Každý rok vyjdou na celém světě přibližně 4 miliony nových knih. Některé z nich vycházejí v tisících výtisků, jiné v několika málo exemplářích, některé vůbec nestojí za pozornost, některé obsahují důležitá sdělení a některé jsou výpovědí samy o sobě.
Shromáždili jsme pět případů takových publikací – katalogů, knih, komiksů a dalších vydavatelských produktů, které přinášejí světu důležitou myšlenku (tj. vyjadřují se k ní) jak obsahem, tak formou. Zaměřili jsme se na futuristický katalog hudební tvorby, antologii čínského loutkového divadla, seznam ruských zločinů a další.
#1 The Blueprint (2023)
Katalog Blueprint je publikací hudební agentury Syncsmith, která pomáhá vytvářet hudbu pro filmy, hry a reklamy značek Dior, Hublot, Gucci, Loewe a dalších. Jedná se vlastně o chronologickou prezentaci portfolia studia (zvukový design a doprovod) za 6 let práce. Celkem katalog obsahuje 130 stran, které podrobně popisují projekty agentury pro ikonické značky.
Tato publikace je limitovaná, Syncsmith vyrobil 100 kopií, které lze získat pouze na žádost filmových režisérů a agenturních producentů (za tímto účelem je třeba napsat přímo do studia).
Úvod katalogu napsal Philip Sherburne, hudební expert online časopisu Pitchfork a fanoušek experimentální hudby. Design katalogu vytvořil 3D ilustrátor Dave Gaskarth z londýnského studia CYRK, který použil vizuální kódy Syncsmith a vytvořil futuristicko-klasickou sběratelskou publikaci.
Futuristické motivy se odrážejí ve výběru barev – černé na obálce a kobaltově modré s kovovým leskem na stránkách, a klasický přístup se odráží v písmu Arthemys Light serif s estetikou 18. století.
Dalším klasickým prvkem je spojení s poselstvím svatého Jeronýma, respektive jeho citátem: „Hvězda vede světlo, ale obelisk řeže a proráží“, což je slogan společnosti Syncsmith a odráží se v logu (hvězda + obelisk). Tento výraz vysvětluje poslání agentury: pomáhat hudebníkům mimo hlavní proud (Lotic, Aïsha Devi, Laurel Halo, ZULI) spolupracovat se světovými značkami a společnostmi.
Proč je to statement: The Blueprint není jen sbírkou případových studií, je to vizualizace složité experimentální elektronické hudby jednoduchým způsobem.
Design katalogu připomíná středověké knihy s textem a obrázky (+1 k tradicionalismu), ale místo nich jsou zde moderní ilustrace a fotografie, modrý text na modré barvě na některých stránkách, kovový lesk obálky, 3D ilustrace a další (+1 k experimentu). Tato kniha je vlastně zrcadlem toho, co agentura vytváří: je to jako elektronická hudba vetkaná do něčeho, čemu každý porozumí. A je připomínkou toho, že složité undergroundové věci lze proměnit v něco, co bude přístupné milionům lidí.
#2 The Forgotten Heritage (2022)
Kniha The Forgotten Heritage (Zapomenuté dědictví) pojednává o tradičním čínském divadle v Singapuru. Vypráví o hmotných i nehmotných artefaktech – loutkách a divadelních atributech z různých oblastí Singapuru, scénářích, písních, uměleckých technikách a scénkách loutkářů a hudebníků. To vše shromáždili badatelé v oblasti starožitností Jeswyn Yeoh a Caroline Chia.
Tato publikace je součástí rozsáhlejšího projektu série výstav a přednášek o starobylém loutkářském umění. Jeho organizátoři mají ambici obnovit tuto tradici, která byla kdysi součástí života čínských přistěhovalců v Singapuru a nyní je na pokraji zmizení.
Kniha The Forgotten Heritage se věnuje loutkářství:
- — na tyčích (z provincie Hainan)
- — na rukavicích (z provincie Hokkien)
- — na železné tyči (z provincie Teochu)
- — na nitích (z provincií Henghua, Hakka a Hokkien).
Publikace nejen vypráví o starověkých artefaktech, ale také vypadá jako jeden z nich. Design knihy je sám o sobě uměleckým dílem – je zabalena do starověké látky, nebo v pytli. Abychom knihu poprvé otevřeli, je třeba odstřihnout přebytečné části látky – pak můžeme otočit několik látkových stránek s vyšitou předsádkou. Tato forma dává pocit přímého kontaktu s antikou.
Proč je to statement: The Forgotten Heritage uvádí, že umění staré sto let může být zajímavé i dnes. To je dobrý příklad kombinace obsahu a formy: jakmile knihu vezmeš do ruky, víš, že jde o antiku, protože to naznačuje už látkový obal. Jenže uvnitř není antický svitek, ale moderní vydání s přílohami. Autoři chtějí obnovit loutkářskou praxi, a k tomu je třeba, aby si lidé zvykli na starobylé materiály – kniha jim k tomu dává příležitost. Nejenže vypráví příběh, ale umožňuje se ho dotknout.
