Svět je jedno velké divadlo a my všichni jsme herci. Každý máme svou vlastní roli a té se většinou zhošťujeme s naším nejlepším vědomím a svědomím. Kdo ale vlastně divadelní hry tvoří, kdo píše naše příběhy? Je to osud? Tenhle příběh jsme napsali my a je o divadelních hrách, ale taky o tom, že psát divadelní hry je tak trochu flex.
Ukaž nám někoho, pro koho je divadlo velkou neznámou. Hahah, náročný, co? I když možná i ty patříš k lidem, kteří v životě žádné představení neviděli, rozhodně se nám nesnaž tvrdit, že nevíš, co je divadlo, proč je divadlo a o čem je divadlo. Uff! Tyhle „základy“ se ti budou hodit.
Tak dlouhá historie, ale stále, stále in
Divadlo vzniklo už před opravdu dávnou dobou a je tady s námi stále a stále. Navíc to fakt nevypadá, že by chtělo někam odejít. Což je samozřejmě dobře, o tom není ani pochyb.
Zdroje týkající se vzniku divadla jako takového bychom hledali dost těžko. Ale když to zúžíme třeba na řecké divadlo, dozvíme se, že to vzniklo kolem 6. století BC. O roli divadla není třeba debatovat. Jedna otázka ale možná na místě je, a sice – jak to, že je divadlo stále in.
Jak moc super skvělý pocit totiž je, hodit na sebe společenský hábit a vyrazit za kulturou? Nás to vyloženě baví, truth to be told. Jak moc fajn je, mít možnost na chvíli vypnout a jen sledovat tu hitparádu hereckých výkonů? Ale zpět k tématu – co na tom divadle teda vlastně je? Je to příběh? Jsou to herci? Jsou to témata?
Asi všechno najednou. Všechno najednou proto, že právě všechny tyhle prvky tvoří celek, který nás dokáže pohladit po duši. Proto, že herci by nebyli bez scény a příběhu, příběh by nebyl bez tématu a konečná hra by nebyla bez ničeho z nich. Co víc říct, prostě neverending stoooory.
Kdo hledá odpovědi, najde je. Takže když se do toho ponoříme hlouběji, fakt najdeme nějaké ty důvody, proč je (moderní) divadlo stále so much in:
- – Reflexe společenských témat
Jakožto silné (dovolme si říct) médium má divadlo možnost neustále otevírat aktuální témata. Dost často se tak jedná o témata, jako jsou politické konflikty, sociální nespravedlnost, identita, genderová problematika a ekologie. Tohle je cesta, jak otevírat adekvátní diskuze a jak posilovat společenské povědomí o daných problémech a otázkách.
- – Experimentování a inovace
Moderní divadelní tvůrci experimentují s novými formami vyprávění, scénografie, technologiemi a interaktivitou s publikem. Právě tak se divadlo udržejí živé, relevantní, jednoduše fresh & sexy. Tak, aby nalákalo všechny generace a aby dokázalo pobavit.
- – Vzdělávací účely a osobní růst
Není žádnou novinkou, že divadlo je významným nástrojem pro vzdělávání a rozvoj osobní empatie. Představení, která zobrazují různorodé životní situace a kultury, ti můžou rozšířit obzory a podpořit lepší porozumění (případně toleranci) vůči dílčím odlišnostem.
Jak vidíš, (moderní) divadlo má na společnost široké spektrum vlivů. Ať už to budeme rozebírat na osobních rovinách, nebo na celospolečenských. A ačkoliv se svět pořád mění, divadlo zůstává. Zůstává s námi a zůstává relevantním uměním, které reflektuje, vzdělává a inspiruje.
Trendy dnešního divadla
Moderní divadlo se nezastavuje, moderní divadlo jede na plné obrátky. Na plné obrátky jede úplně všude. Všude po světě vzniká více a více inscenací, které se věnují aktuálním tématům. Občas chtějí vzbudit kontroverzi, jindy zase chtějí na něco apelovat. Možná vždycky něco trochu jiného, ale (always) jedině v dobrém.
Pojďme se teď ale společně podívat na výběr trendů, které jsou typické pro moderní divadlo:
- — politická / sociální tematika;
- — klasika ve svěžím podání;
- — humor, sranda, odlehčení;
- — přátelení se s technologií;
- — zakomponování hudby, tance atd.
Moderní divadlo se prostě a jednoduše prezentuje jako dynamický a flexibilní umělecký prostor, který dokáže reflektovat aktuální společenské dění, experimentovat s novými formami vyjádření a zároveň ctít klasické divadelní tradice.
Vezmeme-li například bod „klasika ve svěžím podání“, není třeba toho moc říkat. Třeba právě Národní divadlo se vydalo touhle cestou a modernizují díla mimo jiné i velikána divadla Williama Shakespeara. Kouzlo spočívá v tom, vzít už napsanou a davy oblíbenou hru a dát jí nový kabát. A to neznamená změnit všechno, stačí třeba jen přidat pár prvků, které jsou typické pro dnešní dobu.
