Umělá inteligence je pro značky a tvůrce novým tématem. Ještě novějším je pro právní systém. Zákony se nemění tak rychle, jak se objevují nové technologie, takže umělá inteligence je stále mimo oblast autorského práva.
Nikdo neví, kdo by měl být považován za autora vygenerovaných obrázků (textů, videí) – zda samotná umělá inteligence, vývojář umělé inteligence, nebo uživatel – a jak takový obsah 100% legálně používat. Už se o tom ale diskutuje. Anita Yaryna v lekci pro SKVOT vypíchla několik názorů na to, jak sladit autorská práva a UI. To nejlepší jsme sepsali pro lidi, kteří ještě čtou.
Co je to autorské právo?
Spojení „autorská práva“ nejčastěji slyšíme v situacích, kdy někdo překreslil cizí obraz nebo přebásnil píseň. Ve skutečnosti se autorská práva nejednou vztahují na umělce. Do této kategorie spadají i čmáranice, které si nakreslíš do sešitu při zoom rozhovoru.
Aby byl předmět chráněn autorským právem, musí být:
- — originální, tj. výsledek tvořivosti.
- — vytvořený určitou osobou
- — zveřejněn nebo zaznamenán (pokud to vyžaduje zákon)
Zde je (částečný) seznam materiálů chráněných autorským právem:
- #1 Texty a umělecká tvorba: knihy, kresby, fotografie, scénáře, sbírky, filmy, hudba, sochy, architektonická díla.
- #2 Mluvená a prostorová tvorba: projevy, přednášky, vystoupení, performance, tanec, divadelní hry.
- #3 Počítačové programy a databáze.
- #4 Ostatní tvorba.
Poslední bod je poněkud nejasný, ale také nejdůležitější. Znamená to, že legislativa se nezachovává v čase: tento seznam mohou neustále doplňovat nové objekty a přizpůsobovat jej novým formátům.
Firmy a tvůrci mají rádi autorská práva, protože jsou jedním z hlavních nástrojů ochrany nehmotného statku. Předmět autorských práv nemusíš registrovat. Stačí vytvořit nějaký obsah, zveřejnit (zaznamenat) jej, pokud to vyžaduje zákon, a automaticky se stává chráněným. Bernskou úmluvu o ochraně literárních a uměleckých děl navíc podepsalo více než 180 zemí, takže jsi chráněný*á v každé z nich.
Kopírování vs. tlumočení
Je důležité si uvědomit, že myšlenky a koncepty nejsou chráněny autorským právem. Bylo tak rozhodnuto proto, že jeden nápad může napadnout mnoho lidí, ale každý ho realizuje po svém: jiným stylem, formátem, žánrem atd. To je spravedlivé i nespravedlivé, protože to otevírá skulinu pro plagiátorství.
Hranice mezi kopírováním a interpretací je velmi tenká. Pokud například uvidíš obraz Večerní Chreščatyk, necháš se inspirovat a zcela ho reprodukuješ, ale místo večera zobrazíš jitro, jedná se o plagiát. Přesněji řečeno, je to odvozené dílo – a plagiát to nebude pouze v případě, že ti autor Večerního Chreščatyku dovolil svůj obraz předělat. Pokud však přeneseš myšlenku Večerního Chreščatyku do New Yorku (tj. změníš prostředí, ale ne koncept), nic neporušíš.
Zde jsou skutečné případy tohoto vyvažování:
#1 Jacobus Rentmeister vs. Nike. V roce 1984 Jacobus Rentmeister fotografoval skok Michaela Jordana pro časopis Life. O rok později pořídila společnost Nike velmi podobnou fotografii se stejným Jordanem. Případ trval téměř 30 let a soud nakonec rozhodl, že Nike nic neporušil – protože myšlenka vyfotografovat skok není chráněna autorským právem.
Fotografie Jacobus Rentmeister (vlevo) a Nike (vpravo). Zdroj: rundesign.it
#2 The Associated Press vs. Shepard Fairey. Agentura Associated Press obvinila umělce Sheparda Faireyho, že použil jejich fotografii Obamy a přepracoval ji na svůj slavný plakát Hope. Později sám Shepard přiznal, že se mýlil, takže konflikt byl vyřešen.
Foto: The Associated Press (vlevo) a plakát Sheparda Faireyho (vpravo). Zdroj: npr.org
#3 Sam Young vs. umělá inteligence. Nejnovějším případem v tomto výběru je případ umělce Sama Younga, který žaluje modely umělé inteligence. Všiml si, že umělá inteligence dokáže generovat obrázky, které vypadají přesně jako jeho díla, a poté shromáždil tvůrce s podobným problémem, aby podali žalobu na Stability AI, Midjourney a DeviantArt. Umělci volají po změně legislativy a požadují, aby se styl stal předmětem autorského práva.
