Matyáš Antala, nový lektor kurzu Videotvorba, má za sebou nonstop natáčecí dny u Refresheru. A taky krizovky, kdy musel řešit, že v dodávce zůstala natáčecí technika, což brzdilo projekt za stovky tisíc.
Dnes je na volné noze, točil televizní show Tomáše Arsova nebo klip pro rapový label Milion+, má za sebou 300+ videí a 900+ reelsek. V dnešním rozhovoru se dočteš, jak zvládat kameru, klienty i svoje vlastní výkyvy v disciplíně. Hashtag: bez filtru.
Pamatuješ si moment, kdy ti došlo, že by tě video fakt mohlo živit?
Už od mala jsem byl ten člen rodiny, který měl nutkání všechno dokumentovat. Otravoval jsem focením a natáčením své blízké.
Když přišel čas na výběr střední školy, tak mě museli ještě nasměrovat rodiče. Tehdy jsem si nebyl jistý, jestli je to opravdu relevantní obor, ve kterém se můžu plnohodnotně uplatnit.
Přirozeně jsem tak napojil svoje hobby na studium a během prvního roku na střední jsem spolupracoval s Honzou Strachem na jeho prvních videoklipech. To mi otevřelo oči a uvědomil jsem si, že je tady opravdu velký potenciál a videem se dá opravdu živit.
Začínal jsi v půjčovně filmové techniky Los Rentalos. Co ti to dalo?
Základ mi dala střední škola, ale práce v půjčovně mě posunula ještě mnohem výrazněji. Denně jsem měl v ruce to nejdražší vybavení, se kterým se točí celovečerní filmy.
Los Rentalos není moc velká půjčovna a běžně tady funguje jenom jeden technik na čtrnáctihodinové směně. Takže jsem byl tak 10 dní v měsíci na pobočce úplně sám a musel jsem zvládat rozumět a obsluhovat úplně celý arzenál techniky. U techniky se bavíme možná už o částkách přesahujících 100 milionů korun, za kterou jsem měl odpovědnost.
Velmi často se mi stávalo, že z obrovského množství techniky, které jsem spravoval, se občas ztratil nějaký kablík nebo malá součástka, které jsem si nevšiml. Všechno jsem musel doplácet. Takže jsem si raději rychle osvojil potřebné znalosti. Abych si všechno zvládl pohlídat a zároveň uměl techniku základně servisovat.
Mimo sezonu nebylo tolik objednávek, takže jsem si techniku různě testoval a zkoušel, abych práci v půjčovně co nejvíc využil ke svému rozvoji. Dodnes s půjčovnou spolupracuju, mám u nich lepší ceny a s majitelem si vypomáháme na různých projektech.
Taky mi to dalo spoustu kontaktů, se kterými dodnes občasně spolupracuju. Podle mě je to jedna z nejlepších cest, jak proniknout do světa profi natáčení.
Ještě možná stojí za zmínku, že v půjčovně měl uskladněná svá světla i Luboš Mořický, jeden z nejvýraznějších osvětlovačů na naší scéně, který tady dělá velké projekty včetně zahraniční produkce. Trávil jsem s ním v půjčovně často čas, tak mi velmi ochotně spoustu věcí vysvětloval a právě on mě ve svícení nejvíce posunul.
Pak přišel Refresher. Jak vzpomínáš na tuhle éru?
Refresher byl pro mě velký skok. Najednou jsem nepracoval půl měsíce, ale téměř nonstop.
Když jsem nastoupil, byl jsem tam na video úplně sám. Měl jsem k ruce jen produkčního, který spravoval můj time management, vymýšlel kreativy a domlouval hosty a externí prostory pro natáčení.
Produkoval jsem průměrně 4 až 5 YouTube videí týdně, což bylo docela velké tempo. Z každého videa byly ještě minimálně 3 reels.
Nejvíc jsem dělal ankety, backstage z koncertů, festivalů, oktagonů a různých akcí, kde jsme byli partnery. Pak rozhovory a další naše formáty, jako close friends, profese, hlubiny atp.
Práce to byla opravdu náročná. Hlavně kvůli vysokému pracovnímu zatížení a práci na více projektech zároveň. Ale taky to pro mě byla obrovská škola, která mě zase velmi posunula.
Naučil jsem se skvěle komunikovat s klienty a respondenty, vést natáčení, lidi uvolnit a nasměrovat. Jezdil jsem na všechny významné akce a potkal se s většinou celebrit.
Při práci v Refresheru jsem stále pracoval i na projektech pro své klienty. Videoklipy, reklamní videa, reelska a další. Nebylo to ale už tak často právě kvůli práci na full time.
