Má na kontě přes pět milionů streamů na světových platformách, jeho skladby pravidelně rotují v prestižních playlistech a svou tvorbu produkuje ve vlastním studiu uprostřed slovenské přírody. Hudební producent a neoklasický skladatel Oliver Nosaczynski Bohovič si všechno zařizuje sám a s nulovým rozpočtem na marketing.
Pokud ti unikl začátek Oliverova inspirativního příběhu, určitě si nejdřív přečti 1. část rozhovoru, kde jsme rozebrali jeho divoké začátky bez labelu a to, jaké vybavení do studia (ne)kupovat. V této druhé části se zaměříme na žánrové přepínání, strategii pro Spotify, budování osobní značky a Oliverův názor na využití AI.
V portfoliu máš kromě vlastních nahrávek i soundtrack k úspěšné hře nebo hudbu pro divadlo. Jak zvládáš přepínání mezi žánry?
Mě osobně tohle přepínání náramně obohacuje a inspiruje. Už když jsem se jako osmnáctiletý kluk rozhodl, že chci být skladatelem a ne jenom kytaristou, kterým jsem do té doby toužil být, věděl jsem, že chci skládat hudbu různých žánrů pro různá nástrojová obsazení.
Nechtěl jsem se nikdy omezovat na jeden jediný styl. Když poslouchám jakoukoliv hudbu, která mě něčím hluboce nadchne, často si řeknu: „Tohle je nádherné, něco takového bych chtěl jednou složit.“
Já jsem například obrovský fanoušek Pána prstenů. Když pak přišla příležitost složit hudbu do strategické hry Emporea: Realms of War & Magic od renomovaného slovenského studia Pixel Federation, která je světem fantasy hodně inspirovaná, splnil jsem si tím velký dětský sen.
Samozřejmě bylo nutné zůstat věrný specifickému 2D MMORPG videohernímu formátu, takže hudebně to občas připomíná spíše legendární starší díly Final Fantasy, ale jsou tam pasáže, které jsou velmi silně ovlivněny právě epickým soundtrackem Howarda Shorea.
Můj sólový klavírní projekt zase začal tak, že jsem poprvé slyšel skladbu River Flows in You od korejského klavíristy Yirumy. To ve mně probudilo tak silnou touhu složit něco podobně čistého, že jsem okamžitě přesedlal z kytary na piáno a nějaký čas se věnoval výhradně jemu.
Zhruba ve stejném období jsem slyšel kultovní Comptine d’un autre été ze soundtracku k filmu Amélie z Montmartru a bylo vymalováno – okamžitě jsem věděl: „Tohle chci v životě dělat!“
Fascinovalo mě, že z jedné jediné sólové klavírní skladby může jít tolik masivní emoce. Časem jsem pak objevil impresionisty jako byl Erik Satie a jeho Gymnopédies nebo Claude Debussy a jeho Clair de Lune. Ta snovost mě doslova pohltila. No a z této synergie časem vznikla má Ballerina a styl, kterému se věnuji dodnes.
Pro mě je hudba univerzální jazyk a celý vesmír nevyčerpatelné inspirace. Kdybych měl dělat dokola jenom jeden žánr, časem bych se začal nudit a cítil bych se strašně sevřený. Aktuálně se například chystám věnovat i písničkám s textem a vokály, což je pro mě další skvělá výzva.
Kromě čisté hudby se aktivně věnuji také sound designu. K tomu jsem přišel úplnou náhodou. Oslovil mě kamarád z dětství, že vyvíjejí jednu indie videohru a jestli bych pro ni nesložil hudbu. Samozřejmě jsem do toho šel s plnou chutí.
Během procesu se ukázalo, že ve hře nemají vůbec žádné zvukové efekty a nikoho, kdo by je vyrobil. Tak jsem je zkusil vytvořit sám na koleni. To mě začalo tak neuvěřitelně bavit, že jsem nakonec dělal kompletní zvukové efekty a sound design i pro další indie mobilní hru.
Rozhodně v tom hodlám pokračovat, protože mě nesmírně baví dabovat monstra, vymýšlet výbuchy, nahrávat zvuky zbraní nebo organicky vytvářet magické zvuky pro různá kouzla. (smích)
Ukázka z Oliverova soundtracku k celosvětově úspěšné hře Emporea: Realms of War and Magic
Zdroj: YouTube @Pixel Federation
V kurzu učíš studenty strategie jak prorazit na Spotify nebo Apple Music i bez silného labelu v pozadí. Co je nejdůležitější?
