Bratři – Jiří a Ondřej Veselí, díky kterým ovládneš Ableton a pochopíš, že tvorba hudby není (jejich slovy) „žádná nedosažitelná magie“ – právě tihle Bratři, kteří tě provedou naším živým online kurzem Tvorba elektronické hudby, nám vyprávěli o tom, jak svou hudbu dostali na mezinárodní scénu i jaké fuck-upy a vtipné momenty je při živém hraní potkaly.
Během rozhovoru nám prozradili, kdy si uvědomili, že hudba není jen jejich koníček, ale způsob života. Bavili jsme se o tom, jakými emocemi je prosycen jejich první track, i o tom, proč byl Ableton od začátku jejich jasnou volbou a co jim pomáhá překonat kreativní blok.
Chceš vědět, jakou roli hraje v hudbě ticho a toužíš vidět proměny hudební scény jejich očima? Tak se pohodlně usaď, nalaď ty správné beaty a pojď se začíst.
Ahoj! Pamatujete si ten první moment, kdy jste si uvědomili, že hudba je vaše cesta? Co to bylo za situaci? Co jste v tu chvíli cítili?
Už tehdy jsme cítili, že k hudbě máme silný vztah, ale zlom přišel až ve chvíli, kdy jsme se dostali na Pražskou konzervatoř. To pro nás byl opravdu klíčový moment. Najednou jsme měli prostor a čas se hudbě věnovat naplno, cvičit každý den, ponořit se do toho hluboko.
Právě tehdy jsme si uvědomili, že hudba není jen koníček, ale způsob života. Byl to pocit svobody – možnost jít naplno za tím, co nás opravdu baví a naplňuje. Od té doby jsme nikdy nepochybovali, že tohle je ta správná cesta.
A váš první track? Jakými emocemi byl prosycený a jak se na něj díváte teď s odstupem času?
První track se jmenuje Monster, je to EP se 4 skladbami a Monster je první singl. To byla naše úplně první produkce, kterou jsme se rozhodli pustit do světa a tím začal fungovat i projekt Bratři.
Je to kombinace elektroniky s akustickými bubny. Emočně to je plné drsných, syrových zvuků a kontrastů. Zvukově je to i po těch letech velmi zajímavá skladba a je vidět, jak se celý projekt Bratři posunul, haha.
Filip Kůstka Photo – Colours of Ostrava
Co vám na úplném začátku tvorby nejvíc chybělo? Co by vám tenkrát nejvíc pomohlo?
Celé to je nějaký proces, který se nedá nijak přeskočit. Člověk začne s nějakým vybavením a začíná tvořit. Nemyslím si, že by nám chybělo něco, co by zásadně změnilo pohled na danou skladbu nebo na celý proces skládání tracku.
Důležité je to nadšení. V ten daný moment jsme to udělali tak a tak to zní. Je to o nějaké touze něco vytvořit s tím, co člověk v danou chvíli má. Je to o tom vytvořit si vlastní styl a být originální. Pokud se bavíme o technice a know-how, tak dříve to byla častokrát metoda „pokus-omyl“ a intuice.
Jak jste se vlastně dostali k Abletonu? Byl to náhodný výběr nebo jste hned věděli, že tohle je nástroj, ve kterém chcete tvořit?
Ableton pro nás byla od začátku jasná volba. Bavilo nás na něm nejen, jak je intuitivní a otevřený kreativnímu experimentování, ale taky to, že v něm tvoří spousta inspirativních umělců, a je k němu hromada dostupných tutoriálů, které nám pomohly růst.
A postupem času jsme zjistili, že je to nejen perfektní nástroj pro tvorbu, ale i pro live hraní – propojení s naším setupem a možnost pracovat s MIDI kontrolery nebo třeba s Roland SPD-SX je naprosto bez problémů.
Filip Kůstka Photo – Palác Akropolis
Jsou v Abletonu nástroje nebo workflow postupy, bez kterých si už tvorbu neumíte představit?
Rozhodně! Jsou věci v Abletonu, bez kterých si už nedokážeme představit workflow. Třeba Session view – to je pro nás úplnej základ. Můžeme jamovat, vrstvit nápady, zkoušet různý kombinace loopů nebo verzí refrénu bez toho, abychom něco hned přepisovali do aranže. Ale hlavně z toho jedeme liveset!
Další game changer jsou efektový Racky. Umožňují nám vytvářet vlastní efektové chainy, které můžeme jednoduše zabalit, mapovat na makra a pak si s nimi hrát živě nebo při mixu. Máme třeba svoje custom delay/reverb chainy, které používáme skoro v každém tracku a hlavně live setu.
A pak stock pluginy. Ableton má skvělé nástroje hned v základu. Echo, Saturator, Drum Buss, Hybrid Reverb – to jsou věci, které používáme denně. Když člověk ví, jak z nich vytáhnout maximum, tak fakt není potřeba hned utrácet za pluginy.
