Jedná se o urbánní sociální hnutí, které vzniklo někdy v 70. letech 20. století. Jeho heslem je Obsaď a žij!
Squatting je stoprocentně dost kontroverzním tématem a je snad nad míru jasné, že, co se názoru na něj týká, rozděluje společnost. Nahlížet se na něj dá z mnoha úhlů – jako na jakousi formu vandalství, jako na ušlechtilý způsob, jak alternativně vzdělávat, jako na způsob, jak využít objekt, který už roky chátrá… Možných pohledů je spousta. Tak či tak, zejména je to životní styl. Důvodem, proč si zvolit zrovna tuhle cestu, může být cokoliv. Může to být způsob, jak vyřešit svoji životní situaci, ale taky způsob, jak vyjádřit své politické názory. Nebo způsob, jak žít svobodně, oproštěni od konzumní společnosti.
Co tě napadne jako první?
Alternativní způsob života, viď? Alternativní způsob života, kultury a myšlení. Logicky. Protože squatting není o tom, že když nemám kde hlavu složit, přijdu do první rozpadlé chatrče a tam přespím, to ze mě squattera nedělá. Myšlenka squattingu je trochu hlubší – jedná se o obsazení objektu, ne o vniknutí do něj. Squatteři vytvářejí komunity, společně pak budují alternativní pohled jak na život, tak na témata jako je politika, školství atd.
Americké seriály squatterské komunity zobrazují často, takže je určitě znáš. Mě napadá jedna velká a dost známá squatter komunita: The Family. 🙂 Ale o ní radši ne.
Squatting v české kotlině
Sure, našinci se squattingem nepřišli, to dá trochu rozum – vznikl v Evropě a komunity se objevují typicky ve velkých městech. Devadesátky byly divokým desetiletím, spadla železná opona a zahraniční trendy se sem jen hrnuly. Squaty tak vznikaly i ve velkých českých městech, jako Praha, Brno, Teplice, Plzeň. Prvním pražským squatem byla Ladronka, kterou squatteři obsadili v roce 1993. Sloužila jako kulturní centrum, pořádali zde koncerty a výstavy. Dalším známým squatem byla vila Milada, která je ale k dnešnímu dni, jak se můžeme dozvědět z písní Raega, opuštěná. Jenže úřadům není squatting po chuti, takže prakticky všechny pokusy o tento alternativní způsob života byly nakonec pokořeny.
Squatting u nás zůstává trestným činem, takže pokud se ti tahle myšlenka líbí, fajn, ale you better watch out. 👀
Squatting of sense?
Jak jsem již říkala, názory na squatting jsou různé. Otázkou však zůstává, zda je squatting něco, co má v dnešní společnosti a době místo. Jistě – každý má právo na bydlení a ne každý na to má potřebné finance, ale je tohle cesta? Těžko říct. Co ale říct jde, je to, že squatting je jednou velkou záhadou. Jsou komunity, které sdílí společný prostor, občas si uvaří společnou večeři a tím to končí. Jsou komunity, které spolu opravdu bydlí, uplatňují socialistický pohled na soužití „co je moje, to je všech”, ale i ujíždějí na drogách, protože život je jedna velká party. Jiné se můžou uchýlit k okultismu, satanismu a dalším takovým srandám, i takové případy totiž známe. Squatting je sociálním fenoménem s extrémistickými prvky. Možná, že soužití velké skupiny mladých lidí bez dozoru dělá neplechu. A možná, že už je tohle jen minulostí.
Rozhodně se ale nedá squatting jednohlasně označit za negativní jev. Pozitivní je na něm třeba to, že budovy, které by jinak chátraly, dostanou péči. Že je někdo využije. Že jim dají nový život, ať už je to za účelem koncertu, nebo si z něj udělají obětní místnost. Jo, není to tak, že by opravili okna a dům zateplili, tak to asi nechodí, ale aspoň něco. Trendy jako squatting nemůžeme jasně zařadit, škála dobré – špatné je pro ně moc krátká. Je to otázka kontroverze, pohledu na život, komfortní zóny, ale i snů. Názor si ale musí udělat každý sám.
Zdroje obrázků: denikmetro.cz, aktualne.cz