Lektor kurzu Psaní scénářů šéfdramaturg Jan Potměšil představí svoji dosavadní práci hned v první odpovědi našeho interview. Ale určitě čti dál, protože otázek je rovnou 16 a jelikož je Honza machr přes psaní scénářů, ani v odpovědích se nedržel při zdi. Dozvíš se toho spoustu o přípravě televizních pořadů a taky to, co s tím má společného Okatagon MMA.
Při svém působení v televizi ses dostal k televizní produkci a dramaturgii pořadů jako StarDance, Všechnopárty, 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem, Eurovize… Jak se ti to povedlo?
Byla to velmi dlouhá cesta. Pracovat pro televizi jsem začal velmi brzy, zhruba kolem dvaceti let. Nejdřív jako redaktor a scenárista a postupně jsem se vypracoval na dramaturga. Zažil jsem dobu velkých „poprvé“. Například jsem spolupracoval na první erotické talkshow Peříčko nebo dělal dnes již kultovní seznamku Rande, kde jsme poprvé seznamovali páry stejného pohlaví atd.
Současně s tím jsem půl roku psal texty upoutávek pro TV Prima a v České televizi připravoval pravidelný pořad „Obrazovka“, který informoval o všem, co ČT chystala. Díky tomu jsem dostal dokonalý přehled o všech možných formátech jak v Televizi Prima, tak v ČT.
A jak to tak bývá, přišel zlom, kdy jsem dostal lano do Centra zábavné tvorby na pozici dramaturga. A hned jsem dostal na starost legendu Jiřinku Bohdalovou a následně i Miroslava Donutila. Byla to neskutečná jízda a škola života. A hned zkraje, zhruba ve 23 letech, jsem obsahově řídil přímé přenosy Pomozte dětem, tehdy to bylo vážně velkolepé. Vysílalo se nejen z Prahy, ale i z Brna a Ostravy.
Zjistil jsem, že velké projekty mě neskutečně baví a adrenalin živých přenosů mě zcela pohltil. Stejně tak jsem chtěl poznat reality show a uchvátil mě fenomén prvních Vyvolených. A když si něco moc přejete, tak se vám to splní. Oslovili mě na pozici vedoucího projektu Vyvolených 2. Dal jsem kvůli tomu výpověď v ČT, kde to nesli velmi nelibě, a šel jsem do neznáma.
Zažil jsem 5 měsíců každodenní práce, která ve výsledku byla velmi depresivní, protože projekt nedosahoval takové sledovanosti jako první řada. Naučil jsem se však mnoho principů a procesů, které se mi hodily do budoucna. A když skončili Vyvolení, tak mě oslovili z ČT, že potřebují pomoci s projektem StarDance, který měli v rozjezdu, ale chyběl jim vedoucí dramaturg, který by tomu dal řád a pomohl to rozjet.
Opět další sen se plnil. A se StarDance jsem strávil 10 řad a připravil neuvěřitelných 89 dílů. Vrátil jsem se do ČT a zůstal dalších 12 let. StarDance bylo takové moje televizní miminko, které jsem si piplal a byl na něj náležitě hrdý. A kromě toho jsem připravoval řadu velkých projektů jako např. Silvestrovské pořady, Ceny TýTý, 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem, Eurovizi a také jsem pomohl návratu televizních povídek v cyklu Trapasy.
Do 30 let jsem byl neustále v práci, která je plná bezesných nocí, křivd, hádek, politikaření a diplomacie. Poté jsem si uvědomil, že televize není všechno, a začal dělat i věci „bokem“. Například jsem se stal lektorem mediálních tréninků a současně učil televizní tvorbu studenty herectví a muzikálu.
Asi největší radost jsem měl ze spolupráce s Jankem Ledeckým, se kterým jsme společně napsali libreto k muzikálu Vánoční zázrak aneb Sliby se maj plnit o Vánocích. Otevřel se mi jiný svět a jiné možnosti, kde uplatnit svoji fantazii.
