Nedávno vstoupil do kin film Řád od australského režiséra Justina Kurzela s Judem Lawem a Nicholasem Houltem v hlavních rolích. Naše redaktorka se zúčastnila kulatého stolu s oběma herci a připravila exkluzivní rozhovor.
Řád je napínavé kriminální drama inspirované skutečnými událostmi, které zkoumá temné pozadí amerického neonacismu. Odehrává se na začátku 80. let v USA, kdy se z extremistické církve odděluje radikální skupina – jejím cílem není jen kázat, ale i násilně prosazovat svou bělošskou rasistickou utopii.
Hlavní postava – agent FBI Terry Husk (Jude Law) – přijíždí na severozápad USA s cílem vystopovat fanatiky. Má za sebou bohaté zkušenosti s Ku-klux-klanem i mafií. Naváže křehké spojenectví s místním policistou (Tye Sheridan), ale jádrem příběhu je charismatický a chladnokrevný vůdce radikálů Bob Matthews (Nicholas Hoult), inspirovaný rasistickým manifestem The Turner Diaries.
Film je hlubokým a znepokojivým pohledem na kořeny moderního amerického fašismu – a rezonuje s realitou i ve svých nejapokalyptičtějších scénách.
Na plátně mezi vámi panovalo silné napětí. Bylo potřeba kvůli tomu udržovat odstup i mimo kameru?
Jude Law: Ani jsme neměli na výběr – režisér nás držel od sebe. Nevím, jestli to bylo plánované, ale nakonec to skvěle fungovalo. Obě herecké skupiny z různých dějových linií byly oddělené. Každý „tábor“ si vytvářel vlastní atmosféru.
Takže když po třech nebo čtyřech týdnech přišlo na scénu, kde Matthews pronásleduje Huska, my jsme se do té doby vůbec neviděli. Ani jsme se ráno nepozdravili. Prostě jsme přišli a zahráli to. To, co vidíte na plátně, je skutečné první setkání postav.
Jako producent jsi nekontroloval, co se děje u Nicholase?
Jude Law: Ne.
Nicholas Hoult: To bylo docela drsné. (smích)
Jude Law: Prostě jsem zmizel.
Nicholas Hoult: Jo. Žádný dárkový košík, když jsem přijel. Ani lísteček „S láskou Jude“. Strašné.
Oba vaši hrdinové jsou hodně odlišní od vašich předchozích rolí. Co vás na nich zaujalo?
Nicholas Hoult: Vždycky si při čtení scénáře kladu otázku: „Je to něco jiného než to, co jsem dělal předtím? Je ten příběh nový?“ A tady jsem měl štěstí, že jsem už s Justinem pracoval. Tahle postava je složitá, psychicky náročná, ale věděl jsem, že Justin mě podrží a pomůže mi najít nový přístup, jak Boba přenést na plátno. Mohl jsem mu důvěřovat.
Jude, byla tahle role pro tebe taky výzvou?
Jude Law: Role, které mě děsí, mě nejvíc zajímají – protože představují výzvu. A jak říkal Nick, člověk chce vědět, že na to není sám. Režisér tě musí podržet a zvládnout citlivě zachytit složitost postavy. Justin takový je.
V mém případě bylo výhodou, že scenárista Zach Baylin nevycházel ze skutečného agenta FBI, ale vytvořil fiktivní postavu. Měli jsme tedy prostor vytvořit symbol. Spolu s Justinem jsme vymysleli, že bude mít stent – důsledek stresu a nezdravého životního stylu.
Justin si vzpomněl, že jeho příbuzný bral léky, které způsobovaly krvácení z nosu – a tak vznikaly jednotlivé detaily. Chtěl jsem, aby vypadal zlomeně. Aby divák měl pocit, že se možná ani nedožije konce filmu. Sám jsem se na utváření DNA té postavy podílel už od začátku. Fyzicky jsem dlouho čekal na ten zlomový moment, který by mi pomohl se do ní naplno vcítit.
A pak přišel ve chvíli, kdy jsem onemocněl – byl jsem totálně vyčerpaný. A Justin řekl: „To je ono. V tomhle stavu ho potřebujeme.“
Nicholasi, tvoje postava má nebezpečné charisma. Jak se hraje taková scéna, jako je projev v kostele?
