Co o nás říká to, co máme na sobě? A kdy se z módy stává něco hlubšího? Pro Terezu Raveru, která tě provede naším online kurzem Fashion stylist, není oblékání jen o barvách a trendech, ale hlavně o příbězích, které pomáhá lidem vyprávět. V rozhovoru mluví o své cestě ke kreativitě, o realitě módního zákulisí, i o tom, proč je vlastní styl jedním z nejdůležitějších nástrojů sebevyjádření.
Ahoj, Terezo! Pamatuješ si ten moment, kdy jsi poprvé cítila, že móda není jen něco, co nosíme, ale i jazyk, kterým promlouváme ke světu?
Nevím přesně, kdy to bylo, ale hádám, že na začátku mých teen let, kdy jsem se začala víc zajímat o umění a viděla jsem tam tohle velké pojítko. Móda je nedílnou součástí historie a nese v sobě spousty symbolů.
Mezi moje oblíbené činnosti patří sledování filmů a poslouchání hudby, ráda se v tom hrabu a inspiruji se příběhy a atmosférou. Stačí mi pak si pustit něco ve sluchátkách a vidím nové příběhy, které vychází z toho, co moje oči a uši pochytily, a ráda si pak tak představuji charaktery, které můžu vytvořit – v tomto případě obléct.
Mně samotné bylo dlouho dobře v „převlecích“, a tak jsem si s módou ráda hrála nebo se i za ní schovávala. Oslovilo mě pak studium v zahraničí v oboru „creative direction & fashion styling“, kdy v popisu bylo doslova uvedeno „vytváření příběhů“. A ty já mám ráda.
Jak fashion stylist pracuje s psychologií barev, vzorů a střihů? A jak celkově vzniká outfit, který má sílu sdělit něco zásadního?
Každý odstín a každý střih má svůj význam. Barvy například ovlivňují náladu a vnímání, vzory mohou odhalit či zakrýt a střihy upravují proporce a sebevědomí. Při vytváření outfitu se snažím naslouchat klientovi a jeho příběhu, který chce sdělit, abych vytvořila spojení mezi jeho osobností a vizuální reprezentací.
Každý se vnímáme jinak, a tak nestačí, jen když se to líbí mně, ale musíme dojít ke společné shodě. Zároveň pravidla jsou tady od toho, aby se porušovala, takže you do you.
Tvůj pracovní příběh zahrnuje spolupráci s několika známými interprety a značkami. Kde ses toho nejvíc naučila?
Učím se při každé práci a spolupráci. Hodně mi toho dala univerzita, ale nepřipravila mě na realitu na setech a jak případně hasit krize a rychlé změny, které mohou nastat.
Jaký je rozdíl mezi osobním stylingem, reklamou a editorialem? A co nejvíc baví tebe osobně?
Osobní styling je o individuálním přístupu, kdy se snažím najít ideální look pro klienta. Reklama je zaměřená na prezentaci produktu nebo značky, často s cílem zdůraznit určité hodnoty, přičemž může být ochuzena o kreativitu kvůli své jasné komunikaci.
Naopak editorial je víc zaměřený na kreativitu, storytelling a tvorbu uměleckých vizuálů, které vyprávějí příběh. Nejvíc mě baví práce s lidmi a vytváření příběhů skrze módu.
Styling často probíhá v zákulisí, ale rozhoduje o tom, jaký příběh se nakonec odehraje před kamerou. Co všechno dnes fashion stylist opravdu řeší?
Začínáme většinou logistikou, jako je komunikace s klientem, fotografy, make-up artisty a modely, a souvisejícími časovými plány. Hlavně ale řešíme atmosféru, kterou chceme v daném projektu vytvořit. Pak je shánění oblečení, tam se náročnost liší s každým projektem. Důležité je, aby spolu všechny prvky z každého departmentu ladily a vyprávěly příběh.
Jak se v práci stylisty mísí kreativita s disciplínou? A co rozhoduje o tom, jestli focení dopadne skvěle?
Kreativita je klíčem k originálním nápadům, ale bez disciplíny a dobré organizace to nejde. Plánování, příprava a týmová spolupráce jsou základem. Pokud je komunikace jasná a každý ví, co má dělat, projekt má větší šanci na úspěch.
Jak se podle tebe hledá vlastní styl a co se děje ve chvíli, kdy ho člověk konečně objeví?
Hledání vlastního stylu je hodně o experimentování a chybování. Něčí styl se může neustále vyvíjet a rozvíjet, někdo má naopak hned jasno. Je to určitě složitější v této době, kdy se lidé oblékají podle trendů z Pinterestu a nepřemýšlí moc nad udržitelností svého stylu.