Jsem pyšný, že jsem si vše prošel pěkně zespodu, kdy jsem jako řadový redaktor stříhal na páskových střižnách, do kterých jste museli přijít sakra připraveni, protože se ve střihu nedalo vracet. To, co bylo natočeno, jste si tak museli doma na VHS kazetách dokonale nakoukat a připravit.
Stejně tak vzpomínám na mnoho hodin strávených v mrazu na ulici při anketách, nemluvě o nahánění a přesvědčování hostů apod. Mám za sebou tvorbu stovky scénářů pro nejrůznější žánry, stejně tak stovky hodin strávených ve střižnách apod. Díky tomu mě málokdo „opije rohlíkem“ – na otázku „Proč tvorba medailonku trvala tolik a tolik hodin?“ umím odpovědět i ve spánku. (smích)
Můžeš nějak přiblížit našemu čtenářstvu, jak vypadá při přípravě televizního pořadu spolupráce scenáristy, dramaturga a režiséra?
Je to projekt od projektu různé. Z mé zkušenosti je to tak, že nejdřív dramaturg buď najde námět, nebo ho někdo osloví, či mediální dům, pro který pracuje, koupí licenci k nějakému pořadu. Následně dramaturg ve spolupráci s produkcí oslovuje hlavní profese jako např. scenáristu, režiséra, architekta apod.
Na úplném startu je však většinou dramaturg se scenáristou a připravují první podklady pro rozpočet. A tím bývá bodový scénář spolu třeba s pilotním scénářem, ze kterého už produkce může připravit rozpočet. Vše souvisí s tím, zdali se jedná o solitérní projekt (například jeden velký přímý přenos) anebo o cyklus čítající několik desítek dílů.
Každopádně by mělo fungovat toto kombo: dramaturg, scenárista, režisér a produkce. Pokud je tento základní tým sladěný a ví, co dělá (a nedej bože je to všechny dohromady baví), pak se dějí zázraky.
Je to scenárista, kdo v pořadu, jako je třeba právě StarDance, ovlivňuje casting účastníků, výběr hudby a zajišťuje rovnováhu mezi zábavou a tancem?
V pořadu StarDance má nejtěžší úkol dramaturg, potažmo manažer či kreativní producent. Ten dělá první výkop. Např. se rozhodne, jakým směrem další řadu povede. Zdali využije principy, které se v uplynulých sériích osvědčily, či se inspiruje u ostatních zemí, kde se tento jeden z nejúspěšnějších licenčních formátů vysílá, a pak řadu s týmem inovuje o nové prvky.
Samozřejmě největší výzvou je vymyslet něco nového a tím inspirovat ostatní. Jsem hrdý na to, že se nám to povedlo – charitativním dílem pro Centrum Paraple nebo mým nápadem „Cesta kolem světa“, kde jsem chtěl ukázat, na jak krásné písně je možné tančit a že můžou být z různých zemí, aniž by to český divák čekal.
Mezi mé další originální nápady ve StarDance patřilo např. to, že jeden pár tančil všechny písně jen na skupinu Beatles anebo nás napadlo mít jeden celý soutěžní večer složený z písní jedné hudební legendy (M. Jacksona).
Scenárista v tomto projektu píše podle šablony. Jeho hlavní úlohou je psát trefné „spojováky“ pro moderátory, které reagují na příspěvky z tréninků, z toho, co se děje během příprav apod. Casting, výběr hudby a choreografie jsem řešil já s dramaturgem dané řady a scenárista od nás dostával zadání, které zpracovával do scénáře.
Může show tohoto typu zůstat svěží a inovativní s každou novou řadou, i když má pevně daný rámec a spoustu pravidel určených licencí? Jak jako kreativní producent přistupuješ k počátečnímu vývoji konceptu pro novou sezónu?
Jak jsem odpověděl v předešlé otázce. Může a já bych řekl, že dokonce musí. Každá země, kde se vysílá StarDance, je originální a má svoji historii a tradice. A to vše je dobré odrazit i v tomto projektu. A BBC autor licence se tomu vůbec nebrání. Proto jsme mohli například mít díl, kde se tančila polka, anebo přijít s vlastními nápady, které obohatily i ostatní.