Filip Kůstka Photo – Palác Akropolis
Co pro vás znamená tvořit hudbu? Je to spíš jazyk, skrze který sdělujete světu svůj příběh, terapie či experiment nebo úplně něco jiného?
Je to vlastně všechno dohromady. Tvořit hudbu je něco výjimečného – je to proces, kterým člověk modeluje svoje pocity, vzpomínky, nebo prostě jen tvoří něco, co mu zní dobře a dává smysl. Někdy trvá týdny, než se z nápadu stane hotový track, jindy vznikne celý základ během jednoho odpoledne.
Hudba pro nás znamená i svobodu – možnost vyjádřit se naprosto po svém. Zároveň je ale důležité mít zvládnutý nástroj, se kterým tvoříš – ať už je to klasický nástroj, nebo třeba Ableton. Když tě technika nebrzdí, můžeš se naplno ponořit do kreativního flow, což je ten nejhezčí stav.
Kdy zažíváte to největší napojení s publikem? Co se při tom děje?
Napojení s publikem může přijít hned na začátku koncertu – někdy energie prostě sedne a my cítíme, že jsou lidi s náma od první minuty. Jindy to trvá trochu déle, třeba když hrajeme na místě, kde nás posluchači tolik neznají.
Ale právě to pozvolné budování napětí a důvěry má svoje kouzlo. Sledujeme, jak se publikum postupně otevírá, uvolňuje, jak začnou kývat hlavou, tančit, usmívat se… a najednou to tam je.
Ten nejintenzivnější pocit propojení často vzniká ve chvíli, kdy se hudba, světla a vizuály spojí do jednoho celku a vytvoří atmosféru, do které se můžeš celý*á ponořit. Jako by zmizel čas – jsme tam jen my, hudba a lidi pod pódiem, kteří tu energii vrací zpátky. To je pro nás největší odměna. Takovej moment, kdy se člověk ani nemusí dívat do publika, ale prostě to cítí.
Michal Augustini Photo – Colours of Ostrava
Jakou roli podle vás hraje ticho v hudbě? Když všechno ztichne – co tam zůstává?
Říká se, že i pauzy hrajou. Takže i ticho může být v určitém kontextu hudba.
Jak přistupujete ke kreativnímu bloku? Co vám pomáhá ho překonat – ticho, jiné umění, deadline? Odkud čerpáte inspiraci pro svou tvorbu?
U nás funguje se přinutit vždy něco dělat. Nemusíš vždycky každej den chytnout super kreativní flow – můžeš se věnovat třeba mixingu nebo řešit groove celé skladby, aby vše šlapalo tak, jak má.
Nedávno jsme měli rozpracovaný jeden track, kterému ale chyběla forma a spoustu dalších věcí. Přišli jsme do studia a nic neočekávali, prostě jsme jen otevřeli tenhle projekt a dohráli pár akordů ze synťáku a celý to najednou začalo dávat smysl. Doma jsme pak přidali vokály a track by hotový. Je dobré mít počítač pořád u sebe, protože člověk nikdy neví, kdy ho co může napadnout.
Pochybovali jste někdy, jestli je hudba opravdu to, čím se chcete živit? Co vás tehdy podrželo?
Ano, pochybnosti přišly víckrát. Jsou období, kdy se věci nedaří podle představ – něco nevyjde, projekt se neposune, energie klesne. Někdy přijde i pocit frustrace, že to možná celé nedává smysl, a člověk má chuť na chvíli všechno zabalit.
V těchto chvílích pro nás bylo klíčové mít kolem sebe lidi, kteří nás podrželi. Ať už to byli naši rodiče, kteří nám od začátku věřili, nebo ten druhý z nás – protože když jeden ztrácí víru, ten druhý ji většinou zrovna má.
Zároveň nás vždycky znovu nakopla samotná hudba. I když máš těžší období, pak přijde moment – třeba nový nápad, výjimečný koncert nebo reakce lidí – a připomene ti, proč to děláš. Hudba je pro nás způsob, jak komunikovat, jak se vyjádřit… a nakonec si vždycky uvědomíme, že tohle je naše cesta, i když není vždy snadná.
Co vám pomohlo dostat se za hranice Česka? Co otevírá dveře a co naopak drží producenty zpátky?
V našem případě je to určitě originální koncept našeho projektu Bratři, který promotérům přijde něčím zajímavý. Díky tomu jsme si mohli zahrát na showcase festivalech po celé Evropě. Tím jsme se dostali do povědomí lidí z branže z celé Evropy.
Velký podíl na tom má česká hudební kancelář Soundczech, která nám vždy velmi pomohla a finančně nás podporuje. Pro nás je to zodpovědnost a motivace být připraveni na 200 % a tím obstát v evropské konkurenci. V podstatě by se na tom dal postavit další workshop, haha.
Michal Augustini Photo – Colours of Ostrava
Jak dnes vnímáte hudební scénu – co se změnilo a co podle vás zůstává stejné?
