Architekt, urbanista a teoretik architektury Erik Petrus se v oboru urbanismu pohybuje už nějaký ten pátek. Sedmým rokem vede vlastní architektonickou praxi, podílel se na několika projektech v Česku, ale taky v Indonésii. Právě zkušenostem z druhé zmíněné země vděčí za to, jak dnes vypadá jeho architektonický rukopis.
Mimo to je také lektorem našeho nadcházejícího kurzu Design města: Tvůrčí přístup k urbanismu, na kterém se společně naučíte navrhovat a designovat města. V interview jsme se ptali na jeho zkušenosti z Indonésie, na nové urbanistické trendy, ale taky na to, co všechno pro tenhle obor potřebuješ.
Na začátek nám, prosím, ve zkratce popiš, co je vlastně urban design. Co přesně tenhle obor představuje pro tebe?
Urban design je obor, který se zabývá plánováním a formováním fyzického prostředí měst a veřejných prostor. Je to disciplína na pomezí architektury, urbanismu a krajinářské architektury, zaměřená na to, jak vytvořit funkční, estetické a udržitelné prostředí pro život lidí. Urban design zahrnuje práci s budovami, dopravními systémy, veřejnými prostory, ale i ekologií a sociálními aspekty městského života.
Pro mě osobně urban design znamená snahu o vytváření měst, která jsou nejen efektivní a funkční, ale taky příjemná pro lidi. Jde o skloubení estetiky, praktičnosti a udržitelnosti tak, aby město podporovalo zdravý a harmonický životní styl. Urban design pomáhá vytvářet města, kde lidé chtějí žít, pracovat, relaxovat a navzájem se setkávat.
Jak ses k němu dostal? A co považuješ za svůj nejlepší projekt?
K urban designu jsem se dostal díky kombinaci zájmu o architekturu, veřejný prostor a fascinaci tím, jak města ovlivňují kvalitu života lidí. Už během studia jsem si uvědomil, že mě nezajímá jen samotné navrhování budov, ale i širší kontext, jak budovy zapadají do prostředí, jak fungují ulice, parky a veřejné prostory a jak lidé tato místa využívají. Právě to mě přivedlo k urban designu, který nabízí komplexní pohled na utváření celého městského prostředí.
Za svůj nejlepší urbanistický projekt považuji návrh na zklidnění pražské magistrály v místě křížení ulic 5. května a Vyskočilova. Mým cílem bylo proměnit současnou dálnici v městskou ulici s lidským měřítkem, navrhl jsem její sesazení na terén, přidání stromořadí, širokých chodníků a novou zástavbu bytových domů. Dominantou prostoru se stalo velké kruhové náměstí inspirované Kulaťákem v Dejvicích, které by oživila nová tramvajová trať a prostor pro společenské aktivity, jako jsou trhy, menší koncerty a další akce.
Návrh dostavby a zklidnění pražské magistrály, Praha
Jak dlouho jsi „hledal“, spíš nacházel, svůj architektonický rukopis? A které prvky jsou pro tebe typické?
„Hledání“ vlastního architektonického rukopisu pro mě bylo postupným procesem, který začal už během studií a pokračoval praxí na různých projektech. Na začátku jsem byl hodně ovlivněn klasikou modernismu a funkcionalismu, ale postupně jsem začal zjišťovat, že můj styl není jen o formě nebo estetice, ale také o hlubším porozumění kontextu a prostředí. Můj architektonický rukopis dnes spojuje jednoduchost a čistotu forem s něčím mnohem hlubším – schopností pracovat s emocemi a vytvářet silnou identitu prostoru.
Každý projekt je pro mě příležitostí navodit určitou atmosféru a pocit, které s lidmi zůstávají dlouho po tom, co místo opustí. Nejde jen o vizuální estetiku, ale o to, jak prostor „působí“ na své uživatele. Snažím se navrhovat tak, aby každý prostor měl svou duši – identitu, která z něj dělá víc než jen funkční prostředí, ale místo, které rezonuje s lidmi na osobní úrovni.
Jak postupuješ při navrhování nového města? Odkud bereš inspiraci?