Můžeš se podělit o svůj tvůrčí proces při vývoji nového scénáře pro televizní pořad? Jak se dostat od konceptu k plně realizovanému scénáři?
Tento koncept prozradím při našich online kurzech. Já ke všemu přistupuji otevřeně a hlavně s vlastní fantazií a především v jasných konturách. Nejdůležitější je vědět rozpočet na daný pořad, pro koho a kde pořad vysílám a jaké všechny prostředky využít k úspěchu. Úspěšný pořad nevznikne bez kvalitního self promotion, PR, spolupráce s obchodem apod.
Vývoj je často velmi náročný a bolestný. Zažil jsem i to, kdy jsme nový původní projekt prosazovali i pět let. Existují různé okolnosti, proč je projekt nechtěný, odmítaný – nejsou finance, není vhodná doba, nemáte atraktivní obsazení apod. Mnoho lidí je tím psychicky zdeptaných a tuto cestu nevydrží.
Proto je dobré se v pozici scenáristy neupínat jen na jeden pořad, který může být geniální, ale jeho prosazení může trvat, to pak může být, jak já říkám, „mrzeníčko“. A kdybych měl odpovědět stručně: musíte být ve správný okamžik na správném místě a dobře připravení.
Je potřeba popsat ve scénáři detailně vizuální stránku scény, nebo to mají na starost scénografové, kostyméři, kameramani a tak dále?
Opět záleží na pořadu. Nejlepší je, když autor námětu má i jasnou představu o vizuální stránce. Ideální je, když má v námětu konkrétní návrhy od režiséra, scénografa apod. V tom případě se o realizaci uchází skupina lidí, která přesně ví, co chce. A pokud mají už něco kvalitního za sebou, mají pak velkou šanci na to, aby se jejich pořad prosadil.
V případě, kdy jde autor s kůží na trh sám, si musí rozmyslet, jak moc chce, aby se do jeho díla nezasahovalo i po stránce vizuální, anebo je připraven k diskuzi s producentem, kterému svůj koncept nabízí. Jsou i autoři, kterým stačí, když „prodají“ jen námět. To vše si člověk musí velmi rozmyslet dopředu, aby pak nebyl zaskočen silným autorským producentem, který může jeho námět přepracovat a protlačit svoji vizi.
Je největší výzva napsat scénář k pořadu, který se vysílá živě a nejde předem odhadnout, co se tam přesně stane a jak to dopadne? Musí se zohledňovat i možnost mimořádných situací?
Psát scénáře pro přímý přenos je pro scenáristu utrpení. Musíte zohlednit všechno: jaké máte moderátory, zdali jsou schopni improvizovat či nikoliv, jaké máte hosty, jaké jsou příspěvky, jak je to s časem, jaká zábavná čísla jsou součástí apod.
Můžete si jako scenárista vysnít ideální přímý přenos, který vám v reálu pokazí například první host, který příliš dlouho hovoří a moderátor ho není schopný včas zastavit. Vy pak jako scenárista sedíte v přenosovém voze a jen bezmocně sledujete, jak se vynechává jeden skvělý, od vás napsaný, text za druhým jen proto, aby přenos skončil včas.
Když jsme u té spontánnosti versus plánování, jakou volnost mají v televizním pořadu moderátoři? Mají přece svůj specifický projev a styl humoru, tak si svoji řeč píšou sami, nebo ne?
Moderátor je profese, která s sebou nese to, že se autorsky musí podílet na scénáři. Pokud moderátor jen čte scénáře, pak je to pro mě herec, který si hraje na moderátora. Měl jsem díky tomu řadu konfliktů. V mých začátcích, když jsem byl scenárista, po mě řada moderátorů křičela „A tohle jsem musel přepsat!“ anebo „Takhle bych to neřekl, proboha, kdo to psal?!“ apod.