Každopádně až přijde ten moment, kdy člověk najde to, co ho vystihuje, a cítí se v tom sebevědomě, je to přesně ta chvíle, kdy je na správné cestě. Objevení vlastního stylu přináší svobodu a umožňuje nám vyjadřovat se autenticky.
Jaký je tvůj osobní styl oblékání, tvoje signature? Následuješ trendy nebo dáváš přednost něčemu nadčasovému?
Mám ráda maximalismus, ale bývám často z oblečení vyčerpaná, a tak sahám i po jednodušších kouscích, u kterých mám jistotu. Dřív jsem nechápala, proč návrháři chodí tak jednoduše oblečení, když vytvářejí neskutečné modely, ale teď po těch pár letech v módním průmyslu tomu rozumím.
Určitě ráda následuji trendy, ale snažím se je nejprve najít už u sebe v šatníku, než abych kupovala něco nového. Kladu veliký důraz na boty, kabelky a šperky – prsteny, náramky, brože (v létě zlaté, v zimě stříbrné). Když zrovna nemám náladu na to přehánět to s oblečením, doplňky mě vždy zachrání.
V kurzu se věnuješ i etickému přístupu a udržitelným materiálům. Jak se tohle téma propisuje do každodenní práce stylisty?
Udržitelnost a etika by měly být nedílnou součástí každé práce. Bohužel s rychlostí této doby a tlakem z last-minute projektů se nedá většinou vyřešit styling jen udržitelně. Ráda proto podporuji značky, které kladou důraz na etickou výrobu, nebo spolupracuji se secondhandy.
Zároveň se snažím upcyklovat oblečení – například použít kousky, které zůstaly z jiných projektů, nebo je přetvořit a určitě oblečení opravovat. Lidé mají tendenci spoustu věcí vyhodit, i když by jim mohli dát delší život.
V kurzu bych ráda představila taky kostyméra Matěje Kačírka, který se této tematice věnuje zodpovědně a na české scéně v tom podle mě skutečně vyniká. A věřím, že právě udržitelný přístup je cesta, jak dostat módu zpět k hodnotám, které mají smysl.
Jak se podle tebe proměňuje móda v digitálním prostoru?
Móda se v online prostoru rychle vyvíjí. Sociální sítě umožňují hned sdílet ty nejnovější trendy, inspirovat širokou veřejnost a komunikovat stylem, který je víc interaktivní než kdy dřív. To s sebou ale přináší i určitou rychlost, která někdy oslabuje autentičnost a jedinečnost lidí; a zároveň se nám tak trochu popírá tradiční role tištěných médií, které kdysi rozvířily módu do větších hloubek.
Na druhou stranu mi je sympatické, jak můžeme pozorovat komunikaci (nejen) módních značek do větší hloubky a cítit se jim tak nablízku. To s sebou ale nese i výzvu, kdy potřebují být víc skutečné a upřímné v tom, co dělají, aby si udržely relevanci a důvěru.
Máš pocit, že s nástupem AI se bude měnit i role stylisty, nebo bude lidská intuice a cit pro výraz ještě cennější?
Určitě se role stylisty změní, za mě se i neustále vyvíjí. Ale nevím, jestli AI zvládne za pár hodin vyřešit last-minute styling, vyzvednout, vyžehlit věci a dovézt je klientovi.
Co tě motivuje předávat své zkušenosti ostatním? A co si studenti z tvého kurzu odnesou?
Ráda vzpomínám na svoje studijní léta a na to, jací lidé mě učili a jak se cítili oni ohledně nás, studentů. Věřím, že se inspirujeme navzájem a zkusíme v tomhle rychlém a často hektickém oboru najít si čas na něco víc.
Hodně lidí možná vidí módu jen jako povrchní záležitost a nekouká na jiné obory a disciplíny, které s ní souvisejí. Chtěla bych studentům předat rady, které jsou ke startu nutné, a dát jim to, na co mě nikdo nepřipravil.
Co bys vzkázala někomu, kdo sní o tom, že vstoupí do kreativního světa stylingu, ale bojí se udělat ten první velký krok?
Nebát se a třeba si první projekt zkusit sám na sobě nebo v kruhu přátel.
Terezo, díky, že jsi nám připomněla, že móda může být hluboká, smysluplná a osvobozující. Těšíme se, až s tebou budou tvořit další příběhy i studenti kurzu.