Dnes jsi na volné noze. Co tě na tom nejvíc baví? Nebo naopak štve?
Nejvíc mě na tom baví svoboda. Všechno je tak, jak si naplánuju. Jsem hrdý, tvrdohlavý a svůj. Špatně snáším, když nade mnou někdo stojí a diktuje mi život.
V prvních letech to bylo holt potřeba a nelituji toho. Ale zkrátka už si neumím představit, že bych se vrátil do zaměstnaneckého poměru.
Vydělávám násobně víc peněz a dá se říct, že pracuju i méně času. Svoboda a absence stropu je to, co mě na tom extrémně baví a co ke svému životu potřebuju.
A co mě štve? Taky tohle, haha. Člověk musí mít fakt dobrou disciplínu, aby si udržel nějakou rozumnou efektivitu. Často sklouzávám k tomu, že dlouho spím, nebo věci odkládám, protože je přece na mně, kdy je udělám. A tohle je právě ten kámen úrazu.
V tuto chvíli je pro mě nejtěžší nastavit si realistický časový plán, kterého se budu držet. Potom skutečně vstát a věci dělat tak, jak jsem si naplánoval. Naštěstí se mi to daří čím dál víc. A znovu opakuji, svoboda je pro mě všechno a neměnil bych.
Na které svoje video nebo videa jsi nejvíc hrdý?
Nejvíce hrdý jsem asi na AntalaVerticals, které teď poslední dobou dost zanedbávám. Jde o dynamický styl videí, který jsem okoukal v zahraničí. Hned první video udělalo 1,2 milionu shlédnutí, což v té době nemělo ani jedno video na Refresheru. (smích) To mi udělalo asi největší radost.
Vertikální video v dynamickém stylu
Zdroj: Instagram @AntalaVerticals
Pak jsem docela pyšný na svatební video pro Alžbětku a Štěpánku, které jsem udělal ve stylu dokumentárního filmu na Netflixu. Troufnu si říct, že propracovanější svatební video na naší scéně ještě nikdo neudělal.
Svatební film ve stylu dokumentu na Netflixu
Zdroj: YouTube
Právě děláš na projektu Tomáš Arsov v akci. Jaké to je točit pro televizi?
Máme tam super tým lidí, kteří všichni dělají svou práci skvěle, je na ně spoleh a hlavně jsou to super lidi, se kterými je sranda. Natáčecí dny mívají někdy i přes 20 hodin. Je to docela náročné, ale vždycky to uteče jako voda. Přestože se člověk skoro nezastaví.
Paradoxně jsou nejhorší projekty, kde toho člověk moc nedělá a hodně čeká. Ten čas se pak šíleně vleče.
Jinak k tomuto projektu přistupuju jako ke všem jiným. Liší se jenom v tom, že neběží na internetu, ale v televizi.
Podle čeho si dnes vybíráš zakázky?
Podle peněz, haha. Zní to hrozně. Ale zkrátka faktem je, že ne každý si může moje služby dovolit a ne každému dávají smysl. Dělám tedy primárně se značkami, jednotlivci a firmami, které na to mají prostředky a chápou důležitost těchto výstupů.
Taky je pro mě poslední dobou důležitá rekurence. To znamená, že upřednostňuju klienty na dlouhodobější spolupráci oproti jednorázovým zakázkám.
Občas ale dělám i projekt z jiné motivace než pouze finanční. Například proto, že mám toho člověka rád. To je pro mě třeba Renne Dang. Nebo když jde o dobrou věc, jako je třeba kampaň pro Donio nebo Pragulic. Nemůžu ale říct, že by tyhle firmy neměly adekvátní rozpočty…
Znáš ten pocit „mohlo to být lepší“? A co s ním děláš, když tě přepadne až po finálním střihu?
Tak tenhle pocit mám téměř neustále, haha. Vlasně snad nikdy nejsem spokojený s finálním výstupem. Vždy je tam něco, co by šlo udělat líp. Projekt si pokaždé zpětně analyzuju a snažím se z něj poučit pro příště.
Kam si chodíš pro inspiraci?
Tady nemám úplně konkrétní odpověď. Když narazím na něco, co mě zaujme, začnu to analyzovat a brát si z toho inspiraci. Třeba právě u Antala Verticals je to content creator Damian Działkowski, u kterého jsem tenhle styl viděl poprvé.
Nabízí 1 to 1 workshop za 3 000 eur, kde právě tohle učí. Rozhodl jsem se jeho videa analyzovat a zkusit vytvořit něco podobného po své ose. To se mi nakonec povedlo.
