Průmyslový návrhář Pavel Míček, kreativec tělem i duší, se designu nábytku věnuje téměř dvě dekády. V designu se opravdu našel a navrhování nábytku pro něj představuje vášeň i nevysychající studnici plnou nápadů. Na kontě má přes stovku nábytkových projektů, designových schodišť i celých interiérů.
Je zakladatelem interiérového studia Ateliér GMP a taky projektu PrintLight. Založil projekt Krásné schody a má svoji vlastní dílnu Krásné dřevo. Navíc je nově taky Skvoterem – stal se totiž lektorem našeho kurzu Navrhování nábytku pro začátečníky.
V tomhle interview jsme zjišťovali, co vlastně nábytkový design je a co je pro kariéru v tomhle oboru klíčové. Are you ready?
Co tě inspirovalo k zahájení kariéry v oblasti nábytkového designu?
Vždycky jsem byl kreativní člověk. Od puberty jsem fotil na ČB film a sám si vše vyvolával. Náhodou přišla příležitost zapsat se na talentovky na průmyslový design. Na půl roku jsem se zavřel doma, koupil si tužky a skicovací fixy a učil se kreslit. Talentovky jsem úspěšně složil a bylo jasno, že design bude moje vášeň. To jsem ještě netušil, že to bude interiérový design a nábytek.
Klíčový moment byl náhodné setkání se Zdeňkem Makovským, který mi z fleku nabídl práci v jeho architektonické kanceláři (to jsem stále ještě studoval) Makovský & partneři na pozici interiérový designér, nábytkář.
Naučil mě víc než vysoká škola. Makovský je úžasný sochař, který v Brně učí na fakultě architektury. Nejúžasnější fakt ale je, že je to syn Vincence Makovského, který v podstatě v Československu založil pojem průmyslový design. Skloubil sochařinu a průmysl. Dělal pro Baťu první stroje. Do té doby byly stroje jen nástroj pro byznys. Vizionář Baťa ale chápal, že můžou být i krásné a ctít lidskou ergonomii, být pohodlné a bezpečné.
Co považuješ za největší výzvy při zakládání studia Ateliér GMP?
To jsem založil hned, jakmile jsem dostudoval. Jsem spíš introvert, takže jsem měl velký respekt, jak vůbec shánět zakázky. Ve své schopnosti navrhovat jsem věřil, ale ukecat nebo vůbec vypátrat zákazníka byla výzva.
Od začátku se mi ukázalo, že stačí odhodlání to chtít. Zbytek zařídí „vesmírná energie“ – po první zakázce pro brněnské výstaviště, tehdy to byl velká expozice pro Ytong, se na mě začala valit další práce. Hned se rozkřiklo, že dokážu pracovat mnohem rychleji a v nesrovnatelné kvalitě, než bylo tehdy běžné.
Popíšeš nám svůj „první úspěšný projekt“? Jak jsi ho realizoval?
Tehdy jsem pracoval s designérkou Gabrielou Markovou. Odtud název Ateliér GMP: Gabriela Marková + Míček Pavel. Vlastně to byla ona, kdo měl kontakty na Výstaviště a talent na komunikaci. Já zajišťoval kvalitu designu. Nějak jim docházely nápady na nové stánky pro velké firmy a jen tak pro zajímavost nám svěřili největší zakázku pro stavební firmu Ytong.
Byli v šoku, když jsme jim za dva dny přinesli paletu nápadů na několik let dopředu a ještě v kvalitě realistických vizualizací, že nebyly k rozeznání od fotek. Do týdne o nás věděli i v Tonu a kontaktoval nás jejich art director, designér nábytku, který žije v Benátkách, Tom Kelley. Dlouhé roky jsme dělali grafický support a vizualizace pro Ton a Tomu Kelleymu jsme dělali modely a vizualizace nábytku do celého světa.
Když se tě někdo zeptá na největší profesní úspěch – co řekneš? A proč?
Pro mě je to projekt Krásné Schody.
Je to celá škála designových schodišť na míru. S designérem Petrem Hamplem jsme si ze dne na den řekli, že budeme dodávat návrhy a zajišťovat realizace schodů lidem, kteří prahnou po originálně a na míru pojatém šperku jejich interiéru. Rukama mi prošly úžasné kousky. Dřevěné schodiště jsem dělal vlastnoručně ve své dílně. Ocelovky nám dodávali partneři zámečníci. S mým nejoblíbenějším kouskem jsme jeli až do Bruselu.
