
Malometrážní byty jsou velká výzva. Vzhledem k vývoji společnosti a měst musíme počítat s tím, že malometrážní byty budou každodenní chlebík architektů a interiérových designérů. Přístup k práci je velmi komplexní, protože jde o multifunkční prostor, mix denní a noční zóny, potřebujeme vybalancovat poměry prostoru pro odpočinek a pro práci atd.
Do procesu vstupuje spousta proměnných, například kdo je klient, jaký život vede, jakou má práci, jak bohatý má společenský život, jestli je sám atd., takže nějaký univerzální klíč k řešení malometrážních bytů neexistuje.
Prostorné byty jsou zase o jiném. Je tu více volnosti, jednotlivé zóny v bytě mohou fungovat samostatně, často se vyhneme křížení denní a noční zóny. Majitelé těchto bytů mají ve většině případů i příznivější budget. No, v podstatě, je to menší hlavolam, než vyřešit potřeby třípokojového bytu na 36 m².
A venkovní prostory bych přirovnala k těm malometrážním a prostorným bytům. Maličký balkon musí splnit mnohdy funkci relaxu, skladování a ještě i sušení prádla, zatímco rozlehlá terasa u rodinného domu nabízí 2. obývák pod holým nebem.
Malé prostory jsou výzva. Ale vždy mě moc potěší, když se mi podaří esteticky a funkčně vyřešit prostor tak, aby vyhovoval klientovi a jeho nárokům. Pro mě je základ dobrého interiéru to, aby mělo všechno své místo a abychom se moc nenachodili. Zjednodušeně jsem pojmenovala funkčnost a ergonomii.
Jak řešíš při práci téma udržitelnosti? Z té designové i ekonomické stránky. Jaké jsou současné trendy a jak o nich přemýšlíš?
V mé práci je tohle velmi důležité téma. Naštěstí dnes už žijeme v době, kdy umíme najít spoustu recyklovaných materiálů. Nad udržitelností přemýšlím jako nad spojením více faktorů.
Nejsem zastáncem prvoplánové recyklace v pojetí postele z palet, i když i to může být zajímavý ústřední prvek ložnice. Spíš se soustředím na původ materiálů. Umíme najít kuchyňská dvířka, která jsou vyrobena z recyklovaných plastových lahví, textilie z recyklátů, sklo je nekonečně recyklovatelný materiál, stejně tak kovy.
Taky je třeba se podívat na uhlíkovou stopu při výrobě nábytku. V obchodním domě, kde pracuji, probíhala každoročně akce, kdy ze sběru vánočních stromků vyrobili ikonické knihovny. Takhle můžeme i my při navrhování a nakupování jednotlivých kusů nábytku ovlivnit dopad našeho jednání na životní prostředí.
Na udržitelnost je potřeba se dívat i z uživatelského hlediska a úspory našich financí. Myslím tím to, že například použití koberců a textilií nám umí v zimě ušetřit teplo. Vhodně zvolené stínění v létě zase naopak předcházet přehřátí prostoru.
Můžeme si nainstalovat vodovodní baterie a sprchové hlavice, které nám pomohou ušetřit vodu. Vhodné osvětlení bytu nám taky dokáže ušetřit peníze…
Vůbec bych se nebránila nakupování nábytku z druhé ruky nebo hledání zajímavých kousků ve starožitnostech, případně předělání si starších kusů nábytku. Právě bych podpořila čtenáře, aby do toho šli, protože často za směšné peníze a trochu úsilí dostanete jedinečný kousek, který vystihuje vaši osobnost a jeho výroba vám přinese radost.
Jak nástup AI ovlivnil práci v tomhle oboru? A jaká je podle tebe budoucnost navrhování interiéru?
Jsem optimista a na AI se dívám jako na velkého pomocníka. Je úžasné, že na základě zadání vhodných atributů umíme generovat obrázky, které můžou napomoci k tomu, abychom dosáhli kýženého designu. Ale vždy bude klíčový kontakt architekt / interiérový designér a klient. Naše řemeslo je v podstatě založené na emocích a to zatím AI nahradit nemůže, tedy alespoň doufám, hehe.
Co ti na lektorování přináší největší radost? Co tě motivuje na tom předávat své zkušenosti studentům?
Sdílení vědomostí. Těší mě, že můžu někomu pomoci poskládat puzzle informací do sebe, do komplexního celku. Přinese to spoustu aha momentů a i veřejnost se pak podívá na práci interiérového designéra v jiném úhlu.
Často se mi stává, že si lidé myslí, že změnit návrh a poslat 5 obrázků je nic a celý proces je jednoduchý a rychlý. Neuvědomují si kolik práce, znalostí a úsilí stojí vyprodukovat dobrý návrh.
Ráda tyhle komplexní znalosti, i když ne v úplné hloubce (to se za těch 12 lekcí nedá stihnout) posunu dál a možná někoho navnadím k hlubšímu studiu, ke změně kariéry nebo jen k novému naplňujícímu hobby.
Setkáváš se s častými mýty o designu, které v kurzu boříš?
„Méně je více.“ Ludwig Mies van der Rohe
Ano, je to tak, ale taky je tu krédo méně je nuda (Robert Venturi). Takže bych se chtěla dotknout toho, že strohý funkcionalismus a minimalismus nemusí být nejvhodnějším řešením pro každého.
Barvy v interiéru se rychle okoukají – správně zvolená barevnost dokáže zásadně ovlivnit vnímání prostoru a pohodlí.
Bílá lesklá kuchyně je nejuniverzálnější – tohle je pravděpodobně nejstereotypnější názor v interiérovém designu.
Tapety jsou přežitek – tak to jste ještě neviděli možnosti, jaké tapety nabízejí a z čeho si dnes už můžete vybírat.
Že elektrických zásuvek není nikdy dost…
A bude toho víc.
Co si studenti z tvého kurzu odnesou?
Odnesou si kupu nových znalostí, tipů a věřím, že i chuti do práce. Na konci kurzu budou umět navrhnout funkční interiér, osvojí si základy ergonomie, naučí se kombinovat barvy a materiály, správně používat osvětlení v interiéru.
Naučí se základy SketchUpu a vyjádřit své ideje ve 3D prostoru i ve 2D. No, bude toho hodně a věřím, že to bude hlavně zábava a studenti si odnesou z kurzu motivaci do práce na sobě.
Motivace je naše druhé jméno! Moc děkujeme za inspirativní rozhovor a těšíme se na stonásobnou dávku inspirace na našem společném kurzu.