Neboj se zeptat: Jak pracuje grafický designér?
Skvot Mag

Neboj se zeptat: Jak pracuje grafický designér?

Rozhovor s Radkem Pokorným, který je profesionál v oblasti grafického designu.

Neboj se zeptat: Jak pracuje grafický designér?
10. 3. 2023 Článek

Grafik se zabývá vytvářením a uspořádáváním vizuálních prvků a dokáže pomocí nich komunikovat určité poselství nebo emoce.

 

Pro mě osobně grafický design znamená mnoho věcí. Jednak je to práce a zdroj obživy, ale především je to oblast, která mě naplňuje a baví. Grafický design mi umožňuje tvořit, experimentovat s různými prvky a hledat nové způsoby, jak sdělit myšlenky nebo vytvořit zajímavý vizuální zážitek. Zároveň je to oblast, která mi přináší inspiraci a podněty, protože se stále musím učit a sledovat nové trendy a technologie. Grafický design mi také umožňuje být součástí různých projektů, kde můžu spolupracovat s lidmi z různých oblastí a učit se od nich.

Lákal tě vždycky grafický design? Kdy sis uvědomil, že je to ta správná cesta? Co tě na grafickém designu nejvíc baví?

O grafickém designu jsem dlouhou dobu neměl ani páru. Rodiče byli technicky zaměřeni a ve volném čase se věnovali práci na rozlehlé zahradě. Jako kluk jsem trávil spoustu času venku nebo na volejbalových trénincích, hodně jsem četl knihy a ve škole mne nejvíc brala chemie.

Bavilo mne focení – začínal jsem s bakelitovým foťáčkem Cento KN 35, nebo jsme s tátou chodili fotit s dálkoměrným Kievem 4a. V té době na černobílý kinofilm, který pak táta nechával v práci vyvolat a nosil domů nazvětšované fotky.

Po studiu na střední elektrotechnické škole jsem měl možnost pracovat v architektonickém ateliéru, kde jsem se podílel na počítačovému zpracování územních plánů. V roce 1997 nebo 1998 jsme koupili plošný skener a k němu dostali přibalený Adobe Photoshop, což byla v Čechách novinka.

Mezitím jsme si u kamaráda ve sklepě zařídili temnou komoru a naučili se vyvolávat filmy a zvětšovat si fotky sami. Lákalo mne propojení práce na počítači a fotografie a začal jsem Photoshop víc prozkoumávat. Zjistil jsem, že práce s fotkama mě baví mnohem více než s programem GIS a po šesti letech jsem odešel do fotografické laboratoře, která se specializovala na profesionální fotografy. Věnoval jsem se tam přípravě a tisku velkoformátových zvětšenin a také digitalizaci analogových negativů a diapozitivů.

S kolegou, který ovládal TeX, jsme často diskutovali o krásné sazbě a typografii. V té době se začal rozšiřovat Adobe InDesign a protože TeX na mne byl moc složitý, pustil jsem se do prozkoumávání i InDesignu. Tím jsem si objevil svět tiskařů a sazečů. Mimochodem jsem zjistil, že můj pradědeček byl typograf, našel jsem v rodinném archivu jeho výuční list.

Po dvou letech jsem zkusil pracovat na volné noze. Zakázky jsem začal získávat díky svým kamarádům, bývalým kolegům a jejich známým. Baví mne ta pestrost, kombinace výtvarného a technického přístupu. Dlouho jsem se snažil zdokonalovat sám. Kolem čtyřicítky jsem ale cítil, že stagnuju a rozhodl se dovzdělávat na profesionálních kurzech. Nejprve na dvouleté Akademii současné fotografie, později u Petra Krejzka, Matěje Činčery, Heleny Šantavé a Kateřiny Přidalové a u Adama Uchytila na kurzech grafického designu nebo u Hynka Alta ve fotografii. Rozšířil jsem si také své znalosti v oblasti dějin designu a umění. V malé skupince, asi tak jednou za měsíc, pokračujeme a chodíme na fotografický “kroužek” k Aleksandře Vajd.

Současně s tím jsem začal učit Adobe programy na kurzu interiérového designu, později i na vyšší odborné škole vizuální komunikace a v posledních dvou letech i na umělecko-průmyslové škole.

 

Čím si tě grafický design získal? A jak si myslíš, že grafiku vnímá veřejnost? Bere ji jako samozřejmost nebo může grafika pomoci s prodejem podvědomně?

Baví mne ta pestrost, komplexnost a různorodé úkoly. Nejde stagnovat, vše je v pohybu. Potkávám se se zajímavýma lidma.

Co se týká vnímání grafického designu veřejností, myslím si, že mnoho lidí si neuvědomuje, jak důležitou roli hraje v našem každodenním životě. Jsme velmi často vystaveni vizuálním sdělením, reklamám a informačním materiálům, ale málokdo přemýšlí o tom, jaké úsilí a kreativitu si jejich tvorba vyžádala.