Nejdůležitější je vnitřní odhodlání neustále protlačovat svou vlastní hudbu dopředu. Nesmíte se za ni stydět, ale naopak s ní zacházet jako s drahokamem, jehož oslnivou záři zkrátka svět musí vidět. Na Slovensku máme takové skvělé lidové rčení: „Kto sa hanbí, má prázdne gamby“ (Kdo se stydí, má prázdná ústa). A to v hudebním byznysu platí stoprocentně! (smích)
Je naprosto klíčové být akční a aktivně oslovovat všechny možné playlisty a kurátory po celém světě – buďto osobně, nebo přes specializované platformy, jako je například SubmitHub. Tento dravý princip se pak dá dokonale aplikovat i při posílání hudby do rádií. V základu je to totiž úplně stejná mechanika, jen má možná o něco oficiálnější tón řeči. Díky rádiové rotaci vás pak navíc mohou objevit další posluchači, kteří si vás následně vyhledají a začnou vás streamovat i na Apple Music nebo Spotify.
Jde o to, že bez labelu jsou všechny tyto marketingové kroky čistě na vás. V praxi to sice znamená víc každodenní práce a povinností, ale výsledný efekt je pro nezávislého umělce nesmírně příznivý. S nikým dalším se totiž nemusíte dělit o své těžce vydřené peníze. Sami se do hloubky naučíte, jaké typy tantiém vůbec existují, jak efektivně komunikovat s kurátory, co na lidi reálně působí a jak přesně celý tento globální kolotoč funguje.
Najednou s úžasem zjistíte, že si umíte sami udělat skvělé promo. Mnohdy dokonce mnohem lepší, než by za vás udělal průměrný label. Vydavatelství se totiž velmi často zaměří na protlačování jednoho hlavního prioritního umělce a na vás už jim nezbyde čas. Nebo zkrátka mají v katalogu tolik jmen, že se vaší hudbě nestíhají věnovat naplno – a vy jim navíc ze smluvní povinnosti musíte odevzdat polovinu všech svých výnosů. To nedává smysl.
Pokud pak vlastní pílí dojdete do bodu, kdy vaše nahrávky generují zajímavá organická čísla, situace se otočí. Labely vás začnou oslovovat samy.
V té chvíli se ocitáte v neuvěřitelně silné pozici pro vyjednávání. Vy už totiž moc dobře víte, že ten label k životu nutně nepotřebujete. Pokud je ale nabízená smlouva opravdu exkluzivní, finančně výhodná a vám to reálně odlehčí od administrativy nebo vás to posune na trhy, kam byste se sami dostávali těžko, tehdy to může stát za to. Pak už to ale nebude v poměru 20 % pro vás a 80 % pro label, ale přesně naopak. (smích)
A jaký konkrétní krok v budování osobní značky zafungoval přímo u tebe?
Jedním jediným slovem – upřímnost. Já svou hudbu dělám z hlubokého vnitřního přesvědčení, že ji přesně takhle chci a musím dělat. Jak reálně žiji na samotě, jakou hudbu skládám, jak vizuálně vypadám nebo jak se chovám, to všechno je v naprostém souladu. Všechno to spojuje jedna pevná věc: absolutní autenticita.
Pokud se má tvorba někomu nelíbí, je to naprosto v pořádku. Nikdy ji nezačnu ohýbat a dělat jinak jenom proto, abych se uměle někomu zalíbil nebo se proti své vůli slepě přizpůsoboval momentálním rádiovým trendům.
Když mi kurátor vlivného playlistu napíše: „Jsou tam sice hezké momenty, ale pak přijdou takové ty tvoje experimentální a neobvyklé pasáže, které mi v poslechu překážejí. My do playlistu potřebujeme jednoduché, přímočaré melodie, které posluchače v autě neruší,“ moje odpověď je jasná. Řeknu si: „Plně respektuji váš názor a uvědomuji si, že se některé pasáže můžou zdát neobvyklé. Ale to je má umělecká integrita a daň, kterou za ni s obrovskou hrdostí zaplatím.“
Zkrátka mi nestojí za to mít svou skladbu za každou cenu někde, kde není emočně pochopená. Jdu raději dál a hledám místa, kde ten experiment někdo jiný ocení jako největší klenot.