Hudební scéna se neustále vyvíjí. Nové technologie posouvají možnosti tvorby i vystupování a způsob, jakým se hudba vydává a šíří, je dnes úplně jiný než před pár lety. Co ale zůstává stejné, je touha tvořit, sdílet emoce skrz zvuk a hledat vlastní výraz.
V elektronické hudbě vnímáme čím dál větší žánrovou volnost – hranice mezi styly se stírají a spousta umělců se nebojí experimentovat.
Snažíme se mít otevřený přístup a sledujeme spíš mezinárodní scénu. Nejdeme za trendy, ale spíš za hudbou, která má hloubku a energii. Pořád vzniká spousta skvělé hudby – jen se k ní člověk musí někdy trochu víc prokopat.
Zažili jste někdy moment na stage nebo v zákulisí, kdy jste si řekli: „Tohle by mi nikdo nevěřil!“?
Občas se na pódiu dějou zajímavé věci. Někdy se objeví tzv. „happy accidents“, kdy se stane něco, co nečekáš, ale je to super. To se ale týká spíš hraní samotného. Někdy se však občas vyskytnou i drobný technický problémy, kdy třeba zjistíš, že máš špatnej kontakt v usb hubu a že už potřebuje vyměnit, haha. Na zvukovce fungoval, ale během koncertu už ne. Bráchovi občas spadne palička, já zas vylomím občas otočnej knob na kontroleru. Je dobré mít na koncertech připravenou i back-up verzi, protože stát se může cokoliv.
Jednou jsme přijeli do Vilniusu na zvukovku a rozbil se nám komp. Jediný náš backup byl druhý komp, ten byl ale úplně nový, bez jakýchkoliv driverů a nešla na něm nainstalovat zvukovka atd. Šílenost! Museli jsme odehrát DJ set místo live. Postahovali jsme tracky ze Soundcloudu a museli to nějak odehrát.
Od tohohle zážitku vozíme velký backup kufřík a máme 3 počítače + externí harddisk a cloud!
Filip Kůstka Photo – Colours of Ostrava
Co vás přivedlo k myšlence učit ostatní? Co vás na lektorování nejvíce motivuje?
Když jsme studovali konzervatoř a trávili hodiny a hodiny cvičením na bicí, začali jsme si uvědomovat, že učení není jen o zlepšování techniky, ale hlavně o pochopení samotného procesu. Čím víc jsme se do toho nořili, tím víc nám docházelo, jak moc pomáhá, když ti někdo předá know-how srozumitelným způsobem – a jak cenné je tohle posílat dál.
Podobně to bylo i s hudební produkcí a prací v Abletonu. Prošli jsme si fázemi objevování, zkoušení, failů i malých vítězství – a přesně tyhle zkušenosti chceme sdílet s lidmi, kteří jsou třeba teprve na začátku té cesty. Nejde o to ukazovat „jak to dělat správně“, ale spíš inspirovat, předat nástroje a mindset, díky kterému si každý může najít svůj vlastní zvuk.
Motivuje nás, když vidíme, že to někomu dává smysl, že ho to nakopne. Když vidíme tu jiskru v očích – „aha, teď mi to došlo“ – to je pro nás fakt silný moment a důvod, proč to děláme.
Co si myslíte, že bude pro studenty ten největší „wow moment“ během kurzu?
To je těžké říct – každý prožívá tu cestu trochu jinak. Ale myslíme si, že těch „wow momentů“ může být hned několik. Pro někoho to bude první beat, který fakt zní dobře. Pro jiného moment, kdy zjistí, že může kombinovat různé nástroje a zvuky v Abletonu úplně podle sebe – a najednou to začne dávat smysl.
Hodně silný okamžik přichází většinou tehdy, když si člověk uvědomí, že dokáže vytvořit celou skladbu od začátku do konce. Není to o dokonalosti, ale o tom pocitu „hej, tohle jsem fakt složil já!“. A právě tenhle moment – kdy hudba, která byla jen v hlavě, začne žít – může být obrovsky motivační.
Naším cílem je ukázat, že tvorba hudby není žádná nedosažitelná magie. Že když máš nástroje, podporu a chuť objevovat, můžeš tvořit hned.
Jakou radu byste dali těm, kteří váhají, jestli mají na to tvořit hudbu? Jak překonat ten blok?
Hudbu dnes může tvořit opravdu každý – a právě to je na tom krásné. Pokud někdo váhá, jestli na to má, naše rada je jednoduchá: prostě to zkusit. Hudba není soutěž. Není to o tom být nejlepší nebo někoho porazit. Je to jazyk, který spojuje a pomáhá vyjádřit to, co se někdy slovy říct nedá.
Bloky a pochyby přijdou, to je normální. Ale důležité je začít. Nečekat na dokonalý moment, gear nebo podmínky. I s minimem se dá vytvořit něco, co má sílu. Každý začátek je trochu chaos, ale právě v tom je ta krása – učíš se, rosteš, objevuješ svůj styl.
Filip Kůstka Photo – Colours of Ostrava
Moc díky za inspirativní rozhovor a těšíme se na explozi hudebních nápadů na společném kurzu.