Jinak i v ČR máme spoustu velmi šikovných lidí, kteří ovládají řemeslo opravdu na světové úrovni.
Kočičí video Damiana Działkowskiho, které mělo 3 dny po zveřejnění skoro milion likes
Zdroj: Instagram @d2_shots
I chybami se člověk učí. Vzpomeneš si na nějaký konkrétní fail, který tě pořádně vyškolil?
Těch je… Jeden se mi stal zrovna před pár dny. Nerad to přiznávám, ale je to tak.
Natáčel jsem zrovna pod jednou agenturou reklamní materiály pro Koupelny Ptáček. Na jednom záběru jsem měl zaplý zvuk ze špatného mikrofonu. Proto je výstup špatně zaznamenaný. Takové věci se občas stávají a je třeba se k nim postavit čelem.
Agentuře jsem nabídl finanční kompenzaci nebo donahrání chybějícího zvuku s moderátorkou. Nakonec to ale dopadlo dobře. Střihači se povedlo zvuk postprodukčně suprově vyčistit a nakonec ta chyba nejde skoro poznat.
Můj úplně největší fail byl právě v půjčovně techniky. Vezl jsem plnou dodávku techniky na brněnskou pobočku, kde se měla točit reklama. Dodávka se mi po cestě pokazila a musel jsem se nechat odtáhnout zpátky do Prahy.
Myslel jsem, že mám ještě den na to tam techniku dostat, ale spletl jsem si datum. Druhý den ráno už se s ní mělo točit, takže mě vzbudil telefon od klienta z Brna, že je na cestě. Jenže já byl ještě v Praze v posteli a technika byla naložená v nefunkční dodávce.
Projekt stál statisíce a herci už se líčili. Celý příběh docela konkrétně popisuju tady ve svém videu.
Storytime… Matyášův největší kariérní fuckup
Zdroj: Instagram @matyas.antala
Co podle tebe lidi nejčastěji podceňujou při natáčení nebo střihu?
To nejde říct moc obecně. Videotvorba je strašně komplexní činnost, která má v sobě spoustu oborů.
Na velkých projektech je na každou profesi jeden specialista, který ji ovládá výborně a věnuje se té jedné konkrétní činnosti. Zajímavá je třeba profese DIT, která se stará „jen“ o zálohu dat. Bere karty od kameramanů a zvukařů, pak je přetahuje a hned zálohuje na další disky, aby se předešlo jakékoli ztrátě materiálů.
Dá se tedy říct, že když pak lidé pracují jako one man produkce, kde dělají všechno v jedné osobě, vždy je nějaká část práce „podceněna“, protože vlastně ani není možné vše zvládnout na dokonalé úrovni jako v týmu lidí.
Pokud bych měl říct ale něco konkrétního, tak často vidím špatné světlo, naprd zvuk nebo slabý storytelling. Je totiž sice super, když je video ve 4K a výborné obrazové kvalitě, ale pokud lidi nezajímá obsah, je to k ničemu.
Tvůj kurz na Skvotu je i pro lidi, co chtějí úplně změnit kariéru. Co bys jim vzkázal?
Ať do toho sakra jdou! Tenhle obor je na vzestupu, firmy si čím dál více uvědomují, že online prezentace je čím dál důležitější a do celého odvětví postupně teče víc a víc peněz.
Začal jsem to sice dělat z vášně, ale dnes je to podle mě jeden z nejlépe placených oborů vůbec. Pokud to pak člověk dokáže napojit komplexně na marketing a nebýt pouze tvůrce videí, ale celkovou strategií a obsahem zvyšovat firmám obraty, je to zlatý důl.
Nacenění, ziskovost a lukrativnost této profese bude určitě jedna ze zásadních oblastí, kterou v rámci kurzu budeme probírat. Pak taky ta svoboda, kterou jsem zmiňoval výše, já už bych určitě neměnil.
Abychom byli ale nohama na zemi, vede k tomu dlouhá cesta a člověk se musí opravdu snažit prosadit, nic není zadarmo, ale stojí to za to.
Jakou nejdůležitější věc by si studenti měli odnést z tvého kurzu?
Měli by pochopit, že tenhle obor má opravdu velký potenciál a je velmi mnoho cest, jakým způsobem se dají získané zkušenosti uplatnit. Ať už chtějí videa dělat jako hobby, přivýdělek k práci, nebo točit na full time. Kurz jim dá všechno, co ke startu takové kariéry potřebují.
Matyáši, díky moc za parádní insight do oboru. Těšíme se, co všechno studentům v kurzu ukážeš.