Možná máš svoji svatbu na dohled a zajímá tě, na co si dát pozor. A možná už je tenhle životní event za sebou a napadá tě, že ledacos mohlo být jinak.Vlastní zkušenosti se ti jako budoucí svatební koordinátorce nebo koordinátorovi budou hodit, ale teprve když máš na kontě desítky naplánovaných a připravených svatebních dnů, pak můžeš předávat svoje know how dál jako Michaela Stabrynová.
Ano, i na svatby jsme si na Skvotu posvítili pěkně zblízka. Je to specifický džob, ale i na koordinování svateb potřebuješ řadu dovedností a solidní know-how. Míša je spoluzakladatelka agentury MiA dělá svatby a autorka projektu Svatební mentolka. Přečti si, co říká lektorka kurzu Svatební koordinátor pro začátečníky o ideálním počtu hostů na svatbě, trendech a důvodech, proč se vlastně brát.
Jak ses od HR dostala k zařizování svateb?
Zároveň tím odpovím na druhou otázku – díky své vlastní svatbě (a taky plánování jiných eventů v práci). Svou svatbu jsem si kompletně plánovala a organizovala sama a nikdy předtím by mě nenapadlo, že by mě to mohlo bavit. Opak byl pravdou a po svatbě mi plánování začalo chybět.
Moje kamarádka Andy měla zrovna po svatbě svého bráchy, kterou plánovala také sama, tak jsme víceméně z legrace nadhodily, že bychom mohly svatby zkusit plánovat spolu. No a takhle kuriózně vznikla MiA dělá svatby (i když tohle jméno jsme si daly až později).
Plánovala sis vlastní svatbu?
Ano a asi bych to dneska neudělala jinak. S organizací svatby jsem neměla žádné zkušenosti, tak jsem se na pár věcí předem ptala kamarádky, která měla svou svatbu za sebou. Ale jinak jsem si ji celou naplánovala sama a byla skvělá. Byla to malá svatba o cca 40 lidech, konala se na krásném statku s jízdárnou, obřad byl na kopci pod třešněmi. A skoro celou jsem ji strávila bosá.
Díky ní jsem se taky seznámila s mým prvním (a dosud jedním z nejoblíbenějších) svatebních dodavatelů, fotografem Martinem Faltejskem.
Někteří dodavatelé byli tak unešeni z mých tabulek a připravených plánovacích dokumentů, že se ptali, jestli je můžou používat pro své klienty (smích). To byl takový první impuls a poznání, že nějaký organizační talent tam asi je.
Proč se páry na svatební koordinátorku obrací? Co je největší přínosem a výhodou?
Pro každého je to asi něco jiného. Dělaly jsme komplexní služby (koordinace, výzdoba, konzultace), takže někdo chtěl jen pomoci s výzdobou, někdo zase úplně všechno. Ale nejčastější důvod byl nedostatek času nebo znalostí, co vše je na takovou svatbu třeba. Spousta našich párů taky žila v zahraničí, takže neměli vůbec znalost českého trhu.
Za mě je největší přínos právě úspora času, která je opravdu enormní (příprava celé svatby klidně zabere i přes 200 hodin času), dále pak svatební know-how – znalost dodavatelů a jak poskládat celý den, aby dával smysl a odrážel i osobnost snoubenců.
No a v neposlední řadě jsem často byla jakousi vrbou, poradcem, ramenem a trochu i psychologem – svatba je emočně náročná věc, rodiny a známí mají tendenci do ní mluvit, a tak může být koordinátorka skvělým pomocníkem v tom, jak udělat snoubencům takovou svatbu, jakou chtějí oni, a ne jejich okolí.
Co může ještě koordinátorka zařídit a budoucí novomanžele by to třeba ani nenapadlo?
Asi mě nenapadá nic speciálního. Jako koordinátorka jsem zvyklá zařizovat opravdu vše, na co klient pomyslí (včetně třeba vyzvedávání košil pro ženicha) a najít potřebné dodavatele.
Velké plus zkušeného koordinátora vidím v tom, že má opravdu reálné praktické zkušenosti z různých typů svateb, takže může snoubence postrčit správným směrem nebo jim něco nedoporučit, pokud to v praxi nefunguje. A taky naprosto neviditelně vyřešit různé problémy, které ve svatební den nastanou.
Spousta snoubenců taky oceňuje, že jako koordinátor je „tlačím“ do toho, aby si udělali svatbu, jakou chtějí oni (a ne jejich okolí) – že se musí jen vzít, vše ostatní si můžou vybrat, a že opravdu nemusí jíst společnou polévku děravou lžící nebo si připínat myrty, když v tom nevidí smysl.
Ale možná jedna věc – někdy klienty ani nenapadne, kde všude by mohli mít svatbu, což je věc, s kterou jim koordinátor rád pomůže. Nebo že můžou mít symbolický obřad, který jim koordinátor taky rád zařídí.