Hodně nocí jsem z toho měl těžkou hlavu, než jsem nabral sebevědomí a ztotožnil se s tím, že je to vlastně jejich práce, si můj text upravit do své pusy. Pro moderátora je scénář zásadním vodítkem, inspirací, do které musí promítnout svoji osobnost a temperament. Zvláště pokud jde o přímé přenosy. Jsou však i situace, kdy moderátor čte scénář z tzv. „čtecího“, tam pak musí být texty tak dokonalé, aby divák uvěřil, že to má moderátor ze své hlavy.
Dá se zajistit, že obsah talk show zůstane poutavý a relevantní, aniž by se v diskuzích obětovala hloubka nebo autentičnost?
Obsah talkshow ovlivňuje výběr hostů. Pokud vyberete skvělé hosty, je o úspěch postaráno. Musíte myslet na to, aby hosté šli po sobě v takovém pořadí, aby měl pořad gradaci. Je zde ovšem mnoho dalších faktorů: mají společná témata? Čím se naopak zásadně odlišují atd.
Cílem každého moderátora talkshow je získat od hostů nějakou novou informaci, zajímavost, která v žádném jiném pořadu nepadla. Nebo nějaké známé téma hosta dostat do nových souvislostí. Případně získat reakci na nějaké aktuální téma, nebo dostat hosta do situace, ve které nebyl, či ukázat, že s hostem je zábava, aniž by to někdo čekal.
Talkshow stojí a padá s moderátorem a jeho osobností a charismatem. Pokud máte špatného moderátora, můžete mu připravit dokonalé rešerše na hosta, skvělé otázky, úžasné nápady např. že hostovi ukážete rekvizitu, která v něm vyvolá vzpomínky na dětství, či na něj zjistíte informace od jeho blízkých. Nic z toho vám nepomůže, pokud je moderátor marný, zvláště sebestředný a neposlouchá hosty, o čem zrovna povídají.
Co byl největší oříšek při práci na nějakém konkrétním scénáři? Popasoval ses s tím ke spokojenosti diváků?
V minulosti to pro mě bylo například napsat scénář k charitativnímu pořadu tak, aby byl zábavný, zároveň vzbudil soucit nad konkrétními příběhy lidí, kterým jsme pomáhali, a tam byla ta hranice šíleně tenká. Nevydírat diváka, zároveň mu poskytnout dostatek informací a nabídnout atraktivní show, která ho přinutí k tomu, aby poslal dárcovskou sms.
V těchto projektech fungují skvěle kontrasty, kdy například připravíte velmi zábavnou scénku a pak dáte krátký příspěvek, který vám vhrne slzy do očí, ale nesmí to být moc, aby divák nepřepnul. Zároveň musíte do těchto projektů oslovovat osobnosti, kterým věříte, že opravdu pomáhají.
Publikum má od pořadu obvykle nějaká očekávání. Jak ho nezklamat a přitom ho příjemně překvapit a ještě se vyhnout klišé? Zapojuješ taky zpětnou vazbu od diváků do tvůrčího procesu?
Zpětná vazba je důležitá. Každá televize si dělá nejrůznější průzkumy. Přijde mi, že v dnešní době je každý velký televizní či filmový odborník. Nejhorší je zabřednout do diskuzí např. na Instagramu či Facebooku. Naštěstí velké domy mají průzkumy divácké spokojenosti, kde jeden z hlavních ukazatelů je, že divák pořad nevypnul a dokoukal do konce.
A pak dalším faktorem, zvláště u několikadílných pořadů, je to, že diváků je stejně anebo více. Nezklamat diváka je těžké a velmi pomáhá, když máte velmi dobrý společenský a kulturní přehled. Víte, co v danou dobu lidi baví, co nenávidí, jaká témata rezonují apod. Pak se trefujete do všeobecného vkusu anebo naopak schválně provokujete. Mě osobně více baví to druhé.
Může tvůrce napsat poutavý scénář i k pořadu, který vůbec není jeho šálek čaje a sám by se na takový formát nikdy nedíval?