Navrhování nového města je vzrušující a náročná cesta, která začíná důkladným pochopením toho, co místo i jeho budoucí obyvatelé skutečně potřebují. Prvním krokem je ponoření se do specifik lokality, zkoumám její geografii, kulturní a sociální kontext, přírodní prvky, dopravní toky, klimatické podmínky i historické souvislosti. Tyto informace mi poskytují pevný základ, na kterém začínám budovat vizi města.
Potom se vrhám na fázi skicování, experimentuji s různými koncepty a možnostmi, jak může prostor fungovat. Jakmile najdu ideální řešení, přecházím k detailnímu zpracování a převedení návrhu do digitální podoby, kde se návrh začíná tvarovat do své konečné podoby. Inspiraci nacházím především cestováním do zahraničí, kde osobně prozkoumávám nové trendy a projekty ve městech. Osobní zkušenost a hluboké porozumění místa jsou pro mě zásadní, než navrhnu vlastní řešení.
Proces návrhu
Jsi porotcem architektonické soutěže INSPIRELI AWARDS. Dokážeš vypíchnout jeden projekt, který byl pro tebe jednoduše top?
Jedním z projektů, který mě nejvíce zaujal, byl návrh studentky z Bangladéše, která v Dháce vytvořila komplexní HUB spojující bydlení a podnikání do jednoho celku. Její návrh citlivě zapadl do stávající struktury města, skvěle pracoval s prostorovým i výškovým uspořádáním a výrazně zlepšil urbanistické podmínky dané lokality.
Obzvlášť mě oslovil její důraz na udržitelnost a začlenění zeleně, což je v Dháce, jednom z nejznečištěnějších měst světa, klíčové. Studentka tím ukázala, jak může zeleň efektivně přispět ke zlepšení kvality ovzduší, a propojila environmentální a sociální přínosy v jednom skvěle navrženém projektu.
Realizoval jsi projekty v Indonésii – jak moc se liší český a indonéský urbanismus?
Práce na projektech v Indonésii mi otevřela oči k naprosto odlišným přístupům k urbanismu oproti Česku. Zatímco český urbanismus často klade důraz na historickou kontinuitu, kompaktní městské centrum a udržitelnou mobilitu, indonéský urbanismus je dynamický a čelí výzvám rychlé urbanizace, vysoké hustoty zalidnění a neformálního rozvoje.
V Indonésii je nutné reagovat na klimatické podmínky, jako jsou monzuny a vysoké teploty, což ovlivňuje design veřejných prostor i infrastruktury. Rozdíly jsou i v tom, jak se obyvatelé přizpůsobují prostoru, ulice jsou živější, plné trhů a spontánních aktivit, což mě inspiruje k vyšší flexibilitě a adaptabilitě v mých návrzích.
Co všechno ti zkušenost z Indonésie přinesla? Čerpáš z téhle zkušenosti dodnes? Jak?
Zkušenost z Indonésie mi přinesla mnoho nových perspektiv a výrazně ovlivnila můj přístup k urbanismu. Naučil jsem se, jak navrhovat v kontextu extrémních klimatických podmínek, jako jsou intenzivní deště a tropické teploty, což mě přimělo klást větší důraz na adaptabilitu a odolnost projektů vůči přírodním vlivům.
Fascinovala mě také různorodost a dynamika indonéských měst, jejich ulice jsou neustále plné života, trhů a komunitních aktivit, to mě inspirovalo k tomu, abych ve svých návrzích vytvářel prostory, které podporují spontánní sociální interakce.
Dodnes z této zkušenosti čerpám, zejména v tom, jak pracovat s veřejnými prostory tak, aby byly nejen funkční, ale i živé a přizpůsobivé potřebám různých komunit. Indonésie mě taky naučila větší citlivosti k místní kultuře a způsobu života, což teď zohledňuji při jakémkoli návrhu, ať už pracuji kdekoli.
Obytný soubor v Indonésii, design Erik Petrus
Které trendy aktuálně hýbou urbanistickým světem?
Aktuálními trendy v urbanismu jsou především udržitelnost a ekologické plánování, kdy se města snaží snižovat uhlíkovou stopu a začleňovat přírodu do urbanistických struktur. Chytrá města využívají technologie k optimalizaci dopravy, energií a služeb, zatímco 15minutové město se zaměřuje na to, aby obyvatelé měli vše potřebné (práce, školy, obchody) v dosahu krátké chůze či jízdy na kole.