Co naopak koordinátorka udělat za snoubence nemůže?
Kromě toho, že si za ně nevyzkouším šaty, oblek ani prstýnky (ač je na všechny zkoušky ráda doprovodím, pokud chtějí), nechodím za ně na matriku. Ač vše domlouvám i s matrikou, vždy tam posílám snoubence osobně, aby si svatební formality vyřídili sami. Některé agentury zařizují na základě plné moci i to, ale už se mi stalo, že se snoubenci do poslední chvíle třeba rozhodovali o příjmení, což já za ně udělat nemůžu.
To samé s církevním oddávajícím – tam je nutná jejich osobní návštěva (byť jsem u toho někdy taky). Za snoubence taky nikdy finálně nerozhoduju – nabídnu jim řešení, případně varianty, ale poslední slovo mají oni.
Je lepší domluva s církevními oddávajícími, nebo s matrikami?
To se nedá obecně říci, záleží, co od obřadu snoubenci očekávají. Obřad s matrikou má určitá pravidla, která se dle zákona musí dodržet (taky je nutný stůl nebo obecně místo na podpis dokumentů), s alternativními oddávajícími může být obřad volnější a taky osobnější.
Římskokatolický obřad má oproti tomu docela přísná pravidla, od kterých se lze odchýlit jen velice omezeně. Slyšela jsem stížnosti na matriku a civilní obřady, ale z mé zkušenosti existuje spousta skvělých matrik, s kterými se dá domluvit třeba na úpravě svatební řeči, aby byla osobnější, nebo dokonce i na řeči, kterou si dodají sami snoubenci.
A teď něco unpopular – jsou podle tebe svatby stále in? V čem je výhodné být manželé oproti žití „na hromádce“?
Nedávno jsem se dívala na statistiky vývoje počtu svateb v ČR. Po velkém vzestupu z r. 2022 počet sňatků loni zase klesl (je možné, že nárůst byl způsobený covidem a posouváním svateb). Osobně si myslím, že svatby jsou pořád in a že nikdy nepřestaly být. Je podle mě super, když pár stvrdí svůj vztah rituálem, jako je svatba.
Je pravda, že kolem sebe mám ale hodně párů, pro které svatba není důležitá, přitom mají děti, majetky a jsou takto spokojení. Manželství má samozřejmě určité finanční výhody (společné jmění manželů, různá daňová zvýhodnění apod.), ale nemyslím, že by byly u většiny párů důvodem se brát.
Existuje nějaký ideální počet hostů na svatbu? A kdo by se na guest list neměl dostat?
Několikrát jsem slyšela nebo četla úvahy, v kolika lidech se svatba nejvíce finančně vyplatí, dokonce i od svatebních agentur. To mi přijde jako totálně zvrácené uvažování – svatba přece není byznys plán a nedělá se proto, aby se nějak vyplácela. Pro mě je spíše důležitý jiný aspekt – s kolika lidmi jsou snoubenci schopni si reálně svatbu užít, tzn. popovídat si, zatančit, prostě strávit nějaký čas.
Při svatbách nad 80 hostů to za mě prostě možné není. Často mívám na toto téma diskuzi se snoubenci, kteří chtějí velkou svatbu, a když se pak setkáváme po svatbě, většinou mi říkají: „Měla jsi pravdu, o tomhle hostovi ani nevíme, že na svatbě byl, vůbec jsme si nepopovídali a je nám to líto, viděli jsme ho až pak na fotkách.“ Pro mě jsou ideální menší svatby, tak do 40–50 hostů, ty mi přijdou i mnohem osobnější.
Na seznam hostů by se za mě neměli dostat lidé, které tam prostě snoubenci nechtějí nebo které jim tam někdo nutí. Opravdu nemusí zvát ty, s kterými se nevídají nebo nemají dobré vztahy, a měli by je pozvat, jen protože „se to má“. Nebo ty, kterým sice byli kdysi dávno na svatbě oni, ale nevídají se a už se v podstatě ani neznají. Snoubenci stráví s hosty celý den – proč by ho měli trávit s někým, s kým jim není příjemně?
Jak dlouho před svatbou by měli snoubenci kontaktovat koordinátorku?
To je různé. Ideální je samozřejmě příprava cca rok před svatbou, ale už jsme měly i klienty, kterým jsme svatbu udělaly doslova za pár týdnů. Pokud ale klient nemá nic zařízeno, platí ono otřepané „čím dřív, tím líp“, jinak je riziko toho, že skvělá místa a dodavatelé budou obsazení.
Co byl nejvíc absurdní požadavek, který jsi za svou kariéru obdržela od svých klientů?
