Stála před kamerou po boku držitele Zlatého glóbu, hraje v mezinárodních produkcích a prošla drillem zahraničních škol. Jana Podlipná, lektorka kurzu Základy herectví, ale dobře ví, že herectví není o červeném koberci a velkých gestech, ale především o řemesle, schopnosti číst mezi řádky a odvaze odložit ego ve prospěch týmu.
V rozhovoru nám Jana prozradila, proč je pro ni kontrola rekvizit určitou formou meditace, jaký je skutečný rozdíl mezi filmovým detailem a divadelním sálem a proč herecké techniky využiješ, i když zrovna nemíříš pro Oscara, ale jen k řečnickému pultu nebo před kameru na telefonu.
Jano, máš za sebou mnoho zkušeností z divadla, filmu i mezinárodních projektů. Kdy ses poprvé cítila opravdu jako profík a co to pro tebe znamenalo?
Pamatuju si to naprosto přesně. Bylo to při natáčení filmu Auslöschung, když jsem stála před kamerou se svým profesorem Klaus Maria Brandauerem. Na škole jsme k němu všichni vzhlíželi, je držitelem Zlatého glóbu a byl nominovaný na Oscara. A najednou jsme spolu hráli scénu jako kolegové. Měla jsem z té situace obrovský respekt, ale právě tehdy jsem si uvědomila, že už do toho světa opravdu patřím.
Co ti dala zkušenost ze zahraniční školy a práce v různých jazycích? Jak změní jazyk samotný herecký výkon?
Jazyk by samotný herecký výkon měnit neměl. Herec ho musí ovládat, cítit a chápat jeho strukturu tak dobře, aby se jím nemusel zabývat a mohl se soustředit jen na emoce a situaci. Emoce jsou totiž univerzální. Jazyk jim nesmí překážet, ale pomáhat.
Jaký vnímáš rozdíl mezi divadelním a filmovým herectvím?
Rozdíl je velký, ale základ je stejný – pravdivost emocí.
V divadle potřebujete mnohem víc technických výrazových prostředků. Větší gesta, důslednější hlasovou práci a celkově znělejší hlas. Ve filmu stačí často mnohem menší detail. Zjednodušeně řečeno: ve filmu někdy stačí pohyb zorniček, zatímco v divadle musíte otočit celou hlavu. Proto se také může stát, že jinak skvělý divadelní herec ve filmu přehrává a naopak výborný filmový herec nemusí zvládnout strhnout celý divadelní sál.
Máš nějaký svůj osobní rituál nebo minipostup, který tě před výkonem vrací do klidu a do těla?
Ráda cvičím jógu, pomáhá mi rozhýbat tělo a soustředit se. A před představením si vždy kontrolují všechny rekvizity. To je pro mě velmi důležité. Není nic horšího, než když během představení zjistíte, že máte (například) někoho zastřelit… a nemůžete najít revolver. Když vím, že je revolver na svém místě, jsem klidná. (smích)
Je něco, co režiséři na hercích opravdu nesnáší, i když jsou šikovní?
Tuhle otázku nám při kurzu podrobněji zodpoví náš speciální host. Obecně ale režiséři nejvíc nesnášejí nepřipravenost a nespolehlivost. A také když herec prosazuje jen sebe na úkor ostatních a celkového výsledku. Natáčení i zkoušení je týmová práce – ego, které brzdí ostatní a zdržuje tvůrčí proces, tam prostě nefunguje.
Co podle tebe nejvíc rozhoduje o tom, jestli herec na jevišti nebo před kamerou působí autenticky?
Upřímnost a lehkost. Divák velmi rychle pozná, když herec nehraje pravdivě. Autenticita vzniká ve chvíli, kdy herec situaci opravdu cítí a nesnaží se ji na sílu za každou cenu předvádět.
Spousta lidí má pocit, že herectví je jen o talentu. Jak velkou roli podle tebe hraje řemeslo a trénink?
Řekla bych, že je to tak půl na půl. Talent se naučit nedá, ale bez řemesla a tréninku sám o sobě nestačí. Může se dokonce i stát, že dobře a poctivě připravený herec podá lepší výkon než talentovanější, ale nepřipravený kolega.
Jaké dovednosti by si měl člověk začít rozvíjet, pokud o herectví teprve uvažuje?
Pohyb, rytmus a schopnost porozumět do hloubky textu. Je důležité umět číst mezi řádky.
Jak se vlastně začíná získávat první role? Existuje nějaká cesta, která se opakuje, nebo je to vždy trochu o štěstí a kontaktech?
Nebudu lhát – velkou roli hraje štěstí. Ale stejně důležité je být připravený, když daná příležitost přijde.
V posledních letech musí před publikem vystupovat i lidé mimo divadlo a film. Třeba influenceři, tvůrci videí, lektoři nebo manažeři. Můžou jim herecké techniky také pomoct?
Rozhodně. V herectví jde o to předat sdělení co nejautentičtěji, nejpřesvědčivěji a zároveň srozumitelně. A přesně o to jde i v managementu, ve videích nebo při výuce.
Co podle tebe nejčastěji brání lidem, aby před publikem působili přirozeně a sebejistě?
Myslím, že jde nejčastěji o nesoulad mezi tím, co člověk cítí, myslí a jak se projevuje tělem. Když tělo říká něco jiného než slova, divák to okamžitě vycítí.
S jakými obavami nebo předsudky lidé do kurzů herectví nejčastěji přicházejí?
Většina lidí je sama k sobě příliš kritická a má pocit, že „na to nemá“. Přitom často stačí dát si prostor zkoušet a nebát se chyb.
Co tě na práci s úplnými začátečníky baví nejvíc?
Jejich čerstvá energie a nadšení.
Kdybys měla říct jednu věc, kterou si lidé z kurzu Základy herectví odnesou a využijí i mimo divadlo, co by to bylo?
Sebevědomí a větší klid při vystupování před lidmi. A často také překvapení, co všechno o sobě během kurzu objeví.
Jano, díky moc, že jsi nám poodhalila, co se skrývá za oponou i za objektivem kamery. Tvoje lekce o odvaze dělat chyby je přesně to, co každý (nejen) začínající herec potřebuje slyšet.
Chceš si i ty vyzkoušet, co ve tobě vězí, a zbavit se trémy? Přihlas se do kurzu Základy herectví a objev svou autenticitu na scéně i v životě.