Historie ožívá v netradičním fantasy románu. Veronice Tomášové, absolventce prvního skvotího kurzu Copywritingu, ze které se stala naše kolegyně, přibývá odstavec za odstavcem v jejím magickém příběhu. Jak vypadá práce na knize, když u toho autorka musí pracovat a starat se o rodinu? Co jsou pro ni největší úskalí při vydávání knihy? A co už jí vyšlo?
Načerpej inspiraci od naší hrdinky a třeba ti pak bude zase o něco jasnější Jak vydat vlastní knihu a půjdeš do toho taky. Se Skvotem to dáš.
Ahoj Veru! Co píšeš a jakým žánrům se věnuješ?
Ahoj. Vyšla mi populárně-naučná kniha, kterou jsem napsala jako historička. Má hezké reference v odborných historických časopisech a líbí se i běžným čtenářům*kám. Poslední dva roky píšu sci-fi povídky a vrhla jsem se na fantasy román.
Moje povídka „AI, sex a pizza“ se umístila na 5. místě ve 34. ročníku soutěže O Stříbřitělesklý halmochron, což je u nás už tradiční soutěž sci-fi povídek, se zkušenou porotou a tištěným sborníčkem pro autory*ky. Takže jsem si ověřila, že moje psaní má potenciál.
Můžeš nám prozradit, o čem tvá nadcházející kniha bude?
Jedná se o vtipný fantasy román, leccos napoví pracovní verze anotace: Zapomeňte na tradiční zachraňování světa, skuteční hrdinové mají úplně jiné starosti. Někdo chce rozvod, jiný hledá kluka a na lásku z mládí se taky špatně zapomíná. Jak do jejich života zasáhne křeček a drak, se dozvíte v tak trochu jiné pohádce, kde nic nejde podle očekávání.
Co tě inspirovalo k napsání této knihy? Inspiroval tě nějaký konkrétní moment, kdy jsi si řekla, že tohle musíš napsat?
Inspiroval mě rozvod, protože jsem taky doufala v pohádkovou představu „až navěky“. Moje kniha je o různých věcech, které se v pohádkách a fantasy běžně nevyskytují.
Jaké jsou hlavní témata tvé knihy? Jsou nějak spojena s aktuálními událostmi nebo osobními zkušenostmi?
Ano, píšu příběh ze života, zaměřený na vztahy a hledání … ať už lásky, nebo naopak krátkodobých známostí, či zodpovědnosti za svůj život a postavení se za sebe sama. Jednotliví hrdinové a hrdinky překonávají odlišné překážky. Aktuální témata se v knize také odráží, kdy kromě obvyklého (ne)čekání jedné z hrdinek na prince, má příběh ještě druhou, LGBT+ milostnou linku a řeší genderovou identitu.
Mohla bys nám říct něco o hlavních postavách tvé knihy? Jaké mají charakterové rysy nebo schopnosti, které je činí jedinečnými?
Hrdinové mají svoje tajemství a povahově se krásně doplňují. Mám v knize silnou ženskou hrdinku, prosadí se jako obchodnice, i když původně měla jinou představu o vlastním osudu. Příběh nemá černobílé postavy, a tak každá z nich se potýká s vlastními výzvami. Nechybí ani magické schopnosti a kouzelné předměty.
Jakým způsobem hodláš knihu vydat? Máš v plánu oslovit vydavatelství, nebo si chceš knihu vydat sama?
Mám za sebou přípravu knihy k vydání a vím, co všechno to obnáší. Myslím, že v celém procesu „psaní – vydání – prodej“, se jedná o tu méně náročnou část. Nejtěžší je pak samozřejmě prodej, který stejně leží hlavně na autorovi*ce. Rozhodla jsem se proto, že si knihu vydám sama.
Našla jsem si korektorku a grafičku, ještě budu potřebovat redaktora*ku a také mám vyhlídnutého experta na výkonnostní marketing a expertku na brand a tvorbu osobní značky.
Jaké kroky podnikáš, aby tvá kniha co nejlépe oslovila čtenáře? Plánuješ nějaké speciální marketingové akce?
Zatím se smiřuju s nutností pravidelného publikování na sociálních sítích. Můžeš mě sledovat na mém LinkedIn profilu, kam budu postupně dávat příspěvky o psaní knihy a krátké ukázky. Plánuju reklamu a prodejní stránku, kterou si jako copywriterka umím napsat sama. Každá kniha potřebuje marketingovou strategii, takže tím se budu také zabývat.
Jak dlouho předpokládáš, že potrvá, než dokončíš rukopis? Narazila jsi při psaní na nějaké neočekávané výzvy?
Píšu dva roky, protože nemám se třemi malými dětmi moc volného času. Text přibývá po kouskách. Nejdřív si promyslím novou scénu a pak u notebooku už rovnou píšu. Knihu bych ráda dokončila během příštího roku. Největší výzvou je pro mě sebepropagace na sociálních sítích a příliš mě jako introverta nenadchlo uvědomění, že s tím opravdu musím začít už v průběhu psaní knihy. Když kniha vyjde a nikdo tě nezná, tak se špatně prodává. Rozepsala jsem se o včasné propagaci knihy v článku 3 největší chyby při vydávání první knihy.
Zajímává bude rovněž otázka žánrového zařazení, když kniha je na pomezí low fantasy (jak se označuje používání magie v našem reálném světě), pohádky pro dospělé a parodie.
Sci-fi žánr je často plný inovativních technologií a vědeckých konceptů. Používáš ve svých povídkách nové myšlenky nebo teorie, které by mohly zaujmout fanoušky žánru?