Tohle je můj přístup ve všem, co dělám. Je to jediná cesta, která buduje dlouhodobou uměleckou hodnotu, stabilní kariéru a hluboký respekt v komunitě. Přístup, díky kterému vznikají nadčasové skladby, které vás jednou přežijí, a ne rychlokvašky, po kterých za měsíc neštěkne ani pes. (smích)
Foto: Ema Nosaczynská
Zdroj: osobní archiv lektora
Na jaký softwarový plugin nebo nástroj nedáš při masteringu dopustit a proč ti vyhovuje zrovna on?
To je velice individuální, protože každý track vyžaduje úplně jiný inženýrský přístup, obzvlášť když se bavíme o odlišných žánrech nebo specifickém charakteru skladby. Nicméně já osobně aktuálně v masteringu nedám dopustit na stock pluginy v Logic Pro – a přesně s nimi budeme výhradně pracovat i v mém kurzu. Jsou totiž naprosto profesionální a v mnoha ohledech hravě překonávají předražené licence třetích stran.
Mezi mé absolutně nejoblíbenější diamanty patří například Phat FX, což je geniální multifunkční nástroj, který dokáže nahrávce dodat nádherné analogové teplo a překrásně scelit (slepit) jednotlivé frekvence dohromady.
Dále je to samozřejmě Adaptive Limiter, který nekompromisně hlídá a zajišťuje, aby nahrávky měly tu správnou komerční hlasitost a dynamickou rezervu pro Spotify nebo Apple Music. Naprostou nezbytností jsou pro mě Channel EQ a Linear Phase EQ a fantastickou práci odvádí také vícepásmový Multipressor.
Skutečným novodobým klenotem je pro mě plugin ChromaGlow, který zvuku dodává neskutečně drahé harmonické zkreslení. A v neposlední řadě musím zmínit Mastering Assistant. Ten je pro úplné začátečníky doslova technologickým zázrakem a pro profesionály zase neuvěřitelně užitečným pomocníkem, když je tlačí čas nebo potřebují bleskově vyexportovat špičkové demo.
Mnohokrát je jeho algoritmus natolik precizní, že bez problémů přetrvá až do finálního celosvětového vydání tracku, protože je zkrátka až tak dobrý. (smích)
Tvoje album Ballerina stojí na klavíru a neoklasice. Je dneska ještě nutné umět hrát na fyzický nástroj, nebo už se dá všechno udělat v PC?
To velmi záleží na tom, jaký konkrétní žánr hudby děláte. Pokud se věnujete neoklasice nebo filmové hudbě, jako je moje Ballerina, pak je umění hrát na fyzický nástroj naprosto nutné a nezbytné. Pokud jste ale spíše EDM producent, lo-fi beatmaker nebo děláte čistě elektronickou hudbu, nutnost to sice není a všechno se dá naklikat myší v počítači, ale všeobecně platí, že je to vždy obrovské plus.
Naučit se hrát na reálný nástroj vám totiž buduje mnohem širší, hlubší pochopení hudebních souvislostí, harmonie a v neposlední řadě to dá vašim trackům plnohodnotný lidský rozměr, organické dýchání a emoci.
Každému studentovi bych proto v kurzu doporučoval se na nějaký nástroj aspoň v základu naučit hrát. A vůbec to nemusí být hned křídlo za miliony – ze začátku bohatě stačí i malé MIDI klávesy s úzkou klaviaturou položené na stole. (smích)
Foto: Dorota Holubová
Zdroj: osobní archiv lektora
Jak vnímáš aktuální boom hudby generované AI z pohledu producenta? Vidíš v tom pro reálné autory hrozbu?
Sleduji to velmi pozorně a analyzuji ten dopad. Můj pevný názor je, že umělá inteligence (AI) má lidem práci ulehčovat, nikoliv je kompletně nahrazovat. AI vnímám pozitivně jako skvělý technický nástroj, protože dokáže v mnoha ohledech pomoct a ušetřit spoustu rutinního času. Avšak fakt, že by měla lidského tvůrce úplně vystrnadit z jeho pracovní pozice a samostatně vytvářet umění, už pozitivně rozhodně nevnímám. Tohle je oblast, která by se měla velmi přísně regulovat.
Je to něco, co prostě přišlo s dobou a celá scéna si teprve pomalu sedá. Je to stejné, jako když na přelomu tisíciletí nastoupil internet a lidé začali masově a nelegálně stahovat hudbu, filmy či knihy. Chvíli trvalo, než přišla legislativní regulace, ale přišla. A musí přijít i teď.