Dalším klíčovým trendem je zelená infrastruktura jako parky, stromy a zelené střechy, které zlepšují kvalitu života a zároveň pomáhají v boji s klimatickými změnami. Roste i důraz na sociální inkluzi, což znamená navrhovat města, která jsou přístupná a přívětivá pro všechny skupiny obyvatel.
Vertikal Forest, Miláno – příklad integrování zeleně na fasádě domu (zdroj: stefanoboeriarchitetti.net)
Když budu chtít začít s městským plánováním, které soft a hard skills budou hrát prim?
Z hard skills jsou klíčové znalosti urbanistických a architektonických principů, geografie, dopravního inženýrství a udržitelného rozvoje. Důležité je taky ovládat software jako ArchiCAD nebo SketchUp pro vytváření plánů a vizualizací.
Z soft skills jsou nezbytné komunikační dovednosti, protože budeš spolupracovat s různými zájmovými skupinami, a kreativní myšlení pro navrhování inovativních a funkčních městských prostorů. Neméně důležité jsou analytické schopnosti a kritické myšlení, které ti pomůžou řešit komplexní problémy a uvažovat nad dlouhodobými dopady.
Když se podíváme na náplň kurzu – co všechno se studenti naučí a co je největší přidanou hodnotou kurzu?
Kurz nabízí studentům komplexní přehled a praktické dovednosti potřebné k navrhování funkčních, udržitelných a esteticky příjemných městských prostor. Naučí se základy urbanistických teorií, dozví se o historii, jak se navrhovala města v různých dobách, jak analyzovat městské prostředí a interpretovat jeho fyzické, sociální a ekologické aspekty.
Získají také vhled do urbanistické legislativy, dopravního plánování a udržitelných technologií. Největší přidanou hodnotou kurzu je, že studenti budou mít po celou dobu možnost pracovat na svém vlastním projektu návrhu města. Tento projekt jim umožní prakticky aplikovat všechny nabyté vědomosti, které se v průběhu kurzu naučí – od analýzy prostředí až po návrh udržitelného městského prostoru.
Urban designu se věnuješ několik let – co bys ty sám sobě zpětně poradil pro začátek?
(Smích) Kdybych mohl dát radu svému mladšímu já na začátku kariéry v urban designu, určitě bych řekl: „Buď trpělivý a otevřený učení“. Urbanismus je komplexní obor, který vyžaduje hluboké porozumění nejen technickým aspektům, ale i lidem, kteří ve městech žijí.
Doporučil bych nebát se zkoušet různé přístupy, ale zároveň naslouchat místním komunitám, protože právě jejich potřeby a zkušenosti jsou klíčové pro vytváření smysluplných prostorů. Dále bych si poradil věnovat více času studiu udržitelnosti a inovací v technologiích, protože právě to jsou dnes klíčové faktory ovlivňující budoucnost měst. A nakonec: „Neboj se chybovat a experimentovat, protože každý neúspěch je příležitostí pro růst a zlepšení a nejlepší lekce často přicházejí právě z těchto okamžiků.“
A na konec jedno hodnocení: které české město podle tebe představuje dobrý příklad současného městského rozvoje?
Za výborný příklad současného městského rozvoje v České republice považuji Brno. V posledních letech město prochází dynamickou transformací a klade důraz na moderní urbanismus, udržitelnost a kvalitu veřejného prostoru. Brno se zaměřuje na revitalizaci starších průmyslových oblastí a současně se snaží rozvíjet zelenou infrastrukturu, přičemž vznikají nové parky a veřejné prostory.
Město také usiluje o zlepšení dopravy, například rozvojem cyklostezek a plánováním nového vysokorychlostního železničního nádraží. Dalším silným bodem je podpora chytrých technologií a inovací, díky čemuž Brno přitahuje nové firmy a mladé lidi. Celkově město představuje zajímavý model toho, jak lze udržitelně a inovativně reagovat na městský růst a potřeby obyvatel.
Už se nemůžeme dočkat, až se v kurzu dozvíme víc. Díky za rozhovor.