Absurdní ve smyslu „chci na svatbě živého hrocha v bazénku“ jsem nikdy neobdržela (smích). Ale z toho, co se řekněme vymykalo běžným i méně běžným požadavkům, mě napadají dvě věci. Jednou chtěla nevěsta úplně přesnou kopii výzdoby, jakou jsem dělala na stejném místě o rok dříve.
A jednou se stalo, že v den svatby snoubenci přidali několik hostů a jen mi řekli, ať to zařídím. Asi hodinu před obřadem jsme pak měnili zasedací pořádek, počet porcí a vymýšlela jsem, kam je nacpeme do už úplně naplněné kapacity ubytování. Povedlo se.
Jak vypadá ideální klient*ka pro svatební koordinátorku?
Asi pro každou jinak. Když budu mluvit za sebe, pro mě je to klient, který ví, že svatební koordinátor je profík, který mu chce pomoci a poradit, aby měl svatbu co nejlepší vzhledem ke svým přáním a finančním možnostem. Ví, co je pro něj důležité, nechá si poradit a celou svatbu si užívá.
Výborně to vystihl jeden ženich – Američan, který mi řekl něco ve smyslu, že já vím nejlíp, jak se dělá svatba v ČR, a že mi věří, že pro ně vyberu a zařídím to nejlepší, tak proč by mi do toho měl mluvit a zasahovat. Pro mě je taky důležité to, že klienti dělají svatbu proto, že se mají rádi a že chtějí svoji lásku stvrdit, ne proto, že se chtějí ukázat nebo ohromit hosty nebo obchodní partnery. Takoví klienti pro mě nejsou.
Kolik svateb najednou v různém stadiu plánování může jedna (zkušená) koordinátorka zvládnout zařizovat?
To je různé – každý to má jinak a nabízí jiné služby. Když koordinujete jen obřad, zvládnete jich mnohem více, než když zařizujete komplet svatbu od A do Z. Taky záleží, jestli koordinátor dělá jen svatby, nebo ještě nějakou jinou práci nebo jiné eventy. Obecně bych nedělala za sezónu více než cca 10 kompletních svateb.
Jaký typ svateb je teď populární?
Trendem jsou čím dál více intimní mikrosvatby buď jen ve dvou nebo obecně o malém počtu hostů. Tento trend mi přijde super. Taky roste počet svateb na neobvyklých místech, která jsou snoubencům blízká a mají k nim nějaký osobní vztah (např. rodinný jabloňový sad).
No a taky mi přijde fajn, že roste obliba odpoledních nebo i večerních obřadů. Obecně snoubenci čím dál více chtějí promítnout do svateb autenticitu, z čehož mám opravdu velkou radost, protože svatby aspoň nejsou jako přes kopírák.
Co by měla mít koordinátorka připravené na první schůzku s klienty?
Kromě prezentace své práce a stylu spolupráce s klienty určitě spoustu otázek, jak si snoubenci svatbu představují, co je pro ně důležité a co ne. A co je zásadní – první schůzka je za mě hlavně oťukávací – sednete si navzájem, nebo ne?
Přece jenom budete společně trávit spoustu času a koordinátor bude i celý den na svatbě, takže vzájemné sympatie a naladění na stejnou vlnu jsou za mě klíčové. Proto by si koordinátor hlavně neměl na nic hrát a být sám sebou.
Co nejhoršího se může během samotného dne D pokazit? Jak se tomu dá předcházet?
Na svatbě se může pokazit úplně cokoli (smích). Ale pokud nejde o život… Slyšela jsem o svatbách, kde se třeba hosté vážněji zranili v zápalu nějaké hry, proto nejsem moc velký fanoušek těchto akčnějších her, hlavně když svou roli hraje i alkohol. Bezpečnost na místě je proto klíč, zvlášť když jsou na svatbě i děti.
Jinak obecně je nejlepší prostě se dobře připravit a počítat úplně se vším. Před svatbou si xkrát projíždím harmonogram a program dne, neustále sleduju předpověď počasí, v duchu si procházím svatební místo a připravuju záložní varianty. Vyptávám se snoubenců, jestli může nastat problém s některými z hostů.
Klíčem je taky mít dobrý tým dodavatelů, který při problémech podrží a pomůže. Ale vyřešit se dá prakticky vše, důležité je, ať se ti dva vezmou. Většina zádrhelů bude téměř jistě jednou vtipná historka (smích).
Jaká věc se může zdát jako maličkost, ale dokáže dojem ze svatby hodně vylepšit?
Jakýkoli autentický a osobitý prvek, který vystihuje snoubence a odliší tak svatbu od těch ostatních.
Těšíme se, že na kurzu dostaneme konkrétní tipy, jak připravit nezapomenutelnou svatbu a vyhnout se všem zádrhelům. Díky za rozhovor, Míšo!