Jakákoli debata o Benitu Antoniu Martínezovi Ocasiovi, známém jako Bad Bunny, se neobejde bez slova „první“. Není totiž jen komerčně úspěšným umělcem, ale také autorem vůbec prvního kompletně španělsky nazpívaného alba, které bylo nominováno na album roku na cenách Grammy. Navíc se mu později podařilo vytvořit další dílo, které v této hlavní kategorii rovnou bodovalo.
Navzdory celosvětové slávě je Benito ve své tvorbě překvapivě hyperlokální. V centru jeho textů stojí rodný kraj – zpívá o problémech tohoto souostroví, ale zároveň ho zbožňuje a je na něj hrdý. A tato láska je oboustranná, místní obyvatelé ho hluboce milují. Existuje dokonce dojemný pouliční rozhovor, ve kterém jeden z obyvatel ostrova říká, že nemají elektřinu ani práci, ale zato mají Bad Bunnyho.
Abychom pochopili fenomén Bad Bunnyho, je potřeba se ponořit do kontextu, ze kterého vzešel – do světa música urbana (zastřešující termín pro různé žánry latinskoamerické hudby jako reggaeton, trap, dembow atd.) a na Benitovu cestu ke globálnímu publiku.
Pojďme se podívat na to, jak si posluchači zamilovali Bad Bunnyho a jeho nejnovější album DeBí TiRAR MáS FOToS, které si získalo srdce (nejen) Portorikánců.
Bad Bunny vyhrál Grammy za album roku
Zdroj: Instagram @grammys
Jak se svět otevřel karibským rytmům
Když hudební kritik Kelefa Sanneh mluví o Bad Bunnym, tvrdí, že část Bad Bunnyho výjimečnosti plyne z dojmu, že nemá žádné skutečné předchůdce ani současníky.
To je samozřejmě trochu nadsázka, protože samotná éra, kdy Bad Bunny začínal, byla nesmírně důležitá. Právě koncem roku 2010 začal mezi latinskoamerickými interprety výrazně dominovat trap – často se mluví přímo o vlně Latin Trap Wave.
Kolem roku 2015 se v Portoriku odehrávala velmi zajímavá změna: v ulicích ostrova byl stále častěji slyšet trap namísto reggaetonu, který místní tolik milují. Trap se vyznačuje pomalejším rytmem a chytlavým vokálem. Mezi nejvýraznější představitele tehdejší lokální scény patřili J Balvin, Karol G a právě Bad Bunny.
V tomto období bouřlivého rozvoje trapu došlo k setkání, které zásadně ovlivnilo Benitovu kariéru. Producent DJ Luian, který tehdy pracoval s mnoha trapovými umělci, si na SoundCloudu všiml Bad Bunnyho skladby Diles.
Přestože to byl právě DJ Luian, kdo Bad Bunnyho v podstatě objevil a pomohl mu přejít z undergroundu do mainstreamu, později paradoxně brzdil vydání jeho alba. Benito sám otevřeně přiznal, že se mu od labelu nedostávalo žádné podpory.
Bad Bunny | Diles Original
Zdroj: YouTube @Ferher
I bez plnohodnotné desky však Bad Bunny během prvních tří let své kariéry dosáhl obrovského uznání. Nahrál tolik singlů a spoluprací, že se hudební kritik Matthew Ismael Ruiz dokonce ptá: „Proč vůbec potřeboval vydávat album?“ A byla to trefná otázka, protože v roce 2018, ještě před vydáním svého debutu, se Bad Bunny stal třetím nejposlouchanějším umělcem na YouTube.
Vydání debutového alba X 100pre se však ukázalo jako klíčový krok. Shromáždilo totiž na jedno místo vše, co posluchače na Bad Bunnym bavilo: jeho žánrovou tvárnost i politický podtext textů. Naprosto přirozeně a lehce tady mísí R&B, trap, reggaeton a dembow.
Na svém druhém albu YHLQMDLG to dělá ještě nenuceněji – například skladba Safaera je doslova dopaminovou jízdou s neustálými změnami rytmu. Tato lehkost v mixování stylů je pro celou jeho tvorbu typická; na albu El Último Tour del Mundo dokonce úspěšně propojil post-punk s hip-hopem. Jeho zájem o lokální hudbu jde navíc ruku v ruce se zájmem o samotné Portoriko. Benito se nikdy nebál mluvit o palčivých sociálních tématech – například v písni Ser Bichote reflektuje ekonomické potíže ostrova.