Osobně jsem ho navrhnul, vyrobil, odvezl v dodávce a namontoval. Bylo to skvělé dobrodružství. Lítal jsem tam za klienty na zaměření. Ti mi hradili letenky a hotely. Dodnes mi (to bylo myslím 2012) píšou, jak naše schodiště obdivují všechny návštěvy.
Jakým způsobem vybíráš materiály pro svoje návrhy? Používáš ekologické materiály?
Materiály vybírám tak, aby vystihovaly charakter interiéru a klienta. Snažím se ho zachovat v jeho nejpřirozenější podobě. Rád pracuji se dřevem se suky a prasklinami. Mám rád beton i ocel ve své surové podobě. Dnes už je to běžné, ale před 14 lety mě s takovými nápady truhlář posílal víte kam.
Pro klasického truhláře je suk vada, hnida, která musela pryč. Kolem suku se totiž dřevo chová nevyzpytatelně. Někteří dodnes kroutí hlavou, dřevo, které dříve používali tak maximálně na přepravní bedny, se dnes používá do nejluxusnějších interiéru jako známka autenticity.
Hodně pracuji s 3D tiskem a tedy i ekologickými materiály jako třeba PLA, což je lokální neropný plast vyráběný z rostlin. Používám výhradně české výrobce. Používám to na svítidla. Ale dneska už se tiskne i nábytek. Je to pecka a design to posouvá na novou úroveň.
Klasický nábytek dělám jen ze dřeva, z lokálních lesů, což považuji za ekologický a udržitelný materiál. Každý kus mého nábytku nebo schodišť je možné renovovat a opravovat prakticky donekonečna i po generace. Co může být více ekologické? Dokonce se nám stalo, že zákazník přijde se svým dřevem. Něco, co našel po dědečkovi na půdě. Pak má materiál i nádherný příběh.
Je pro tebe důležitá teorie designu? Jak moc ji aplikuješ v praxi?
Když jsem začínal, hodně jsem to opomíjel. Řídil jsem se jen citem. To je chyba. Teorie vám dá oporu, argumenty ve vašich myšlenkách. Když se vás někdo zeptá, proč jsi to vyřešil tak či onak, je neprofesionální říct „no protože je to takto hezké“.
Ve škole mě to moc neučili, ale Makovský mi otevřel oči. V architektuře je teorie více zakotvená a učí se to. Od první čáry architekt staví na celém spektru architektonických pravidel. V designu hodně tvůrců jenom čmárá tak dlouho, dokud to nevypadá hezky.
Dokonce jsem dlouho ignoroval teorii barev. Bíla a černá. Jiná barva u mě nemá místo. Že by za to mohly moje černobílé fotografické začátky?
Nějak se ale s teorií začít musí. Problém je, když znechutíte studenty hned ze startu tunou teorie a oni se třesou na to už konečně začít navrhovat. Za mě je v pořádku začít praxí a za chodu studovat a vnímat věci v kontextu a do hloubky. Přemýšlet, proč se něco k sobě hodí a něco ne.
Které technologie a softwary označíš za svoje pomocníky při tvojí každodenní práci?
Bez softwaru Rhinoceros bych nedokázal ani zlomek toho, co dělám. To myslím vážně. Nejsem ten typ designéra, který má vizi v hlavě a automatickou zásobu nápadů s každým projektem. Jakmile dostanu nápad, tak s tím přijdou i otázky a pochyby.
Ve 3D začnu ověřovat, zda nápad obstojí po konstrukční a estetické stránce. Tuhle zpětnou vazbu 3D modelační software dodá okamžitě. Rhinoceros je stvořený pro průmyslový design a architekturu. Dělají v něm i takové architektonické kolosy jako Zaha Hadid apod.
V Rhinu můžu modelovat složité tvary schodišť a mám přehled, pod jakými úhly bude nakonec truhlář řezat, aby sestavené schodiště mělo navrhovaný tvar.
A abych zvýšil šanci svůj návrh prodat a prosadit, je potřeba ovládat i techniku vizualizace. Na to používám 3DS Max s renderovacím enginem Vray – ten umí snadno nádherné vizošky.
Prozraď nám něco o procesu navrhování nábytku.