#3 ONEPIECE (2022)
ONEPIECE je sbírka všech dílů nejprodávanějšího komiksu One Piece od výtvarníka Ilana Manooshe. Jedná se o nejdéle vycházející manga sérii (106 svazků za 23 let), která je uznávána jako jedna z nejlepších na světě. V letech 2015 a 2022 byla zapsána do Guinnessovy knihy rekordů jako nejpočetnější série. V roce 2022 překročil její náklad 516,5 milionu výtisků v 61 zemích.
Manga One Piece vypráví o dobrodružstvích Monkeyho D. Luffyho. Hlavní hrdina, kterého nakreslil ilustrátor Eiichiro Oda, shromáždí tým pirátů a cestuje po oceánech za pokladem. Jednoho dne sní nadpřirozené „ďábelské“ ovoce a stane se ohebným jako guma.
Monkey získá mimořádnou schopnost roztahovat se. Roztažené je i vydání ONEPIECE – délka 80 cm, 21 540 stran. V této podobě se komiks téměř nedá číst, ale je radost se na něj dívat.
ONEPIECE vychází z online archivu původní mangy a klade si otázku, jak takové archivy prezentovat. Komiks tak činí širokým gestem, téměř sochařským. Komiks vždy spojoval literaturu a výtvarné umění. A ONEPIECE se stal také uměleckým objektem, nebo „objektem čisté spekulace“, jak říká vydavatel knihy, JBE Books.
Proč je to statement: ONEPIECE zdůrazňuje rozsah původní manga série. Překonala rekord v počtu svazků, počtu výtisků a nyní i v doslovné délce publikace. Jde také o odklon od konzumace digitálních komiksů a nalezení fyzické podoby pro obrovskou online masu.
A i když je ONEPIECE nečitelný, přesto vzbudil zájem sběratelů. Exkluzivní edice 50 výtisků se vyprodala během několika dní (jedna kniha stála 1900 eur).
#4 The Handmaid’s Tale (2023)
„Příběh služebnice“ je dystopický román Margaret Atwood o kruté patriarchální republice Gilead v dnešních Spojených státech. V ní má všechnu vládu v rukou armáda a ostatní jsou vlastně otroci. Obzvlášť těžké je to pro ženy, kterým se v románu říká „služky“. Služebné vysokých vojenských důstojníků nemohou číst, psát, pracovat ani vlastnit žádný majetek; smějí pouze vykonávat náboženské obřady a rodit děti.
Kniha obsahuje mnoho popisů násilí, mučení a sexu. V různých státech USA je pravidelně kritizována, zakazována, a dokonce pálena. Nakladatelství Penguin se proti tomu postavilo a vydalo verzi knihy, která se nepálí. The Unburnable Book je vydání The Handmaid's Tale vytištěné a svázané nehořlavými materiály (fólie z hliníku). Skutečnost ochrany proti ohni potvrdila sama Margaret Atwood v rámci propagace publikace.
The Unburnable Book se stala symbolem boje proti cenzuře nejen ve Spojených státech, ale i na celém světě. Dne 7. června 2022 byla prodána za 130 000 dolarů a veškerý výtěžek byl věnován na podporu neziskové organizace PEN America, která hájí svobodu slova a lidská práva. V roce 2023 získala tato publikace Stříbrného lva v kategorii Print & Publishing na festivalu kreativity Cannes Lions.
Proč je to statement: The Unburnable Book je silným argumentem proti barbarskému pálení knih, symbolem práva každého autora na svobodné myšlení. To je důležité pro mnoho zemí, kde jsou autoři a novináři za své publikace nejen cenzurováni, ale také vyhošťováni, vězněni a zabíjeni.
#5 Crime without Punishment (2023)
Crime without Punishment (Zločin bez trestu) je sbírka důkazů o ruských zločinech ve válce proti Ukrajině. Konkrétně obsahuje informace o ukrajinských dětech unesených Ruskem z dočasně okupovaných území.
Tento projekt vznikl ve spolupráci ukrajinské kreativní agentury bickerstaff.734, Ukrajinské akademie leadershipu a Ministerstva zahraničních věcí Ukrajiny. Autoři označují Zločin bez trestu za novou ruskou klasiku – místo Zločinu a trestu ruského spisovatele Fjodora Dostojevského. Tato kniha sice nepřekonala Guinnessovy rekordy, ale i tak je netypicky velká: Je to kniha o 6 000 stranách vážících 50 kg – tedy asi jako 6 000 deportovaných dětí. A to není všechno – autoři knihu doplní o popisy nových zločinů.
Prvních 30 stran knihy obsahuje veřejné údaje Mezinárodního trestního soudu v Haagu (soud, který vydal příkaz k zatčení ruského prezidenta Vladimira Putina). Více než 90 % případů deportace ukrajinských dětí je utajeno, takže mnoho stránek je rozmazaných. Autoři tak poukazují na zaznamenané, ale dosud oficiálně nepotvrzené zločiny. Tyto informace byly převzaty z výzkumu Yaleovy univerzity a zpráv ukrajinského ombudsmana.
Proč je to statement: Zločin bez trestu požaduje, aby zločiny Ruska byly uznány a potrestány. Aby se tak stalo, musí být mezinárodnímu společenství poskytnuty konkrétní důkazy – a právě to kniha dělá. Byla již představena na akcích NATO, Evropského parlamentu a Rady Evropy, jakož i dalších organizací v Polsku, Německu, Belgii, Francii a Rakousku.