Ale samozřejmě není pravidlem, že modernizovat lze jen Shakespeara, to vůbec. Třeba podle University of North Carolina School of the Arts je důležité prezentovat nové příběhy, ale zároveň přinášet i nový pohled na příběhy staré. Inkluzivita a zastoupení mají moc oslovit širší publikum a taky dokážou klasická díla obohatit o nové, kulturně relevantní kontexty.
Jak se navíc říká, little fun never killed anyone. A toho se moderní divadlo drží tak dobře jako popínavá rostlina. Politická, sociální a jiná heavy témata je sem tam potřeba pořádně odlehčit. A možná prostě není lepší pocit, než se od srdce upřímně zasmát. Pro moderní divadlo jsou typické proměny v kulturním vnímání, stejně jako sociální hodnoty a třeba i sarkasmus.
A protože drží krok s dobou a protože je moderní, nezapomíná ani na technologie. Ať už je to vylepšení zvuku a světel, ať už je to zapojení většího množství zajímavých prvků, jako tvůrce moderních divadelních her jednoduše nemůžeš usnout na vavřínech.
Uvedené trendy jasně ukazují na to, že pro adaptace nových divadelních her je třeba se orientovat v aktuálním prostředí. Vědět, co hýbe společností, a umět takové téma správně a dobře uchopit. Divadelní hry reagují jak na sociální změny, tak i na (nové) konzumní zvyklosti publika.
Ale i tady platí, že – umění je subjektivní věc. A ne vždycky (prakticky nikdy) se nezavděčíš všem. A to je naprosto v pořádku.
Co přesně stojí za úspěchem současných her
Dělat úspěšné věci není jen tak a něco to stojí. Hlavně teda nějakou tu práci. Je to dřina, je to boj, ale je to worth it.
Rezonance s aktuálními sociálními tématy, stejně jako inovativní využívání nových technologií a technik obecně, volnější scénografie, silné emoce a taky odlišnost. Trendy, které modernímu divadlu sluší. Jakožto jejich tvůrce musíš myslet na všechno. A teď je jedno, jestli píšeš brand-new hru, nebo připravuješ nové zpracování třeba Lakomce.
Obecně totiž asi záleží na úhlu pohledu. Na každé hře, která už byla napsána i zahrána, je co zlepšit. Dost často ani nezáleží na tom, kolik repríz proběhlo. Tady asi platí, že inovace je cesta. Takže je asi čas uvést si pár českých inscenací, které se toho nebojí, shall we?
- — Bakchantky – tuhle hru napsal Euripides před tisíci lety a Národní divadlo jí dalo novou tvář. Kapela Bert & Friends, která představení doprovází, je jen jednou z mnoha inovací, které v rámci představení můžeme pozorovat. Jedná se o naprosto fresh a moderní tvorbu, která je vtipná, pobaví, je aktuální a přitom od daného příběhu nikam neutíká.
- — Tři heteráni – že je pro dnešní společnost porno tématem a proč vlastně. Ironická, pornografická pohádka o třech hercích (nastupující nové scény): Oskar Hes, Vojtěch Vodochodský, Vladimír Pokorný.
(Právě tvůrce tohoto povedeného dílka se upsal Skvotu ke spolupráci, mrkni na jeho kurz.) - — R/Evoluce – jak si naše společnost poradí s přicházející umělou inteligencí? A je vůbec, s čím si poradit? To zjistíš v Brně.
- — FORMAN – tanec, velikán filmu a k tomu dva nadaní čeští herci. To bude letošní léto na Letní scéně Musea Kampa.
V posledních letech je také čím dál častější technikou adaptovat do divadelního prostředí knižní příběhy. Příkladem jsou třeba knihy Kateřiny Tučkové Žítkovské bohyně, Vyhnání Gerty Schnirch, Bílá voda, ale taky nejznámější kniha Aleny Mornštajnové Hana.
A na závěr? Ty nejslavnější divadelní hry (ever)
Když začínáš jako tvůrce divadelních her, na začátku se určitě budeš muset někde inspirovat. A kde lépe se inspirovat než u představení, které se všeobecně těší velkému úspěchu. Vytvořit seznam těch nejslavnějších a nejúspěšnějších je samozřejmě věc čistě subjektivní, ale – tohle je osm divadelních her, které ovlivnily divadelní umění po celém světě:
- — William Shakespeare: Hamlet
- — Samuel Beckett: Čekání na Godota
- — Aristofanes: Lysistrata
- — Arthur Miller: Smrt obchodního cestujícího
- — William Shakespeare: Romeo a Julie
- — Anton Čechov: Tři sestry
- — Henrik Ibsen: Dům pro panenky
- — Tennessee Williams: Tramvaj do stanice Touha
Pevně věříme, že všechny tyhle tituly znáš a že víš, proč byly, jsou a budou pro divadlo důležité. Ať už jde o ústřední témata, jako je pomsta v Hamletovi, tragická láska, hledání smyslu života či postavení žen ve společnosti, jsou to texty, které ovlivnily mnohem víc. Jejich vliv přesahuje čas a geografické hranice, což je činí nezapomenutelnými díly světového divadla.