Dalším silným impulsem pro Bad Bunnyho kariéru byl celosvětový úspěch hitu Despacito od Luise Fonsiho a Daddyho Yankeeho v roce 2017. Tato čistě španělská reggaetonová skladba se stala globálním fenoménem. Oba umělci, stejně jako Bad Bunny, pocházejí z ostrova, se kterým je reggaeton spojován.
Ačkoli Bad Bunny zpočátku tíhnul spíše k trapu, reggaeton hraje v jeho hudební identitě zásadní roli. Tento žánr sice vzniknul v Panamě, ale svou současnou podobu dostal právě v Portoriku. Šlo o pouliční hudbu, kterou na začátku 90. let tvořili Afro-Latinoameričané.
Reggaeton vznikl jako fúze hip-hopu a jamajského dancehallu (rychlejší verze reggae). Zvukově je pro něj klíčový dembow – rychlý, repetitivní rytmus, který tvoří samotnou kostru žánru. Důležitým faktorem je i jazyk, reggaeton je totiž striktně španělskou záležitostí.
Pokud jde o textovou stránku, žánr původně vznikal jako hlas nespokojenosti s rasovou a ekonomickou nerovností. Například Tego Calderón, jedna z hlavních ikon reggaetonu počátku 21. století, ve svých textech často rozebíral vlastní zkušenosti s rasismem. Ústředním tématem bylo i policejní násilí, protože vztahy mezi reggaetonovou scénou a policií byly zpočátku napjaté.
V roce 1995 dokonce portorická policie podnikala razie v hudebních obchodech a zabavovala kazety s reggaetonem s tvrzením, že tento žánr podněcuje k násilí.
Ne všechny skladby však byly angažované. Například megahit Gasolina z roku 2004 neměl vůbec žádný sociální podtext. Jeho úspěch byl ale pro ostatní reggaetonové umělce průlomový, protože dramaticky zvýšil zájem o celý žánr. Začátek nultých let znamenal pro reggaeton zlatou éru a Gasolina se stala vůbec první písní tohoto žánru nominovanou na píseň roku v rámci Latin Grammy.
Daddy Yankee | Gasolina
Zdroj: YouTube @Daddy Yankee
Benito je autentický nejen v hudbě, ale i ve svém celkovém projevu. Jeho tvůrčí odvaha se odráží v jeho osobní prezentaci – nikdy se nebál experimentovat se stylem, od nalakovaných nehtů po výstřední, barevné outfity. Taková image přitom mohla posluchače música urbana teoreticky odradit. Jak totiž podotýká hudební kritik Ruiz, publikum tohoto žánru obvykle vnímá jakékoli odchylky od tradiční maskulinity poměrně ostře.
Bad Bunny ale nezůstává jen u provokativního vzhledu. V roce 2020 si do pořadu The Tonight Show Starring Jimmy Fallon oblékl sukni a tričko s nápisem „Zabili Alexu, ne muže v sukni“. Vzdal tím hold transgender ženě Alexe Negrón Luciano, která byla v Portoriku zavražděna a kterou některá tamní média transfobně označovala právě za „muže v sukni“. Umělec tak obrovskou pozornost, která je na něj upřena, neustále využívá k tomu, aby poukázal na problémy svého domova.
Zdroj: CNN USA
Tvorba Bad Bunnyho se stává i prostorem pro reflexi problémů, které ho pálí. Například song Yo Perreo Sola (Twerkuju sama). V něm zpívá o ženách, které chtějí jít do klubu a bezpečně si tam zatancovat, aniž by je někdo obtěžoval. Ve videoklipu sám na sebe bere drag outfity a pointu skladby vysvětluje následovně:
«Tuhle píseň jsem napsal z pohledu ženy. A chtěl jsem, aby frázi yo perreo sola zpíval právě ženský hlas, protože kdyby to zpíval chlap, vyznělo by to jinak. Ale víte, někdy se zkrátka cítím přesně jako ta ženská.».
