Skvot Mag

Nestyď se zeptat: Jak pracuje filmová režisérka

Zuzana Dubová o profi filmařině, vlivu AI a o tom, co a komu musí tvůrce umět prodat.

Nestyď se zeptat: Jak pracuje filmová režisérka
16. června 2023 VIDEO A FILM Článek

Režisérka a scénáristka Zuzana Dubová studovala oba obory ve Zlíně na UTB a v Barceloně na ECIB. Už od roku 2009 točí nejen pořady pro Českou televizi, ale také filmy, a to převážně s dětskými hrdiny. 

Zuzana sama říká, že člověk má hlavně točit a učit se ze svých chyb, ale jestli chceš mít solidní základ a některých zbytečných chyb se třeba úplně vyvarovat, naučí tě vše potřebné na kurzu Filmová režie, který připravila společně s kolegyní Sárou Valnohovou a samozřejmě se Skvotem.

 

Ahoj Zuzko! Jak bys definovala filmovou režii? Můžeme do filmové režie zahrnout i natáčení reelsů na instáči?

Filmová režie je především z velké části řemeslo, které se dá naučit studiem a dlouholetou praxí. Určitě bych do filmové režie nezahrnovala videa na instáči nebo natáčení reelsů, protože ty často natáčí amatéři, navíc nastojato, bez využití filmových pravidel, jsou to spíš nahodilé obrázky uživatelů, často bez výpovědi. 

Ale dá se určitě natočit video, když umíš používat základní filmová pravidla, filmovou řeč a pravidla střihové skladby.  

Jak ses k filmové režii dostala? 

Šla jsem studovat Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně, protože mě lákala práce za kamerou. Původně jsem chtěla na herectví, ale pak jsem to přehodnotila a jsem ráda, že nejsem herec. Raději s nimi pracuji na druhé straně.

Co tě na filmové režii nejvíc baví? 

Baví mě ta různorodá práce – kreativní, bez hranic, práce s hercem a v týmu. Navíc je to neustálá hra, nemůže se nic pokazit jako na operačním sále. Takže je to hra při práci.

Ukážeš nám a popíšeš svůj masterpiece, na který jsi nejvíc hrdá?

Natočila jsem hrané snímky a dokumenty. Z dokumentů mám nejvíce ráda dokument o Klaudii, která jezdí za svými sourozenci do dětského domova. Z těch hraných filmů mám nejvíce ráda film František, můj táta o neslyšící dívce, která hledá svého pravého tátu. Film měl úspěch – jak na dětském festivalu ve Zlíně, tak i na těch zahraničních.  

Máš nějaké tipy, které mohou pomoci nováčkům? Čeho by se měli vyvarovat?

Důležité je neustále se učit a natáčet – učit se z chyb. Dostaň se na profesionální natáčení v asistentské pozici a nasávej. Nezůstaň na jednom místě, aby nedošlo ke stagnaci. Uč se různým programům, poznávej technické novinky, čti knihy a mluv s dalšími lidmi s oboru.

Zjistit více

 

Jaké aplikace k práci používáš?

Ke scenáristické práci používám Celtx, ke střihu Adobe Premiere. Pak tužku a papír, mobil. 

Existuje něco, co tě u tvorby neustále vytáčí? 

Vytáčí mě líní lidé a nekreativní lidé. Pak mě často zaráží, že každý „hobík“, který má foťák nebo kameru a zhlédl tutoriály, natáčí videa za peníze a vydává se za profi filmaře. Takové „domácí žvýkání“. Výsledky kazí věhlas a celé naše řemeslo, včetně cenotvorby. Pak zjistíš, že v branži často točí neumětel, který se vydává za profesionála a toho, kdo to udělá za méně. 

Mezi lidmi panuje mýlka, že natáčení nic nestojí, že to přece můžou dělat dva tři lidi, jenže to je velký omyl. Od myšlenky až po realizaci filmu je tolik proměnných a znalost dělá profíka. Kdo to neumí, to se pozná na výsledném snímku. A pak i na jeho výsledcích, oceněních, kreditu a ceně. 

Když chceš poznat práci s profesionálem, bude se odrážet v každém kroku – jak se vyjadřuje, jak věci vysvětluje, kolik možností nabídne, do čeho se naopak nepustí…

Je důležité nasosat zkušenosti předtím, než s filmovou režií/tvorbou člověk začne?

Ano. Zkušenosti jsou to nejcennější, je potřeba dostat se na filmové natáčení, na plac, třeba jen jako neplacený stážista. 

Jak dlouho trvá, než se člověk naučí základy filmu?

Na škole to trvá několik let, 5–6 let, než to celé dokážeš vstřebat, a pak když se dostaneš do reálné praxe, začínáš to teprve aplikovat a zažívat. Tam začíná zkušenost. Hlavně jak komunikovat s dramaturgem, producentem, kameramanem. 

Navíc se učíš prodat svoje téma, svůj námět a scénář, ať už před publikem na pitchingu, nebo v televizi, před producentem. Rozumíš tomu, že vývoj filmu je důležitý a často mnohaletý proces.

Jaký typ tvorby je pro tebe srdcovou záležitostí?

Jednoznačně dětská a „for adult“ tvorba.

Jak jsme na tom v Česku? Jsme uznávanými tvůrci?

Myslím, že jsme uznávanými tvůrci, ale stále ne těmi, kteří tvoří obsah pro Netflix, na to musí být téma univerzálnější. My točíme hodně lokální detektivky, česká témata z nedávné doby, války, socialismu, komedie o češství. Tím se nedá zaujmout ve světě. Ale to je dobře, každý nemůže natočit Kolju nebo Amadea.

Bude se podle tebe filmový průmysl transformovat, když už máme umělou inteligenci?

Myslím, že se zkouší AI v psaní scénářů a využívá se v kamerové technice, která se ovládá naprogramováním, ale moc si s ní nepokecáš a nezajdeš na pivo tak jako s kameramanem. Vše má své hranice, a i tady to bude stále mozek režiséra a celý živý štáb, který bude film vyrábět.

Kde čerpáš inspiraci? Máš nějaký vzor?

Inspirace je celý život, situace a dialogy lidí. Vzory nemám, jen mám ráda filmy a jednotlivé režiséry.

Jak trávíš volný čas, aby sis odpočinula? Koukáš na filmy?

Aktuálně sleduju Netflix – Papírový dům, Perníkový táta, Orange Is the New Black… Občas zajdu do kina, jezdím na filmové festivaly, kde je hodně k vidění. Ale stejně trávím volný čas tím, že běhám, naposledy to byl maraton v Praze.