Jsou autoři univerzální, kteří napíšou cokoliv. Ale pokud pořad není jeho šálek čaje, tak se to projeví už v přípravě a většinou to pozná právě dramaturg. A špatný dramaturg takového scenáristu na projektu nechá dělat jen proto, aby odevzdal scénář. V tvorbě je dobré mít vášeň pro to, co děláte. A to platí i u scenáristiky. Pokud tam není, pak z toho jsou sterilní pořady s nudnými texty.
Co jsou z hlediska scénářů pro tebe top pořady z posledních let?
Schválně uvedu pořady, které jsou starší a z archivu – Česká soda, Možná přijde i kouzelník, Televarieté nebo Manéž Bolka Polívky. Za všemi je vidět velká autorská příprava a to, že se smějete scénkám a dialogům mezi moderátory i po takových letech, je známka naprostého tvůrčího mistrovství. Znalost těchto pořadů patří do základní výbavy každého scenáristy, který se chce uplatnit v zábavné tvorbě.
Jak ses dostal k práci pro Oktagon MMA a co tam máš na starost?
K práci pro Oktagon MMA jsem se dostal tak, že jsem v televizi Prima, kde jsem pracoval jako šéfdramaturg online pořadů, potkal marketingového ředitele Oktagonu Nikolase Pátka, který přišel s nápadem na pořad s bojovníky MMA, jež chtěl dostat do televize. Já jsem mu nabídl asi deset možných variant, jak takový pořad dělat a rozešli jsme se. Myslel jsem si, že jsem ho urazil a že jsem možná neměl být tak kreativní.
Následně rozpustili oddělení, kde jsem pracoval, a já dostal nabídku pro jiný mediální dům. Ale Oktagon mi zůstal v hlavě a když jsem viděl inzerát na jednu pozici, tak jsem se přihlásil. A na schůzce jsem opět potkal pana Pátka, který mi řekl, že byl z naší schůzky totálně nadšený a že si mě představuje v pozici šéfdramaturga pro Oktagon. No a pak jsem s Oktagonem rok jednal, až jsme se dohodli.
A já jsem nadšený, protože právě v Oktagonu mohu uplatnit všechny své zkušenosti scenáristy, copywritera, dramaturga i manažera. A musím vám říct, že Oktagon je první firma, která umí zcela využít můj potenciál. A já zas s obdivem sleduji příběh firmy, která neuvěřitelně expanduje, ve které pracují lidé, kteří svoji práci milují a hlavně je baví být součástí něčeho, co přepisuje historii MMA v Evropě.
V čem je to jiné než v televizi, co tě na tom baví?
Oktagon MMA je taková malá televize. Připravujeme teasery, reklamy, medailonky, časosběrné dokumenty, talkshow i velké reality show. Principy mé práce jsou stejné jako v jiných televizích.
Rozdíl je jen v tom, že Oktagon MMA dělají lidé s láskou a stojí za ním dva frajeři, kteří tuto firmu vybudovali od nuly a vy se s nimi reálně potkáváte a vidíte, jak jsou do své práce zapálení, jak očekávají nové nápady, jak si plní sny a vy můžete snít s nimi. Připadám si tu jak ve filmu a jsem rád, že v něm mám malou vedlejší roli.
Jakou hlavní radu jako lektor psaní scénářů kladeš na srdce začínajícím scenáristům, tvůrcům nebo spisovatelům, aby při psaní našli svůj jedinečný hlas?
To se dozvíte hned v úvodní lekci. Těch rad bude několik a doufám, že velmi užitečných. Tyto rady hlavně vycházejí z mého života a jsou z řad těch, kterými jsem se sám neřídil a pak toho velmi litoval. Kdybych měl vybrat jen jednu, byla by to tato: „Můžeš být geniální autor, ale když nemáš dobré lidi kolem sebe, pak je ti to k ničemu.“
Díky za úžasný rozhovor, Honzo! Na kurzech Skvotu se vždycky potká řada zapálených lidí a je nám jasné, že tvoje lekce budou stejně jako zápasníci MMA dokonale nabušené.