Refrén k Yo Perreo Sola nahrála zpěvačka Nesi. Paradoxně, navzdory ušlechtilému poselství o ženské emancipaci, nebyla její stopa původně mezi autory vůbec uvedena. Benito to však vzápětí napravil v oficiálním remixu, kde už Nesi figuruje jako hlavní interpretka.
Kromě ní se na remixu podílela i Queen Ivy, ikona reggaetonu a jedna z prvních úspěšných žen v tomto žánru. Queen Ivy vzpomíná, že když začínala, ženy v reggaetonu nebyly vnímány příliš příznivě, což je patrné i z textů, které byly plné misogynie. Zpěvačka se proto snažila působit drsněji a oblékala se do volnějšího oblečení.
Bad Bunny | Yo Perreo Sola
Zdroj: YouTube @Bad Bunny
V návaznosti na téma ženské zkušenosti vypráví skladba Andrea z alba Un Verano Sin Ti příběh dívky, která si prochází těžkým osobním obdobím, ale za žádnou cenu nechce opustit rodný ostrov a odjet do Spojených států.
Podobný sentiment nese i další track z alba, El Apagón. Zhruba uprostřed skladby se ozve hlas Gabriely Berlingeri, Benitovy bývalé přítelkyně, která zpívá: „Yo no me quiero ir de aquí“ (Nechci odtud odejít).
El Apagón je v překladu „výpadek proudu“ a track ostře tepe do gentrifikace a masivních výpadků elektřiny, se kterými se Portoriko od ničivého hurikánu Maria neustále potýká. Píseň navíc doprovází krátký dokument. Benito prohlásil, že doufá, že si ho Portoričané pustí, až budou zase mít elektřinu.
Novinářka Bianca Graulau v dokumentu mluví s lidmi, kteří museli opustit své pronajaté domovy kvůli novým vlastníkům, a snaží se s jednou z místních obyvatelek dostat na pláž – ta se ale ukáže být kvůli luxusním hotelovým resortům prakticky nepřístupná.
Zajímavý pohled na věc nabízí kanadská novinářka Naomi Klein. Ve své studii The Battle for Paradise upozorňuje na oprávněný pocit Portoričanů, že americká vláda záměrně zneužila katastrofu způsobenou hurikánem k tomu, aby jejich půdu rozprodala cizincům. Jedna z respondentek dokonce hořce poznamenává: „Vláda chce naši zemi, ale bez jejích obyvatel.“
Je příznačné, že El Apagón začíná rytmy bomby. Tento žánr patří k nejstarším hudebním tradicím v Karibiku – vytvořili ho zotročení Afričané, kteří skrze rytmy bomby tajně plánovali útěky a koordinovali povstání.
V realitě, kdy vláda svou ekonomickou politikou v podstatě nutí místní Portoriko opustit, nemůže být neochota odjet vnímána jinak než jako akt vzpoury. Když Gabriela zpívá „Esta es mi playa, este es mi sol / Esta es mi tierra, esta soy yo“ (Tohle je moje pláž, tohle je moje slunce / Tohle je moje zem, tohle jsem já), zní to jako připomínka toho, že země stále patří jejím lidem, i když se je úřady snaží přesvědčit o opaku.
Bad Bunny | El Apagón
Zdroj: YouTube @Bad Bunny
Album Un Verano Sin Ti bylo v kariéře Bad Bunnyho přelomové a vysloužilo mu nominaci na Grammy za Album roku – byla to první španělsky zpívaná nahrávka v této kategorii. Když loni Bad Bunny mluvil o svém novém albu, zmiňoval, že se nesnaží překonat úspěch Un Verano Sin Ti. Jenže v tom rozhovoru byla řeč právě o DeBÍ TiRAR MáS FOToS, které přitáhlo velkou pozornost a Grammy za nejlepší album roku skutečně získalo.
Foť, dokud je co. Jak název alba souvisí s Portorikem?
Název DeBÍ TiRAR MáS FOToS se překládá jako „Měl jsem víc fotit“ a název má dvojí význam: na jedné straně jde o myšlenku, že člověk by si měl vážit okamžiku a ctít vzpomínky na něj. Na druhé straně se jedná o gentrifikaci Portorika, kde se fotografování jeví jako jediný způsob, jak zachovat ostrov takový, jaký je. Alespoň na obrázcích.