Vypadá to tak, že do 3D nahodím všechny hrubé představy, co mám. Ty začnu hned analyzovat, vylučovat a u těch zajímavých rozvíjet varianty. Zákazníkovi je ideální představit tři varianty. Lidský mozek má rád trojku. A pokud je klient kreativní, společně vytvoříme 4. variantu, dost často slepenec z těch předchozích + něco málo navíc.
V mém souboru ale často rozvinu celou matici nápadů, vypadá to pak jako nekonečná hala, kde mám do všech stran různé varianty s různou mírou změn. Pak tomu nechám trochu času, vylučuji, co se ukázalo jako mimo mísu. Až nakonec vzniknou tři varianty s docela různorodě pojatým designem.
Jak při navrhování nábytku přistupuješ k ergonomii?
Ergonomie je alfa a omega. Designér musí umět potlačit své ego a uvědomit si, že navrhuje nábytek konkrétnímu zákazníkovi, který má své specifické fyziologické a emocionální potřeby. Ty je potřeba v prvé řadě naplnit a až potom realizovat svůj individuální kreativní přístup.
Je potřeba zákazníka poznat. Ergonomický příklad za vše – zákazník přijde s poptávkou po designu kuchyně. Ještě před tím, než přijde na řadu téma materiálů a estetiky, musí designér vyptat informace: kdo a co bude v kuchyni vařit a jak často. Jestli žije společenským životem, má rodinu, nebo je single a bude mít spoustu návštěv atd.
To všechno se podepíše do ergonomie rozměrů, rozmístění, dispozice a volby materiálů. Do oblasti ergonomie ale počítám i intuitivnost používání, logiku uspořádání a psychologii a harmonii.
Kdybys znovu začínal s designem nábytku, co by sis poradil?
Zaměstnej se v truhlářské dílně a osahej si proces výroby, ještě než navrhneš svou první věc. Kup si pilu, brusku, frézu a vyrob si stůl, skříňku, postel. Kup si svářečku a posvařuj si nějaký malý projekt.
Pracuješ s umělou inteligencí? Jaký má vliv na designerský proces?
V plné míře využívám textový model chatGPT. Je to skvělý nástroj pro budování brandu, obsahu pro web, produktových textů, dokonce jsem ho použil i pro osnovy kurzu. Jako brainstormingový nastroj je k nezaplacení.
Zajímavé uplatnění má AI v parametrickém modelování – modelování, které není postavené čistě jen na ručním modelování ploch, ale na matematickém definování složitých struktur. Umělá inteligence naprogramuje skript, který definuji slovně, a ten je programem převeden do 3D modelu a pak už jen zbývá doladit detaily.
Které konstrukční techniky jsou tvoje oblíbené?
Já zbožňuji detail. Nějaký konstrukční prvek, který zůstal odkrytý. Jeho „neschování“ způsobilo řemeslníkovi nemalé starosti, ale detail poukazuje na to, jak to celé drží pohromadě. Když mu dáš určitou estetickou kultivaci, mám z toho úplně designérsky orgasmus (haha).
Líbí se mi přiznaný šroub nebo prasklina, kterou desinér zachoval, ale aby dále „necestovala“, zastavil ji tzv. motýlkem. Tohle mě na masivu baví nejvíc.
Jak vidíš budoucnost nábytkového designu a které trendy považuješ za nejdůležitější?
Jsem dennodenně překvapený, kolik nových nápadu díky sdílení na sociálních síti vidím. Každý den jsem utvrzený v myšlence, že téma designu zdaleka není vyčerpané. Jde jen o to sledovat správné zdroje.
3D tisk otevírá zajímavou myšlenku, že nemusíme nakupovat fyzické produkty, ale jen nápady, výsledný produkt si vytisknu sám doma.
Budoucnost nemusí být jenom o nových hi-tech materiálech. Návrat k tradici, řemeslu a úcta k ruční práci má větší a větší potenciál. Lidé si váží originality, lokální výroby a malých tvůrců. Příběh nábytku nebo jeho tvůrce je tím nejvyhledávanějším elementem současnosti. To bych podtrhnul dvakrát. Lidi přestává zajímat, kolik to stojí, ale proč a jak produkt vznikl.
Často mi klienti pyšně řeknou, že mají radost, že podpořili svým nábytkem malou rodinnou firmu, která jim to na míru dodala, i když vědí, že něco podobného by sehnali v IKEA.
A to je krása, no ne? Už se těšíme na kurz, díky za rozhovor!