Dobře navržené materiály, s ohledem na cílovou skupinu a kontext, mohou pomoci předat to správné sdělení a např. přesvědčit zákazníka k nákupu. Může jít o kombinaci vědomého a podvědomého rozhodnutí.

Jakou podobu má tvůj pracovní proces? Co preferuješ? (Minimalistické práce nebo naopak velice detailní?) A v jakých programech hlavně pracuješ?

Pracovní dny dělím mezi výuku včetně přípravy na ni a grafický design, obrazovou postprodukci a různé dtp práce. Občas vyrážím fotit, nejčastěji architekturu.

V počítači mám nejčastěji otevřený InDesign. Při zlomu časopisu, sazbě knihy nebo generování e-booku, k tomu Photoshop pro úpravu fotek nebo ilustrací. Illustrator o něco méně.

Vyplácí se mi na začátku procesu s klientem podrobně probírat, co by pomohlo vyřešit jeho problém. Přestože se nacházím v Rakovníku a většina mého byznysu se odehrává jinde, díky moderním technologiím běžně komunikují “na dálku” z domova. Pokud je nutná osobní schůzka, snažím se ji plánovat na dny, kdy v Praze učím.

Mám raději čistá a jednoduchá řešení. I když najít a uchopit ono podstatné a pak to výstižně a poutavě ztvárnit bývá náročné.

Podle čeho volíš projekty, na kterých budeš pracovat? Je důležité se naučit říkat NE zakázkám/klientům, kteří se ti na první pohled nezdají? Jak v takových situacích postupovat? Co nejdivnějšího se ti stalo, že jsi třeba zakázku odmítnul?

Dostávám zakázky především od lidí, kteří mají podobný pohled na svět jako já, takže zpravidla nemusím řešit, zda mám projekt přijmout či ne. Umět slušně odmítnout mi přitom přijde důležité, a zároveň to pro mne není moc komfortní, člověk si tím osahává své hranice. Na projektech mne někdy láká možnost si zkusit něco nového, jindy to může být chuť spolupracovat s někým, s kým si rozumím, také finanční odměna bývá lákavá, nebo je lákadlem volná ruka od klienta. Trochu hraje roli i jeho prestiž. Pracovat na zakázkách, které přinášejí pouze nepatrné uspokojení, zvládám jen krátkodobě.

 

Trpíš profesní deformací? Jak relaxuješ? Případně kde se inspiruješ?

Všímám věcí, které by ostatní lidé snad ani nezpozorovali. Občas se přistihnu, jak si prohlížím barvu pleťovky lidí kolem sebe a přemýšlím, jak bych ji v Photoshopu upravil, aby vyšla dobře v tisku. Hudrám nad typografickým chybami na různých cedulích a informačních panelech a je mi nepříjemná odbytě vypravená kniha. Snad nejde o nic závažného – podobné chování je mezi mými kolegy poměrně běžné.

Abych si vyčistil hlavu, trávím čas venku v přírodě. Máme loveckého psa, který potřebuje hodně pohybu, takže se s ním procházím po okolí, občas podnikám celodenní výlety. Žijeme nedaleko Křivoklátských lesů a tak máme nádhernou krajinu blízko.

Každoročně se mi podaří shlédnout kolem 150 filmů, nejen ty nejnovější, ale i starší klasiky. Vyhledávám filmy s neotřelým přístupem, neobvyklou vizuální stránkou nebo zajímavým tématem. Jednou za měsíc organizujeme domácí projekci pro kamarády.

Odpočívám řekl bych tradičně – občas vyjedu na kole, jdu si zaplavat do bazénu nebo v létě do rybníka, zahraju si ping-pong nebo badminton. Užívám si čas se svými přáteli, někdy v hospodě a nebo jen tak při pokecu. Pokouším se najít si večer chvíli na čtení. Také na zahradě je stále co dělat.

Co by o grafickém designu měli vědět všichni lidé světa? A co by o něm naopak vědět neměli? 

Lidé by měli vědět, že grafický design je důležitým nástrojem pro komunikaci, jeho účelem je správně předat sdělení, pomáhá k orientaci a může přispět k úspěchu při podnikání. Není jen o vzhledu, ale i o funkčnosti.

Jsou tvoje grafiky víc ty, nebo víc klient? Na jakou grafiku jsi nejvíce hrdý?

Moje práce se točí kolem zlomu knih a časopisů a tím je hodně závislá na tom, jakou volnost mi poskytne daný nakladatel či vydavatel. Přirozeně vnímám a respektuju určité limity a přijdou mi nezbytné, hodně si ale užívám, když dostanu dostatečný prostor pro seberealizaci.