Spíš zase řeším společenská témata, jak se vyvine lidská společnost a jaká nečekaná překvapení může přinést třeba právě snadná dostupnost inovativních technologií. Prostě si dělám ze všeho srandu.
Jaký vliv má podle tebe literatura na popularizaci vědy? Myslíš, že tvá kniha může přispět k tomuto trendu?
Touhle otázkou se hodně zabývám. Moje fantasy se totiž odehrává v Evropě, doba je poněkud nejasná, protože nechci psát historický román. Vycházím ovšem i ze skutečných archeologických objevů, ale stavím je do neobvyklého světla. V knize například najdeš odpověď na otázku, jak se může meč dostat na dno jezera. Skutečně se pár takových mečů našlo. Hlavní myšlenkou pak je, že naše představy o minulosti jsou dost možná zkreslené.
Jakou roli hrají recenze a zpětná vazba od čtenářů ve tvém tvůrčím procesu? Změnila jsi někdy něco na základě takovýchto komentářů?
Už jsem čtyřikrát přepsala prolog. Zpětná vazba je hodně zajímavá záležitost, když zjistíš, že část čtenářů a čtenářek tvůj styl miluje a pak narazíš na někoho, kdo tě vůbec nechápe a zasekne se hned na první větě. Teď jsem právě ve fázi, kdy se budu muset rozhodnout, jak moc text upravovat a jakými připomínkami se řídit.
Jaké jsou tvé plány po vydání knihy? Máš v plánu psát další díly nebo se věnovat jinému žánru?
Musím říct, že psaní je nebezpečné. Začala jsem s jednoduchým nápadem na pár stránek a postupně se v mojí fantazii rodily další a další myšlenky, takže výsledkem není jen jedna kniha. Mám sepsány dialogy a scény, které vystačí na několik pokračování. Fajn je, že první díl funguje jako uzavřený příběh, což je u prvotiny vždycky plus.
Jaké rady bys dala ostatním autorům, kteří chtějí napsat a vydat knihu? Jsou nějaké konkrétní kroky, které bys doporučila?
Začni psát a uvidíš, jak krásně ti příběh ožije, nastartuje se kreativita a samy budou přibývat nové scény. Určitě doporučuju otestovat si hned na začátku ukázky textu na lidech. Současně se smiř s tím, že kniha se nebude líbit všem a postupně si definuj cílovou skupinu čtenářů a čtenářek. Lépe se ti pak bude promýšlet marketingová strategie a příprava prodejní kampaně.
Těším se na online kurz Jak vydat vlastní knihu, abych si vytvořila vlastní marketingovou strategii. Jsem ráda, že SKVOT myslí také na autory*ky.
A kdo dočetl až sem, může si přečíst krátkou ukázku z připravované knihy:
„Doufám, že dnes vyjedeme do bitvy,“ prohodil král u snídaně, bylo na něm vidět, jak se těší.
„Královnino vojsko!“ rozlehlo se táborem. Dlouho očekávaný okamžik se přiblížil.
„Bezva!“ král vyskočil na koně, aby lépe viděl, co se děje na opačném konci louky. Pěkně se tam šikovali nepřátelští vojáci. Přijeli králi vstříc v plné parádě, jak se na tak významnou návštěvu sluší.
„Chovají se jak na přehlídce,“ král se znepokojeně zamračil, „doufám, že královna má pořádně vycvičené vojsko.“
„Úrovně tvého vojska zcela jistě nedosahuje,“ Roderik seděl na koni vedle krále, na cestu si přehodil přes kabát dlouhý černý plášť, sepnutý pod krkem starobylou stříbrnou sponou.
„Samozřejmě,“ souhlasil král, „podívej, jedou si popovídat.“ Dva muži na koních se oddělili od vojska a blížili se k nim. Chvíli jim trvalo než dorazili k lesu.
„Vítejte v severním království, Vaše Veličenstvo. Jsem královnin správce,“ lehce se uklonil muž, „a zde je královnin vojevůdce,“ ukázal ledabyle rukou na druhého muže.
„Královna vám vzkazuje, že nemusíte válčit. Vaše pověst udatného bojovníka vás předchází a vaše vytrvalost v hraničním lese udělala na královnu takový dojem, že vás zve do svého hradu na slavnostní hostinu, Vaše Veličenstvo.“
„Bitva nebude?“ král se znepokojeně zamračil.
„Ne, Vaše Veličenstvo.“
„Ale…, král se narovnal v sedle, „to je problém. Muži se těší. Jedeme sem dost dlouho a navíc jsme trčeli v tom zas…, chci říct zatraceném, totiž začarovaném lese. Tohle jim nevysvětlím,“ zavrtěl hlavou.
„Co navrhujete, Vaše Veličenstvo?“
„Byla by možná nějaká menší potyčka? Takové přátelské střetnutí?“ nehodlal se král za žádnou cenu vzdát a přijmout nabízené vítězství.
„Dobrá, ale žádní mrtví,“ správce pochopil, že královnino vojsko se bitvě nevyhne.
„To vám nemůžu slíbit,“ zavrtěl opět král hlavou, „mrtví jsou i při výcviku.“
„Dobře, tak nanejvýš sto mrtvých,“ rezignovaně nadhodil správce.
„Platí!“ král natáhl pravici. Správce ji neochotně stisknul.
“Hej, bitva bude!!!“ otočil se král nadšeně k vojsku.
„Hurááá!!!“ ještě nadšeněji odpovědělo vojsko.
Děkujeme za sdílení zkušeností, Veru, ať se ti s knihou daří! Uvidíme se na kurzu.