Z lokálního problému se tak stává téma srozumitelné pro kohokoliv, komu mizí domov před očima.
Bad Bunny | DeBÍ TiRAR MáS FOToS (Short Film)
Zdroj: YouTube @Bad Bunny
Album doprovází krátký film s Jacobem Moralesem, portorickým filmařem a básníkem, v němž on a jeho animovaný žabí kamarád reflektují život.
Jednoho dne se Moralesův hrdina vydá do pekárny, ale cestou si všimne, jak se město mění: vidí mnoho cizích lidí, na ulici téměř nikdo nemluví španělsky a v pekárně si musí objednat anglicky. Mimochodem, žába v krátkém filmu je portorická chocholatá skokanka, jediný místní druh, a hrozí jí vyhynutí.
Za zmínku také stojí to, že Morales je pro Portoriko velmi důležitou osobností. Jeho film Lo que le pasó a Santiago se stal jediným portorickým filmem nominovaným na Oscara, protože místní filmaři mají zakázáno přihlašovat své filmy do kategorie „nejlepší zahraniční film“. V důsledku toho jsou nuceni soutěžit o nominace s americkými filmy s vyššími rozpočty.
Název Moralesova filmu odpovídá názvu písně od Bad Bunny s názvem LO QUE LE PASÓ A HAWAii. Žánrově se jedná o jibaro, hudební žánr s mnoha španělskými vlivy. V centru písně je vždy příběh. Příběh v této konkrétní písni je velmi bolestný – je o lidech, kteří nechtějí opustit svou vlast, ale jsou k tomu nuceni.
Bad Bunny přirovnává osud svého domovského ostrova k Havaji, jelikož Havaj i Portoriko se staly součástí Spojených států přibližně ve stejnou dobu. Na rozdíl od Havaje však Portoriko není státem – ostrov má specifický status „nezačleněného území USA“, takže Portoričané jsou občany USA, ale mají různá volební omezení.
Bad Bunny na Super Bowlu – „Together we are America“
Zdroj: Instagram @badbunnyybenito (fan page)
Moje krev, můj dialekt
Když se vrátíme k otázce identity, ačkoliv se většina alba točí kolem zlomených srdcí, k národní hrdosti se nakonec vrací. V písni LA MuDANZA Bad Bunny jasně deklaruje, že chce do konce života zůstat žít v Portoriku – což se nakonec odráží i v názvu jeho tamní koncertní rezidence No Me Quiero Ir de Aquí.
Kvůli tehdejší situaci a masovým deportacím Latinoameričanů ze strany úřadu ICE (Immigration and Customs Enforcement) Bad Bunny odmítl vyrazit na turné po Spojených státech. Prioritou pro něj byla bezpečnost fanoušků. Podle portorického historika Jorela Meléndez-Badilla to ale znamenalo ještě něco jiného – jasný politický vzkaz a demonstraci nezávislosti, že se Portoriko zkrátka obejde i bez USA. Meléndez-Badillo pro Bad Bunnyho mimochodem vytvořil texty vizualizací všech 17 skladeb alba, ve kterých shrnuje historii ostrova.
Na celém projektu navíc Bad Bunny spolupracuje výhradně s lokálními talenty jako Chuwi, RaiNao, Omar Courtz, Dei V a Los Pleneros de la Cresta. Dokonce i názvy skladeb jsou čistě portorikánské. Například NUEVAYoL je fonetickým přepisem toho, jak ostrované vyslovují New York. Vychází to z jejich dialektu, kde se „r“ na konci slabiky často čte jako „l“ (například amor se mění na amol, Portoriko na Puelto Rico) a koncové „s“ se polyká, nemluvě o unikátním slangu.
V LA MuDANZA Bad Bunny zpívá: „En el mundo entero ya conocen mi dialecto“ (Můj dialekt už zná celý svět). A přesně tohle neústupné odmítání „zjemnit“ svou španělštinu a udělat ji srozumitelnější pro zbytek latinskoamerického trhu definuje celou jeho kariéru.