Obrázek vygenerovaný umělou inteligencí (vlevo) a obrázek Sama Younga (vpravo). Zdroj: artnews.com
Doktrína fair use
Fair use je doktrína, která umožňuje omezené užití díla chráněného autorským právem bez souhlasu vlastníka. Jedná se o určitý druh dohody mezi zákonem a tvůrcem, v níž se jeden zavazuje chránit díla toho druhého, pokud ostatním umožní jejich částečné užití. Můžeš například volně šířit fotografie nebo citáty z knihy (pro nekomerční účely) s uvedením autora a zdroje.
Na myšlence fair use není nic špatného. Vznikla proto, aby autorská práva nebránila pokroku a učení (které není možné bez odkazů na autorská díla: texty, fotografie, přednášky atd.).
Právě na tento bod se vývojáři modelů umělé inteligence odvolávají při tréninku. Tvrdí, že jednají v rámci fair use, protože k tréninku strojů používají veřejná data. To je sice pravda, ale jen částečně. Poté, co je stroj vycvičen, generuje obsah na základě toho, co se naučil (a často za to požaduje peníze), což do konceptu fair use nezapadá.
Modely umělé inteligence vydělávají peníze úpravou cizích obrázků a textů. Nežádají přitom autory o svolení, nepřipisují jim autorství a samozřejmě neplatí autorské poplatky. Proto modely umělé inteligence v poslední době dostávají hodně na frak: například společnost Getty Images podala žalobu na tvůrce chatbota Stability, protože generátor použil 12 milionů jejích fotografií bez svolení. Vtipné je, že umělá inteligence Stability neodstranila ani vodoznaky.
Fotografie, Stabilita. Jerello: theverge.com
Prompt: umění, nebo nástroj?
Před rokem vygeneroval kreativec Jason Allen pomocí umělé inteligence obrázek Théâtre D'opéra Spatial. Snažil se: strávil 80 hodin na chatu Midjourney, vymyslel 900 podnětů (promptů), a dokonce vyhrál uměleckou soutěž v Coloradu. Když si však tvůrce šel obrázek zaregistrovat jako předmět autorských práv, byl odmítnut. Protože psaní podnětů není tvůrčí proces (bez ohledu na to, kolik hodin nad ním strávíš).
Dílo vytvořené umělou inteligencí od Théâtre D'opéra Spatial. Zdroj: dataconomy.com
Podnět je prakticky totéž co instrukce. Například napíšeš knihu a požádáš kamaráda, aby pro ni vytvořil obálku: popíšeš prostředí, kdo a co by na ní mělo být atd. Kamarád ji nakreslí, ale napoprvé se mu nepovede: dáš mu pár revizí a on ji předělá. Jinými slovy, moderuješ tvorbu obálky, ale to z tebe nedělá autora. Stejné je to s umělou inteligencí – autorem je umělec, ne nástroj.
Tato logika však neplatí pro software, který částečně využívá umělou inteligenci (například Photoshop). Když pracuješ ve Photoshopu, pracuješ kreativně: vymýšlíš koncept, upravuješ světlo, vytváříš prvky, sestavuješ kompozici. Proto vlastníš autorská práva ty, nikoli společnost Adobe.
Co říkají vývojáři modelů umělé inteligence
Modely umělé inteligence se snaží zříci odpovědnosti za (případné) porušení autorských práv a na svých webových stránkách píší všechna prohlášení o zřeknutí se odpovědnosti. Pokud tedy chceš používat umělou inteligenci pro práci, a ne jen pro zábavu, přečti si všechna pravidla, než začneš (a nejlépe s právníkem). Zde se k otázce autorských práv vyjadřují tři hlavní modely umělé inteligence – ChatGPT, Midjourney a GitHub Copilot:
#1 ChatGPT. Dává uživatelům právo používat generované texty. Zároveň však upozorňuje, že tyto texty nejsou jedinečné a mohou opakovat obsah vytvořený jinými tvůrci. ChatGPT generuje odvozené objekty – a přímo to přiznává.
Uživatel tedy nemůže v aplikaci ChatGPT vytvořit knihu, stát se držitelem autorských práv a zakázat ostatním, aby jeho nápad opakovali, protože taková kniha není založena na originálním contentu.
#2 Midjourney. Když v aplikaci Midjourney generuješ obrázky, dáváš modelu licenci k používání těchto objektů (a on je přidává do své znalostní báze). Midjourney zároveň říká, že jediným vlastníkem vygenerovaného obrázku je uživatel. Veškeré nároky na porušení autorských (a jakýchkoli dalších) práv si proto musí řešit každý sám.
Uživatelé bezplatné verze aplikace Midjourney navíc nemohou vygenerované obrázky používat ke komerčním účelům.
#3 GitHub Copilot. Zde je logika velmi podobná Midjourney: všechny výstupy vznikají na základě veřejných dat a patří uživateli, takže on (a pouze on) je zodpovědný za to, že jeho kód neporušuje práva třetích stran. Navíc veškerý kód vygenerovaný uživateli může se dá využít k tréninku GitHub Copilot, Microsoft a OpenAI.