Umím si například představit, že AI generované nahrávky by měly být na všech platformách povinně a transparentně označeny jako „AI Generated“. Pokud je někdo zvědavý na hudbu vytvořenou algoritmem, může si ji klidně pustit, ale hned od první sekundy mu bude naprosto jasné, že poslouchá kód a ne živého, dýchajícího umělce.
Vezměte si, že v oficiálních Spotify editorial playlistech jsou už dlouho ve velkém zastoupeny tracky, které byly vydány pod hlavičkou uměle vytvořených, fyzicky vůbec neexistujících umělců. Tyto skladby však v minulosti psali reální lidé – takzvaní shadow-writeři (duchovní autoři).
Ve zkratce jsou to talentovaní producenti, kteří pracují pro hudební banky a korporáty, jako je Epidemic Sound. Jsou placeni za to, že chrlí tracky, které se dokonale hodí jako podmaz do daných náladových playlistů. Svého autorského kreditu se smluvně zřeknou a skladba vyjde pod jménem někoho, kdo reálně nežije.
Teď však na scénu nastoupila generativní AI, která dělá v podstatě totéž, ale hudbu produkuje zcela sama, bez lidské ruky. To je podle mě obrovské nebezpečí. Spotify a další streamovací giganti by s tím měli začít chladnokrevně bojovat a v budoucnu o to masivněji podporovat autentické, lidské umělce z masa a kostí.
V běhu na dlouhou trať ale upřímná lidská autenticita a skutečná emoce vždycky zvítězí. Proto věřím, že i tento AI boom je z globálního pohledu jenom dočasný problém, který kvalitu nakonec neohrozí.
Foto: Dorota Holubová | křest alba Ballerina
Zdroj: osobní archiv lektora
Kdybys měl zítra začít budovat hudební kariéru úplně od nuly, ale se svými současnými znalostmi, do čeho bys vložil nejvíc energie?
Přiznám se, že takhle já osobně nikdy neuvažuji, protože je to z mého pohledu neproduktivní. Kdybych mohl v minulosti cokoliv udělat jinak, udělal bych to tak hned tehdy. Člověk zkrátka činí veškerá svá rozhodnutí na základě svých dosavadních zkušeností a ty přicházejí postupně, krok za krokem.
Dá se říct, že kdybych v minulosti cokoliv ze své cesty změnil, nebyl bych dnes tím, kým jsem, a možná bychom spolu ani nevedli tento velmi příjemný rozhovor. Všechno je přesně tak, jak má být. Pokud člověk příliš dlouho lituje jakéhokoliv špatného rozhodnutí, zbytečně se brzdí v dalším růstu a uvízne v pasti přemýšlení nad tím, „co by bylo kdyby“.
Jestliže má dnes někdo pocit, že mu v hudebním průmyslu už ujel vlak, je mnohem lepší si říct, že se nic neděje, protože brzy přijde další, než unaveně brečet na nástupišti, že už nikdy nikam neodcestuje. (smích)
Neměnil bych vůbec nic na tom, jak se má kariéra nebo život vyvíjely, protože jsem hluboce vděčný za každou jednu lekci a zkušenost, která mě potkala.
Ale plně rozumím tomu, kam tato otázka směřuje, takže odpovím úplně jednoduše – kdybych se mohl vrátit v čase se všemi zkušenostmi, které mám v hlavě dnes, dělal bych si od první vteřiny všechno sám, budoval si vlastní nezávislé pilíře a na nikoho cizího se nespoléhal. (smích)
Moc děkuji, Lucie, za skvělý a příjemný rozhovor, byla to pro mě velká čest. Už teď se nesmírně těším na všechny své studenty v kurzu!
Taky děkuji. Za neobyčejně inspirativní rozhovor plný cenného producentského know-how. Za celý Skvot přeju, ať se tobě i tvému kurzu skvěle daří.
A ty, Skvotere*Skvoterko, ještě mrkni na Oliverovy sociální sítě a dej follow. <3
Spotify Artist Page: https://open.spotify.com/artist/2dz544MXV8GuN3lCoeNfum
Instagram: https://www.instagram.com/oliver_bohovic_music/
Facebook page: https://www.facebook.com/oliver.nosaczynski.bohovic
LinkedIn: https://www.linkedin.com/in/oliver-nosaczynski-bohovi%C4%8D-063a7b136/