Samotná skladba NUEVAYoL stojí na svižném dembow rytmu a točí se kolem města, které je pro portorickou kulturu klíčové. Historik Meléndez-Badillo upozorňuje, že diasporická zkušenost má na ostrov obrovský politický i kulturní vliv – právě v New Yorku vznikaly důležité rané texty portorické literatury v USA a byla tam přijata portorická vlajka.
V závěru videoklipu je pak vidět portorická vlajka vyvěšená přímo na soše Svobody. Jde o historický odkaz na rok 1977, kdy portoričtí aktivisté za nezávislost památník obsadili, aby protestovali proti americkému kolonialismu a vyjádřili solidaritu s dalšími utlačovanými národy.
A nejde tu o jediný vizuální detail: oblek, který Benito nosí, je světle modrý. Pokud se bavíme o portorických vlajkách, ta, která má pruhy světle modré (na rozdíl od oficiální tmavě modré podle amerického vzoru), je historickým symbolem příznivců nezávislosti ostrova. V tracku LA MuDANZA to Bad Bunny říká naplno: doufá, že po smrti nebude zapomenut a na jeho rakev položí přesně tuto vlajku, la bandera azul clarito.
Bad Bunny | NUEVAYoL
Zdroj: YouTube @Bad Bunny
Žánrově je album návratem ke kořenům. Proplétá reggaeton s žánry bomba, jíbaro a plena. Plena dřív sloužila dělníkům jako způsob, jak se odreagovat po těžkém dni na poli. Šlo v ní vždycky o konkrétní příběh, a proto se jí někdy přezdívalo „zpívané noviny“ – lidé si skrze melodii vyměňovali novinky i denní drby. Track DeBÍ TiRAR MáS FOToS sám Benito označil za moderní verzi pleny.
A do toho všeho se míchá ještě klasická salsa, u které Benito už loni doufal, že se vrátí do mezinárodního mainstreamu, a když se to nedělo, vzal to zkrátka do vlastních rukou (například skladba BAILE INoLVIDABLE).
Bad Bunny | BAILE INoLVIDABLE
Zdroj: YouTube @Bad Bunny
Když tě nechápou, ale stejně tě chtějí
Hyperlokálnost sice není u Bad Bunnyho nic nového, ale tohle album bývá označováno za to vůbec nejvíc „portorické“ z celé jeho diskografie. Představuje posluchačům nelehkou realitu ostrova a místní tradiční hudbu a absolutně nemá ambici komukoli cokoliv vysvětlovat nebo zjednodušovat. Je to prostě deska pro vlastní o vlastních.
To rozzlobilo část americké politické pravice při Bunnyho vystoupení na Super Bowlu. Mnoha lidem zkrátka nešlo do hlavy, že tu máme hvězdu první velikosti, která ignoruje angličtinu a není dost americká. Sami přitom zapomněli, že Portoriko do USA reálně patří.
Bad Bunnyho vystoupení v poločase Super Bowlu tak slouží jako perfektní shrnutí jeho kariéry. Začal ho uprostřed repliky cukrové plantáže – bez skrupulí se otřel o kolonialismus s ním spojený – a rovnou upozornil na výpadky elektřiny ve své domovině, to vše v doprovodu předních latinskoamerických hvězd včetně Pedra Pascala, Karol G, Rickyho Martina a dalších.
Může se sice zdát, že když si na Super Bowl pozvou zrovna Bad Bunnyho, znamená to zlom a obrovský krok vpřed v diverzitě amerického šoubyznysu. Kritička Niela Orr ale optimismus krotí.
Je třeba si nalít čistého vína: finále NFL je tou nejmonstróznější televizní událostí v USA a inzerenti na ni slyší. Pozvat hudebníka, který za sebou přinese stovky milionů posluchačů, není nutně morální, ale spíše chladně kalkulovaný brilantní byznysový krok.
Příběh Bad Bunnyho ovšem ukazuje něco nečekaného: abyste zasáhli globální mainstream, nepotřebujete být univerzální, jednoduchý a srozumitelný pro všechny. Benito nešel od lokálního ke globálnímu. Vzal to naprosto obráceně – a ono to zafungovalo mnohem líp.