Nicholas Hoult: Nikdy se nesnažím „hrát charisma“. Když mi někdo řekne, že má být postava charismatická, odpovím: „Nevím, jak se to dělá.“ Ale u Boba to bylo jiné – věděl jsem, že nepije, cvičí, miluje přírodu. Tak jsem se přizpůsobil – přestal pít, víc se hýbal, dbal na tělo. Cítil jsem čistotu. On sám sebe vnímá jako součást přírody, ačkoli jeho názory jsou děsivé.
Našel jsem nahrávku jeho skutečného projevu. Byl popsaný i v knize Mlčící bratrstvo. Dokonce jsem sám našel a navrhl jeden z pokřiků: „Porážka? Nikdy! Vítězství? Navždy!“ Zakončil jsem tím scénu.
Bylo to děsivé. Bob vytváří iluzi přijetí a rodiny. Nabízí útočiště těm, kteří jsou ztracení nebo přehlížení. A pak začne mluvit nenávist.
Pamatuju si první klapku. Když režisér řekl „stop“, bylo hrobové ticho. Jeden z herců mi řekl, že viděl, jak mi tepou žíly na krku. Navenek klid, ale uvnitř bouře.
Cítil jsi někdy podobný tlak – když na tebe zírá stovka očí?
Nicholas Hoult: Nesnáším, když mám mluvit na veřejnosti. Ale protože Bob je tak vzdálený mně samotnému, měl jsem pocit, že tam nejsem já. První pokus se povedl, Justin byl spokojený, atmosféra byla silná – a to mě podrželo. Kdyby to selhalo, přišla by panika. A to je v takovém tlaku šílené.
Jak jste se připravovali na role?
Jude Law: Studoval jsem Boba Matthewse, ale taky jsem mluvil s bývalými agenty FBI. V 80. letech se hodně změnilo – technika, přístup, zbraně. Můj Husk je „old school“. To byl základ.
Nicholas Hoult: Justin nám poslal různé verze manifestu a já se jimi částečně inspiroval při přípravě.. Hrál jsem si scény, kde Bob plánuje loupeže, píše dopisy blízkým, nahrával Justinovi hlasovky v roli postavy – své myšlenky o zbraních, o vztahu k Americe, o idejích, kterými tento muž žije.
A fyzicky – četl jsem, co četl Bob. Poslouchal jeho projevy. Justin mi říkal: „Uvař doma večeři. Mluv slušně. Říkej lidem ‚pane‘ a ‚madam‘.“ Všechny tyhle detaily mi pomohly cítit se jako on.
Zůstává vám někdy postava v hlavě i po skončení natáčení?
Nicholas Hoult: Herectví ti umožní žít různé životy a to rozšiřuje obzory. I když hraješ temné a děsivé věci, má to hodnotu. Musíš se pokusit pochopit i druhou stranu. Ta propast mezi „námi“ a „nimi“ se někdy jen zdá obrovská – ve skutečnosti může být velmi tenká.
Jude Law: Tím, že tyto příběhy ztvárníme, jim dáváme sílu – ale taky šíříme osvětu. Pokud je jen označíme za šílence a zavřeme oči, nic se nezmění.
Nicholas Hoult: Nedávno jsem četl, že být člověkem znamená zkoumat temnotu v sobě. To zní šíleně. Ale každý z nás má temné impulzy. A záleží na tom, jak s nimi naložíme. Když to přetvoříš ve vědomí a porozumění, může z toho vzejít něco dobrého.
Já si Boba domů neberu. Ale pokaždé když podobnou postavu studuješ, porozumíš víc světu – a sám sobě.
Proč je podle vás důležité, aby tenhle film vznikl právě teď?
Jude Law: Je vzácné, když se sejde aktuální a neznámý příběh, který zároveň skvěle funguje jako film. a zároveň je zasazený do žánru, na který se dá spolehnout – aby divák zažil napětí a ten typ thrilleru plný napínavé honičky mezi kočkou a myší.
Jako producent jsem hned cítil potenciál. Ale všechno záleží na lidech. Scénář byl výborný. Justin do toho dal srdce. A herecký tým? Neskutečný. Stalo se z toho týmové dílo, které má smysl pro všechny zúčastněné.
A proč teď? Protože je šokující, že to nikdo dřív nezpracoval. Ten příběh je až děsivě aktuální. A tohle je přesně ten typ filmu, kdy si řekneš: Když ne teď, tak kdy? Tento film jemně, ale jasně zdůrazňuje vážné věci.